Narodila se do rodiny kameníka z Avignonu. Přestože nepocházela z bohaté rodiny, díky svému talentu se jí podařilo prorazit a dosáhnout vrcholu světových žebříčků.
Když v roce 1966 zazpívala píseň Mon Credo, všem bylo jasné, že Mireille je neskutečně talentovaná a její kariéra půjde strmě vzhůru. A tak se také stalo. V průběhu šedesáti let nazpívala přes 1 200 písní ve 12 jazycích, prodala více než 200 milionů alb a koncertovala na všech kontinentech. Její repertoár zahrnuje nejen písně Edith Piaf, které zůstávají stálicí jejích vystoupení, ale i vlastní nesmrtelné hity jako La Dernière Valse, Acropolis Adieu a Santa Maria de la Mer. Spolupracovala s ikonami jako Paul Anka, Charles Aznavour nebo Julio Iglesias.
Mireille Mathieu neúnavně pracuje na svém hlasu a kondici, aby mohla i dnes okouzlovat svým živým zpěvem. Sama říká: „Zpívání je jako sport – musíte trénovat každý den.“ Její recept na úspěch zahrnuje disciplínu, lásku k hudbě a životní styl zaměřený na zdraví. I díky tomu se stále těší neutuchající přízni publika, které pravidelně vyprodává její koncerty.
Letos v prosinci zavítá do Prahy, kde vystoupí v Praze s programem nazvaným 60 let lásky. Nový koncertní program doprovodí více než desetičlenná kapela včetně akordeonu, který dokresluje autentický zvuk šansonu. Mireille Mathieu se svým doprovodným orchestrem vystoupí 17. a 18. 12. 2024 v Kongresovém centru Praha.
Vaše kariéra je unikátní a trvá téměř šest desítek let. Jaké byly podle vás klíčové momenty, které formovaly vaši hudební dráhu?
Brzy to bude 60 let, co mě veřejnost objevila a ocenila v televizní soutěži „Le Jeu de la Chance“ na francouzské televizi dne 21. listopadu 1965. Vše začalo okamžitě jako opravdová pohádka s mým manažerem Johnnym Starkem, který mě uvedl na scénu Olympie, kde jsem vystupovala jako předskokanka Sacha Distela a Dionne Warwick. Poté jsem nahrála svůj první disk s písní „Mon credo“, který byl distribuován po celém světě. Také jsem poprvé vystoupila v americké televizi před 50 miliony diváků. Tyto první tři měsíce mé kariéry byly intenzivní a jsou klíčovými momenty mé dráhy. Následovalo mnoho dalších klíčových okamžiků, jako například setkání s velkými umělci i s významnými osobnostmi, například s Jeho Svatostí papežem Janem Pavlem II.
Pocházíte z velké rodiny a vyrůstala jste v Avignonu. Jak vás vaše dětství a rodinné prostředí ovlivnilo, abyste se stala tím, kým jste dnes?
Opravdu pocházím z velmi početné rodiny – jsem nejstarší ze čtrnácti dětí. Já a moji sourozenci jsme vyrůstali v harmonické rodině. Můj otec měl tenorový hlas, ale zapomínal slova a moje maminka, která měla úžasnou paměť, mu je vždy napovídala. Jako malá jsem zpívala v kostele.
Reklama
Hodně jsme poslouchali rádio a celé mé dětství bylo naplněno hlasy Tino Rossiho, Luise Mariana, Maurice Chevaliera a samozřejmě Edith Piaf, které ve všech svých koncertech vzdávám hold interpretací dvou nebo tří jejích písní. Mimochodem, byla jsem objevena v roce 1964, když jsem zpívala „La vie en rose“ a „L’hymne à l’amour“.
Co vás přimělo stát se zpěvačkou? Byl pro vás někdo inspirací či vzorem?
