Násilí fascinuje. Proto mu tak rádi přihlížíme, tvrdí soudní znalec

„Násilným dětem chybí řád,“ říká forenzní psycholog a soudní znalec Karel Netík. „Frustrované děti si vybíjí zlost i na zvířatech – zažil jsem, kdy kluk opravdu ohavným způsobem utýral kočku,“ posteskl si na úvod.

Je pravda, že přibývá agrese na školách?

Šikana byla vždy. Když jsem chodil do druhé, třetí třídy, tak nás mlátili deváťáci, na pionýrských táborech nás šikanovali i vedoucí. Ale je možné, že dnes to je díky sociálním sítím více vidět, a především jsme citlivější tím víc, čím víc se o tom mluví. Další věc je, že děti to, že je někdo bije, dříve spíše zamlčely.

Není ta forma násilí u dětí jiná, než byla před dvaceti lety?

Ano, dříve se kluci poprali, aby si tím upevnili svou moc ve smyslu „já jsem silnější a on si mě teď bude vážit“. Ale teď je to jiné, třeba za to může nějaké trauma nebo frustrace. Dnes mají radost z toho, že mohou někoho šikanovat.

Agrese roste i u dívek...

Ano, dříve měla šikana u dívek jinou podobu. Dříve to bylo špičkování, vysmívání se, drobné podrazy, dnes je tam už násilí. Dívky zhrubly, přestávají být dívkami. Může to souviset s tím, že se chtějí mužům vyrovnat. Populace zhrubla obecně.

Je násilí extrémnější?

K extrémnímu násilí docházelo vždy, dokládají to například práce Kraffta Ebinga z přelomu 19. a 20. století, ve kterých popisoval čtrnáctileté sexuální vrahy. Nebo si vezměte spartakiádního vraha Jiřího Straku, tehdy 16letého kluka. Straka byl můj první případ, na kterém jsem jako znalec dělal. To byl nekrofilní sadista.

Jiří Straka má na svědomí životy tří žen. V době spáchání vražd mu bylo 15 let.

Strávil jsem s ním spousty hodin rozhovorů. A jaký je, vám řeknu na příběhu. Jedna dáma, která pracovala ve vězeňské kuchyni na Pankráci, přišla za mnou s tím, že její dcera, která tam také dělala, se do Straky zamilovala. Její manžel pracoval ve vězeňské ostraze a samozřejmě, že tohle nechtěli. Radil jsem jim, aby dceru do ničeho netlačili. Viděl jsem dopis, který jí Jiří Straka poslal, to byl klasický vyděračský, manipulativní dopis, ve kterém psal, že ona je jediná, kterou miluje a která mu může pomoci, i když si je vědom toho, že je vrah.

A této lásce přál jeden vězeňský farář, který té holce řekl, že se musí obětovat světu. Já jsem tenkrát zuřil, protože proč by se 18letá holka měla obětovávat. Ano, Straka prošvihl svůj život, tak ať pyká, ale proč ona? A tak jsem si s ní promluvil a řekl jsem jí, že jsem se Strakou mluvil opravdu dlouho, a nebylo mi jasné, co on je zač, proč zabíjí ženy, a pak jsem pochopil, že v té osobnosti není nic, že to je jen prázdná nádoba, že zabil jen proto, že si chtěl užít. Coby nekrofilní sadista.

Jak to s dívkou dopadlo?

Rodiče dívky nedali na mé doporučení a nutili ji k tomu, aby na něj zapomněla. Ona se pak pokusila o sebevraždu a hodně si ublížila.

Když Straku srovnáme s tím chlapcem z Hradce Králové, který zabil dvě prodavačky v prodejně Action, je tam podobnost?

Tam ta motivace mohla být podobná, splnil si tím svůj sen. Tak jaké má sny? O zabíjení, utrpení, takže to byl sadista. A s tím se nedá nic moc dělat.

Dá se těmto činům nějak zabránit?

Třeba u Straky by to bylo těžké, nebyl hloupý a taky byl slušňák. Tomu nemohla jeho rodina zabránit. Táta byl elitní zedník, máma pracovala jako skladnice v metru, oba sourozenci byli slušní. Ale určité signály, které napoví, že dítě provede násilný trestný čin, obecně existují. Například různé chování, kouření, alkohol, drogy a další závislosti, problémy s chováním v kolektivu – ve škole, svůj podíl může mít i „nevýchova“ nebo negativní vzor v rodině.

Psychopatickou osobnost podmiňují dvě věci. Nekonzistentní výchova, kdy je za jednu věc jednou odměněný a podruhé potrestaný, pak neví, co má dělat. A ta druhá je ADHD, u násilníků se tato porucha vyskytuje častěji než u ostatních.

Jaké jsou další důvody, proč jsou děti agresivní?

Důvodů je více. Neumí se ovládat, jsou nezralí, chtějí se pobavit nebo se pomstít.

Mohou za násilí u dětí také počítačové hry či násilné filmy?

Hry a filmy, kde je zobrazené násilí, podle mě nepoškozují. Pořád není dořešený spor, zda tyto filmy vzbuzují násilí, nebo naopak se díky tomu děti odreagují a nepřenesou násilí do života. Člověk se násilí nemusí učit, je nám to vrozené. Dvě základní reakce jsou buď boj, nebo útěk.

Nicméně hra může vzbuzovat dojem, že smrt není zase tak hrozná…

Ano, tam ta smrt není definitivní, někdo ho picne, on ale vstane a dál bojuje. A v tomto by to škodit mohlo, protože dítěti nezprostředkuje tu pravou zkušenost danosti, když je někdo zabit, tak už nikdy nebude.

Pokud mladého násilníka nepolepší už samotný proces vyšetřování a soudního řízení, moc šancí na „převýchovu“ ve výkonu trestu odnětí svobody není.

Nicméně lidi obecně inklinují k agresivním záležitostem, vezměte si například, jak jsou oblíbené detektivky, thrillery. Lidi to fascinuje, lidi fascinuje zlo a dívat se na něj. Proto tak rádi přihlíží.

Jak se pak s takovými nedospělými pachateli pracuje?

Jdou do specializovaného vězení pro mladistvé, když je mu nad patnáct let, pod touto věkovou sazbou jde do diagnostického ústavu a pak ho pustí. Tahle třeba pustili Robina Prokopce, 12letého chlapce, který před dvaceti lety v Kmetiněvsi zabil svou spolužačku Barboru. Když jsem ho uviděl, tak jsem věděl, že je odepsaný. Myslím teď jeho osobnost a pak nemožnost se vrátit do stejného prostředí, vyčlenění z rodiny. Zatímco Straka dostal deset, více dostat nemohl, pro mladistvé je tato sazba. Každopádně těmto pachatelům pomáhá kognitivně behaviorální terapie, kde se pracuje s jejich chybně nastaveným myšlením, nebo pak averzivní terapie.

Co byste doporučil vy?

Dělám pro Okresní soud v Jičíně. Často se mě ptají, jestli bych u takových pachatelů doporučil podmíněné propuštění, a já si myslím, že je lepší je pustit. Dlouhodobé tresty nikam nevedou. Trest je už ten proces, kdy se zjišťuje vina, kdy je trestně stíhaný, kdy na něj všichni hledí skrz prsty, sociální stigmatizace a nálepka kriminálníka.

Jak se tedy mladý násilník může polepšit?

Pokud ho nepolepší už samotný proces vyšetřování a soudního řízení, moc šancí na „převýchovu“ ve výkonu trestu odnětí svobody není, řadu věcí se ještě ve vězení přiučí a potom po propuštění páchá další trestné činy.

Co vás ve vaší praxi překvapilo?

Dělal jsem na případu osmnáctiletého chlapce, který zabil svou mámu. Říkal mi, že má děsivé sny o tom, že to ta máma přežila. Ona mu totiž dělala ze života peklo.