O Indolu Wikipedie říká, že je to „aromatická heterocyklická organická sloučenina. Má bicyklickou strukturu, sestávající ze šestičlenného benzenového jádra a z pětičlenného dusík obsahujícího pyrrolového kruhu.“ Nevím, jak tomu rozumíte vy, pro mě má tento popis informační hodnotu, která se blíží absolutní nule. O něčem, jako je indol, jsem až doteď neslyšel. Přesto se s ním se železnou pravidelností setkávám, stejně jako vy. Zapomeňte na Wikipedii – to první, co potřebujete vědět, je, že indol váš nos „nepřehlédne“. Někdy to bude zkušenost značně nelibá, jindy naopak.
Ve své čisté, izolované podobě má indol zatuchlý, vlhký, pronikavě ostrý zápach. Jakási zvláštní kombinace mokrého psa, zatuchlého horkého dechu a týden nošených ponožek v jednom. A ano, přispívá k charakteristickému zápachu výkalů. Ovšem paradoxně, a tady se na okamžik vrátíme k Wikipedii, „v nižších koncentracích má květinovou vůni, využívá se i v parfumerii“.
Jeho stopové množství se nachází v některých květinách – například v nelichotivě nazývaných „tuberózách“, které jsou ovšem mnohem poetičtěji označovány jako „noční hyacint“, nebo gardéniích. To, co vytváří charakteristickou vůni „položeného kabelu“, vzniká, když se vysoké koncentrace indolu smísí s vlhkostí a rozkládajícími se molekulami zbytků potravy.
A tady to začíná být zajímavé
Ve stopovém množství (kolem 1 %) se zápach čistého indolu skutečně zmírní, ztratí zatuchlost a stane se více „květinovým“. Přírodní oleje s obsahem idolu se používají při výrobě parfémů, aby do vůně vnesly intriku a svůdný nádech. Poskytují nepopsatelný základní „živočišný“ tón, který láká prvotní smysly, podobně jako fungují feromony. Pokud jde o jemné přírodní vůně, slouží indol novému účelu: svádění.
Reklama
V případě vysokých koncentrací indolu a prostředí, kde se s nimi setkáváme běžně – veřejných záchodků – to samozřejmě není svádění ve smyslu potřeby připoutat a podmanit si zdroj vůně. Ale i tak: pokud na veřejnou toaletu vejdete a máte to „štěstí“, že cítíte něčí nedávný „výkon“, cítíte s pravděpodobností hraničící s jistotou odpor. Jenomže zároveň je malá část z vás zvědavá a oním pachem možná i k vašemu vlastnímu překvapení také přitahovaná. Možná nevědomky vám hlavou probíhá takové to: „Co to je? Bože, co to ten člověk jedl? Smrdím taky tak?“
Nejšpinavější mezi květinami
Bílé květiny jsou královnami mezi květinami. Jejich barva evokuje čistotu ve všech smyslech tohoto slova natolik, že se stala jejím symbolem (že, nevěsty?). Kromě toho ovšem (ach, ta ironie!) mají extrémně vysoký obsah indolu, alespoň v porovnání s květinami jiných barev.
Esence jasmínu, zejména odrůdy Jasminum Grandiflorum, jsou proslulé tím, že obsahují výrazný, silný indolový tón (většina jasmínových olejů obsahuje kolem 2,5 % čistého indolu). Když si čichnete k čistému jasmínovému oleji, ucítíte vlhkou zatuchlost, podobnou špinavé, zpocené kůži, smíchanou s květinově sladkou vůní čerstvých jasmínových květů.
Nyní vezměte asi 10 000 liber těchto jasmínových květů a koncentrujte je na 2,2 libry oleje. Všechny vonné molekuly jsou tam stejné, jen mnohem koncentrovanější. Díky přítomnosti indolu v koncentrovanější podobě se sexy dusný nádech čerstvých květů smísí s mnohem hořčejším špinavým podtónem. Klíč ke svůdnosti indolu spočívá ve zředění.
Čisté materiály se mísí s ostatními vonnými oleji a přírodními základy, aby vzniklo něco skutečně svěžího a květinového. Indol se stává ošklivým káčátkem procesu výroby parfémů, na jehož konci ovšem vzlétá vznešená labuť.
foto: Shutterstock , zdroj: Mizubrand