Stát se zpěvačkou byl můj dětský sen, který se vyplnil. Hodně mě ovlivnil hlas Edith Piaf, ale můj manažer si přál, abych si od prvního disku „šila na míru“ svůj vlastní repertoár. Spolupracovala jsem s úžasnými autory a skladateli, jako jsou Paul Mauriat, Francis Lai, Maurice Jarre, Charles Aznavour a mnozí další, a tím jsem vytvořila svůj vlastní repertoár.
Vaše pěvecká technika a styl jsou obdivuhodné. Jak jste rozvíjela svůj hlas a co pro vás znamená neustálá práce na sobě?
Hlas je potřeba rozvíjet, a tak každý den dělám hlasové cvičení, abych si ho udržela. Na začátku mé kariéry jsem pracovala s panem Jeanem Lumièrem na dechu, což je zásadní. Poté jsem měla tu čest spolupracovat s madam Jeanine Reiss, jednou z největších učitelek zpěvu, která pracovala pouze s operními zpěváky a zpěvačkami, ale přesto mě přijala. To zůstane jedním z mých největších zážitků.
Během své kariéry jste se setkala s mnoha významnými osobnostmi od zpěváků po politiky. Na koho vzpomínáte nejvíce a proč?
Měla jsem tu čest potkat během své kariéry mnoho skvělých umělců, ale moje setkání s Jeho Svatostí papežem Janem Pavlem II. zůstane tím nejkrásnějším zážitkem. Měla jsem privilegium se s ním setkat třikrát, včetně jedné soukromé audience s mojí maminkou a sestrou Matite. Byl to člověk s neuvěřitelným charismatem, osobností a dobrotou, která z něj vyzařovala. Bylo nemožné nebýt jím uchvácen.
Stala jste se slavnou zejména díky písním. Co pro vás tento hudební žánr znamená a jak se během vaší kariéry vyvíjel?
Měla jsem štěstí spolupracovat s významnými autory a skladateli, kteří během let formovali moji kariéru a vytvořili nezapomenutelné melodie a texty, které se zapsaly do kolektivní paměti. Mezi nimi byli například Paul Mauriat, Francis Lai, Ennio Morricone, Maurice Jarre, Charles Aznavour, Michel Legrand, Eddy Marnay a mnoho dalších.
Vystupovala jste na mnoha světových scénách, včetně nejznámějších koncertních sálů. Který koncert nebo místo vám nejvíce utkvělo v paměti?
Během své kariéry jsem procestovala mnoho zemí a vystupovala na mnoha slavných scénách, kde mi publikum vždy projevilo svou lásku. Pokud bych si ale měla vybrat jedno místo, byla by to Olympia v Paříži, legendární sál známý po celém světě. Právě tam jsem v prosinci 1965 poprvé vystoupila. V říjnu 2025 se tam znovu vrátím, abych oslavila 60 let své kariéry.
Jste v hudebním průmyslu už velmi dlouho. Jak vnímáte změny, které se během let v tomto odvětví odehrály? Jaký je podle vás největší problém, kterému dnes čelí umělci?
Začala jsem velmi mladá v roce 1965 a učila jsem se tím, že jsem „dělala své začátky“ – nejprve jako předskokanka a poté jako hlavní hvězda. V 60. a 70. letech se umělci setkávali s publikem naživo na různých scénách.
Život začíná slovem lásky.
Dnes umělci získávají slávu přes internet a sociální sítě, což ale často neumožňuje skutečně navázat hlubší vztah s publikem. Kvůli přehlcení informacemi je těžké zaujmout a vydržet na výsluní. Naštěstí se stále objevují noví talentovaní umělci, kterým se daří oslovit publikum.
Vaše písně zůstávají populární i po mnoha letech. Co podle vás činí písně tak nadčasovými?
Myslím, že jsem začala v pravý čas a měla jsem štěstí na nabídky krásných melodií a textů, které okamžitě zaujaly publikum. Díky tomu se staly nadčasovými.
Dosáhla jste během své kariéry mnoha úspěchů, ale jistě jste čelila i výzvám. Jak jste se s nimi vypořádala?
Je pravda, že úspěch přišel velmi rychle, už s vydáním mého prvního disku v březnu 1966. Měla jsem štěstí, že mé desky byly distribuovány po celém světě, což mi umožnilo koncertovat na mnoha scénách. Nic však v tomto povolání není samozřejmé. Vždy cítím trému, než vystoupím, ale mám věrné publikum, které se stále obnovuje a podporuje mě. Výzvy mě motivují a mám to štěstí, že mohu žít svým snem.
Nazpívala jste stovky písní. Máte nějakou, která má pro vás zvláštní význam?
Nazpívala jsem 1 200 písní ve 12 jazycích a každá z nich mi připomíná něco z mé kariéry. Kdybych ale měla vybrat jednu, byla by to „Mon credo“, můj první hit z roku 1966, který mě představil široké veřejnosti. Text Andrého Pascala krásně shrnuje vše: „Život začíná slovem lásky.“ Tento text vystihuje celý můj příběh, protože publikum mi dalo nekonečnou lásku.
Jak zvládáte tlak a očekávání spojené s tak dlouhou kariérou na vrcholu?
Vždy jsem říkala, že mám to štěstí, že žiji svou vášní. Zpěv je pro mě jako kyslík, důvod k životu. Po celý můj život mě podporovala moje velká rodina. Moje maminka, která nás opustila v březnu 2016, byla pilířem naší rodiny, stejně jako můj tatínek, který odešel už v roce 1985.
Často se říká, že hudba má moc léčit a spojovat lidi. Jaký význam má hudba v dnešním světě plném nejistot?
Hudba má moc spojovat národy, protože nezná hranice. Melodie a písně často ulevují od bolesti a spojují nás se vzpomínkami.
Stát se a zůstat umělcem je velmi obtížné, ale je třeba věřit.
Ve světě, který je plný nejistot, bychom měli více zpívat než jen mluvit o problémech. Navzdory těžkým časům bychom měli vždy doufat v lepší a laskavější svět.
Své soukromí si pečlivě chráníte. Jak udržujete rovnováhu mezi osobním a pracovním životem?
Můj život je jako opravdová pohádka a byl od počátku známý veřejnosti díky skutečnému a autentickému příběhu. Publikum si oblíbilo moji velkou rodinu a zároveň si oblíbilo i mě. Pro mnohé jsem stále „malá Mireille z Avignonu“, která cestuje po světě. Moje soukromí je má tajná zahrádka. Narodila jsem se proto, abych zpívala – to je můj smysl života.
Máte nějaké nové hudební projekty, na které se mohou vaši fanoušci těšit?
Během 60 let mé kariéry, kdy jsem nazpívala 1 200 písní a vydala 75 studiových alb, mám stále nové nápady. Mé poslední studiové album, které jsem nahrála s filharmonií v Praze, bylo nádhernou zkušeností a věnovala jsem ho své mamince. K příležitosti tohoto výročí připravuji koncertní program s písněmi, které provázely moji kariéru. A samozřejmě plánuji nahrát i nové písně.
Jaký vzkaz byste poslala mladým umělcům, kteří chtějí vstoupit do světa hudby? Co byste jim poradila? Na co jste nejvíce hrdá ve své kariéře?
Zpěv je rozhodně jedním z nejkrásnějších povolání na světě. V životě je důležité mít sen a vášeň. Stát se a zůstat umělcem je velmi obtížné, ale je třeba věřit. Moderní technologie, jako je internet, to umožňují, ale umělec musí najít způsob, jak si získat a udržet pozornost publika. Radit je těžké – slunce by mělo svítit na všechny. Pokud bych měla být na něco hrdá, je to skutečnost, že jsem mohla přinést radost a lásku svým rodičům, kteří mi toho tolik dali.
Máte nějaký nesplněný sen nebo cíl, který byste si chtěla ještě splnit?
Můj jediný sen je zpívat – a zpívat pořád. To je moje krédo.
Jak si představujete svůj odkaz ve světě hudby?
Doufám, že zanechám alespoň malou stopu v srdcích publika, které mi stále dává tolik lásky.
zdroj: Autorský článek