Kamarádka, kterou dlouho znám, vážím si jí jako profíka a mám ji rád jako člověka, mi napsala, že jsem ji urazil, když jsem v minulém Pátku označil konzervativce za zaprděnce. Jí jsem se dotknout samozřejmě nechtěl. Ale protože ohlasů přišlo víc, zkusím se vyjádřit přesněji.
Žijeme v době nálepkování. Potřebujeme se, zejména na sítích, rychle a jednoduše vyjádřit, a tak hledáme, pokud možno, srozumitelná označení. Což samozřejmě vede k nepřesnostem. Zdá se mi, že jedno z nadužívaných, a přitom velmi zavádějících označení v našich podmínkách je konzervativec.
Kdo je konzervativec
Zaprvé je trochu úsměvné u nás někoho označovat za konzervativce. Generační kontinuita, pro reálnost tohoto oslovení téměř nutná, byla v minulém století od roku 1939 na padesát let brutálně a hlubinně přerušena dvěma nedemokratickými režimy. Vztahy ve a ke společnosti, tak jak přirozeně vznikaly po staletí, byly zničeny. Elity z výrazné části vybity či vyhnány, majetky zabaveny a rozkradeny.
Moje výtka vůči rychlokvašeným konzervativcům je směřována nikoli jako obrana jiných ideových postojů, ale vůči nedostatečnosti, nedospělosti či plytkosti tuzemského konzervatismu samotného.
Jen málo rodin přežilo to období mravně (nebojím se zde toho slova) i fyzicky bez výraznějších následků. Ekonomicky úspěšní lidé v sobě vlastně teprve v poslední době s určitým věkem i bohatstvím nacházejí důvody, čas a chuť věnovat svému okolí část své prosperity zpět. Ale i schopností a umu. Nemyslím, že konzervativec musí být nutně bohatý člověk, ale jestli určitým hodnotám uškodila u nás druhá polovina minulého století nejvíce, pak je to zastáncům postupných, promyšlených a na zkušenostech předchozích chyb i úspěchů vystavěných přístupů k myšlení i jednání.
Proti stádovitosti
Pro nedostatek jiných výrazů se konzervativcem spíš nazývá dnes člověk, který stojí v opozici progresivistickým, woke či jinak nepřesně pojmenovaným aktivitám. To ale nestačí. Moje výtka vůči rychlokvašeným konzervativcům je směřována nikoli jako obrana jiných ideových postojů, ale vůči nedostatečnosti, nedospělosti či plytkosti tuzemského konzervatismu samotného. Obrana vůči stádovitosti dnešní levice opět křísící víru v kolektivní moudrost státu, který hlídá, vychovává i trestá cokoliv samostatného a silného, je nutností.
Přestali jsme pěstovat hodnoty a schopnosti, které nás učinily silnými. A co víc, bojíme se být silnými. Nejen ruské barbarství by nás mělo probudit ze snu, že stačí být hodný, a svět se tím bude inspirovat. Naopak. Na slabé kusy se útočí.
K čemu nám je tradice
Obrana vůči nové socialistické touze řídit naše životy nebude úspěšná, bude-li prováděna mimo čas a prostor, ve kterém žijeme. Reinkarnace dob minulých je nesmysl. Konzervatismus jako muzeum je možný, ale pak i neúčinný a neúspěšný. Říkáme-li, že jsme dřív uspěli jen díky určitým hodnotám, musíme říct, jak je možné jich využít nyní. Tady a teď.
Digitální komunikace mezi lidmi mění jejich způsoby života, starý průmysl končí a noví šampióni ovládají svět. Jeden můj kamarád, když koupil tradiční strojírenský podnik, řekl svým novým zaměstnancům, že nyní musí vyrábět ocel s mozkem. Měl tím na mysli, že pokud nebudou technologicky nápadití, jako byli dosud řemeslně zruční, skončí. Zemřel dřív, než svůj sen stačil uskutečnit. Měl ale pravdu v tom, že bez úspěchu v technologiích budeme jen stále dokola vyprávět, že jsme země s průmyslovou tradicí. Za tu tradici si nekoupíme nic. Naše tradiční školství nás pak připravuje spíše na ty kustody v technickém muzeu než na tvůrce raket na Mars.
Mít rád dnešní svět
Působí-li na mě skutečně mnozí ti, kteří se sami označují za konzervativce, jako zaprdění strejcové a tety, pak je to proto, že kolem sebe nevidím moc skutečných konzervativců. Lidí schopných hájit svobodu jednotlivce vůči revoluční slepotě, ne hesly z minula, ale recepty ze současnosti. To klasické chytráctví „já vám to říkal“ je měšťáctví, ne konzervatismus.
Konzervativec se nebojí změn, protože ví, jak na ně. Umí se jim přizpůsobit znalostmi, rozumem a, chcete-li, vírou. Přečtěte si Chestertona a dostanete dávku radosti ze života. Poslechněte si projevy Reagana a získáte energii měnit svět. Churchill by nevyhrál, kdyby postupoval jako v té první válce. Byli to ale především lidé své doby. Mít rád svět, který je tady a teď. Tím by mohli čeští konzervativci začít, myslí-li to vážně.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek