Manželství je církví nazýváno „svátost“, a to proto, že si slibujete věrnost až za hrob a „býti spolu v dobrém i zlém“. A skutečně to před oltářem nebo ve velký den většina zamilovaných myslí vážně. Jenže život pak ukáže i zcela nečekané tváře. Někdy z příběhů běhá mráz po zádech. Jako například z příběhu paní Kláry a celoživotního paralelního vztahu jejího otce.
Pravda odhalena malou holkou
„Na to, že má můj otec ,někoho jiného‘, jsem přišla já, nikoli moje maminka. Bylo mi tehdy devět let a opravdu si to pamatuju jako dnes. Táta nepřišel domů a maminka o něj měla strach. Obvolávala nemocnice a snažila se, abych necítila nejistotu a její strach. Co jsem opravdu cítila, si nepamatuju, je to už více než 40 let. Pak se ale stalo, že jsme seděly na zemi a probíraly moji sbírku pohledů. A máma mi pak říkala, že jsem se na ni najednou podívala a úplně normálně jsem se zeptala: Mami, a nemá táta nějakou jinou paní?“ vzpomíná Klára Konopná (50 let) na moment, který se její mamince a potažmo i jí zapsal do paměti.
Jako malá holčička ani netušila, jak moc velkou pravdu měla. Její maminka na ni tehdy jen nevěřícně zírala, protože ji by něco takového tehdy ani ve snu nenapadlo.
Jako by se nic nedělo
Bohužel Klářina slova se ukázala být pravdivá. Časem vyšlo najevo, že její otec už v době, kdy jí byly necelé dva roky, měl nějaké vztahy bokem. Ale tenhle, na který přišla „malá holka“, byl jiný. Ostatně, trvá dodnes, celých 40 let.
Reklama
„Nejhorší nebylo to, že táta měl někoho jiného. Daleko horší pro mě i sestru bylo to, že se rodiče nerozvedli a doma se chovali, jako by se nic nedělo. Sestra byla tehdy už dospělá a byla z domu, ale i ji to ovlivnilo. Obě jsme stály na maminčině straně, ale obě jsme nechápaly a dodnes nechápeme, proč se rodiče nerozvedli. Doma přitom všechno na oko fungovalo. Rodiče se nehádali, pamatuju si jen jednu velkou scénu a pak jeden klíčový moment, o kterém se mi dodnes špatně mluví,“ pokračuje Klára, která je dnes maminkou dospělého syna. A i jeho vychovávala sama. A to je právě to – mužům prostě nevěřila. Ostatně od momentu, kdy bezděky přišla na otcovu nevěru a paralelní vztah a všechno „prasklo“, maminka jí coby malé holce poměrně konstantně vštěpovala, že muži nejsou monogamní. Nepodepsal se na ní tedy jen nevěrný otec, ale i maminka. Ta maminka, která byla sama podváděná a která by pro své dcery a pro úplnou rodinu, jak to nazývala, udělala cokoli.
Skříňová etuda zas a znovu
Rodiče spolu tedy zůstali, navždy, až do smrti Klářiny maminky. A co je to skříňová etuda? Tak dnes Klára nazývá období, kdy si mohla své věci vždy po otcově odchodu dát do jeho obrovské vestavěné skříně, aby je zase za pár měsíců dávala zpět do malinké skříňky. Jak to?
„No, táta totiž asi pětkrát, nebo možná i víckrát odešel. Poprvé dokonce doslova a do písmene tak, že šel s košem a koš jsme našli druhý den u popelnic. Ale tátu ne. Sbalil si kufr a byl pryč. Jenže to nikdy netrvalo dýl než půl roku. Pak se zase vracel. A maminka ho vždycky brala zpět. A já jsem musela hrát ony skříňové etudy. Když mi pak ale bylo už 15 a ono se to pořád dokola opakovalo, byla jsem naštvaná. Maminku jsme několikrát se sestrou prosily, aby se rozvedla, ale ona vždy oponovala, že mi nechce rozbít rodinu. Sama svou maminku nikdy nepoznala a její otec ji pak přivedl domů dvě macechy. Pro ni bylo manželství opravdu posvátné. A to i za tuto cenu,“ vysvětluje Klára.
Už toho bylo dost
Naposledy se Klářin otec od její maminky odstěhoval, když už byla Klára na vysoké škole. Soužití s paní „Bokovou“ zase nešlo podle představ, protože i ona měla děti, a ty si s Klářiným otcem nesedly, tedy v dětství. Proto se vždycky zase po čase vracel, zas a znovu. Vztah ale ukončit neuměl, nebo nemohl, to je vlastně jedno….
Když jsem se ho doslova zeptala, kdo je tedy jeho životní partnerka, bez okolků přiznal, že je to „ta druhá“.
„Nejhorší bylo, že si byl vlastně jistý, že ho maminka vždycky vezme zpátky. Děsně mě štvalo, jak měl při každém návratu všechno doma vyžehlené, připravené, navařeno. Máma sice vždycky řekla, že v případě rozvodu nechce, aby vůči ní měl jedinou výhradu, ale k rozvodu nikdy nedošlo. Vždycky se s maminkou dohodli anebo jí napsal dopis, jak všeho lituje, a ona ho vzala zpátky. Chvilku to vypadalo, že s tou druhou, která byla vlastně vždycky první, je konec. A možná i párkrát byl. Jenže ne na dlouho. Poslední dopis, když mi bylo 19, táta napsal už nikoli mamince, ale mně. A bál se mojí reakce. Pořád jsem bydlela doma, ale už jsem byla velká holka. Věděl, že nebudu souhlasit a že se už ozvu. A to jsem udělala a dost razantně. Musela jsem to být já, kdo mu nakonec řekl, že tohle chování je neakceptovatelné. Řekla jsem to tehdy hodně ostře, vím, že ho to zranilo. Jenže on nás zraňoval pořád. A já jsem se pak odstěhovala, naštěstí jsem měla kam. Už mě nebavily skříňové etudy ani věčné návraty a odchody. Prostě jsem měla vztah a doma jsem už být nechtěla,“ vzpomíná Klára.
Vztah trvá dodnes
Od té doby se už její otec neodstěhoval. Ale s druhým, ve skutečnosti vlastně hlavním vztahem, nepřestal. A je v něm dodnes, už pomalu 45 let. Klářina maminka trávila hodně času v letním domě, vlastně tam velkou část roku bydlela. „Maminka vždycky byla radši na chatě, říkala, že tam má klid a nemusí se na to dívat. Asi to skutečně bylo za ní a už se netrápila. Jenže všechny ty protrápené roky se na ní podepsaly. I když se o otce vlastně nezajímala a bylo jí jedno, že žije dvojí život, zažila si své. Roky něco překusovala. Navíc asi stále více viděla, že mně vztahy nefungují právě proto, jak se oba moji rodiče chovali… Chlapům jsem nevěřila, a i když jsem chodila na terapie, moc se toho nezměnilo,“ říká Klára.
Dcera jeho vyvolené s ním nemluví už roky a syn je s tím zcela v pohodě. Dokonce má k němu můj otec stejný vztah jako ke mně se sestrou.
Před lety pak Klářina maminka zemřela. Otce to podle jejích slov dost vzalo, ale ne na dlouho. A Klára se sestrou na něj tehdy udeřily, že si chtějí o všem promluvit. Zahnán do rohu, skutečně mluvil…
Ta Pravá
„Táta nám tehdy řekl, že se prostě rozvádět nechtěl. A nechtěla to ani máma, která občas potřebovala jeho fyzickou pomoc v domácnosti i na chatě. Když jsem se ho doslova zeptala, kdo je tedy jeho životní partnerka, bez okolků přiznal, že je to ta druhá,“ končí neveselý, ale až moc reálný příběh Klára Konopná.
„A co je nejhorší? Jsou spolu dodnes. Když s ní otec mluví po telefonu, říká jí beruško. Snažím se ho nesoudit, i když to, co udělal, i to, jak se k tomu maminka (ne)postavila, mi zcela ovlivnilo život. Nedávno jsem se ho zeptala, co na to její děti. A dozvěděla jsem se, že dcera jeho vyvolené s ním nemluví už roky a syn je s tím zcela v pohodě. Dokonce má k němu můj otec stejný vztah jako ke mně se sestrou. Síla, co?“
Klářin příběh skutečně síla je. Ukazuje a potvrzuje sílu rodičovských vzorů a to, jak mohou zajeté vzorce zcela poškodit životy dalších generací. Když žijete v něčem dennodenně, časem to považujete za normál. Klára sice model jejích rodičů za normál nepřijala, ale sama nebyla nikdy schopna vytvořit fungující vztah. Její starší sestra má za sebou tři nepovedená manželství a nyní je také sama.
Co na to odborník
„Je jisté, že mezilidské vztahy jsou komplikované a v průběhu života se mění. Že i nejpevnější svazky mohou ztroskotat. Je ale potřeba za každou prohru nebo změnu nést zodpovědnost a postavit se k ní, řešit ji. To, co udělal Kláry otec a bohužel i matka, je něco, co se muselo na rodině podepsat. Zavírat oči před problémem a nastalou situací, kdy otec je vlastně bigamista a žije celý život ve dvou rodinách, je v naší kultuře nepřijatelné, i když samozřejmě ne nemožné. Vůbec mě nepřekvapuje, že to obě dcery odnesly. Na druhou stranu otec alespoň přiznal, kdo je jeho životní partnerkou. A jak je vidět, je s ní dosud. Je to vlastně strašně smutné,“ říká pro Flowee Mgr. Pavel Fogel, vztahový kouč.
Viděla jsem, jak moje maminka před tátou klečí na kolenou a prosí ho, aby nerozbíjel rodinu. Bylo to pro mě strašný a nikdy, nikdy jsem tenhle moment nedostala z hlavy.
Jako paralelní vztah je definován takový vztah, který je zaměřen na dvě nebo více osob současně. „Tyto vztahy se mohou vzájemně doplňovat nebo si konkurovat. Párový vztah může být konsensuální, nebo manželský svazek, nebo vztah žijící společně (LAT). Pokud má někdo současně sexuální vztah mimo stálý párový vztah, nazývá se tento vztah paralelním vztahem. „Paralelní vztahy byly podle průzkumu a autobiografií běžné zejména u mužů. Finové měli paralelní vztahy častěji než ti Západoevropané a Američané, o nichž jsou k dispozici srovnatelné údaje. Finové však měli proporcionálně méně paralelních vztahů než obyvatelé Petrohradu a Estonska. Podle průzkumu z roku 1992 mělo 52 % finských mužů a 29 % žen, kteří někdy žili v párovém vztahu, současně jiný sexuální vztah. Ve Švédsku 38 % mužů a 23 % žen uvedlo, že mělo paralelní vztah. Při zkoumání typů vztahů v různých životních etapách je zřejmé, že paralelní vztah figuruje nejvýrazněji ve středním věku. Většina mužů, kteří měli paralelní vztah, je v současné době v manželství nebo v partnerském soužití, zatímco u žen to byly pouze dvě z pěti. Tito muži mají pravidelný pohlavní styk a žijí ve spokojeném párovém vztahu stejně často jako ostatní muži, zatímco ženy tak činí méně často. Mnoho žen tohoto typu se rozvedlo. To naznačuje, že k nevěře žen patří větší stres než k nevěře mužů. Počet celoživotních sexuálních partnerů je u nevěrných osob jednoznačně vyšší než u ostatních. Téměř každá druhá žena s paralelním vztahem nebo žijící v devitalizovaném svazku také popsala, že měla sexuální city nebo zkušenosti s jinými ženami,“ uvádí studie.
Moment, který nikdy nevymizí z paměti: Máma na kolenou
A celý příběh zakončeme momentem, o kterém paní Klára nechtěla mluvit. Nakonec se svěřila.
„Nikdy na to nezapomenu. Bylo mi třeba 13, ne víc. Naši za zavřenými dveřmi po jednom z otcových dalších návratů asi probírali, co dál. Nebo spíš zase vyšlo najevo, že jeho vztah s ,paní‘ stále trvá. Já jsem jen procházela, byla u nás tehdy teta, která mě asi měla zabavit. Jenže dveře ložnice byly pootevřené a já jsem viděla, jak moje maminka před tátou klečí na kolenou a prosí ho, aby nerozbíjel rodinu. Bylo to pro mě strašný a nikdy, nikdy jsem tenhle moment nedostala z hlavy. Maminka byla daleko vzdělanější a celkově příjemnější člověk. I když nesoudím, tohle je pravda. A to, jak se ponížila a jak ho kvůli nám prosila, bylo strašný. O to strašnější, že vlastně i my dcery jsme chtěly, aby se naši rozvedli. Prostě v tomhle případě už mnoho let vím, že na vině byli oba rodiče,“ končí se slzami v očích Klára.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek