Hypnoterapie otevírá cestu ke změnám, které se mohou zdát až neuvěřitelné, přesto stojí na vědecky ověřených základech. Umí nejen zmírnit stres, ale také podpořit osobní rozvoj a pomoci s transformací života.
Sama jsem hypnózu nikdy nezkusila a zajímalo mě, jak tento proces funguje. Rozhodla jsem se proto nahlédnout pod pokličku a vyzpovídala jsem certifikovanou hypnoterapeutku Ilonu Vidímovou. Prozradila mi nejen, v jakých konkrétních případech může být hypnóza skutečně přínosná, ale také co brání jejímu navození, komu není doporučována a jak na ni nahlíží lékaři.
Z filmů všichni známe fráze typu „představte si, že ležíte na pláži“ anebo klasiku v podobě kývajících se hodinek před obličejem. Probíhá tak hypnoterapie i reálně?
Hypnoterapie je poměrně variabilní metoda, která se vždy odvíjí od specifických potřeb konkrétního klienta. Na jejich základě hypnoterapeut vybírá, jakou metodu pro něj vybere.
K dosažení maximálního uvolnění může hypnoterapeut využít například sugesci, jako je zmíněná představa odpočinku na pláži, nebo jiné techniky, které klientovi navodí příjemný a klidný stav, při kterých se bude cítit dobře a bezpečně. I tradiční obraz kývajících se hodinek se může využít k uvedení klienta do hypnotického transu.
Během hypnózy klient pohodlně sedí nebo leží, je příjemně uvolněný a relaxovaný. Hypnoterapeut prostřednictvím sugescí navodí relaxační trans a následně pracuje s klientovým podvědomím. Hypnóza může v některých částech připomínat meditaci.
Jaký je podle Vás její největší přínos? V čem se liší od jiných forem terapie?
Hypnóza je změněný stav vědomí, který umožňuje lepší soustředění a koncentraci. Pomáhá navodit klidný stav celého těla i mysli, snižuje stres a zlepšuje spánek. Je účinná při překonávání strachů a fobií a pomáhá změnit zažité postoje a chování.
Reklama
Na rozdíl od jiných terapeutických metod, které se zaměřují hlavně na vědomou mysl, hypnoterapie využívá sílu podvědomí.
Na jaké konkrétní problémy či obtíže se hypnoterapie osvědčila nejvíce? Mohla byste uvést nějaké příklady z Vaší praxe, popř. nějaký konkrétní příběh Vašeho klienta?
Hypnóza se mi osvědčila při práci s nízkým sebevědomím, zvládáním stresu, trémy, úzkosti či strachů a fobií. Pomáhá také při problémech s učením nebo začleněním do kolektivu. Často pracuji s klienty při hubnutí či odvykání kouření. Hypnóza se využívá i při různých obsesích – například když má člověk neustálou potřebu provádět nějakou činnost, pravidelný rituál, trápí ho nutkavé myšlenky nebo například záchvatovité přejídání. Ideální je, když si klient svůj problém uvědomí v rané fázi a začne ho řešit včas, například u panických atak, úzkostí nebo pomočování u dětí.
Jak už jsem zmínila, přístup ke každému klientovi je velmi individuální a hypnóza je mu „šitá na míru.“ Je potřeba zdůraznit, že klient přicházející na hypnózu by měl být dostatečně motivovaný a vnitřně rozhodnutý pro změnu. Pokud je klient do hypnózy nucen například rodinou, ale sám ze své vůle to v podstatě nechce, tak hypnóza v daný moment nemá smysl. Tento problém bývá častý například při odvykání kouření.
Hezkým příkladem je příběh klienta, který se potýkal s počínajícími úzkostmi, měl strach z cestování veřejnou dopravou a v práci zvládal úkoly jen s velkým vypětím. Na první konzultaci přišel jako člověk se svěšenou hlavou, díval se do země, jen těžko hledal slova. Po třetím sezení už přišel usměvavý, měl chuť do života a těšil se na další výzvy. Právě v takových chvílích vnímám ten obrovský přínos jak pro klienta, tak pro sebe.
Nebo příběh dospívající dívky, která měla problémy doma i ve škole, a jen málo komunikovala. Po čtyřech sezeních už bylo patrné, jak výrazně změnila přístup k povinnostem, k lidem kolem sebe i k sobě samotné.
S každým sezením klient mění sám sebe, své návyky a začíná zvládat úkoly, které pro něj dříve byly neřešitelné. A právě to mě nabíjí velkou energií a chutí do další práce.
Jsou nějaké překážky, které klientovi v dosažení hypnózy mohou bránit?
Někdy může být překážkou klientova vlastní mysl – je důležité, aby celému procesu věřil a měl v hypnoterapeuta důvěru. Důležitý je právě vzájemný vztah a již zmíněná motivace a vnitřní rozhodnutí.
Pokud má klient závažnou psychickou diagnózu nebo vykazuje známky těžších stavů, vždy ho odkazuji na lékařské vyšetření nebo návštěvu psychologa.
V dosažení hypnotického stavu mohou také bránit některé léky, zdravotní omezení, u některých lidí třeba závislost na alkoholu nebo drogách, mentální poruchy, apod.
Existují určité diagnózy, u kterých je hypnoterapie méně účinná, nebo se naopak vůbec nedoporučuje?
Uvádí se těžké psychické stavy, například schizofrenie, těžší formy epilepsie, pak u lidi trpících halucinacemi, drogově závislých apod.
Setkala jste se někdy osobně s předsudky? Můžete přiblížit s jakými?
Existuje spousta mýtů a předsudků, často získaných z různých filmů a vystoupení. Nejčastěji se lidé obávají, že se neprobudí, budou dělat nepatřičné věci nebo řeknou něco, co nechtějí. Nicméně tyto obavy nejsou na místě. Naše podvědomí nás totiž stále chrání – ve stavu hypnózy neuděláme nic, co bychom neudělali za normálních okolností v běžném životě. Například pokud bychom navozovali konverzační hypnózu, může klient i lhát – právě proto, že by lhal i v běžném životě.
Co byste poradila lidem, kteří mají z hypnózy strach nebo jsou vůči ní skeptičtí?
Pokud má někdo obavy nebo neví, zda je pro něj hypnóza vhodná, může přijít na úvodní konzultaci, kde mu vysvětlím, jak hypnóza probíhá. Pokud má nějaké předsudky nebo obavy, společně je rozebereme a následně si krátkou hypnózu vyzkouší. Při té zjistíme, jak je či není schopen do hypnotického stavu vstoupit. Klient si díky tomu uvědomí, jak se cítí, a může se rozhodnout, zda chce pokračovat.
Pokud si však klient stále není jistý, nedůvěřuje procesu nebo se příliš kontroluje, hypnoterapii neprovádím. V takovém případě navrhuji řešení pomocí koučinku, který také přináší skvělé výsledky u podobných problémů. Používám při něm i metody neurolingvistického programování (NLP). Každý klient je jedinečný, a proto kladu velký důraz na individuální přístup. Hypnoterapie a koučink se navíc mohou vzájemně dobře doplňovat.
Spolupracujete například s lékaři na léčbě některých pacientů? Nebo i od nich se setkáváte spíše s negativními názory?
S žádným negativním názorem ze strany lékařů jsem se dosud nesetkala. Pokud má klient závažnou psychickou diagnózu nebo vykazuje známky těžších stavů, vždy ho odkazuji na lékařské vyšetření nebo návštěvu psychologa. Ke mně obvykle přicházejí klienti, kteří si svůj problém uvědomí včas a chtějí na sobě pracovat, aby dosáhli životní rovnováhy.
Okénko z budoucnosti: Jaký vliv může mít virtuální realita nebo online hypnoterapie na tuto formu terapie?
Podle mého názoru by mohla být virtuální realita užitečná, například při tréninku zvládání různých fobií, jako je strach z létání nebo pavouků. Vzhledem k tomu, že v celém procesu je důležitá osobnost hypnoterapeuta, tak si zatím moc neumím představit terapii online. Terapeut musí mít možnost klienta sledovat, průběžně s ním interagovat a přizpůsobovat se jeho potřebám.
Stejně tak ze zkušenosti vidím, že je pro klienta přínosnější, když se na sezení dostaví osobně. Klient tak v podstatě vystoupí ze své komfortní zóny, překoná sám sebe a tím si nastartuje své podvědomí ke změně. Také je vytržen ze svého známého prostředí, má tu klid, může být sám sebou a vnímá, že mu někdo skutečně naslouchá.
Jak se díváte na sebehypnózu? Doporučujete svým klientům, aby ji praktikovali i mimo terapeutická sezení?
Autohypnóza, pokud je vedena správně, může být skvělým doplňkem terapie. Mozek je neuroplastický, což znamená, že má schopnost se učit, přizpůsobovat a měnit. Pro správné provedení autohypnózy je potřeba mít již zkušenosti s hypnózou a umět komunikovat s podvědomím. Důležitý je správný nácvik soustředění, dýchání, naslouchání, vnímání, vizualizace apod.
Je to poměrně náročný proces, vhodný spíše pro zkušené osoby. Člověk se pohrouží do svého nitra, kde může být konfrontován se svými emocemi, zážitky, myšlenkami, zároveň však musí být dostatečně vědomý, aby sám dokázal s těmito vjemy pracovat. Osobně klientům pro domácí použití doporučuji třeba uvolnění s meditační hudbou nebo slovem, kde se učí vnímat své tělo, dech a zklidnit myšlenky. Pokud je třeba, klient dostane krátkou nahrávku uvolnění, kterou může používat třeba před spaním, a následně plynule přejde do spánku. V průběhu hypnózy by ale měl být klient vždy pod kontrolou hypnoterapeuta.
Jaké výhody může sebehypnóza přinést, a jsou nějaká rizika?
Výhodou autohypnózy je, že pomáhá trénovat mozek na sugesce, jejich prožívání a ukládání do podvědomí. Riziko však může vznikat, pokud není nácvik zvládnutý nebo není veden správně – člověk by se mohl potýkat třeba s nežádoucími reakcemi, emocemi apod. Z tohoto důvodu spíše doporučuji klientům využívat nahrávky nebo klidové meditace.
Jak jste se k této formě terapie vlastně dostala? A máte stav hypnózy vyzkoušený i sama na sobě?
Psychika lidí mě zajímá už dlouhou dobu. Ráda pracuji s lidmi a sleduji jejich chování a reakce na různé podněty. Absolvovala jsem studium různých seberozvojových kurzů, zajímám se celoživotně o přírodní medicínu, aromaterapii, kineziologii apod.
Kdysi jsem sama trpěla fobií ze zubařů, která se rozvinula také na banální vyšetření u jiných lékařů. Dokonce jsem byla nervózní i při návštěvě například veterináře. Již několik dní předem jsem zažívala stavy nervozity, měla jsem stažený žaludek a v den D se přidalo ještě pocení. Pak jsem si tento problém plně uvědomila a rozhodla se ho řešit. Začala jsem s meditacemi, postupně jsem přešla k autohypnóze, až se mi nakonec podařilo tento problém úplně eliminovat. To byl takový prvopočátek mé cesty.
Před pár lety jsem shodou okolností navštívila přednášku o hypnoterapii, kterou vedl můj nynější mentor Šimon Pečenka, C.Ht. A bylo rozhodnuto – cítila jsem, že je to to pravé. Začala jsem tuto metodu studovat a složila certifikační zkoušku pod hlavičkou Českého spolku hypnoterapeutů, pod jehož supervizí pracuji a dále se průběžně vzdělávám.
foto: se svolením Ilony Vidímové, zdroj: Autorský článek