Když 46letého muže několikrát bodly vosy, nečekal, že mu to navždy změní život. Krátce po incidentu se u něj objevila psoriatická artritida, onemocnění, které dříve nebylo v souvislosti s bodnutím blanokřídlými zdokumentováno. Přitom souvislost mezi včelím, vosím a jiným bodnutím a artritidou je známá.
Život umí často házet klacky pod nohy, když to člověk nejméně čeká. Pro 46letého muže se před osmi lety zdánlivě obyčejné setkání s vosami změnilo v tragédii, která mu změnila život. Poté, co byl několikrát bodnut vosou, začal pociťovat silné bolesti kloubů, které později vedly k diagnóze psoriatické artritidy, což je onemocnění, které dříve nebylo spojováno s jedem blanokřídlých.
Náhoda a nečekané dopady bodnutí
Vše začalo tím, že muž při běžné denní rutině narazil na roj vos, jimiž byl několikrát bodnut. Ne ale nijak výjimečně – dostal celkem šest až osm žihadel. Následovalo utrpení, které vůbec nečekal. Asi 10 až 12 dní po pobodání začal pociťovat asymetrickou bolest v několika kloubech. Zpočátku se snažil bolest zvládat volně prodejnými léky, jako je paracetamol a tramadol, ale bolest byla stále stejně intenzivní, naopak se později ještě zhoršila.
Muž tedy vyhledal lékařskou pomoc. Bolesti kloubů byly tak silné, že byl nakonec upoután na invalidní vozík. V anamnéze neměl žádné jiné významné onemocnění kromě toho, že trpěl lupénkou. Nic tedy nevysvětlovalo jeho náhlé a závažné problémy s klouby.
Pro osoby s autoimunitními onemocněními nebo predispozicemi může mít i zdánlivě neškodné vosí bodnutí zcela zásadní dopad na zdraví.
Fyzikální vyšetření odhalilo otoky a citlivost více kloubů a v krevních testech byly zaznamenány zvýšené markery zánětu. Standardní testy na revmatoidní artritidu a další běžné autoimunitní markery však byly negativní. Rentgenové snímky postižených kloubů nevykazovaly žádné abnormality a pokusy o odsátí tekutiny z oteklých kloubů byly neúspěšné.
U muže se rozvinula psoriatická artritida.
Co je psoriatická artritida
Psoriatická artritida je autoimunitní onemocnění, které způsobuje bolest, ztuhlost a otoky kloubů. Běžně se vyskytuje u lidí s lupénkou, což je kožní onemocnění, charakterizované červenými šupinatými skvrnami. Ačkoli souvislost mezi včelím jedem a různými formami artritidy byla zkoumána, případ šestačtyřicetiletého muže je velmi vzácný. U něj totiž podle odborníků vosí bodnutí zřejmě vyvolalo psoriatickou artritidu.
Lékaři se začali o případ zajímat, aby zjistili, jak může hmyzí jed ovlivnit autoimunitní reakce. Vznikla případová studie, publikovaná v časopise Annals of Allergy, Asthma and Immunology, která nabízí pohled na potenciální složitost autoimunitních onemocnění vyvolaných jedem.
Je to s podivem, protože existuje studiemi prokázaná souvislost mezi bodnutím hmyzem a artritidou. Ovšem v kladném slova smyslu.
Včely, vosy a artritida
Souvislost mezi včelím bodnutím a artritidou je dokonce známá a léčba včelím jedem byla zkoumána a používána při nejrůznějších zánětlivých onemocnění, včetně artritidy. Včelí jed obsahuje melittin, látku s protizánětlivými účinky, a v alternativní medicíně se používá již tisíce let. Některé studie prokázaly, že včelí jed může pomoci zmírnit příznaky artritidy, nabízí úlevu od bolesti a snižuje zánět.
Právě doba slídění a čas před bouřkou jsou momenty, kdy jsou včaly agresivní…
Jenže vosí jed se od včelího jedu liší a nebyl ve vztahu k autoimunitním onemocněním tak podrobně zkoumán. I proto je výše zmíněný případ obzvláště zajímavý, protože naznačuje, že vosí bodnutí mohlo vyvolat autoimunitní reakci vedoucí k psoriatické artritidě a ukazuje potřebu dalšího výzkumu vlivu hmyzího jedu na imunitní systém.
