Sekty jsou dnes sofistikovanější, chytřejší a umí se maskovat za vše od osobního rozvoje po moderní spiritualitu. Propadnout jim není tak těžké, jak si myslíme. Ale dostat se z jejich sevření, to je ještě o level výš.
Vstup do sekty není jen o naivitě nebo osudovém klopýtnutí. Je to jako skočit do bazénu, kde se zpočátku zdá voda příjemně teplá, ale postupně se začne vařit. Jakmile jste jednou uvnitř, cesta zpět není jednoduchá a zanechá vás to s jizvami na duši a s bolestivými uvědoměními.
Na chatrče zapomeňte
„Ve své, snad ještě stále mladické, naivitě jsem kdysi věřila, že jsem našla skupinu lidí, kteří mi rozumí. Lidi, kteří sdílejí moje hodnoty, kteří se zajímají o lepší budoucnost a osobní růst. To zní přece skvěle, ne? A trvalo mi skoro dva roky, než jsem si uvědomila, že jsem se ocitla v síti manipulace, izolace a psychického nátlaku. Trvalo mi léta, než jsem si uvědomila, že nejsem součástí skupiny, která mě posiluje, ale že jsem se stala obětí sekty. O tom jaké nechci mluvit, protože se pořád bojím,“ uvedla 34letá Martina M. ze severních Čech, která se naštěstí postavila na vlastní nohy.
Její příběh ukazuje, že sekty nejsou rozhodně jen fenoménem minulosti, ale poměrně dobře se přizpůsobují moderním trendům. Pokud byste si snad mysleli, že k členství v sektě potřebujete chatrče v lese, pak jste na omylu. Stačí vám chytrý telefon a trocha charismatu na sociálních sítích. A právě tady začal Martinin příběh.
Reklama
„Když jsem poprvé narazila na skupinu, která se prezentovala jako komunitní hnutí pro osobní rozvoj, byla jsem nadšená. Setkání s lidmi smýšlejícími podobně jako já byla plná pozitivní energie. Všichni si navzájem pomáhali, povzbuzovali se a sdíleli své zkušenosti. Znělo to skvěle. A prostě jsem tomu propadla. Vlastně jsem se s nikým jiným pak už nestýkala a stalo se, že čím déle jsem byla součástí skupiny, tím více jsem se stávala izolovanou od svých přátel a rodiny. Naše diskuse se postupně stávaly monotematickými – jen o našem hnutí, jeho principech a učení.
Jakýkoli nesouhlas byl vnímán jako slabost nebo nedostatek víry. Nezlobte se, ale jaké, to vám neřeknu. A udělám i, jak se říká „long story short“, pokračuje Martina. „Pamatuji si na jeden moment, kdy jsem chtěla odejít. Při jedné schůzce jsem nadhodila, že možná potřebuji pauzu. Reakce byla okamžitá a drtivá. Byla jsem kritizována za to, že pochybuji, že nejsem dostatečně oddaná. Uvědomila jsem si, že jsem se stala závislou na uznání této skupiny a že bez ní bych byla opuštěná, ztracená a bez cíle. Tenhle moment byl klíčový, ale trvalo mi ještě několik dlouhých měsíců, vlastně let, než jsem se odvážila odejít doopravdy. Změnila jsem region, přátele, úplně jsem se musela odříznout. Naštěstí jsem si pak našla přítele a povedlo se. Odjeli jsme na chvíli do ciziny, teď jsme už půl druhého roku zpátky. Jsem jinde a jsem z toho venku.“
Jakub chtěl využít „technologii pro lepší já“
Trochu jiný příběh, nebo spíš stejný, ale v jiných kulisách, se stal i Jakubovi, 30letému programátorovi z Prahy. „Vypadal jsem vždycky trochu jinak než ostatní. Sedím celé dny u počítače, živí mě to. Nemám ani moc přítel, jen dva, a ti jsou podobně zaměření,“ usmívá se Jakub.
Lidé mohou zůstat u jednoho systému po určitou dobu a poté přejít na jiný, jak se vyvíjejí jejich životní zkušenosti. Také můžeme zaznamenat nárůst kultů, což se již děje. Internet rovněž podporuje vznik nových nereligiózních systémů víry, jako jsou duchovní hnutí, jóga a novodobý druidismus.
„Jsem tlustý, to vím, piju denně tři litry coly. Ale tak žiju. Navíc pro mě programování a technologie nejsou jen vymoženosti moderní doby. Vždycky mě to strašně fascinovalo. Hlavně technologie a její potenciál zlepšit lidský život. Když jsem pak teda dostal online nabídku pomoct při vývoji aplikace, která slibuje, že pomůže dosáhnout jakoby osvícení skrze každodenní meditace a sledování emocí člověka, neváhal jsem. Jenže jsem se tak dostal, nebo jsem se nechal postupně vtahovat, do komunity, kde se diskutovalo jen o nových technologiích pro osobní rozvoj. Jenže co začalo jako zájem, se změnilo ve fixaci. Můj život se vlastně točí jen kolem aplikace a toho, co mi říká,“ přiznává Jakub, který se sám diví, že to tak je. „Cítím, že bez ní bych byl neúplný.“
Jakubův příběh je trochu jiný než příběh Martiny, nejde o žití v sektě jako takové, ale vlastně je to podobné – Jakubovi nahrazuje technologie lidské vztahy a skutečný osobní růst.
Netflixová podoba sekty
Když Netflix představil dokument o tiktokových influencerech, kteří se zapojili do nebezpečné sekty, nebylo snad nikoho, kdo by se na dokument nepodíval, byla to senzace. Dokument Tanec s ďáblem: Tiktoková sekta zvaná 7M přináší svědectví několika mladých lidí, kteří se stali součástí sekty, a až příliš pozdě si uvědomili, do jaké míry je organizace ovládla.
Jeden z nich, samozřejmě také tanečník, popisuje, jak se jeho život postupně změnil v noční můru. „Začal jsem tancovat, protože to byla moje vášeň, ale 7M mi vzalo všechno – přátele, rodinu, svobodu. Žil jsem jen pro to, abych plnil jejich požadavky,“ přiznává. Příběhy několika mladých lidí, kteří podlehli kouzlu rychle se zvyšujícího počtu sledujících a popularity, je svědectvím o tom, jak snadno se může někdo stát obětí. Mladí influenceři chtěli pouze zvýšit svou sledovanost, ale místo toho zprvu nevědomky následovali pečlivě promyšlenou manipulaci skupiny. Co začalo jako nevinné rady, se brzy změnilo ve striktní režim, který ovládal jejich životy, bral jim jejich výdělky a postupně je odrthával od rodin. „Nemyslel jsem si, že je to něco špatného,“ říká jeden z nich v dokumentu. „Cítil jsem, že mi pomáhají. Ale teď vidím, že jsem byl manipulován. Neustále mi říkali, co mám dělat, jak se chovat, co říkat na kameru.“
Netflixový dokument změnil pohled na novodobé sekty tím, že vlastně divák do poslední chvíle nevěděl, zdali jde o skutečnost, nebo fikci. Vznikly instagramové skupiny, které sledovaly 7M, jejich členové vyhledávali, zdali je příběh popsaný v dokumentu skutečný. Tvůrci tohoto dílka ale jen chtěli apelovat zejména na rodiče, aby hlídali, co jejich děti sledují a jak moc je sociální sítě a influenceři mohou pohltit.
Tanec s neznámem
V dokumentu se obyčejný tanec proměnil z uměleckého vyjádření na nástroj, jak ovládnout a manipulovat mysl mladých lidí. Organizace 7M, která se na první pohled tváří jako nevinná taneční skupina, se ve skutečnosti ukazuje jako velmi nebezpečná síla, která si hraje s životy a dušemi svých členů. Od rozhodování o tom, s kým se mohou stýkat, až po kontrolu jejich finančních prostředků. Tato organizace, která se tváří jako podpůrná komunita, využívá strach a nejistotu mladých lidí, aby si udržela jejich loajalitu. Mnozí z nich ani netuší, že se stali obětí manipulace, dokud není příliš pozdě.
A poselství? Poselství je vlastně předejít tomu, co se stalo ve skutečnosti, i když jinak, Martině, nebo čím stále prochází Jakub. Rodiče by měli sledovat, zda jejich dítě není v ohrožení, i když „pouze následuje svůj sen“. Izolace, změna chování, ztráta zájmu o běžné aktivity a neochota komunikovat o svých zážitcích jsou jen některé z příznaků, které by měly vzbudit pozornost.
Každá doba má své „sekty“
Sekty dnes nejsou jen temné skupiny v lesích, ale mnohdy se skrývají za nevinnými záminkami jako osobní rozvoj, technologie nebo komunita. Propadnout jim může kdokoliv, a to i v moderní době, kdy si myslíme, že jsme na tyto triky už dost chytří. Ale jak ukazují příběhy výše, cesta ven je těžká a bolestivá. Klíčem k vymanění se z jejich vlivu je uvědomění si, že štěstí a naplnění nelze nalézt v něčem, co nás izoluje od ostatních, co nás manipuluje a ovládá.
Podle studentky psychologie Marie Nikodímové, která se ve své práci specializuje na sektářství a psychologickou manipulaci, je dnešní svět zvláště náchylný k sektářským praktikám kvůli všudypřítomnosti sociálních sítí. „Sekty dnes využívají technologie, aby se dostaly k mladým lidem, kteří hledají rychlé odpovědi na složité otázky. Je snadné se stát obětí, když vám někdo nabízí snadné a rychlé řešení. A odchod ze sekty je často ztížen tím, že se člověk stane závislým na pocitu přijetí a uznání, které sekta poskytuje,“ řekla pro Flowee.
Dnešní systémy víry
Víra a systémy víry hrají klíčovou roli v kultuře a společnosti, a to dnes, i když v menší míře, stejně jako v historii. Patří sem náboženství, spiritualita, víra i ateismus. S nástupem internetu a rozvojem technologií se podle digitálního antropologa Gilese Crouche tyto systémy nejen propojují na globální úrovni, ale také umožňují vznik nových forem víry a expanzi tradičních náboženských systémů.
Podle Crouche byly historicky systémy víry zásadní pro rozvoj lidských společností, protože pomáhaly formovat kulturní identitu a podporovaly společenskou soudržnost. Jak se však tyto systémy přizpůsobují a mění ve světě, kde dominuje digitální technologie?
Pokud jde o náboženské systémy v digitální éře, je možné, že spíše než růst zažijí pokles. Může dojít k dalšímu štěpení hlavních náboženství a vzniku nových kultů. Někteří lidé tzv. systém víry spojují výhradně s náboženstvím, zatímco filozofové jej vnímají jako osobní přesvědčení, která formují náš pohled na svět a naši realitu, tedy soubor vír od osobních přesvědčení až po náboženství a spiritualitu, a dokonce i ateismus.
Systém víry se stává „systémem“, když má soubor principů, hodnot, tradic, ideologií a sdílených názorů uvnitř určité sociální skupiny. „Systémy víry vždy hrály klíčovou roli v kulturní výměně. V dávné minulosti byly zásadní pro přežití, protože umožňovaly lidem sdružovat se do soudržných skupin a dosahovat společných cílů. Nicméně, některé víry, jako například organizované náboženství, vedly také ke konfliktům a pronásledování jiných skupin a kultur,“ říká Crouch.
Historie se opakuje?
„Když v 15. století přišel knihtisk, znamenalo to revoluci v masové komunikaci. Reformátoři jako Martin Luther a Jan Kalvín využili této technologie k šíření svých myšlenek, což vedlo k rozštěpení křesťanství a vzniku protestantismu. Internet dnes nabízí podobné možnosti pro šíření a diverzifikaci systémů víry,“ říká Crouch. Podle něj je online aktivitou pěti hlavních světových náboženství (buddhismus, křesťanství, hinduismus, islám a judaismus) a různých odštěpených skupin. Zároveň roste aktivita duchovních hnutí a skupin, které nejsou náboženské, ale mají své vlastní systémy víry, jako je ateismus.
„Stejně jako velké systémy víry (zde náboženství) mohou využívat internet k růstu a udržování kontaktu se svými věřícími, umožňuje také lidem zkoumat různé systémy víry a hledat ten, který jim nejlépe vyhovuje. Lidé mohou zůstat u jednoho systému po určitou dobu a poté přejít na jiný, jak se vyvíjejí jejich životní zkušenosti. Také můžeme zaznamenat nárůst kultů, což se již děje. Internet rovněž podporuje vznik nových nereligiózních systémů víry, jako jsou duchovní hnutí, jóga a novodobý druidismus,“ končí Crouch.
I moderní doba má své četné nástrahy a sektářské praktiky mohou být nebezpečnější než kdy dříve. Základem je kritické myšlení a uvědomění si, že skutečné štěstí a naplnění přichází z autentických vztahů a vlastního vnitřního růstu, nikoliv z manipulace a izolace. Zase ale neviňme jen virtuální životy. Pozor bychom si měli dát i na podivné komunity, jednotlivce a skupiny, které jen využívají momentálně oslabených lidí k tomu, aby na nich vykonali svou „pomoc“. Tušili jste třeba, že dnešní mladí jsou posedlí tzv. kultem wellness? Každá doba si nese svá rizika. Nejdůležitější je zachovat si zdravý rozum, střízlivý úsudek a skutečná dobrá přátelství.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek