Adopce začala více respektovat skutečné potřeby adoptovaných dětí a je méně tabuizována. „Pracuje se více s pravdivým příběhem těchto dětí. Moderní doba přinesla rychlejší přístup k informacím, což dětem umožňuje dříve začít pátrat po svých biologických rodičích, sourozencích či dalších příbuzných,“ uvádí Martina Loutná, metodička pro rozvoj služeb z organizace Dobrá rodina.
Tato organizace založila web Rodinná síť, kde zveřejňuje anonymizované medailonky dětí. Ve spolupráci s krajskými úřady, Ministerstvem práce a sociálních věcí a prostřednictvím individuálních náborů se snaží najít těmto dětem náhradní rodiny, přičemž každý medailonek je na webu umístěn přibližně 6 měsíců. „Věříme, že během této doby se většině dětí podaří najít náhradní rodinu,“ dodává Martina Loutná, která odpovídá v následujícím rozhovoru.
Jak se systém adopce změnil za poslední roky a co všechno adopce v dnešní době obnáší?
Dříve se málo mluvilo o důležitosti podpory adoptivních rodin, protože se předpokládalo, že jsou stejné jako biologické rodiny a nemají speciální potřeby. Rodiny čelící nejistotám se tak často obávaly požádat o pomoc, protože nechtěly, aby to ostatní vnímali jako selhání. Naštěstí se situace změnila a podpora od informovaných odborníků je nyní dostupnější, ačkoliv stále není plně garantována státem. V hledání nových přístupů k adopci nám velkou inspirací jsou také zahraniční poznatky a praxe v této oblasti.
Jak řekla jedna adoptovaná dívka: „V případě osvojení můžeme klidně říct, že se tři lidé zachraňují navzájem a pořád dokola. Dítě zachraňuje rodiče, ti zachraňují dítě i jeden druhého. Prostě se potkají tři zranění lidé na hrbolaté křižovatce a od toho okamžiku jdou po jedné cestě spolu. Adopce je zkrátka uvědomělý, poučený, a především zcela rovnocenný způsob, jak založit rodinu...“
Jaká kritéria musí žadatelé o adopci splňovat?
Je potřeba si uvědomit, že děti, které přicházejí do adopce, na začátku svého života zažily obrovskou ztrátu, a proto pro ně potřebujeme zajistit především stabilitu a také ochranu. Kvůli tomu systém nové náhradní péče rodiče prověřuje a je to tak správně. Jednoduše se dá shrnout, že u žadatelů o adopci se posuzuje jejich zdravotní, psychický stav, ekonomická i bytová situace a také trestní bezúhonnost.
Nejdůležitějším krokem je podat žádost na OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) v místě svého bydliště. Tam budoucím náhradním rodičům sociální pracovníci vše vysvětlí. Případně mohou požádat o podporu v celém procesu i organizace, které náhradním rodinám pomáhají, jako je třeba ta naše.
Můžete popsat základní rozdíly mezi adopcí a pěstounstvím?
Zajímavé je, že se jedná o tytéž děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat u svých biologických rodičů a dle jejich právní situace jsou svěřovány do adopce či pěstounství. Základní rozdíl spočívá v tom, že adoptivní rodič se stává plně právním rodičem dítěte na rozdíl od biologického rodiče.
Budoucí náhradní rodiče začínají s idealistickými představami – preferují děti mladší, z majoritního etnika a zdravé, s oblibou volí dívky.
Naopak pěstoun je často vnímán jako pomoc státu, proto za svou péči obdrží finanční odměnu a má nárok na podpůrné služby. Z pohledu dítěte však obě situace představují formy náhradního rodičovství. Pro zdravý vývoj dítěte je klíčové zohlednit nejen příběh jeho biologické rodiny, ale celou historii jeho dosavadního života. Proto je podpora informovanými odborníky zásadní nejen pro pěstouny, ale i pro adoptivní rodiče.
Stále platí, že největší zájem je o co nejmenší zdravé děti?
