První kolo průzkumu Národního ústavu duševního zdraví CZECHSEX z května 2024 přineslo zjištění, že frekvence sexuálních styků klesá, seznamování se přesunulo na internet a většina lidí je se svým sexuálním životem spokojená (pokud tedy nějaký mají). Předvídatelná a vcelku nezajímavá informace. Od listopadu jsou ale k dispozici výsledky druhého kola, kterým už možná budeme chtít věnovat pozornost – uvádí, že je mezi námi spousta lidí, kteří jsou potenciálně nebezpeční.
Z celkového souboru 6669 respondentů trpělo alespoň jednou parafilií (škodlivou úchylkou) plných 8,8 %. Jednalo se hlavně o biastofilii, frotérství, pedofilii, hebefilii, exhibicionismus a další. Největší rozruch vyvolala biastofilie – pojem, který mnoho laiků vůbec nezná. Biastofilie je orientace na nedobrovolnost jednání protějšku. „Do výzkumu nebyly zahrnuty všechny parafilie, ale speciálně ty, u kterých respondenty vzrušuje prvek nesouhlasu. Může to být znásilnění, znehybnění, pronásledování, exhibicionismus, ale také sex s dětmi, protože ty ze zákona souhlas dát nemohou,“ vysvětluje Kateřina Klapilová, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence, hlavní metodička výzkumu CZECHSEX a garantka programu Parafilik.
Parafiliků je v populaci 8,84 %, tedy zhruba 930 311 obyvatel. Třetině z nich činí jejich sexuální preference problémy, ostatní ve výzkumu uvedli, že svou situaci zvládají. Prozatím. „K chování mají ti lidé pouze preferenci, žádného skutku se v realitě dopustit nemuseli. Parafilní preference neznamená, že je člověk nebezpečný a bude ubližovat, takové fantazie mu pouze působí sexuální vzrušení,“ uklidňuje Klapilová.
Je parafilie neškodný fetiš?
U postiženého se parafilie projevuje opakovaným výskytem problematických až násilných sexuálních fantazií, impulzů nebo i zrealizovaného chování. Mezi nejčastější parafilie patří orientace na nedobrovolnost jednání protějšku. Od patologického sexuálního chování je však třeba odlišit sexuální preference jako například BDSM. S takovou „seancí“ všechny zúčastněné osoby souhlasí, a zároveň mohou souhlas kdykoliv během ní odvolat. „Podobné zaměření ale má do jisté míry skoro každý třetí člověk, takže už ho ve výzkumu nezahrnujeme,“ konstatuje Klapilová.
Kritéria, podle kterých se určuje, jestli něčí sexualita spadá do definice parafilie, se jako u většiny diagnóz pohybují na škále. Pacient vyplní dotazník, do jaké míry ho vzrušuje představa konkrétního sexuálního scénáře. „Když se pohybujete v horních hranicích škály, tedy odpovídáte ´rozhodně ano´ a ´spíše ano´, splníte sice kritéria diagnózy parafilie, ale to ještě pořád neznamená, že máte parafilní poruchu v medicínském slova smyslu. Ta se dá diagnostikovat až v momentě, když máte opravdu výrazné problémy,“ říká Klapilová.
Větší část pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů je podle sexuologů normální – žádnou speciální úchylku nemají. Parafilii má diagnostikovánu pouze jedna třetina z nich.
To ale nic nemění na tom, že mnoho lidí je jako časovaná bomba. „V Čechách jsou takových lidí statisíce, v odborné péči je však jen 7 % z nich,“ konstatuje doktorka. „Většina z nás pokládá mezi parafiliky a sexuální delikventy rovnítko, i když to není pravda,“ konstatuje. „Není potom divu, že se jim se svou úchylkou nechce svěřit. Přestože za svou orientaci nemohou (sexuální úchylky nejsou naučené, ale vrozené), mnoho lidí s nimi žádný soucit nemá. Ocitají se tak se svým tajemstvím ve velké sociální izolaci, následkem čehož se jejich psychický stav a riziko, které představují, zhoršují. Paradoxní je, že větší část pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů je podle sexuologů normální – žádnou speciální úchylku nemají. Parafilii má diagnostikovánu pouze jedna třetina z nich. Lidem to přijde neintuitivní, ale delikventní chování se vyskytuje napříč celou populací bez ohledu na to, jakou orientaci mají,“ vysvětluje Klapilová.
Nejúčinnější je skupinová terapie
Parafilik je česká terapeutická iniciativa, poskytující osobám s parafilií podporu. V programu najdou bezpečné prostředí, kde mohou porozumět své sexualitě, otevřeně diskutovat o svých problémech a učit se zvládat své chování tak, aby neublížili sobě ani ostatním. Díky intervencím a terapiím mohou klienti projektu lépe zvládat své preference a výrazně zlepšit kvalitu svého života. Program pomáhá nejen v oblasti psychologické podpory, ale i prevencí rizikového sexuálního chování a recidivy.
Klapilová však zmiňuje, že od momentu, kdy se parafilik dozví o možnosti podpůrného programu, mu trvá průměrně dva roky, než se odhodlá jej vyzkoušet. „Nejdřív volají na naši linku nebo píšou do poradny a pak, když si uvědomí, že je skutečně možné se někomu svěřit bez odsouzení, nastoupí do terapeutického programu.“
Reklama
Bylo prokázáno, že terapeutické skupiny jsou pro parafiliky tou nejefektivnější metodou. Sdílí a svěřují se v nich jak terapeutům a lékařům, tak lidem s podobným zaměřením, což je v sebepřijetí rychle posouvá vpřed. Nedílnou součástí skupinových terapií je kromě psychoedukace také nácvik, jak zvládnout rizikové situace. Terapeutické skupiny jsou vždy zaměřené na specifické parafilie – lidé s pedofilní orientací navštěvují jiné než biastofilici. V rámci programu také existují skupiny pro blízké osoby a partnery.
Je třeba šířit osvětu
Když někdo vyhledává problematické porno, přijde mu upozornění – iniciativa Parafilik používá strategii deterrent messaging. Jde o nabídku péče osobám, které se dopouští problematického sexuálního chování online. Pokud si někdo konstantně vyhledává problematická slova, jako třeba teens, zobrazí se varování, že by neměli překročit určité hranice, nebo nabídka péče. Pozor, vstupuješ do problematického prostoru, překračuješ hranice. „Když má někdo kompulzivní sexuální chování, třeba je závislý na pornu, často vyhledává extrémnější a extrémnější materiály,“ říká Klapilová. Pro takové lidi jsou taková upozornění užitečná. Automatické varovné mechanismy jsou pro prevenci klíčové.
Díky spolupráci s vybranými pornografickými platformami může program Parafilik používat strategii tzv. deterrent messaging – odrazovací nebo varovné zprávy. Ty cílí na osoby, které například na PornHubu konstantně vyhledávají problematická slova jako třeba „teens“ nebo „rape“. Jejich profil tak zachytí algoritmus a zobrazí uživateli varování, že se vydává do problematického prostoru. „Když se někdo v sexu chová kompulzivně, přehnaně masturbuje za pomoci internetové pornografie, často vyhledává extrémnější a extrémnější materiály, dostává se tak na čím dál tenčí led,“ říká Klapilová. „Tyto automatické varovné mechanismy jsou pro prevenci nežádoucího chování klíčové. K varování jim přijde rovnou nabídka pomoci – třeba na program Parafilik, který je v celé své podstatě inovativní péčí pro lidi s poruchou sexuálního chování,“ uzavírá.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek