Americký psycholog Lawrence Kohlberg se do psychologie 20. století nesmazatelně zapsal svou teorií stádií morálního vývoje, ve které se zaměřil na způsoby, jakými rozlišujeme mezi dobrem a zlem. Zjistil, že děti přistupují k vysvětlování toho, co je správné, výrazně jinak než dospívající. Zároveň však vyšlo najevo, že do posledních morálních stádií se nedostane ani většina dospělých. Kam až jste (prozatím) došli vy?
Fáze 1: Orientace na trest
V této fázi vývoje se děti (cca do 8 let) řídí pravidly hlavně proto, aby se vyhnuly trestu. Pokud například vezmou kamarádovi hračku a jsou potrestány, usoudí, že braní hraček je špatné. „Když jsem to udělal naposledy, dostal jsem výprask, takže už to víckrát neudělám.“
Naopak pochvala, například za uklizení hraček, značí správné chování. Jakmile však dítě začne přemýšlet o tom, co mu konkrétní jednání přinese, neboli jaký z něho bude mít užitek, posouvá se do fáze druhé.
Fáze 2: Orientace na odměnu
Děti začínají jednat na základě vlastních zájmů a řídí se pravidlem protislužby. „Já pomůžu tobě, ty pak pomůžeš mně.“ Mohou si například s kamarádem vyměnit oběd, pokud jim na oplátku slíbí, že si s nimi bude později hrát. Zároveň si děti uvědomují, že neexistuje jen jeden správný názor, ale že různí jedinci mají různé úhly pohledu.
Reklama
Přechod k další úrovni nastává v momentě, kdy se dítě začne považovat za člena komunity. Příslušenství k větší skupině osob vede k potřebě brát ohled na pravidla, která uznávají ostatní, už tedy nejde pouze o osobní zájmy.
Fáze 3: Orientace na to být dobrým člověkem
Dospívající vnímají morálku jako něco víc než jen pouhou dohodu. Svým chováním se snaží získat si uznání a přijetí rodiny či jiné komunity, ke které vzhlížejí. Jedinec kupříkladu odmítne ukrást zboží v obchodě, protože by jej rodina a kamarádi mohli označit za zloděje a odsoudit ho.
Přechod k další fázi provází uvědomění si toho, že morálka není jen o uznání od přátel, ale i dodržování společenského řádu.
Fáze 4: Orientace na řád a zákon
Zatímco v předchozí fázi se jedinci chovali podle představ určité skupiny, ve čtvrté fázi považují dodržování pravidel za základní kámen fungující společnosti jako celku. Dospívající ve čtvrté fázi odmítne krást, i když ví, že by se to nikdo nedozvěděl. Chápe totiž, že krádež porušuje zákon, který má všechny chránit před nespravedlností.
Časem však jedinec začne přemýšlet nad tím, co dělat, když jsou pravidla nespravedlivá, a posouvá se do páté fáze.
Fáze 5: Společenská smlouva a práva jednotlivce
Lidé na této úrovni začínají posuzovat morálnost pravidel a zákonů podle toho, zda slouží dobru společnosti. Uvědomují si, že některé zákony mohou být nespravedlivé a že je občas nutné proti nim vystoupit.
Většina lidí se do páté fáze vůbec nedostane, pouze 10–15 % populace je totiž schopno abstraktního myšlení, potřebného pro poslední dvě fáze.
Dospělý třeba může podpořit občanské hnutí, které usiluje o změnu zákona na ochranu přírody, protože v nynější podobě neodráží zájmy společnosti.
Lidé, kteří dospějí k závěru, že spravedlnost je absolutním principem a že ji může být potřeba hájit i proti společenským normám, se posunou do posledního stádia.
Fáze 6: Stádium univerzální etiky
Morální rozhodování je zde založeno na abstraktních univerzálních etických principech, jako jsou spravedlnost, důstojnost a rovnost. Lidé se mohou rozhodnout porušit zákon, pokud věří, že je nespravedlivý.
Příkladem může být aktivista bojující proti rasové diskriminaci, přestože je v jeho zemi rasistické chování legální, viz Martin Luther King. Upřednostňuje totiž univerzální princip rovnosti před lokálním zákonem.
Jak souvisí morální stádia s kriminalitou?
Podle Kohlberga se většina lidí do páté fáze vůbec nedostane, pouze 10–15 % populace je totiž schopno abstraktního myšlení, potřebného pro poslední dvě fáze. V pozdějších pracích navíc psycholog od šesté fáze upustil, protože rozdíly mezi posledními dvěma stádii jde často jen obtížně rozeznat. Nabízí se však otázka: Co se stane, když se jedinec nedostane třeba ani do třetí nebo čtvrté fáze? Je u něj větší pravděpodobnost kriminálního chování?
Výzkum Palmer a Hollina skutečně ukázal, že pachatelé trestných činů mají mnohdy nižší úroveň morálního vývoje než běžná populace a často spadají do první nebo druhé fáze. Řídí se tedy především potřebou vyhnout se trestu a získat odměnu, aniž by brali ohled na společenské normy nebo důsledky pro ostatní. Například mladistvý delikvent může krást, protože si nepřipouští dopad na oběť, a vnímá jen osobní užitek (získání peněz).
Jak se dostat do vyššího stádia?
Když se nižší morální úroveň pojí s vyšší kriminalitou, můžeme nějak postup do vyšších fází podpořit? Kohlberg se o to pokusil v dětském kolektivu. Jelikož pouhé vyprávění o morálních soudech nemělo na děti žádný vliv, zkusil aktivnější přístup. Požádal dalšího studenta Moshe Blatta, aby vedl diskusní skupiny, v nichž děti diskutovaly o morálních problémech.
Blatt se snažil ponechat velkou část diskuse na samotných dětech a vstupoval do ní pouze proto, aby shrnul, objasnil a někdy prezentoval svůj názor. Zároveň podporoval ty argumenty, které spadaly do vyššího morálního stádia, než ve kterém se děti nacházely.
V prvním Blattově experimentu se žáci (šesťáci) účastnili 12týdenních diskusních skupin. Blatt zjistil, že více než polovina žáků postoupila o jeden stupeň. Při dalších replikacích pokusu už nebyly výsledky tak úspěšné, přesto však byl u „diskutujících“ dětí posun výrazně větší než u těch, které se diskusí neúčastnily.
Nedostatky Kohlbergových závěrů
Kohlbergova teorie má samozřejmě také spoustu kritiků. Vzhledem k tomu, že Kohlberg určil stádia na základě rozhovorů s chlapci, odráží teorie pouze mužské uvažování o morálce. Tento nedostatek se rozhodla napravit Carol Gilligan. Provedla studii rozhovorů s muži i ženami a zjistila, že ženy častěji zdůrazňují péči, vztahy a kontext než abstraktní pravidla jako muži.
Kritici také upozorňují na to, že Kohlberg posuzoval morálku podle odpovědí na hypotetické situace. Jak však víme, v reálné situaci se člověk může zachovat zcela jinak, než tvrdil v pohodlí výzkumného prostředí.
Na práci Kohlberga navázal třeba americký psycholog William Damon, jeho teorie se zaměřuje více na vliv morálního uvažování na lidské chování než na pouhou myšlenku spravedlnosti a správnosti. Také on však rozdělil morální vývoj do šesti po sobě jdoucích fází.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
