Když se její střeva rozhodla protestovat, lékaři se rozhodli pro stomii, a tím začala nová životní kapitola. Zjistěte, jak humor a otevřenost pomáhají překonávat stigma spojené se stomií a jak se dá žít naplno, i když vám „pytlík“ připomíná, že život není vždycky podle plánu. Připravte se na příběhy, které vás pobaví, inspirují a donutí zamyslet se nad tím, jaké to je žít bez zábran.
Jaké to je, když se ti dal život doslova „do pytlíku“? Jak se na to díváš s odstupem času?
Oproti tomu, jak jsem žila předtím, je mít život v pytli úplně boží. Celej můj život se točil kolem sraček, co byly všude. A teď? Teď jsou konečně v pytli. Mám v tom pořádek a nemusím se bát žádné nehody, protože vím, kam to dopadne. Dřív jsem byla pořád ve sračkách – kdekoliv, kdykoliv. A až teď jsem schopná si svůj život korigovat. Je to pro mě to nejlepší, co se mi kdy mohlo stát.
Jak bys popsala svůj vztah ke svému tělu? Změnil se nějak v průběhu let?
Samozřejmě, že jsem se kdysi nenáviděla. Když jsem ještě měla tlusté střevo, bylo spadlé do pánve, takže jsem pořád vypadala nafouklá. Kvůli tomu jsem nosila velký oblečení, abych to zamaskovala. Jednou jsem si ale koupila přiléhavé šaty, co se mi fakt líbily, a vzala si je na hody. Kamarád se mě zeptal, jestli jsem těhotná. Taky se mi stalo, že mě někdo chtěl pustit sednout v autobuse, tak moc bylo břicho vypoulený. Nesnášela jsem se za to, jak vypadám. Chvíli před stomií jsem si prošla šílenými stavy, kdy mě břicho bolelo tak, že jsem se z nenávisti pořezala, protože jsem si myslela, že nic jinýho si to břicho nezaslouží. Nenáviděla jsem se natolik, že jsem si ubližovala.
Konečník už prostě absolutně nepotřebuju a u mě už není šance, jak ty svěrače znovu rozfungovat. Na tohle reaguju s humorem, protože se mi líbí, když lidé vnímají, že o tomhle se dá mluvit bez ostychu.
Teď, po stomii a po všem, čím jsem si prošla, mám tolik jizev, že už nic neřeším. Tetování mi hodně pomáhá – díky němu dokážu to svoje tělo ukazovat. Hlavně jsem si ale uvědomila, že na vzhledu vůbec nezáleží, jde jenom o zdraví.
Kdybys měla možnost vrátit čas a narodit se s normálním konečníkem, udělala bys to? Nebo je tvůj pytlík součástí toho, kdo jsi?
Kdyby se mi nic z toho nestalo, nebyla bych tím, kým jsem teď. Ale říct, že bych si to všechno klidně zopakovala? To teda ne. Kdybych si tím neprošla, asi bych byla ta nejvíc basic čubka. A to prostě nejsem, s tím nesouhlasím. To, co jsem si prožila, mě udělalo tím, kým jsem. A to, kým jsem, mám ráda. Takže ne, čas bych vrátit nechtěla.
Myslíš si, že tvůj přístup k životu může inspirovat jiné lidi, kteří se potýkají s podobnými problémy?
Zrovna dneska jsme s přítelem mluvili o tom, že mám mindset nastavený tak, že by byla strašná škoda to nevyužít a nešířit dál – třeba to někomu pomůže. Včera jsem si psala s patnáctiletou slečnou, která má stomii rok, a má strach z nástupu na střední, protože na základce čelila posměškům právě kvůli stomii. Věřím, že jsem jí aspoň trochu pomohla. Myslím, že tím, že já si z toho nic nedělám, můžu inspirovat lidi, aby to taky brali s nadhledem a nedělali si z toho hlavu.
Jak bys reagovala na stereotypy, že lidé se stomiemi jsou „omezení“ nebo „nemohou vést normální život“? Co bys vzkázala těm, kdo si to myslí?
Na to je těžké odpovědět, protože každý to má jinak. Někdo může mít stomii třeba kvůli rakovině, což ho samozřejmě může omezovat – ne ta stomie, ale ta nemoc. Ale stomik jako já může vést úplně normální život. Jasně, já třeba nemůžu otěhotnět a porodit, ale jiné ženy se stomií můžou. Snažím se tyhle stereotypy vyvrátit právě na TikToku, protože nechci, aby nás všichni házeli do jednoho pytle. Každý jsme jiný, a to, že máme stomii, neznamená, že nemůžeme žít plnohodnotně.
Pokud bys mohla napsat dopis mladší verzi sebe sama, co bys jí poradila ohledně stomie a života s ní?
Pokud bych mohla napsat dopis mladší verzi sebe samé, určitě bych jí poradila, aby se nebála stomie. Hrozně lituju, že jsem se toho tak bála a měla pocit, že se mi hroutí celý život. Řekla bych jí: „Všechno bude dobré! Všichni tě budou mít rádi i přes to všechno. Možná přijdeš o pár přátel, ale to je v pořádku. Budeš silnější, než si myslíš, a nakonec to všechno zvládneš.“ To by bylo přesně to, co jsem potřebovala slyšet.
Jak často se setkáváš s lidmi, kteří jsou šokovaní tím, jak otevřeně a s humorem mluvíš o stomii? Co bys jim vzkázala?
Z mého blízkého okolí zatím nikdo nebyl šokovaný, spíš cítím obdiv, že to dokážu takhle otevřeně řešit, zatímco oni by o tom takhle mluvit nemohli. Na TikToku se ale s překvapenými reakcemi setkávám skoro pod každým videem. Třeba pod videem, kde jsem ukazovala, že můj stomický pytlík dobře drží, mi jedna paní napsala, že si myslí, že tohle na veřejnost nepatří. Ale kdyby někdo s protetickou rukou ukazoval, že mu ta ruka drží, nikdo by to nekomentoval. Lidi si uvědomují, že bez končetin se těžko funguje. No a já zas potřebuju ten pytlík, abych mohla normálně fungovat.
Jaký byl nejbláznivější nebo nejbizarnější komentář nebo otázka, kterou jsi kdy na TikToku dostala? Jak jsi na to reagovala?
Obecně mám spoustu otázek na sex, jako třeba: „Můžeš mít anál?“ nebo „Jsi tam dole jako Barbie?“ Takže jednou, když jsem dostala takovou otázku, jsem odpověděla, že jako Barbie fakt nejsem, ale brzy budu. Konečník už prostě absolutně nepotřebuju a u mě už není šance, jak ty svěrače znovu rozfungovat. Na tohle reaguju s humorem, protože se mi líbí, když lidé vnímají, že o tomhle se dá mluvit bez ostychu.
Máš nějaké vtipné nebo bizarní historky spojené se stomií, které se ti staly a které bys byla ochotna sdílet?
Já mám stomii zatím strašně krátkou dobu, ale miluju vtípky o stomii. Strašně ráda říkám, že mám největší pytel v rodině.
Jaký byl nejzábavnější moment, který jsi kdy zažila díky tvé stomii? Stal se ti někdy „pytlíkový“ trapas, který vás rozesmál až k slzám?
Každá situace, kdy si pytlík prdne, je prostě úsměvná. Já se za to, že mám vývod střeva, vůbec neomlouvám a necítím žádný stud. Když se to stane, prostě řeknu: „Steve, drž hubu!“ A upřímně, i když to občas vypadá jako trapas, rozesměje mě to.
Kdyby po mně chtěli radu, jak žít s pytlíkem, řekla bych jim, že budou žít naprosto stejný život jako předtím. Jen budou srát z jiný díry.
Věřím, že se mi ještě nějaký „pytlíkový“ trapas stane, který mě rozesměje až k slzám. Důležité je brát to s nadhledem a nezapomínat na humor!
Říkáš, že „sereš do pytlíku“. Kdyby měl být tvůj život natočen jako film, jaký by byl jeho název? A kdo by tě hrál?
Jmenoval by se „Film o hovně“ a hrála by mě Drew Barymoore. Nebo Adam Sandler.
Jaké jsou největší mýty a předsudky, se kterými se potýkáš kvůli stomii, a jak bys je nejraději zbourala?
Nejčastější mýtus je, že člověk se stomií smrdí. Chápu, že to lidi napadne, je to pytel s hovnama na břiše, ale ve skutečnosti to vůbec nezapáchá. Další rozšířený předsudek je, že stomie je obrovská přítěž. Přitom, co se týče time managementu, stomie jasně vede. Celodenní vypouštění a výměna zabere míň času než jedno obyčejné sraní zdravého člověka. A co se týče hygieny, no snad si každej umyje zadek, ne? Díky stomii mám teď tolik volného času, že nevím, co s ním. A hlavně se mi nestane, že bych se někde na veřejnosti, když je fronta na záchod, posrala.
Kdyby se tě někdo zeptal na radu, jak „žít s pytlíkem“, co bys mu řekla? Jak bys povzbudila někoho, kdo se cítí zničený tím, že má stomii?
Problém je, že lékaři ti sice řeknou, že máš venku střevo a že s tím lidi normálně žijou, ale už ti neřeknou ty informace, které jako stomik opravdu potřebuješ. A tak je jasné, že lidi mají strach, protože ono to zní šíleně – a upřímně, taky to šílený je. Ale řekla bych jim, že budou žít naprosto stejný život jako předtím. Jen budou srát z jiný díry. Já mám stomii tři měsíce a už to vnímám tak, že pytlík je můj kámoš. Je důležité si uvědomit i ty pozitiva, jako třeba že máš svou vlastní, neustále dostupnou osobní toi-toiku.
Zezačátku jsem se to snažila trochu zromantizovat, vybudovat si vztah ke své stomii a prostě to přijmout. Důležité je taky svou stomii pojmenovat. Když žiješ na farmě, říká se, že nemáš pojmenovávat prase, které pak zabiješ. Tady je to ale přesně naopak. Nejlepší způsob, jak si k tomu najít vztah, je dát tomu jméno. Pak už o tom nemluvíš jako o „střevu“ nebo „vývodu,“ protože to zní strašně drasticky. U nás tomu říkáme Steve. Dokonce mi nedávno moje stomasestra řekla: „Teda, ty máš toho Steva fakt vychovaného!“
Je prostě důležité brát stomii jako svého parťáka, ne jako něco drastického. Když to tak začneš vnímat, zjistíš, že s tím můžeš žít úplně v pohodě.
Napadlo tě někdy, že budeš natáčet videa o hovně?
Tohle přesně dělám! Natáčím videa o hovně. A ne jenom o hovně. O hovnech.
Vidíš nějaké paradoxy v tom, že lidé často nesnesou mluvit o stolici, zatímco ty jsi z toho udělala svůj „značkový obsah“?
Kdysi jsem to měla podobně – když jsem potřebovala na záchod, radši jsem říkala, že se počůrám, protože to znělo přijatelněji. Teď už to ale vnímám úplně jinak. Jsou to pořád ty stejný sračky, ale už je nevnímám jako tabu. Místo toho jsem si uvědomila, že otevřenost o takových věcech může pomoci lidem, kteří se cítí osamělí nebo trapně kvůli svým problémům. Takže proč neproměnit něco, co je považováno za nepřijatelné, na něco normálního a mluvit o tom s nadhledem?
Kdyby tvůj pytlík měl vlastní profil na TikToku, jaký obsah by tam sdílel?
Určitě by se jmenoval Steve Fashion. Tam by sdílel své outfity a ukazoval by všechny ty šikovné oblečky, které mu šiju. Představ si, jak by předváděl módní trendy pro stomiky!
Jaký byl největší kompliment, který jsi dostala od někoho, kdo sleduje tvůj obsah na TikToku? Co ti dodává sílu pokračovat?
Největší kompliment, který jsem dostala, byla jakákoliv pozitivní reakce od lidí, kteří mají stomii. Především mě potěšila slečna, která mi napsala, že jí má videa pomáhají najít vlastní sebevědomí.
Říkala, že když vidí mě a moje sebevědomí, uvědomuje si, že i ona ho může mít. Dokonce se odhodlala jít ven i s viditelným pytlíkem! Tyhle věci mě neuvěřitelně pohání dál. Opravdu to má smysl!
Kdybyste měla napsat recept na perfektní den se stomií, jaké by byly hlavní ingredience?
O % prdění, 0% šumění, 100% vypouštění pytlíku jen jednou denně.
Co by řekl tvůj pytlík, kdyby mohl mluvit? Myslíš, že by si stěžoval na pracovní podmínky, nebo by byl spokojený?
Kdyby můj pytlík mohl mluvit, rozhodně by si stěžoval na pracovní podmínky. Věř mi, úplně by zuřil! Naštěstí nemůže, takže se aspoň nemusím bát, co by mi všechno řekl. Určitě by bojoval za to, aby mohl být častěji měněn a častěji vypouštěn. Když jsem doma, tak mi nevadí, že je naplněný, ale chlapec docela trpí. Takže kdyby měl hlas, určitě by mi něco vzkázal!
Co tě inspirovalo k tomu, abys začala veřejně mluvit o své stomii na TikToku? Bylo to něco konkrétního, co tě „nakoplo“?
Inspirace k tomu, abych začala veřejně mluvit o své stomii na TikToku, přišla z mého vlastního prožitku. Natáčet videa mě vždy bavilo, ale důvod, proč jsem začala mluvit právě o stomii, je ten, že jsem to potřebovala vidět já sama. Když jsem slyšela slovo stomie, začala jsem to aktivně hledat. Nespokojila jsem se s tím, co říkají doktoři; potřebovala jsem vidět reálné lidi, jak s tím žijí. Tyto informace jsem našla hlavně v zahraničí, a kdybych byla o pár let mladší a neuměla anglicky, nic z toho bych se nedozvěděla. Tak jsem si řekla, že když jsem potřebovala, ale nedostala jsem to, budu to dělat já.
Pokud bys měla možnost navrhnout novou kampaň pro zvýšení povědomí o stomiích, jaký by byl její hlavní slogan?
Hlavně se z toho neposrat.
Reklama
foto: Se svolením Kristýny Ruttkayové, zdroj: Autorský článek