Není na světě mnoho míst, kde by se člověk po ránu cítil (třeba s šálkem čerstvé kávy nebo čaje) tak dobře, jako na sluenčné terase horské boudy s výhledem přes vrcholky okolních kopců. Kdo jednou zažil, rozumí. Kdo nezažil, měl by to co nejdřív napravit - na sockách to nevyčtete, zkušenost je prostě nepřenosná.
Když se nadechnete, téměř cítíte chuť svěžesti, směsici ranní rosy a divokých květů. Rozlehlá obloha nad vámi a majestátní vrcholky kolem vás vytvářejí pocit bezbřehé svobody, jako by vás každý nádech spojoval s prastarými rytmy Země. Tak nějak ten pocit popisoval mladý amatérský básník na místní pěší zóně. Ne každý mu možná přesně rozuměl, ale k hloučku diváků se postupně přilepovaly další odštěpky z monotónně kolem plynoucího davu a i místní notoricky známý bezdomovec Lojza na chvíli přestal trápit další papírovou krabici s obsahem pochybného alkoholu.
Cesta kolem světa
Pro velká města je ale tak typický smog, že podle nich dostaly různé druhy smogu svá dnes již zažitá jména:
Londýnský (zimní smog) je typický pro zimní období - jedná se o precizně namíchanou kombinaci průmyslového kouře a mlhy. Klasická scéna starých olejových lamp, postupně mizejících v mlze, v kulisách viktoriánského Londýna, působí sice velmi tajemně a skoro až archaicky. Avšak vysoká koncentrace oxidů síry a uhlíku v kombinaci s mlhou nedělá lidským plicím úplně nejlépe. Což Londýňané tak nešťastně pocítili například v roce 1952, kdy kvůli katastrofické smogové situaci zahynulo tisíce lidí.
Jeho podobně příjemnou obdobou je kalifornský smog. Ten je způsoben působení UV záření za vysoké koncentrace oxidu dusičitého (produkt průmyslových závodů a spalováním fosilních paliv). Lidskou kůži oči a sliznice ve vysoké koncentraci může značně potrápit a je původcem kyselých dešťů, za které usychajícími kořeny a narušováním funkce buněk vřele poděkují rostliny a zemědělské plodiny.
Úplným šampiónem a mistrem v oboru je ale čínský smog – agresivní kombinace obou zmíněných případů. Mimochodem: pokud hledáte hlavní viníky, proč musíte „trpět“ papírová brčka místo plastových, pak bych drze a bez zaváhání ukázal prstem právě na průmysl východní Asie (jen v Číně a v Indii v roce 2024 žije přes 2,8 miliardy obyvatel, což je více než třetina celosvětové populace). V Pekingu, v Novém Dillí a dalších významných asijských centrech smogová situace člověku vyrazí dech natolik, že v určité denní doby je takřka nemožné vyjít ven bez zakrytých dýchacích cest.
Hluk – uspávající symfonie města
Kdo si pořídí dům hned u letiště, neprohloupí. Rozhodně je to levné a pokud se trefíte pod frekventovaný letecký koridor, bude vaše líbezné bydlení doprovázet harmonické pobrukování řevu proudových motorů přistávajících a startujících dopravních letadel – rozhodně win-win. Pokud nejste až takoví gurmáni, můžete se spokojit s uklidňujícím mručením motorů blízko frekventovaných silnic a železnic (běda, když tam nějakého pobudu napadne postavit protihlukovou stěnu nebo vegetaci pro tlumení hluku).
Reklama
Pokud ani tato možnost není možná, stavba rodinného domu nedaleko průmyslové oblasti konstantně hučících závodů rovněž přispěje ke kouzelnému opojení. Kdo by potřeboval ticho, že? Pak byste pokojně spali, nebyli vystresovaní, lépe by se vám relaxovalo…zkrátka ticho je pro amatéry, praví fajnšmekři pracují ve stresu – pod tlakem se rodí diamanty.
Kdo netroubí není Čech
Nic nepohladí na duši lépe, než když ten chodec na chodníku již popáté míjí vaše auto, zatímco vy se rychlostí ochrnutého lenochoda řítíte v koloně vstříc práci. Podobně uspokojivé je mačkání se na ostatní v MHD, zatímco bezdomovci jsou strategicky rozmístěni tak, aby jejich odér byl dostatečně intenzivním zážitkem v kterékoliv části dopravního prostředku.
Navíc kde jinde zažijete tolik nevyžádaného fyzického kontaktu, jako když se Vám na rameni vyspí náhodný nedospalý spoluobčan? Popřípadě vytřeštěné výrazy některých zvědavých spolucestujících rovněž zpříjemní den.
Teď ale vážně…
Vysoká koncentrace výfukových plynů, přebytečný hluk, nedostatek zeleně, ale i taková věc, jako světelné znečištění, vedou ke zvýšenému výskytu civilizačních chorob, respiračních onemocnění, psychických problémů a dalších neduhů, které mají na zdraví a kondici člověka devastující účinky.
Města se s těmito problémy vypořádají různými způsoby: V kulturně známých a frekventovaných metropolích je vyhlášen zákaz vjezdu motorových vozidel do center měst. Dopravní infrastruktura se zlepšuje a vyvíjí, kolem frekventovaných tepen bývají bezpečností koridory a protihluková opatření.
Podobnou úlohu má, mimo jiné, i městská zeleň. Různé parky, aleje, vysázené stromy, keře, trávníky a další vegetace slouží kromě tlumení hluku také k redukci množství prachových částic, filtraci vzduchu, regulaie teploty ve městě a napomáhají k udržení přirozeného koloběhu vody. Zároveň jsou i domovem pro celou řadu živočišných a rostlinných druhů.
Dnes už není přístup měst k přírodě tak bezohledný, jako tomu bylo kdysi…nebo se o to alespoň snaží. V Česku jsou tyto dopady zmírňovány strategickým a územním plánováním, které má za úkol harmonizovat růst měst s ochranou přírody a zdraví obyvatel.
Kdo by chtěl na venkov
I když město nabízí nepopiratelné výhody – práci, služby a kulturní vyžití – stále více lidí nachází smysl v životě mimo jeho území. Venkov a přilehlé oblasti poskytují únik od každodenního shonu, více prostoru pro rodinu, klid a čistší prostředí. Zlepšující se dopravní infrastruktura a dostupnost služeb navíc umožňují obyvatelům kombinovat to nejlepší z obou světů. Možná, že nakonec nejde jen o volbu mezi městem a venkovem, ale o hledání rovnováhy mezi těmito dvěma způsoby života. Deurbanizace, tedy stěhování lidí z měst na venkov, je z pochopitelných důvodů oblíbeným trendem vyspělé společnosti.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek