Finanční poradkyně Sabina Vytisková nabourává většinu stereotypů spojených s její profesí. Kromě tabulek a výpočtů si na schůzku s klientem připravuje třeba aromaterapeutické esenciální oleje. Ptá se nejen na příjmy a výdaje, ale také na to, co dělá lidi šťastnými. Její klienti se na schůzkách smějí, pláčou a vytahují traumata z dětství. I proto se vedle financí začala věnovat psychologii.
Sabino, nevím, jestli má nějaká profese v Česku horší pověst než finanční poradce. Proč jste si tuto cestu přesto vybrala?
Máte pravdu, pověst finančních poradců je u nás strašná. A svět financí je velmi tvrdý. Občas mě nutí k pochybnostem, jestli je vůbec dobré být jeho součástí. Ale na druhou stranu je to pro mě geniální příležitost. Když tuhle práci děláte srdcem a zároveň kvalitně, velmi rychle se odlišíte od zbytku lidí. Čím větší temnota, tím víc můžete zářit.
Moje cesta začala v bance, když mi bylo 21 let. Malovala jsem si, jak budu chodit každý den hezky oblečená a bude ze mě ta milá paní za přepážkou, která pomáhá lidem. Jenže pak dostanete plán všeho, co musíte lidem prodat – bez ohledu na to, jestli to potřebují, nebo ne. To bylo velké vystřízlivění. Snažila jsem se mezi tím nějak bruslit, tlak na prodej byl ale čím dál větší. Vysvobodila mě mateřská dovolená. Po ní už jsem se do banky vracet nechtěla. Začala jsem dělat účetní v lesní školce. To pro mě byl zlomový moment. Potkala jsem tam totiž rodiče, kteří byli vážně esa ve svých oborech. Architekt, veterinářka, doktorka, právnička… Všichni velmi chytří, uvědomělí v rodičovství. Zajímala je výchova, dbali na zdravý životní styl… Ale většina z nich to vůbec neuměla s penězi. Někteří nebyli kolikrát ani schopni si nastavit trvalý příkaz na platbu za tu školku. A tak jsem objevila své životní poslání. Rozumím financím. Zároveň mě přijímá i tahle skupina, která má běžně k finančním poradcům negativní vztah. Uvědomila jsem si, že bych mohla být mostem mezi dvěma naprosto odlišnými světy.
Opravdu nepůsobíte jako ztělesnění běžné představy o finančních poradcích. Jste ve výcviku pro budoucí kouče, pracujete podle ženské cykličnosti, na svých sítích často sdílíte, že před schůzkou s klientem třeba i vykuřujete kancelář šalvějí nebo palo santem. Jak na to reagují vaši klienti? Není to na ně moc ezo?
Ještě bych zmínila svůj oblíbený difuzér a svíčky. :) Víte, my lidé často přemýšlíme ve škatulkách. Finanční poradce? To je ten zlý týpek v kvádru, co se mě snaží okrást. Čistíš prostor pomocí vykuřovadla? Jsi ezo blázen. Ale to, že je někomu blízká třeba spiritualita, přece neznamená, že se ho netýká pojištění domácnosti, když ho vytopí soused. Když chci koupit dům a nemám na to vlastní zdroje, tak prostě musím jít pro hypotéku do banky, tu si nevymedituju.
Reklama
Můj finanční plán pro klienty je velmi racionální. Tam ezo není vůbec nic, jsou to tvrdá data, výpočty, tabulky, smlouvy. A to, že k tomu vykuřuju svou kancelář šalvějí… No, vykuřuju! Jsem hodně empatická, nasávám i emoce, které nejsou moje. Na každého klienta se snažím maximálně nacítit. Když ode mě odchází, potřebuju vyčistit prostor i svou mysl, abych se potom mohla stejně plně věnovat dalšímu člověku. Různé rituály mi s tím pomáhají. A ještě mi to v kanceláři hezky voní. :) Chodí ke mně lidé podobného ražení, reagují na to pozitivně.
Umí Češi mluvit o financích? A umí se o ně starat?
Jak kdo. V mé sociální bublině se to lepší. Ale pořád se setkávám s tím, že když dojde na peníze, tak se najednou začneme ošívat a vyjadřovat více zaobaleně. Kolem peněz máme všichni spoustu emocí a bolístek. Je to i jeden z důvodů, proč jsem se vrhla na studium koučinku a proč jsem i ve výcviku práce s traumaty.
Začala jsem totiž ve finančním poradenství narážet na určité limity. Miluju data, stavím na tom, co jde spočítat. To je strategická část. Pojďme si ale říct, že základní pravidla všichni známe. Neutrácej víc, než vyděláš. Měj naspořené rezervy pro případ průšvihu. Připrav se na stáří.
Někdy se dvojice až u mě poprvé do hloubky baví o tom, jak vlastně do budoucna chtějí žít. Občas zjistí, že každý jinak.
Teoretici jsme úžasní. Ale v praxi selháváme. Proč? A tuhle část mě obrovsky baví zkoumat. Jaká máme přesvědčení? Proč tak úzkostně spoříme? Co za pocity si naopak sytíme tím, že tolik utrácíme? Lidé si umí nastudovat, že mají dát část výplaty na spoření, část na bydlení a část můžou utratit. Ale jak vlastně mají pracovat sami se sebou, aby to doopravdy zvládli? To je otázka, se kterou za mnou často chodí.
Věnujete se vnitřním přesvědčením a traumatům častěji než tabulkám?
Na své práci to rozhodně miluju nejvíce. Na schůzkách se smějeme, občas ukápne slza – a je to tak v pořádku. Peníze ovlivňují většinu oblastí našeho života. Často se mi třeba stává, že až u mě páry poprvé zjistí, kolik ten druhý vydělává. Začnou: „Ty vůbec nevíš, jak to mám těžké, kolik nás stojí bydlení a spoření!“ a „Ty zas nemáš páru, kolik stojí toaletní papír a boty pro děti, jak to mám asi poplatit jen z rodičáku?“
Speciální skupinou jsou mámy s dětmi. Často slyším: „Víš, já nemůžu, protože já mám ty děti.“ Já to vnímám naopak: „Víš, já musím, protože já mám ty děti!“
Někdy je to sblíží. Někdy se dvojice až u mě poprvé do hloubky baví o tom, jak vlastně do budoucna chtějí žít. Občas zjistí, že každý jinak. Jeden chce bydlet na statku na vesnici, druhý chce digitálně nomádit po světě. Už jsem měla klienty, kteří přišli spolu – a odešli každý zvlášť. Ale nejsem žádný rozvraceč rodin (smích), spíš je to tak, že u mě vyplouvají na povrch věci, které už tam dávno jsou, jen se ten proces urychlí.
Už chápu všechny vaše výcviky, zní to skoro jako vztahová poradna…
Pořád jsou v tom zamotaná i čísla, ale ano. Už jsem několikrát připravovala i finanční plán na to, jak bezpečně odejít od manžela. Ženám, které zůstávaly ve vztahu jen ze strachu, že to samy finančně nezvládnou. Ale naštěstí mám i veselejší příběhy. Jedna má klientka teď třeba ukončila vysokou školu, kterou studovala jen kvůli svému tátovi, odstěhovala se do zahraničí a buduje tam svůj sen.
Vzhledem k tomu, co na konzultacích zažíváte, asi nejste zastáncem myšlenky: „Peníze nejsou důležité, hlavně že se máme rádi.“
Jsem součástí projektu Za bohatší Česko, kde se snažíme Čechy vzdělávat ve finančních tématech a nedávno jsme točili podcast právě o financích ve vztazích, takže o tomhle tématu teď přemýšlím každý den. V žádném případě si nemyslím, že by se páry, které mají peníze, nehádaly. Když se ale podíváte na statistiky rozvodovosti, jsou finanční problémy jedním z nejčastějších důvodů, proč jdou lidé od sebe.
Během konzultace. (zdroj: Viola Řeřábková)
Paseku ve vztahu může dělat odlišný názor na peníze: jeden je utráceč, druhý spořič. Nebo jsou na vině dluhy. Nebo jeden vydělává více, druhý méně, ale jedou výdaje padesát na padesát. To všechno jsou těžké situace. Je super, že se mají lidé rádi, ale pokud se budou mít rádi bez peněz, nebude jim dlouhodobě dobře.
Totéž platí u dalšího klišé: „Hlavně, že jsme zdraví.“ Ježišmarja, no jasně! Když jste nemocní, miliony na účtě vám zdraví nevrátí. Ale jaké máte možnosti léčby s milionem a jaké bez něj? Už jen když si vezmete, kolik stojí obyčejný vitamín C. Nějaký šumák v lékárně koupíte klidně za stovku. Ale bude stejně účinný jako to lipozomální C za tisícovku s mnohem lepší vstřebatelností? Zdraví je samozřejmě víc než peníze. Ale peníze mají na naše zdraví obrovský vliv. Další věc je psychosomatika, protože pokud jsem neustále v nedostatku, ve stresu, jedu v krysím kolečku v práci a nemůžu si dovolit z ní odejít, i když ji nesnáším, tak to moje zdraví obrovsky ovlivňuje. Bereme vitamíny, snažíme se cvičit, ladíme spánek, ale k péči o zdraví patří stejnou měrou i pořádek ve financích a finanční klid. Starejte se o své finanční zdraví a budete zdravější i fyzicky.
Co vaše klienty na konzultacích nejvíc překvapuje?
Když už ke mně přijdou, většina z nich čeká, že je budu nutit šetřit. :) Ale škrtat se nedá donekonečna. Především ženy jsou často velmi zaskočené, když s nimi otevírám otázku: „Jak můžete vydělávat víc?“ Divila byste se, kolik lidí odchází s tím, že tohle by je nikdy nenapadlo.
Část z nich už se nevrátí. Spousta lidí žije v syndromu oběti a svou situaci vlastně měnit nechtějí. Já jsem v tomhle docela ostrá, protože mě hrozně unavuje, když si někdo pořád jenom stěžuje. Někdy mi lidé monologem o tom, jak to mají těžké, vlastně obhajují finanční bilanci. Ale já je nesoudím. Takže je nechám vymluvit, ale pak chci hledat řešení. A to nezvládne každý.
Možností je dost. Ale musí tam být chuť a vůle věci měnit.
Teď se asi pustím na hodně tenký led, ale speciální skupinou jsou v tomto mámy s dětmi. Často slyším: „Víš, já nemůžu, protože já mám ty děti.“ Já to vnímám naopak: „Víš, já musím, protože já mám ty děti!“ A neznamená to, že musím vydělávat 150 tisíc měsíčně, ale znamená to, že jim chci být příkladem, že mám nějakou hodnotu – a proto si o ni řeknu v práci. Vím, že třeba mámy samoživitelky to někdy mají zatraceně těžké. Ale mně se na děti často vymlouvají ženy, které mají manžela, uklízečku, chůvu, babičky, fantastické zázemí. A stejně si jenom stěžují. Myslím si, že peníze jde vydělávat i s dětmi. Neznamená to, že se ty ženy mají sedřít. Ke mně často chodí ženy, co dřou jako koně. Ale absolutně to neodpovídá jejich výplatě. Tak je motivuju ke zkoumání, jestli by nemohly za stejný čas získat víc peněz. Třeba v jiné firmě. Nebo jako podnikatelka. Možností je dost. Ale musí tam být chuť a vůle věci měnit.
Prozradíte čtenářům Flowee základní kroky, které můžou udělat pro své finanční zdraví?
- Rozhodněte se, že se o své peníze začnete starat, a přijměte zodpovědnost za to, že to, jak se máte finančně, je plně ve vašich rukách.
- Sepište si všechny vaše příjmy a výdaje. Ne od oka, udělejte to pořádně. Projděte výpisy z účtů minimálně za poslední 3 měsíce, ideálně za poslední rok. Nezapomínejte na třinácté a čtrnácté platy, na kvartální odměny, na stravenky, na firemní benefity, na dárky a pomoc od rodiny. Výdaje se dají sledovat přímo v internetovém bankovnictví nebo třeba přes aplikace jako Spendee.
- Ujasněte si, kam v životě jdete, co je pro vás důležité. Když máte dlouhodobý směr a cíle, rozhodujete se snadněji, za co a jak budete utrácet.
- Používejte graf finanční stability. To je nástroj vhodný pro všechny. Říká, že 5 % příjmu bychom měli dávat do ochrany příjmu. Tedy do životního pojištění (pokud nemám pasivní příjem nebo velké rezervy). 10 % do krátkodobých pohotovostních rezerv. Pro situace, kdy vám vypadne příjem nebo se vám nečekaně pokazí auto. 15 % by mělo odcházet na dlouhodobé cíle. Na budoucí vlastní bydlení, na stáří, ale třeba i na nějakou velkou dovolenou. A maximálně 30 % našich příjmů by mělo stát naše aktuální bydlení. Tohle číslo budí v dnešní době největší emoce. Ale pravdou je, že pokud se nevejdete do 30 % příjmu, znamená to, že si bydlíte nad poměry toho, co si skutečně můžete dovolit. Veškerá ostatní spotřeba (jídlo, paušál telefonu, auto, radovánky, oblečení, sport, koníčky atd.) by neměla přesahovat 40 % našeho příjmu. Takže 70 % veškerých svých příjmů máme na přítomnost a zbývajících 30 % na budoucnost. Pokud mě moje přítomnost stojí více než 70 %, tak automaticky ohrožuju svoji budoucnost – nemám třeba kvalitní ochranu příjmů, nepřipravuju se dostatečně na stáří.
Sabina Vytisková
Finanční poradkyně, členka týmu Za Bohatší Česko a spoluautorka stejnojmenného podcastu. Koučka ve výcviku. Věnuje se celostnímu pohledu na finance a starost o peníze klientů propojuje se zdravými návyky.
- Vzdělávejte se. Na to, abyste rozuměli svým vlastním penězům, nemusíte být investiční specialista. Nechcete tomu věnovat čas a energii? Najděte si odborníka, kterému budete plně důvěřovat a který péči o vaše peníze postaví na datech.
- Začněte se o své peníze doopravdy starat. Často zůstáváme ve své komfortní zóně, i když nám v ní není dobře. Nic neměnit je totiž pohodlné. Nestačí si to nastudovat, nestačí si s finančním poradcem říct, že od zítřka to začnete dělat lépe. Musíte to doopravdy začít dělat. Pěstujte si finanční návyky a aktivně pracujte na změně k lepšímu.
- Nepřeskakujte základy. Spousta lidí investuje do vysoce rizikových investic nebo kryptoměn, protože jim to přijde výhodné, ale přitom nemají ani zajištěnou ochranu příjmu pro situaci, kdyby se jim něco stalo a nemohli pracovat. To je obrovský problém dnešní doby.
- Buďte trpěliví. A nové finanční návyky zařazujte postupně. Je v pořádku začít s jednou věcí, za tři měsíce si dát servis s finančním poradcem, probrat, kam jste se posunuli, a pokračovat dál. Je to daleko udržitelnější než si ze dne na den kompletně překopat život. Často si lidé řeknou: „Ok, takže od zítřka sleduju výdaje, nebudu utrácet za blbosti, kafe si budu nosit z domu, budu si vařit obědy a nekoupím si nic na sebe!“ Tím vytvoří obrovský tlak a z komfortní zóny se vystřelí někam úplně mimo. Dopadne to tak, že to nezvládají a vzdají se s tím, že to nemá cenu. Já učím své klienty, ať se pomalu posunou do zóny učení. Zkuste nejdřív třeba jen začít sledovat své výdaje. Pak odstraňte jeden největší průšvih. A teprve pak se posuňte dál.
foto: Martina Benáčková, Viola Řeřábková, zdroj: Autorský článek
