Obývák venku? Proč ne! V Brně se v jako prvním městě v ČR povedlo uskutečnit dlouhodobou iniciativu Obývák & chill aneb ulici v centru města bez aut. Co to znamená v praxi?
Slepá, ale viditelná
Je to malá ulička, nenápadná odbočka z frekventované ulice, kam zajdete jen v případě, že tu máte svůj srdcový podnik. A přesto je teď jednou z nejznámějších v Brně a hlavně nejoblíbenějších – Vachova. Na 6 měsíců se proměnila v obývací pokoj pro své návštěvníky.
Tato ulice je v běžném provozu slepá. Nyní ale její parkovací místa nahradila lehátka, sedací vaky, rozsáhlejší zahrádky zdejších podniků a děti, skotačící volně na „silnici“, třeba s křídou v ruce. Klasický automobilový provoz dostal na půl roku zákaz. Pro rodiče to znamená, že se zde nemusíte bát nechat své dítko hrát si v dětském koutku a kávu si můžete vypít s větším klidem, nemusíte odbíhat po každém soustu objednaného jídla. Můžete sem zajít na rande a nestane se vám, že se kvůli autům v zádech neuslyšíte, nebo ještě hůř – bude mít vaše večeře příchuť paliv.
Vidící, ale neviditelná – Veronika Rút
Nápad udělat v Brně ulici bez aut se zrodil v hlavě místní designérce Veronice Rút, která této myšlence zasvětila poslední měsíce svého života. Veronika Rút je multidisciplinární designérka, která říká, že celkově pracuje 10 měsíců v roce a zbylé dva se věnuje dobrovolnictví v oblasti zvelebování českých měst.
A právě do oblasti dobrovolných aktivit patří i iniciativa „obýváku na Vachově“. Designérka sama se celkově ve své práci snaží o kultivaci veřejného prostoru. Vede neziskovku Naše města, která pomáhá českým starostům a starostkám vést města k lepšímu po stránce designu – s kultivační strategií jejich měst např. Manuálem pro kultivovanou reklamu.
Práce této terapeutky veřejného prostoru spočívá často v detailech, které možná ani nepostřehnete, ale změnu pocítíte – stejné designy cedulí prodejen v jedné ulici, méně reklam a barevných poutačů v ulicích, aby vynikla původní architektura a kouzlo místa. V Brně je zakladatelkou akce Window pop festival, jehož cílem je zviditelnit místní zajímavé podnikatele a talentované designéry. Spočívá v jejich spolupráci, kdy první poskytuje výlohu své provozovny, druhý pak své návrhy. Společnými silami zvelebí své okolí, a tedy i město. S její prací se setkáváte také na českých nádražích, která postupně Správa železnic kultivuje.
Veronika Rút se nechává často inspirovat v zahraničí. I nápad s brněnským obývákem přišel ruku v ruce s trendy na západě. „Češi berou dopravu jako strašně politické téma. Je to trošku náš „bizár“. Třeba v Paříži, Barceloně i na maloměstech v Německu je to samozřejmost, společnost už si prošla vystřízlivěním a víme, že města orientovaná na auta fungují velmi špatně. Je to pro mě dost nepochopitelné – nejsme schopní plánovat veřejná prostranství na míru dětem, maminkám, rodičům. Hodně se zotročujeme představou, že auto je alfou omegou úplně všeho,“ reaguje Veronika Rút pro Seznam zprávy.
Vezmi si židli a dej si ji, kam chceš
Změna ulice Vachovy se řadí mezi tzv. taktický urbanismus. Jedná se o změnu ve veřejném prostoru, která je prvně provedena, a pak se na ni sbírají reakce. Jejím cílem je přeměna městského prostředí k lepšímu. Má být nízkonákladová a nemusí být trvalá. Právě jako v případě brněnské ulice Vachova.
Jde to i v našem technokraticko-byrokratickém systému. Je to ale dost jiné, není to davová akce ani hudební produkce každý den.
„Poslední rok a půl doporučuji na radnicích napříč republikou projekty taktického urbanismu, kdy se nějakou levnou intervencí na kratší dobu pozmění dopravní fungování určité části města. Nikomu se do toho ale nechtělo, tak jsem si řekla, že bych to měla zrealizovat u sebe v Brně. V tom praktickém plánování mi dost pomohla konference Pěšky městem. Zklidňováním dopravy se její účastníci zabývají dlouhodobě, realizují například projekt Pěšky do školy. Ten se snaží nastavit jiná pravidla pro dopravu během hodin, kdy žáci chodí do školy a ze školy. Tak, aby děti mohly alespoň část cesty jít do školy po svých, hrát si a potkávat se s kamarády,“ říká Veronika.
Podle toho, jak tento projekt dopadne, se bude postupovat v Brně dál. Už nyní je ale vidět, že myšlenka zpřístupnění města více lidem než autům má své podporovatele nejen v Brně, kde si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži, ale také v dalších městech v ČR. „Doufám, že to ostatním v dalších městech dodá odvahu zkusit změnu na delší dobu, než je jen den nebo týden. Myslím, že to jde i v našem technokraticko-byrokratickém systému. Ale je to dost jiné a lidí na ulici není tolik, je to prostě normální ulice. Není to davová akce ani hudební produkce každý den,“ usmívá se Veronika.
Lidé venku, bude večer klid?
Určitě vás napadá, že tato změna je změnou i pro místní. Jak na ni reagují? Veroničina iniciativa má spoustu kladných ohlasů. Ale samozřejmě také odpůrce. Velkou diskuzi strhává právě parkování aut a zásobování. Zásobování zdejších podniků má samozřejmě vjezd povolen, denně do 10.30. V jasně danou dobu dopoledne, kdy jsou zdejší podniky ve většině stejně zavřené, tudíž jsou zahrádky poklizené. Parkovací místa byla nahrazena za rohem vyhrazením míst pro obyvatele Vachovy, tudíž jsou na tom vlastně lépe, protože tu mají místa určena. Normálně jim na ulici mohou parkovat i jiná auta, ne jen místních. A rezidenti si mohou se svým nákupem přijet až ke vchodu. Vše je o komunikaci a domluvě.
A co letní večery vybízející k pobytu venku a s mini související větší hluk? „Mně to nevadí, zdejší podniky dodržují vyhlášku. Tedy aby klid na ulici byl po 22. hodině. Já stejně dřív spát nechodím. Ráno je tu klid, tam nevidím změnu. Ano, odpoledne je tu živěji, ale to mi nevadí. Naopak mi vyhovuje, že mi nečmudí auta do oken,“ říká zdejší obyvatelka Karla. Naopak její soused z vedlejšího vchodu pan Josef už tak nadšený není. „Mně vadí, že je tu najednou víc lidí. Je to větší hluk. Nějak nechápu smysl téhle akce, vždyť jsou tu kousek parky. Ať se lidi válí tam.“
Tak či tak – o Vachové se mluví, plní média a opět upozorňuje na problematiku města jako místa pro lidi. Akce rozvířila potřebnou debatu.
Jsme součástí experimentu. Je super, že se to zrealizovalo!
Zní to skoro růžově – domluvíme to a bude to. Ale i na takto malé ulici to dalo Veronice 4 měsíce intenzivní práce, aby vše vyjednala a se všemi se domluvila. Setkala se i s tím, že jeden z provozovatelů prostě nechtěl jednat se ženou. Před dveřmi jí přistála i krysa. Člověk musí opravdu ocenit, že to dotáhla do konce.
Díky její vytrvalosti tu teď najdete místo aut květináče, lehátka, sedací vaky, stolečky. Vše pro svůj odpočinek. Máte malý hlad? Není problém! Máte žízeň? Objednejte si u okýnka, co hrdlo ráčí! Přepadl vás hlad velký? Mrkněte na roh, kde voní neapolská domácí pizza. Zdejší podniky nabízí italskou i českou klasiku, veselé alko i nealko. Právě skvělá nabídka podniků doplňuje stav „chill“ k dokonalosti. Nemáte chuť na nic, jen si v klidu chcete popovídat s kamarádkou? To taky není problém! Zdejší mobiliář je z části nekomerční a můžete si tedy prostor užít bez povinnosti návštěvy zdejšího podniku.
Veronika k celé akci doplňuje: „Já jsem vytvořila jen pole. To, jak to místní podnik pojme, je jeho záležitost, do toho nezasahuji. Základem je, že si ten prostor mohou lidi přetvářet sami. Mohou přemísťovat nábytek. Na mobiliář přispívají sami prodejci, nekomerční mobiliář zapůjčila městská část. Každá provozovna se o něj stará sama. Večer to sklízí, druhý den opět rozmísťuje. Tím se také zabezpečuje noční klid. Skládají se na security službu, která zajistí vyklizení venkovních prostor. O květiny se starají společně. Přispěli i dobrovolníci. Chtěla jsem upozornit na způsob, jak se i provozovatelé podniků mohou sami více podílet na chodu města. Výsledky budu zjišťovat ve spolupráci s Mgr. Romanem Sellnerem Novotným a jeho týmem z Masarykovy univerzity, budeme je pak společně i s vedením města interpretovat.“
Reklama
foto: se svolením Magdaleny Novákové, se svolením Veroniky Rút , zdroj: Autorský článek