„S nástupem internetu se proměnila naše intimita. Začali jsme využívat internet a jeho možnosti jako prodloužení a doplněk našich intimních vztahů. Je pro mě zásadní, že můj výzkum má přesah do "běžného" života,“ říká Michaela Šaradín Lebedíková.

Michaela Lebedíková vystudovala sociologii a mediální studia a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně. Zaměřuje se na to, jaké dopady má digitální intimita na well-being – například jak sledování pornografie ovlivňuje ženy a jaký vliv má na dospívající sexting.

Má porno jiný vliv na ženy a jiný na muže?

Zatímco víme, že ženy a muži sledují pornografii odlišně, dopady nejsou systematicky zmapované u žen a mužů tak, aby je šlo porovnat. Existují totiž například studie souvislosti pornografie a agrese nebo sexuálního fungování (např. erektilní dysfunkce), které se realizují zejména na mužích, zatímco na ženách se zkoumají jiné aspekty, například jak pornografie ovlivňuje jejich body image, tedy jak vnímají své vlastní tělo, nebo proč se na ni dívají.

A jak tedy pornografie souvisí u mužů s erektilní dysfunkcí a agresí?

Nedávná meta-analýza uvádí, že pro vztah mezi nenásilnou pornografií a sexuální agresí neexistuje podpora. Na druhou stranu, výsledky předchozích studií naznačují, že mezi konzumací pornografie s násilnými prvky a sexuální agresí souvislost je. Výzkumy ale nedokáží určit směr vztahu, tedy jestli je to pornografie, která v lidech vyvolává agresi, nebo je to naopak tak, že lidé s většími sklony k agresi si volí odpovídající pornografický obsah.

Co se týče sexuálního fungování, nedávno publikovaný přehled poukazuje zejména na rozdíly mezi běžným sledováním pornografie a tím nadměrným. V současnosti máme velmi robustní zjištění dokládající, že běžná konzumace pornografie nesouvisí s fyziologickým sexuálním fungováním (tedy že by souvisela s nárůstem erektilní dysfunkce nebo anorgasmií, čímž dle autorů studie často argumentují zejména anti-pornografická hnutí). Nicméně lidé, kteří o sobě tvrdí, že konzumují pornografii nadměrně (tedy mají pocity ztráty kontroly či závislosti na pornografii), mnohem častěji reportují právě i fyziologické sexuální dysfunkce.

Jak tedy sledují pornografii ženy a jak muži?

Z výzkumu obecně vyplývá, že ženy pornografii sledují méně často než muži. Studie z roku 2018 například ukazuje, že za poslední měsíc pornografii vidělo 91,5 % mužů ve srovnání s 60,2 % žen. Jako důležitý se ale ukazuje typ konzumované pornografie (video, obrázky a text), která se mění během života a také podle genderu. Zatímco muži preferují videa a obrázky/fotografie, ženy preferují videa a text. V posledních letech se taky ukazuje velký nárůst popularity audiopornografie (např. platforma Quinn), která je určena především ženskému publiku.

Vidí ženy ve sledování porna inspiraci?

Kvalitativní výzkumy, tedy nejčastěji analýzy rozhovorů s ženami, nám ukazují, že pro značnou část žen je pornografie zdrojem inspirace pro jejich sexuální život: ať už jde o sexuální polohy, sexuální praktiky či techniky, ale také spodní prádlo či erotické pomůcky.

Existují například studie souvislosti pornografie a agrese nebo sexuálního fungování (např. erektilní dysfunkce), které se realizují zejména na mužích, zatímco na ženách se zkoumají jiné aspekty – například jak pornografie ovlivňuje jejich body image, tedy jak vnímají své vlastní tělo, nebo proč se na ni dívají.

Mají ženy nějaké skryté touhy, které si díky pornu uvědomí? 

Nelze plošně říci, že všichni lidé mají nějaké skryté touhy, které si uvědomí díky sledování pornografických videí. Z výzkumů ale víme, že lidem může pornografie pomoci identifikovat, co se jim v sexu líbí, a co ne, a rozšířit tak jejich sexuální obzory. Případně některým lidem, kteří své sexuální fantazie nechtějí realizovat ve svém běžném životě (například kvůli studu či jiným omezením), může pornografie poskytnout alespoň částečně prostor, jak se sexuálně realizovat.

Máte také k dispozici výzkum, který se zabývá sexualitou adolescentů. Posílají si často dospívající sexuální zprávy?

Podle tohoto výzkumu, který bude brzy publikován v prestižním časopise New Media and Society, za posledních šest měsíců obdrželo zprávu sexuálního charakteru, když ji očekávalo, 15,4 % dospívajících, zatímco 18,4 % ji obdrželo, když ji neočekávalo, 7,9 % dospívajících pak takovou zprávu poslalo.

Rozesílají je spíše chlapci či dívky?

Genderové rozdíly jsme našli pouze u neočekávaného přijímání sexuálních zpráv, častěji jsou příjemkyněmi takových zpráv dívky (20,4 % vs. 16,3 % u chlapců). Dospívajících jsme se ptali také na jejich pocity po obdržení zpráv, zatímco chlapci mají větší šanci se cítit spokojeně, dívky rozhořčeně.

Pro srovnání, rozhořčeně se cítí alespoň jednou měsíčně po obdržení neočekávané sexuální zprávy 53,2 % dívek a 35,5 % chlapců, což vyvolává otázky ohledně obsahu těchto zpráv a důvodu pro pocity. Zahraniční studie naznačují, že může jít například o nevyžádané sexuální zprávy od spolužáků (tzv. dick pics), nicméně v našem výzkumu jsme se na obsah zpráv neptali. 

Dopady revenge pornografie (tedy posílání intimních fotografií či videí z pomsty) na psychický well-being obětí jsou srovnatelné s psychickými dopady znásilnění.

Začínají dnes se sexem dospívající dříve než před dvaceti lety?

Nedá se to říct obecně, musíme zohlednit dívky a chlapce. Kromě toho křivka nejde jen nahoru či jenom dolů. Zatímco mezi lety 1993 a 2008 průměrný věk prvního pohlavního styku u mužů mírně klesl z 18,08 na 17,85 let, u dívek zase zanedbatelně vzrostl z 18,08 let na 19,02. Pro srovnání, výzkumné šetření HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) poukazuje na významné změny mezi 15letými dospívajícími. Zatímco v roce 2002 mělo s pohlavním stykem zkušenost 17 % chlapců a 17 % dívek, v roce 2014 to už bylo 23 % chlapců a 26 % dívek a v roce 2018 došlo opět k poklesu na 21 % chlapců a 18 % dívek.

Nutno ale podotknout, že pohlavní styk je pouze jedním z aspektů sexuality a pro mnoho dospívajících jsou velmi relevantní i jiné formy sexu, například různé formy hlazení či orální sex. Navíc se výzkumy zabývají především heterosexuálními dospívajícími, pro ty s odlišnou sexuální orientací jsou samozřejmě relevantní jiné formy sexu, což ale studie často nezohledňují.

Stává se často, že se dívky nechají natáčet v intimních pozicích od svých partnerů? Dochází pak k nějakému vydírání či mstě?

O tom, jak často si páry dokumentují svůj sexuální život, nemáme přehled. Je nutno podotknout, že každé takové dokumentování je rizikové, nemusí nutně vést k vydírání či mstě, ale může k tomu dojít. Robustní výzkumy s dospívajícími z celého světa ukazují, že zkušenost s tím, že „má vlastní fotka byla přeposlána někomu jinému“, má zhruba 8,4 % dospívajících.

Nízká prevalence ale neznamená, že tento fenomén nemáme brát vážně: nedávná přehledová stať Lucie Farkašové, která brzy bude publikována, ukazuje, že dopady revenge pornografie (tedy posílání intimních fotografií či videí z pomsty) na psychický well-being obětí jsou srovnatelné s psychickými dopady znásilnění.

Proč jste se rozhodla zkoumat tuto oblast?

S výzkumem jsem začala při bakalářském studiu, zajímal mě zejména obsah pornografie a jeho souvislost se sexuální objektifikací (tedy vnímání osoby pouze jako její tělo) žen a mužů. Postupně jsem se začala zajímat o dopady pornografie na ženy a svůj doktorát jsem věnovala expozici sexuálnímu obsahu a sextingu a jejich dopadu na well-being adolescentů. Nyní se vracím opět k dospělým a rozšiřuji svůj výzkumný záměr na dopady používání chytrých telefonů na well-being. Vnímám témata sexuality, ale i používání mobilů jako důležitá, neboť jsou opředena mnoha tabu a mýty, a týkají se přitom téměř všech. Přinesení nových poznatků na tato témata může lidem pomoci s porozuměním sami sobě.

Co nejzajímavějšího či překvapivého jste v těchto oblastech zjistila?

Například jsme zjistili, že adolescenti obecně reagují na nějaký sexuální obsah neutrálně, ale když jde o sexuální zprávy, je to pro ně často znepokojující, a to zejména pro dívky. Na základě výsledků našich výzkumů rodičům a pedagogům doporučuju zejména vytvářet prostředí, kde mohou adolescenti otevřeně a bezpečně mluvit o svých zkušenostech, a zároveň je vybavit dovednostmi, jak se vypořádat s nevyžádaným sextingem.

Máte nějaké negativní reakce na vaší práci?

Občas se s nimi setkávám, v drtivé většině ale pramení z nepochopení či odsouzení tématu. Naprostá většina reakcí na výsledky výzkumů, které společně s dalšími autory na toto téma publikujeme, je pozitivní. 

foto: Ludvík Hradílek, se svolením Michaely Šaradín Lebedíkové, zdroj: Autorský článek