Jak to vypadá, v roce 2025 si už bedlový řízek nedáme. Možná bedlový klobouček nebo čepičku

Když v listopadu 2024 spatřila světlo světa plánovaná novela Ministerstva zemědělství, většina Čechů si začala ťukat na čela. A to si ještě neuvědomili, že tentokrát jde o něco jiného než jen o další vyhození z kopýtka administrativního šimla.

Plánovaná novela vyhlášky o požadavcích na maso a masné výrobky Ministerstva zemědělství se totiž chystá zakázat názvy jako „houbový řízek“ nebo „sójový párek“. To přece nemohou myslet vážně, říkáte si také? Jenže přesně to se má stát realitou jako v Kocourkově.

Podle návrhu, který by mohl vejít v platnost už v červenci 2025, bude taková terminologie zakázána a my se musíme rozloučit nejen se zavedenými názvy, ale možná i s kusem vlastní kulturní identity. Ono jsou to totiž nejen bedlové řízky, kapří nebo rybí prsty, ale jídel je mnohem více. Desítky. Poturčenec horší Turka, říká se, ale je milé vědět, na jaké věci je čas a jsou očividně na listině priorit vysoko, výše než bedlový klobouček na noze bedly.

Burger, klobása a steaky asi už jen z prasátek a kraviček

Pokud jídla jako tofu burger, kapří řízek, sójový párek anebo klobáska ještě teď způsobují ve vašich ústech slinění, pak si nechte sliny zajít. Pokud novela projde, ony názvy již nebude možné používat v souvislosti s nemasitými pokrmy, což bude zřejmě znamenat i to, že zmizí z jídelních lístků restaurací a tabulí farmářských trhů. Jazykozpytci a etymologové si ale budou moct zamnout ruce, protože se možná objeví ještě výživnější názvy.

Reklama

A proč v Kocourkově dojde ke změnám? Je to proto, že spotřebitel musí přesně vědět, co konzumuje, a tyto názvy by ho mohly zmást. Obyvatelé Kocourkova jsou tedy asi méně bystří, bude tedy potřeba je pěkně zaškatulkovat do „EuroBoxu“, kde musejí být spotřebitelé jasně informováni o tom, že kapří prsty na talíři nemají. Kdyby náhodou zapomněli, že ryba nemá nohy, že?

Návrh má své kritiky

Obyvatelé Kocourkova si ale, zdá se, jsou plně vědomi vzhledu ryb i toho, že hovězí steaky se dělají z masa, zatímco houbové z hub. Navrhovaná novela má totiž mnohé kritiky a odpůrce. Ona by totiž tato opatření nejprve zasáhla právě výrobce, prodejce i restaurace a až poté by byl spotřebitel zmaten!

Například vedoucí projektu Rostlinně Lucie Roškotová vyhlášku označila za šikanu a krok, který zvýhodňuje velký masný průmysl. „Pojmenování jako sójový párek nebo bedlový řízek jsou pro spotřebitele zavedená a srozumitelná. Jejich zákaz je absurdní. Navíc hrozí pokuty restauracím, které je budou dál používat na menu. To je byrokratická šikana, ne ochrana spotřebitele,“ nechala se slyšet Roškotová. Nemusíte být ale provozovatel restaurace. Většina Čechů dobře ví, že název jako bedlový řízek neznamená, že byste dostali vepřovou kýtu vykrojenou do tvaru bedly, dokonce ani neočekáváme, že poté, co si objednáme kapří prsty, dostaneme na talíři rybí ruku i s nehty. Názvy poměrně jasně říkají, co od jídla očekávat – coby konzumenti tedy nejsme zmateni, pokud jde o tvar, konzistenci a způsob přípravy jídla, dokonce ani o to, jaká chuť se nám v ústech rozhostí.

Od bramboráku ke „kulaté smažené bramborové placce“

Je docela dobře možné, že budeme jednou našim vnoučatům říkat: „Jooo, to já když jsem byla mladá, v hospodě jsme si bez rozpaků objednávali bedlové řízky a cpali se bramboráky.“ Ono se to zatím bramboráků netýká, ale je možné, že zanedlouho už to nebudou bramboráky, ale kulatá smažená bramborová placka, protože pojem bramborák je dosti abstraktní.

Zatímco zahraniční producenti budou moci pokračovat v nabídce rostlinných výrobků beze změn, čeští podnikatelé budou čelit vysokým a zcela zbytečným nákladům na přejmenování výrobků a rebranding.

Pokud novela skutečně projde, budeme si muset zvyknout na absurdní popisy jídel, jako „smažený plátek houby“ nebo „rostlinný váleček v pečivu“. Budiž nám útěchou, že ministerstvo tvrdí, že je to vše pro naše dobro. Ale opravdu je někdo tak naivní, že si koupí „sójový párek“ a čeká, že uvnitř najde masitou pochoutku? To už můžeme rovnou přejmenovat i kokosové mléko na „bílou tekutinu z tropické palmy“.

