Na začátek trochu údajů: více než čtvrtina mladých lidí ve věku 25 až 34 let žije v Evropské unii spolu s rodiči. V Irsku, kde se nájmy za posledních 10 let zvedly na dvojnásobek, je to až 40 procent. Absolutním rekordmanem je Řecko, kde s rodiči žijí skoro tři čtvrtiny mladých. Na protipólu je Nizozemí, kde s rodiči bydlí okolo 6 procent mladých. Česko je tak se svými 30 procenty na evropské škále někde uprostřed.
A spolubydlení dětí a rodičů zde fungovalo po staletí. Změnilo se to po druhé světové válce, souviselo to samozřejmě s bezprecedentním hospodářským růstem a také s Pax Europaea. Průměrná délka života v historii je asi 40 let, v Evropě je to dnes 80 let. Máme minimální dětskou úmrtnost, téměř nikdo u nás netrpí hladem, máme všechno, na co si vzpomeneme. Když dostaneme hlad, tak už dokonce ani nemusíme vytáhnout paty z domu – stačí si naklikat seznam do apky a za hodinu vám to ochotný kurýr vynese až do patra.
Jenže nákup vám stejně tak dobře může přinést váš partner, váš kamarád – nebo vaše dítě, které s vámi bydlí. Lidé chtějí mít stále více volného času a méně starostí, pozapomínají ale na to, že některé věci se prostě udělat musí. A o efektivitě toho, když na jednom místě bydlí nukleární tříčlenná rodina nebo třeba šest lidí, se asi nemusíme bavit. Společné bydlení šetří zdroje – a to nejen v běžném provozu. Průměrná mzda je v Česku okolo 43 000 Kč, průměrná cena nájmu je okolo 20 000 bez energií a poplatků. Na to, abyste si koupili vlastní byt, byste v současné době museli šetřit 15 ročních platů (v Praze je to 19). Je úplně jedno, co jste měli z matiky na vysvědčení, tyhle počty jsou tak jednoduché, že další vysvětlení není potřeba.
Pokud máte své děti rádi, nemusíte je z domu vyhazovat. Můžete se zkusit s nimi naučit žít.
Ovšem čím dále tím častěji čtu věci jako: „Kdy můžete děti vystěhovat?“ „Mamahotel v Česku vychází z módy!“ „Je na čase mamahotel zavřít?“ Naprosto netuším, kdy jsme začali brát za standard, že děti je třeba v určitou dobu vyhodit z domu a že pokud to neučiníte, je to vaše chyba a jejich ostuda. Ovšem jak v prostředí, ve kterém se pravděpodobnost pořízení bytu mladými lidmi limitně blíží nule, nastavit příznivé podmínky toho, aby od rodičů radostně prchali? A proč by to vlastně museli dělat? Co když prostě chtějí žít spolu? A co když to prostě oběma stranám vyhovuje, protože je to prostě praktické a navíc se mají rádi?
Možná by bylo fajn sjednotit si terminologii. Pokud je vaše dítě rozmazlené, nechává se vydržovat, nepřispívá na domácnost a v produktivním věku se válí a místo chození do práce hraje hry, chyba není v jeho bydlení doma, ale v režimu, který si nastavíte. Soužití rodičů a dětí může být naprosto skvělá věc a nechce se mi ani pokládat otázku cui bono, komu pomůže stav, kdy je na trhu permanentní nedostatek bytů a mladí co chtějí bydlet sami musí žadonit u bank o hypotéky nebo se smířit s tím, že půlku platu utratí za střechu nad hlavou.
Pokud máte své děti rádi, nemusíte je z domu vyhazovat. Můžete se zkusit s nimi naučit žít. Pokud jste to nezvládli doteď, máte pořád šanci. Zkuste to, stojí to za to.
Reklama
foto: Midjourney / Zdeněk Strnad, zdroj: Autorský článek