Možná jste sami už někdy slyšeli, nebo dokonce svému dítěti řekli, větu: „Nezlob, nebo tě dáme do děcáku.“ Přitom dětské domovy pečují o ty děti, které neměly v životě tolik štěstí, aby se o ně mohla postarat vlastní rodina. A i přesto, že tyto ústavy vytváří dětem nejlepší podmínky pro život, jaké dokáží, panují ve společnosti předsudky, že se jedná o něco špatného a že děti v nich jsou chudáci. Jako by se kolem domovů vznášela pára a lidé „zvenku“ neviděli (nebo nechtěli vidět), jak to uvnitř opravdu funguje. I vy budete pravděpodobně překvapeni.
Pro tento rozhovor jsme oslovili pana ředitele Petra Čavojského z dětského domova v Chebu a Horním Slavkově, abychom společně nahlédli pod pokličku a dozvěděli se, jak to v takovém domově opravdu funguje, jaký mají děti denní režim nebo jak se plnoletí připravují na dospělácký život.
Jakým způsobem funguje váš dětský domov?
Dětský domov Cheb a Horní Slavkov, p.o. se nachází ve dvou městech přibližně 46 km od sebe. V dětském domově máme šest rodinných skupin a v každé této skupině je osm dětí. O skupinu se nepřetržitě starají dvě vychovatelky a dvě asistentky pedagoga. V Chebu máme tři rodinné skupiny v rekonstruované vile z první republiky s velkou zahradou a v Horním Slavkově skupiny bydlí v městské zástavbě v bytových domech.
Fungují stylem rodinných skupin všechny domovy?
V současné době je to trend, protože je to pro děti velká výhoda. Žijí tak běžný život ve více početné domácnosti. Celá organizace je však náročnější na provoz. Dětských domovů v České republice je ale více než 140 a ne každý funguje tímto stylem.
Reklama
Jaké jsou hlavní důvody, proč se děti v dětském domově ocitnou?
Důvody, kvůli kterým byly děti soudem umístěny do našeho dětského domova za poslední roky, jsou hlavně zanedbávání péče, týrání a zneužívání, dále výchovné problémy dětí a také překážky v péči na straně rodičů. Chudoba nebo špatné bydlení nikdy není hlavní důvod k umístění dítěte do ústavní výchovy.
Ve společnosti kolují předsudky, že jsou to děti problémové, je to pravda?
Zda máme problémové děti? No, a kde problémové děti nejsou? Každé dítě má nějaký problém, některé větší, některé menší. Naší prací je, aby každé dítě mělo tyto problémy co nejmenší. Pomáháme dětem problémy řešit, učíme je, jak je překonávat, a vedeme je k dalším dovednostem, které budou v životě potřebovat.
Jakým způsobem se snažíte zajistit, aby děti měly v dětském domově podporu a péči, kterou potřebují?
Jak už jsem zmínil, o každou rodinnou skupinu-domácnost se starají dvě vychovatelky a dvě asistentky pedagoga. Teta (vychovatelka) musí mít kromě potřebného vzdělání také obrovskou empatii a velký cit pro spravedlnost. Zároveň z ní musí vyzařovat přirozená autorita.
I když samozřejmě víme, že plnohodnotnou rodinu nikdy nenahradíme, snažíme se a děláme pro děti maximum. A myslím, že některé děti se u nás mají lépe, než se kdy měly doma.
Dětem vždy zajistíme vše potřebné pro plnohodnotný život. Nejdůležitější je poskytnout jim pocit bezpečí. Dále rozvíjíme jejich zájmy a dovednosti – například tím, že dětem zajišťujeme různé kroužky, nebo je posíláme na sportovní a talentové soutěže. Organizujeme pro ně besedy a přednášky v oborech, které jim usnadní samostatný život po opuštění dětského domova.
Jaké jsou nejčastější výzvy, se kterými se děti v dětském domově potýkají?
Největší výzvou pro děti je navazování vztahů. Bohužel se na nich podepisuje období, kdy žily mimo ústavní výchovu a získaly tak velmi špatné, nepříjemné a někdy i ponižující zážitky. Také občas mají děti z dřívějšího života deficit rozumových schopností.
Musíme je naučit, jak se orientovat v mezilidských vztazích a jak vytvářet vazby s ostatními, a to nejen mezi sebou, ale i s dospělými. Dále je musíme učit empatii, aby se dokázali vcítit do druhých. A také je vedeme k tomu, aby řešily konflikty bez agresivity.
Jaký mají děti denní režim? Jak funguje školní docházka – chodí do běžné školy, nebo se učí přímo v domově?
Režim dětí v dětském domově je díky uspořádání do rodinných skupinek velmi podobný jako v běžné rodině doma. Pro zajímavost, 48 našich dětí navštěvuje dvě mateřské školy, šest základních škol ve dvou městech a osm středních škol ve čtyřech městech. To je mimochodem dost náročné na organizaci.
Po příchodu ze školy na ně čeká teta vychovatelka, která pokládá úplně stejné otázky, jako by pokládala doma maminka – jak se měly ve škole, co bylo k obědu apod. Děti mají možnost si s tetou popovídat, jaký měly den, co se jim povedlo a nepovedlo, z čeho mají radost, nebo naopak, co je trápí. Tety píšou s dětmi domácí úkoly, dohlíží na jejich přípravu na další den, kontrolují aktovky atd. Však to zná každý rodič.
O víkendech jezdí děti s vychovateli na výlety. V létě často chodí na procházky nebo jezdí na projížďky na kolech, v zimě zase na lyže, na běžky apod. Možná si říkáte, že takto to nemají některé děti ani doma, a ano, opravdu tomu tak je. I když samozřejmě víme, že plnohodnotnou rodinu nikdy nenahradíme, snažíme se a děláme pro děti maximum. A myslím, že některé děti se u nás mají lépe, než se kdy měly doma.
Vaše kapacita je tedy 48 dětí? Co kdyby nějaké další dítě potřebovalo umístit?
Každý dětský domov má stanovenou kapacitu maximálního počtu dětí. Tato kapacita nesmí být překročena, stejně tak nesmí být překročen počet osm dětí v jedné rodinné skupině. V případě, že nelze dítě umístit do našeho dětského domova, musí pracovnice OSPODu, která dává návrh na odebrání dítěte z původní rodiny, zajistit jiný dětský domov, kde je zrovna volné místo.
Jakým způsobem se děti z dětského domova připravují na život „venku“? Řešíte s dětmi nějak speciálně jejich budoucnost po opuštění domova – finanční gramotnost, jak si najít bydlení apod.?
Děti mohou opustit dětský domov po dosažení plnoletosti. Na odchod je připravujeme v podstatě už od příchodu k nám. Učíme je samostatnosti v domácnosti – děti tetám pomáhají s nakupováním a vařením, starší děti s praním, uklízením a pomáhají i s péčí o menší děti. Pro děti také organizujeme přednášky a besedy o finanční gramotnosti, o vztahové problematice a o dalších tématech, které se jim v životě mohou hodit.
Pokud neodchází k zákonným zástupcům, ke svým partnerům nebo starším sourozencům, dokážeme pro ně zajistit startovací byt. Po odchodu z dětského domova má každé dítě možnost vrátit se zpět a podepsat smlouvu o prodlouženém pobytu. Takže pokud budou dodržovat pravidla domova, mohou zůstat až do 26 let a například studovat vysokou školu.
Jste s dětmi v kontaktu i po jejich odchodu z domova? Máte informace, jak se jim daří?
Ano, s dětmi jsme v kontaktu i po jejich odchodu, a to buď v osobním, nebo pomocí sociálních sítí. Děti mají možnost nás kdykoliv kontaktovat a požádat o pomoc či radu. Jsou případy, kdy k nám na rodinnou skupinu přijdou děti oslavit Vánoce. A děvčata se chodí pochlubit svými miminky.
Uvízlo vám nějaké konkrétní dítě v srdci?
Za srdíčko mě chytly dva konkrétní případy. Před měsícem přijel rodinnou skupinu navštívit chlapec, který je už deset let v pěstounské péči, a dorazil právě i se svými pěstouny. Byla to moc příjemná návštěva, při které se vzpomínalo na jeho mládí. Tety i pěstouni se předháněli v povídání veselých historek.
Další silný zážitek byl, když dětský domov navštívily tři dámy, které byly v dětském domově před přibližně 50 lety. Vyprávěly například o tom, kde byla kamna na vytápění, nebo kam se chodilo s konví pro mléko. To bylo nekonečné množství krásných vzpomínek.
Zmínil jste pěstounskou péči, jak vlastně funguje?
Za posledních pět let z našeho domova odešly do pěstounské péče čtyři děti. Bohužel se nám jedno dítě po necelém roce od pěstounů vrátilo zase zpět. Snažíme se pro naše děti podporovat možnost pěstounské péče a vždy se rádi vyjádříme ke každému možnému případu umístění k pěstounům. Naše děti známe moc dobře a máme velký zájem, aby jejich život byl co nejlepší.
A co adopce? Jak moc je o ni zájem?
Dítě z dětského domova lze adoptovat za přesně stanovených podmínek. Adopce neboli osvojení je forma náhradní rodinné péče, kdy manželé nebo jednotlivci (s partnerem nebo i bez partnera) přijímají dítě za vlastní a mají za něj rodičovskou odpovědnost.
Osvojením nevzniká pouze vztah rodiče s dítětem, ale taktéž příbuzenský vztah k celé široké rodině osvojitelů. Z našeho dětského domova však za posledních pět let nebylo žádné dítě k adopci umístěno.
Přesuneme se ještě přímo k vám. Jaká byla vaše pracovní cesta na pozici ředitele dětského domova?
Než jsem byl jmenován do funkce ředitele dětského domova, pracoval jsem na různých pozicích. Začínal jsem jako obráběč kovů, následovala vojenská služba, práce ve vězeňské službě a poté pozice učitele na Odborném učilišti v Horním Slavkově. Na učilišti jsem si doplnil vzdělání – pedagogika a speciální pedagogika a management pro ředitele. Po ukončení studia jsem vyhrál konkurz na ředitele tohoto učiliště. A protože se učiliště reorganizovalo a sloučilo se s další střední školou, nabízelo se při mém vzdělání přihlášení do konkurzu na ředitele dětského domova. Po šesti letech jsem tuto pozici obhájil.
Jak moc se s dětmi vy osobně setkáváte?
S dětmi se vídávám několikrát týdně. Zajímám se o ně, o jejich radosti i starosti. Navštěvuji je v rodinných skupinách, jezdím s nimi na sportovní nebo kulturní akce. A každý měsíc mají možnost mi v rámci parlamentu přednést své oficiální požadavky.
Parlament? Děti tedy navrhují změny a vy na ně případně reagujete?
Ano, děti mají ze zákona možnost vznést své připomínky, přání a žádosti a mohou tak činit vždy, když mě při návštěvách na rodinné skupině vidí, nebo mohou přijít přímo za mnou do kanceláře.
Dětský domov není žádný strašák pro děti. O děti se dokážeme postarat a nabídnout jim to nejdůležitější – pocit bezpečí a jistoty.
Za každou rodinnou skupinu je vyslán zástupce, který v rámci parlamentu přednáší potřeby rodinné skupiny. Na připomínky dětí pak vedení dětského domova reaguje. Zpětná vazba k dětem je velmi důležitá.
Jakým způsobem může veřejnost přispět k zlepšení života dětí v dětských domovech a podpořit vaši práci?
Moc bych ocenil, kdyby se celkově změnil pohled na dětské domovy. Předsudky ve společnosti jsou stále negativní. A k těmto negativním pohledům přispívají také seriály v televizi. Je zajímavé, že v českých seriálech je dítě z dětského domova vždy takový lump. Ale například v seriálu Doktor z hor: Nové příběhy (Německo/Rakousko) je chlapec z dětského domova vyloženě kladná a pozitivní postava.
A co pomůže dětem v dětských domovech? Uvedu snad jen dva případy. Jistě moc dobře víte, že si občas s dětmi uděláte rodinný výlet třeba do ZOO. A také víte, na kolik peněz vás tento výlet vyjde. My když vyjedeme se 48 dětmi a šesti tetami, tak máme problém nejen sehnat lístky na autobus, ale jeden takový výlet stojí několik desítek tisíc korun. Druhý příklad je, že chceme brát děti alespoň jednou za pět let na hory lyžovat. Poslední pobyt před třemi lety nás stál více než 200 000 Kč. Zde musím poděkovat sponzorům, kteří nám pobyt na horách umožnili.
Co rozhodně nepotřebujeme – a je to vlastně další předsudek veřejnosti – jsou plyšáci. Naštěstí dokážeme darované plyšáky věnovat dál, a to hasičům, nemocnicím, azylovým domům pro matky s dětmi, případně na letní tábory jako ceny pro účastníky.
S jakými předsudky se ještě setkáváte?
Že dětský domov je takový výchovný tábor. Že v dětském domově jsou jen hloupé děti. (Měli jsme zde i vysokoškoláky). Že děti jsou chudáci. Nebo že děti z dětského domova skončí v kriminále.
Co by si měli čtenáři z rozhovoru odnést, jaké je vaše poselství?
Dětský domov není žádný strašák pro děti. O děti se dokážeme postarat a nabídnout jim to nejdůležitější – pocit bezpečí a jistoty. Vždy oceníme, když se o naši práci lidé zajímají. A vždy si dokážeme najít čas na příjemné povídání u dobré kávy, když nás přijdete navštívit osobně.
foto: se svolením Petra Čavojského, zdroj: Autorský článek