Případ poukázal na to, že pro osoby s autoimunitními onemocněními nebo predispozicemi může mít i zdánlivě neškodné vosí bodnutí zcela zásadní dopad na zdraví.
Role žihadla v léčbě artritidy
Má kamarádka Kateřina Hrubešová se vloni začala věnovat včelařství. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu a konečně si našla čas na koníček, o kterém vždycky snila. Sociální sítě zásobovala krásnými posty o jejích včelařských úspěších a podle nás pěstovala idylický koníček.
Jednou mi při našem telefonickém hovoru zmínila, že když se jednoho slunečného odpoledne starala o své úly, její včely ji několikrát bodly. Pro Káču to bylo běžné riziko povolání, na které si zvykla. Tentokrát to však bylo jiné. Ačkoli pociťovala obvyklou bolest a otok, všimla si něčeho neobvyklého: její artritická ruka se cítila podstatně lépe.
„Vždycky jsem chtěla chovat včely. A teď jsem si to splnila. Když jsem je vloni na podzim zakrmovala (to znamená, že jim vezmeš med a dáš jim směs svařeného cukru a vody v poměru 3:1), dostala jsem dost žihadel. Včely na podzim slídí, to znamená, že včelstva, která nemají zásoby, se snaží vykrádat jiná včelstva. Tomu se říká čas slídění. Včely dobře vědí, že jim docházejí zásoby. Tenhle čas slídění odpovídá době od začátku září a v té době jsou včely enormně agresivní, když jim vleze do úlu někdo, koho neznají. Hlídají si zásoby. A já jsem udělala začátečnickou chybu. Vlezla jsem jim do úlu, protože jsem je jednak potřebovala zakrmit a jednak včelstva zkontrolovat. Ale vlezla jsem tam v blbý okamžik, kdy bylo navíc ještě před bouřkou. Právě doba slídění a čas před bouřkou jsou momenty, kdy jsou včaly agresivní… Dostala jsem tedy 12 žihadel, což se mnou nic neudělalo, zejména do rukou a nohou. A všimla jsem si, že když mě včely píchly do rukou, kde mám artritidu, tak mě ta artritida asi 14 dní, tři týdny nebolela. Pak jsem dostala samozřejmě ještě občas pár žihadel, ale je fakt, že když je dostanu do rukou, kde mám jinak bolesti, tak mě pak artritida nějakou dobu nebolí,“ řekla pro Flowee amatérská včelařka Kateřina Hrubešová, jinak ředitelka Asociace komunikačních agentur.
Tato pro mě novinka mě natolik zaujala, že jsem se rozhodla prozkoumat vědecké poznatky o léčbě včelím jedem a jeho potenciál při léčbě artritidy. A narazila jsem i na výše zmíněný příběh.
Studie ukazují, že včelí jed neboli apitoxin se již po staletí používá jako lék na artritidu a další zánětlivá onemocnění.
Zajímavosti o včelách
Podle Schmidtova indexu bolesti při bodnutí se intenzita bolesti pohybuje mezi 2 a 3 body ze 4 možných. Bolest je často popisována jako „okamžitá, ostrá a pálivá“.
Včela po bodnutí umírá, protože se její ostnaté žihadlo zasekne do kůže a při pokusu o odlet jí odtrhne část břicha.
Kromě melitinu a adolapinu obsahuje včelí jed také apamin, který může blokovat draslíkové kanály v nervovém systému, což může mít další protizánětlivé účinky
Pro většinu lidí není představa, že by je bodla včela, nijak lákavá. Bezprostřední bolest, otok a svědění jsou většinou docela nepříjemné, zejména pro děti, u alergiků jde dokonce o stav ohrožující život. Nejnovější studie a tradiční postupy však naznačují, že včelí bodnutí může mít léčivé účinky. Léčba včelím jedem neboli apiterapie se již po staletí používá k léčbě různých onemocnění a moderní věda začíná chápat proč.
Zkoumání léčebného potenciálu přírodních látek pokračuje tedy i nyní. Včelí jed je jedním z dobrých příkladů toho, jak mohou starobylé postupy najít místo i v novodobé medicíně. Ať už jste včelař, nebo stoupenec alternativní léčby, terapie včelím jedem nabízí zajímavou možnost léčby artritidy.
Léčba včelím jedem, známá také jako apiterapie, se datuje do starověkého Egypta, Řecka a Číny. Tato praxe zahrnuje podávání včelích žihadel nebo injekční aplikaci přečištěného jedu do určitých bodů na těle. Jed obsahuje komplexní směs enzymů, peptidů a aminů, které mohou zmírnit zánět a bolest.
Moderní věda některé z těchto starodávných praktik podporuje. Výzkumy ukazují, že melittin, hlavní složka včelího jedu, má silné protizánětlivé účinky. Další studie prokázaly, že melittin může inhibovat expresi zánětlivých genů, což přináší úlevu od chronické bolesti spojené s revmatickou artritidou.
Včelí jed jako zázrak i v moderní medicíně
Léčebné účinky včelího jedu se připisují jeho jedinečnému chemickému složení. Melittin, který tvoří asi 50 % suché hmotnosti jedu, je obzvláště účinný při potlačování zánětu. Kromě toho bylo prokázáno, že adolapin, další peptid obsažený ve včelím jedu, snižuje bolest inhibicí enzymu cyklooxygenázy, podobně jako fungují nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID).
Když se včelí jed dostane do těla, spustí uvolňování kortizolu, přírodního steroidu, který pomáhá snižovat zánět a bolest. Tento proces může vést k dočasné úlevě u osob trpících artritidou a dalšími zánětlivými onemocněními.
Další studie pak naznačují, že včelí jed může mít příznivý vliv na kardiovaskulární zdraví. Bylo prokázáno, že melittin má pozitivní vliv na regulaci krevního tlaku a může přispět ke zlepšení krevního oběhu. Tím, že včelí jed snižuje zánět a zabraňuje hromadění arteriálního plaku, může snižovat riziko srdečních onemocnění.
Včelí jed má také imunomodulační účinky, což znamená, že může pomoci regulovat imunitní systém. To je zvláště prospěšné pro osoby s autoimunitními chorobami, kdy imunitní systém chybně napadá vlastní tkáně. Výzkum ukázal, že včelí jed může potlačit abnormální imunitní reakci spojenou s onemocněními, jako je roztroušená skleróza a lupus.
Reklama
Včelí jed se stále více prosazuje také v kosmetickém průmyslu, kde se hovoří o jeho účincích proti stárnutí. Při lokální aplikaci včelí jed stimuluje tvorbu kolagenu a elastinu, bílkovin, které jsou nezbytné pro udržení pružnosti a pevnosti pokožky. To vedlo k vývoji různých produktů péče o pleť, obsahujících včelí jed, které údajně snižují výskyt vrásek a zlepšují celkovou strukturu pleti. Dermatologické studie prokázaly, že včelí jed může účinně podporovat hojení a omlazování pokožky.
A konečně nejnovější výzkumy zkoumají potenciál včelího jedu při léčbě rakoviny, mimo jiné i rakoviny prsu. Melittin prokázal schopnost selektivně cílit na rakovinné buňky a ničit je, aniž by poškodil zdravé buňky. To otevírá nové možnosti léčby rakoviny, zejména u obtížně léčitelných nádorů.
Operace „žihadlo“
Léčbu včelím jedem lze podávat několika způsoby. Nejtradičnější metoda zahrnuje aplikaci živých včelích žihadel přímo na postižené místo. Pro ty, kteří se obávají žihadla, existují alternativní metody, včetně injekcí přečištěného jedu a lokálních krémů.
Léčba obvykle začíná malou dávkou, aby se otestovala alergická reakce. Pokud nejsou pozorovány žádné nežádoucí účinky, lze dávku postupně zvyšovat. I když se představa, že se dobrovolně necháte bodnout, může zdát děsivá a mnohé vystraší, mnoho pacientů, jež léčbu absolvovali, uvádí výrazné zlepšení příznaků. Ty jsou navíc vědecky podloženy několika studiemi.
Terapie není bez rizika
Ač je terapie včelím jedem slibná, není bez rizika. Největší obavy vzbuzuje možnost vzniku alergických reakcí, které se mohou pohybovat od mírného svědění a otoků až po těžký anafylaktický šok.
Lidský organismus obecně snese až 50 žihadel najednou, ale tato hodnota se u jednotlivých osob značně liší. Osoby s vysokou citlivostí na včelí jed by měly k této léčbě přistupovat s opatrností.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek