Mrazivě podobný hlas Haně Zagorové, říkají mnozí. Jsem ráda, že jsem ji mohla poznat i osobně, říká Kateřina Bohatová

Kateřina Bohatová je česká divadelní, seriálová a muzikálová herečka, jejíž hlas mnozí k fenomenální Haně Zagorové přirovnávají. V současné době exceluje mimo jiné v muzikálu Biograf, který je na hitech Hany Zagorové postaven. V rozhovoru s Kateřinou jsme si povídali i o dalších muzikálových a divadelních rolích, ve kterých ji můžeme spatřit. Protože její pracovní diář je neustále plný, veškerý volný čas věnuje rodině, především svému malému synovi Matyášovi.

Kudy vedla vaše cesta na pódia? Vždycky jste snila o tom být slavná?

Jako dítě jsem snila o velkých rolích, vyprávění a předávání příběhů. Stát na jevišti, ve světlech reflektorů... to všechno se mi beze zbytku splnilo. Cesta na ta pódia byla pro mě naprosto klasická – vystudovala jsem konzervatoř a už během studií jsem se vrhla do plného divadelního provozu. Velmi záhy pak přišlo natáčení seriálu Horákovi pod vedením dvou skvělých režisérů Tomáše Krejčího a Bisera Arichteva. Bisi je dnes podepsaný pod řadou veleúspěšných projektů. Jsem ráda, že jsme se potkali už tehdy, v době, kdy jsme oba začínali.

Věnujete se zpěvu i herectví, v čem se cítíte více jako ryba ve vodě?

S oblibou říkám, že v obojím. Je ale pravda, že se to privilegium neustále přelévá. Celá léta u mě převládalo spíše herectví, ale v současnosti je to rozhodně zpěv a aktivity kolem mé kapely. Vznikají nové písničky, natáčíme klipy a chystám narozeninový koncert 25. listopadu v pražském Jazz Docku. Mám kolem sebe skvělý tým a úžasné muzikanty. To je teď moje největší radost a naplnění.

V současné době působíte v několika muzikálech. Ve kterých rolích vás tedy diváci mohou obdivovat?

Momentálně všemu, jak je známo, dominuje Biograf láska v Divadle Kalich, kde mám jednu z hlavních rolí – věčně zasněnou romantickou Janu, majitelku kavárny Biograf láska. Dále je tu můj absolutní favorit Lina Lamontová, rozmazlená hollywoodská hvězda ze slavného muzikálu Zpívání v dešti, kterou hraji v divadle Hybernia. Lina je miláčkem publika a já si chvíle s ní opravdu užívám. Už jako malá holka jsem si prozpěvovala melodie z muzikálu Daniela Landy Krysař – tajemná Agnes v podání Lucie Bílé mě vždycky něčím fascinovala. Tehdy by mě ani nenapadlo, že jednou budu stát na jevišti a tuto roli sama zpívat. Dnes mám roli Agnes na repertoáru už sedmým rokem.

Které muzikály vám nejvíce přirostly k srdci?

Rozhodně už zmíněné Zpívání v dešti. Ale musím dodat, že jsem měla v životě na role opravdu štěstí. Všechny, které jsem hrála a zpívala, mi nějakým způsobem přirostly k srdci, a tak se z nich těžko vybírá.

Možná ještě s tím slovem „srdcovka“ se mi okamžitě vybavil muzikál Srdcový král, představení nabité hity Elvise Presleyho, tedy rock'n'rollem a dobrou náladou. Aktuálně je již po derniéře, ale my jsme ho zbožňovali a někde v koutku duše všichni doufáme, že si ho třeba ještě někdy zahrajeme. V tomto titulu jsem vystřídala hned dvě role najednou a obě byly moje „srdcovky“. 

Co vás nejvíce baví právě na muzikálech? Je to možnost skloubit herectví a zpěv?

Určitě je to právě tohle. Když jsem byla malá, o tomto oboru jsem toho vlastně moc nevěděla. Časem se ale ukázalo, že je to pro mě jako šité na míru – spojení těchto dvou lásek. Trochu mě mrzí, že v Čechách tento překrásný a náročný obor nemá takovou reputaci jako na některých zahraničních scénách, a především takovou, jakou by si zasloužil. Ta dynamika, která vzniká při spojení tance, zpěvu a herectví, je úžasná. I na divácích je vidět, že energie z jeviště jimi prostupuje a baví je.

Říká se o vás, že máte až mrazivě podobný hlas Hance Zagorové, co si o tom myslíte?

Vzhledem k tomu, že to říkají opravdu všichni, asi na tom něco bude. Beru to samozřejmě jako kompliment. 

Zmiňovala jste Biograf láska, který je plný nestárnoucích hitů Hany Zagorové. V čem má podle vás tento muzikál největší kouzlo?

Jedinečné je především publikum, které na nás chodí. Je vidět a cítit, jak moc Hanku a její melodie milovali. Písně mají provázané se svým životem a příběhy, což vytváří na představeních opravdu jedinečnou atmosféru.

Smích, slzy dojetí i ty opravdové, bolavé slzy, a zároveň všudypřítomná laskavost, která z Hančiných písní vyzařuje. Navíc jde o krásný příběh, který pojednává o třech kamarádkách a jejich radostech i trampotách, jak je život přináší. Proto věřím, že se v tomto představení každý najde.

Čeká nás třetí sezóna, a za poměrně krátký čas jsme odehráli opravdu mnoho představení. Mám dojem, že Eva, Alča a moje Jana (tři hlavní postavy Biografu láska) jsou s námi za tu dobu perfektně propojené. Tři herečky a tři postavy – to už je vlastně šest kamarádek, a myslím, že na představení je to v tom nejlepším slova smyslu vidět a cítit.

V čem vám jsou blízké písně Hany Zagorové, a kdybyste měla vybrat jednu, kterou máte nejraději?

Už tou zmíněnou laskavostí. A která je moje nejoblíbenější? To se vybírá opravdu těžko, ale možná jako první mě napadne Mys dobrých nadějí.

Znala jste se s paní Zagorovou osobně?

Potkaly jsme se při přípravách muzikálu Jack Rozparovač v Divadle Kalich. Já byla tehdy čerstvě po škole a ona už byla velká hvězda. Role v tomto muzikálu jí byla psaná přímo na tělo.

Byl to její velký návrat na divadelní prkna a bylo vidět, že si ho užívá – byla v té roli fantastická. Jako kolegyně byla báječná – vtipná, milá a ochotná s čímkoli pomoci. Spoustu času jsme spolu strávily povídáním nad jejím pověstným „šampíčkem“. Jsem ráda, že jsem ji mohla poznat.

To zní opravdu krásně. Máte možnost setkávat se nyní s panem Margitou?

Ano, Štefan Biografu Láska upřímně fandí. Když v hledišti usedl poprvé, bylo to dojemné. Setkali jsme se také při Poctě Haně Zagorové v Lucerně a v O2 Areně. Vždycky je to setkání milé a příjemné.

Pojďme odbočit od muzikálů. Působíte také v činohře. Můžete popsat, v jakých rolích vás nyní můžeme spatřit?

Čistě činoherní představení mám momentálně ve Vršovickém divadle Mana, kde hrajeme kabaret Smutná neděle. Abych se náhodou neodchýlila od hudby, jedná se o životní příběh muzikanta, maďarského skladatele a autora dodnes slavných hitů, jako je například Gloomy Sunday (Smutná neděle). Tento hit v průběhu let nazpíval snad doslova „každý“ – od Franka Sinatry a Billie Holiday až po Sinead O'Connor. Každý muzikant na světě tuhle píseň zná; kéž by to tak autor dnes věděl.

Jeho životní pouť byla velmi strastiplná, ovlivněná historickými událostmi své doby. Nezdolný optimismus, schopnost najít inspiraci i v té největší mizérii a neutuchající radost ze života jsou přesně tím, co podle mě divák v těžkých chvílích potřebuje vidět a pocítit. Já hraji jeho lásku – manželku Helenu. Kolega Zbigniew Kalina, který mi před pár lety s touto nabídkou zavolal, mě tím nesmírně potěšil. Mimochodem, on v té roli exceluje a já mu k jeho výkonu ohromně ráda sekunduju.

Máte ještě jednu životní roli, která převyšuje všechny ostatní. Jste maminkou syna Matyáše. Jak se vám daří skloubit pracovní život s rodičovstvím?

Momentálně je to čím dál těžší. Jak Maty roste, tak se mi od něj a od společných zážitků těžko odchází. Na druhou stranu mám práci, která mě naplňuje a baví, což je v dnešní době nejen důležité, ale pořád ještě vzácné.

Máte nějaký sen, co byste chtěla ještě dokázat, splnit, co se práce týče?

Co se týče divadla, ráda se nechávám příjemně překvapovat, stejně jako tomu bylo doposud. Ráda bych se také více věnovala vlastní hudební tvorbě a koncertům, protože to je pro mě momentálně ta nejzábavnější činnost. A když se zasním, budu velmi šťastná, pokud se mi podaří přivítat ve své pomyslné stáji nějakou krásnou filmovou nebo televizní roli.

 Hrajete raději kladné nebo záporné role?

Oboje. Je známo, že záporné role se hrají lépe. Navíc je zábavné vyzkoušet si to, co byste si v reálném životě třeba netroufli, nebo vám to váš charakter nedovolí.

 Vzpomenete si, která role byla doposud pro vás nejnáročnější?

Role, se kterou jsem ve svém profesním životě nikdy nepočítala, a přesto ke mně přišla, je moje milovaná Líza Doolittlová z My Fair Lady. Nepatřila do mého hlasového oboru, herecky mi ale byla blízká okamžitě.

Chystáte teď něco nového, na co se diváci mohou těšit?

Kromě už zmiňovaného narozeninového koncertu v Jazz Docku půjde do vysílání na obrazovkách TV Prima nově natočený seriál režiséra Karla Janáka, do kterého mne obsadil. Natáčení jsem si jako vždy moc užila a těším se, co na něj budou říkat diváci. Jinak jsem se po mnoha letech rozhodla zcela výjimečně nepřijmout žádnou novou divadelní nabídku, moje pozornost je teď opravdu upřená na kapelu, chystá se vícero hraní, bude potřeba naplánovat natáčení videoklipů, skládat nové písně a vydat ty stávající. Na všechno se moc a moc těším, mám z toho radost.

Nemáte občas trému? A pokud ano, jak se vám daří ji překonat?

Tréma je nedílnou součástí naší profese. Dnes jsem za ni vlastně vděčná. Ta zdravá tréma je dokonce užitečná a potřebná – člověk je díky ní bdělý a soustředěný. Asi by dnes každý žasl, jakým chronickým trémistou jsem bývala. Postupně jsem se však naučila s ní pracovat. Jsem tedy zářným příkladem toho, že trému lze pokořit a využít ji ve svůj prospěch.

Co děláte ráda ve volném čase? U jaké činnosti si nejvíce odpočinete?

Volného času se v poslední době opravdu nemůžu nabažit. Miluju chvíle s rodinou, kdy jsme jen tak obyčejně spolu. Nikam nemusíme, nikam nespěcháme. Dlouho spíme, čteme si, jdeme s Matym na hřiště nebo na procházku a povídáme si. Dokonce mám na tohle téma píseň – byla to moje prvotina, od které se odvinula veškerá další tvorba. Jmenuje se „V obyčejných dnech“ a všechno tohle je v ní obsažené. Obyčejné chvíle, které jsou tak krásné a příjemné, až je vám z nich neobyčejně hezky.

Jinak rádi zajdeme do kina. Matyáška baví i některá divadelní představení, ale nesmím v nich hrát já. V tomhle ohledu opravdu není typické divadelní dítě a pravda je, že jsme ho k tomu s manželem ani nevedli. Ale jinak chodí do divadla moc rád. Celoživotně mi zůstává láska k procházkám Prahou a k dobré kávě. Nejvíce si odpočinu asi venku v přírodě, někde na samotě v klidu a tichu.

Máte nějaký osvědčený tip, jak se udržet v kondici a být stále krásná?

Mám k dispozici celý tým lidí, který o mě pečuje. To zahrnuje fyzioterapii, akupunkturu a hodiny zpěvu. Musím říct, že péče o sebe v posledních letech je něco, co mi skutečně dává smysl. Tohle nastavení se u mě hodně změnilo a vnímám to jako nedílnou součást jak profesního, tak soukromého života. Snažím se dbát na kvalitní stravu, být v pohybu a cítím, že mi to zdravotně i psychicky prospívá.

Reklama

foto: Lenka Hatašová, se svolením Kateřiny Bohatové, zdroj: Autorský článek