Evropská unifikace? Spíše ztráta individuality

Celá situace tak poukazuje na větší problém, který se netýká jen jídelních lístků. Pomalu, ale jistě se stáváme součástí unifikované evropské masy. To, co nás kdysi dělalo jedinečnými, tedy naše tradice, specifický humor a kuchyně, mizí pod nánosem regulací, které nás mají „chránit“ a činit vše transparentně korektní. Ale chrání nás skutečně, nebo jen usnadňují život velkým korporacím?

Vezměte si třeba zmíněné bedlové řízky. Pro českou kuchyni jde o tradiční pokrm, který má své místo v rodinných kuchařkách i v nostalgických vzpomínkách. Pokud je ale budeme muset přejmenovat, nezmizí jen název, ale i kus kulturní identity. Stejně tak u dalších oblíbených jídel, která nesplňují přísná pravidla terminologie. Anebo si možná planetu zlikvidujeme natolik, že bedly budou někde v atlasu vyhynulých rostlin, někde vedle přesliček a plavuní...

Berme to jako humor na talíři

Abychom si z celé věci udělali trochu legraci, představme si rodinnou večeři v roce 2025. Dědeček si objednává „smažený kulinářský výtvor z kapusty“, zatímco babička volí „bramborový hranol v trojobalu“. Děti mezitím marně hledají na jídelním lístku něco, co by znělo aspoň trochu povědomě. Je to, jako bychom se snažili zakázat slovo kobliha, protože někdo může být zmatený, že uvnitř není marmeláda. Anebo třeba budou koníci budoucnosti skutečně vylučovat pečivo plněné meruňkovou marmeládou, kdo ví.

Tady ale ve skutečnosti nejde jen o absurdní názvy. Celá vyhláška podle kritiků nahrává zahraničním producentům, kteří si mohou dovolit změny rychle implementovat. Zatímco čeští výrobci budou investovat do nového balení a marketingu, zahraniční firmy využijí situace ke zvýšení svého podílu na trhu.

„Zatímco chce vláda údajně debyrokratizovat a nepřijímat další omezující pravidla, ve skutečnosti plánuje bezprecedentně cenzurovat, jak smíme jako společnost komunikovat o jídle, a vytváří pro podnikatele nové zatěžující předpisy,“ hodnotí situaci Roškotová. A novelu vyhlášky kritizuje také Svaz obchodu a cestovního ruchu. „Zatímco zahraniční producenti budou moci pokračovat v nabídce rostlinných výrobků beze změn, čeští podnikatelé budou čelit vysokým a zcela zbytečným nákladům na přejmenování výrobků a rebranding. To nejen zvýší ceny pro spotřebitele, ale také ohrozí konkurenceschopnost českých firem na evropském trhu. Ministerstvo zemědělství by se mělo soustředit na podporu všech potravinářských odvětví, nikoli pouze na ochranu masného průmyslu,“ vysvětluje Nýdrle.

Jenže on to není vtip, chystá se výzva

Pokud máte pocit, že tohle všechno nedává smysl, nejste sami. Proti novele se bouří jak výrobci rostlinných potravin, tak i obyčejní spotřebitelé. Iniciativa Rostlinně vybízí veřejnost, aby psala politikům a vyjádřila svůj nesouhlas. „Ještě je čas tuto nesmyslnou novelu zastavit a ochránit tak spotřebitele, restauratéry, české výrobce rostlinných potravin i tradiční názvosloví. Bedlové řízky si přece vzít nenecháme!,“ burcuje Roškotová a vyzývá, aby se lidé přidali k výzvě organizace ProVeg a napsali e-maily ministrům Marku Výbornému, Petru Hladíkovi, Vítu Rakušanovi, Lukáši Vlčkovi, ale i premiérovi Petru Fialovi nebo předsedkyni Sněmovny Markétě Pekarové Adamové.

Je jen na nás, zda se k výzvě připojíme, anebo budeme už příští rok našim dětem vysvětlovat, že to jídlo, které mají tak rády, je pořád v téhle vyhlášené hospodě v menu, jen se jmenuje jinak. Byrokratické sjednocení s Evropou začíná tedy v Kocourkově u „drobných detailů“, jako jsou názvy oblíbených jídel. Ale náš národ tak ztrácí další malý kousek identity.

Zákaz bedlových řízků je možná jen malým krokem v rámci vyhlášky, ale velkým skokem směrem k unifikované a sterilní společnosti. Braňme naše tradice, náš švejkovský humor i naše „smažáky“, dokud ještě můžeme. Jinak se může stát, že se za pár let budeme nostalgicky ohlížet na „doby, kdy se ještě mohly jíst květákové karbanátky“.