O adopci a přijímaných dětech stále panují mýty a budoucí náhradní rodiče často začínají s idealistickými představami o dítěti, které preferují mladší, z majoritního etnika a zdravé, s oblibou volí dívky, možná vlivem mylné představy o jejich snazší péči. Jakmile v průběhu přípravy získají všechny potřebné informace, lépe porozumějí tomu, že adopce je především o pomoci dítěti v nouzi a o tom, s čím vším mohou děti do náhradních rodin přicházet.
Rodiče a jejich blízcí se často obávají neznámých aspektů adopce, a naše úloha je poskytnout jim potřebné informace a jasnost. Jakmile rodiny získají lepší pochopení zdravotních otázek, genetického a environmentálního vlivu, etnicity, právních aspektů a vlastních možností, postupně se otevírají možnosti přijmout skutečné potřeby dětí, které čekají na rodinu.
Jak organizace Dobrá rodina pomáhá konkrétně lidem, kteří chtějí adoptovat dítě?
Pomáháme zájemcům o adopci zorientovat se v celém procesu a zjistit, zda je adopce správnou volbou pro ně v jejich současné životní situaci.
Reklama
Provádíme osvětu prostřednictvím psaní článků, tvorbou video a audio podcastů, organizací živých vysílání a akcí a snažíme se předat i náročná témata co nejlépe široké veřejnosti. Zapojujeme adoptivní rodiče a adoptované děti, kteří sdílí své skutečné příběhy, což pomáhá rozvíjet porozumění a empatii v rámci komunity.
Jakým způsobem se na vás mohou klienti obracet?
Lidé, kteří uvažují o adopci, mají možnost požádat o individuální konzultaci – ať už osobní, online, telefonickou, či zaslat svůj dotaz e-mailem. Konzultace může proběhnout i anonymně, což umožňuje zachování soukromí zájemců. Nabízíme možnost konzultace nejen s našimi poradci, ale také s tzv. peer konzultanty – lidmi, kteří mají osobní zkušenost s náhradním rodičovstvím. Toto propojení nabízí unikátní pohled a podporu založenou na reálných zkušenostech.
Kromě toho pořádáme vzdělávací a sdílecí kluby a semináře, které se konají jak online, tak osobně v různých městech ČR. Tyto akce nabízí příležitost setkat se s dalšími náhradními rodiči a poskytují cenné informace od zajímavých lektorů na různá témata. Nabízíme také odborné přípravy a psychologické posouzení, které aktuálně probíhají ve spolupráci s vybranými krajskými úřady, ale v budoucnu bychom rádi tyto služby rozšířili na místa podle zájmu budoucích náhradních rodičů.
Stává se, že páry projdou celou přípravou na adopci a na poslední chvíli si to rozmyslí?
Celý proces příprav je navržen tak, aby pomohl zájemcům o náhradní rodičovství uvědomit si, zda je to správná cesta právě pro ně. Během příprav, a dokonce i na jejich konci, mohou účastníci kdykoliv dospět k názoru, že náhradní rodičovství není pro ně, což je zcela v pořádku, a respektujeme to. Naším cílem je, aby každý účastník učinil informované rozhodnutí.
Adoptované dítě přináší do rodiny své vlastní příběhy a témata, které je třeba citlivě zpracovávat.
To je možné jen tehdy, když jsou poskytnuty všechny nezbytné informace a je vytvořeno bezpečné prostředí pro zkoumání osobních témat, která mohou ovlivnit jejich rozhodování. Toto prostředí umožňuje účastníkům bezpečně reflektovat nad svými motivacemi a životními okolnostmi, což může vést k rozhodnutí odložit rozhodnutí o adopci nebo změnit jej v závislosti na změně okolností v budoucnu.
Co je na celém tom procesu osvojení dítěte nejnáročnější?
Přijmout sám sebe jako náhradního rodiče znamená rozpoznat, že dítě pochází z jiného rodinného systému a přináší do rodiny své vlastní příběhy a témata, které je třeba citlivě zpracovávat. Rodiče čelí skutečnosti, že nemohli být s dítětem a ochránit ho v době jeho největší potřeby, jako byly těžkosti během prenatálního vývoje, separace po porodu, opuštění biologickou matkou, pobyt v zařízení bez blízké osoby, nebo dokonce zanedbávání a týrání. Tyto zkušenosti mají významný dopad na další vývoj dítěte. Je důležité si uvědomit, že i když tato rodina nemusí vypadat jako 'tradiční' rodina, není to na úkor jejich schopnosti vytvářet láskyplné a funkční rodinné vztahy. Společně s dostupnou podporou a zdroji se rodiny mohou učit, jak se vyrovnat s těmito výzvami, a posilovat své vzájemné pouto.
Toto rodičovství je také jiné, možná náročnější v tom, že je zde potřeba od začátku intenzivně budovat vztah mezi rodičem a dítětem. To je něco, co běžní rodiče takto úplně nemají – citové pouto s dítětem navazují přirozeně již v těhotenství a po porodu na to naváží. Ale v adopci se potkávají rodič a dítě v ideálním případě několik dní po narození a teprve se začínají poznávat a vytvářet si vztah.
Musí rodiče bojovat i s určitým „nepochopením“ okolí?
Bohužel, navzdory pokračující osvětě, výzkumům a novým poznatkům v oblasti náhradního rodičovství rodiny stále čelí velkému neporozumění jak od širší veřejnosti, tak od svého blízkého okolí. Děti svěřované do náhradních rodin často procházejí komplexními vývojovými traumaty. Tyto děti označujeme za děti s neviditelným zraněním, což znamená, že jejich zranění není na první pohled zřejmé. Jejich odlišné prožívání může vést k chování, které je často špatně interpretováno jako problémové.
Díky první mamince jsem na světě a díky té druhé – adoptivní, žiju.
Toto nepochopení může vést k vnímání, že náhradní rodiče nezvládají výchovu. Je zásadní, že veřejnost a blízké okolí jsou řádně vzdělávány o specifikách těchto situací a o tom, jak tyto děti a jejich rodiny podporovat. Důležité je také poskytování zdrojů a metod podpory, které pomáhají rodičům efektivně reagovat na specifické potřeby jejich dětí a zlepšovat vnímání těchto rodin ve společnosti.
A co naopak adopce kromě vytouženého dítěte párům přináší?
Vše, co dítě může přinést do života, je důvodem, proč si mnoho lidí přeje mít děti. Dětský pohled na svět nám umožňuje radovat se z každého pokroku, kterého dítě dosáhne. Vzájemný vztah mezi rodičem a dítětem, sdílení zkušeností s ostatními o tom, co vše dítě umí a jaké je, přináší do našich životů každodenní maličkosti a radosti. Rovněž nám dává možnost lépe poznat sami sebe, našeho partnera i další lidi kolem nás.
Zde bych ráda citovala jednu adoptovanou holčičku: „Díky první mamince jsem na světě a díky té druhé – adoptivní, žiju.“
Pojďme se ještě zaměřit na psychologický aspekt adopce. Páry prochází psychotesty. Proč tomu tak je? Mohou skutečně psychotesty vždy odhalit to, jací ti lidé skutečně jsou?
Náhradní rodiče se často obávají psychologického posouzení, což je zcela pochopitelné, neboť pro mnohé z nich je to poslední a jediná možnost, jak mít dítě. Tato situace je pro ně srovnatelná se skokem z velké výšky – nejtěžší je odhodlat se skočit. Avšak mnoho z nich po skoku zjistí, že proces zvládli lépe, než očekávali. Klíčovým prvkem pro úspěch je schopnost sebereflexe a udržování dlouhodobých vztahů. Tyto schopnosti jim umožňují přizpůsobit se výzvám, které adopce přináší, a uspět v ní. Psychologické posouzení není jen formalita, ale základní nástroj, který pomáhá zajistit, že rodiče jsou skutečně připraveni na vše, co adopce obnáší.
Dítě může být vystaveno nevhodným komentářům od okolí, před nimiž ho nelze plně ochránit, ale můžeme mu pomoci tyto zážitky a pocity zpracovat.
Někdy je člověk natolik zahlcen svými současnými problémy, že není schopen vnímat potřeby dítěte. V takových případech je důležité, aby si nejprve zpracoval své vlastní záležitosti, například prostřednictvím terapie. Může se také stát, že v rodině již žijí další děti, které nejsou na nového 'sourozence' připravené. Je důležité zdůraznit, že nedoporučení k adopci nemusí vždy znamenat ne, ale spíše teď ne.
Jaký je tedy hlavní význam psychologického posudku?
Psychologické posouzení nám pomáhá zjistit, zda existují významné patologie, které by mohly bránit poskytování bezpečné péče a zajištění stability a vhodných podnětů pro vývoj dítěte. Cílem našeho systému je chránit děti a zajistit, aby byly umístěny do prostředí, kde mohou bezpečně růst a rozvíjet se.
Je velký rozdíl v jednotlivých krajích, co se týče doby čekání na vytoužené děťátko? A jak dlouho to průměrně trvá?
Existují rozdíly mezi jednotlivými kraji – některé mají více zájemců o adopci, zatímco jiné mají více dětí čekajících na adopci. Nejvíce však proces adopce ovlivňují „úzké představy“ budoucích náhradních rodičů o tom, jaké dítě chtějí přijmout. Tyto omezené představy mohou být největší překážkou.
Někdo se dočká děťátka za pár týdnů či měsíců, jiní čekají rok až dva, a může se dokonce stát, že někteří se nedočkají nikdy. Vždy se hledá nejvhodnější rodina pro dané dítě, což znamená, že se nevybírá dítě pro konkrétní zájemce, ale naopak se hledá rodina, která nejlépe vyhovuje potřebám dítěte.
Mohou vás kontaktovat i páry, které teprve uvažují o adopci a potřebují se s někým poradit?
Vřele to doporučujeme. Projít celým procesem příprav je dlouhá cesta, která zpravidla trvá jako těhotenství, téměř rok. Proto je dobré se na začátku poradit a zvážit, zda je tato cesta ta pravá.
Občas se na nás lidé obrací s tím, že na internetu našli mnoho různorodých informací a nevědí, jak se v nich vyznat, čemu důvěřovat. Říkáme jim, že oni prochází tímto procesem zpravidla jedenkrát za život, ale pro nás je to dennodenní chléb. V Dobré rodině kromě osvěty nabízíme podporu zájemcům o náhradní rodičovství, připravujeme je, posuzujeme a nabízíme pomoc také při a po přijetí dítěte všem typům náhradních rodin. Záleží nám na tom, aby rodiny cítily náš skutečný zájem. Neméně důležitý je také kontakt a sdílení mezi náhradními rodiči vzájemně. Každá rodina je jiná, každé dítěte je jiné, ale některá témata jsou společná a je důležité nebýt na to sám. Doprovázíme na celé cestě náhradního rodičovství.
Je podle vás lepší se s tím svěřit nejbližším, nebo si nechat záměr adopce raději pro sebe?
Podpora blízkých je pro náhradní rodiny velmi důležitá. Doporučuje se však, aby okolí nevědělo více než samotné dítě, aby se důležité informace děti dozvídaly od svých (náhradních) rodičů, a ne od někoho zvenčí. Tento přístup pomáhá budovat u dětí tolik potřebnou důvěru.
Vedeme rodiče k tomu, aby dítě mohlo vnímat, že za nimi může přijít se všemi pocity a myšlenkami a že rodiče tyto situace zvládnou. Když dítě vycítí, že některá témata jsou pro rodiče náročná, může si je nechávat pro sebe a zůstává na to samo, což je velmi těžké. Dospělí adoptovaní často sdílejí, jak pro ně bylo důležité moci citlivé věci sdílet s rodiči, aniž by je museli chránit. Dítě může být vystaveno nevhodným komentářům od okolí, před nimiž ho nelze plně ochránit, ale můžeme mu pomoci tyto zážitky a pocity zpracovat. To pomáhá budovat vztah i odolnost.
foto: Shutterstock, se svolením Martiny Loutné, zdroj: Autorský článek