Jak se připravit na budoucnost, když nevíme, jaká bude, jak si splnit rodičovské sny, které vkládáme do svých ratolestí, a co když domácí intenzivní studium připraví dítě o obyčejnou školní zábavu?
Synovi táhne na čtyři roky. Má tatínka Holanďana, a tudíž chceme, aby i jeho vzdělání bylo, stejně jako původ, patřičně mezinárodní. Například britské curriculum začíná v pěti letech, takže momentálně obrážíme všechny dostupné pražské školy, abychom něco nepromeškali a malý do té doby stihnul na úrovni rodilého mluvčího zvládnout mimo češtiny a holandštiny ještě tu angličtinu. Klasická nemoc rodičů dnešního věku: co kdyby se náhodou naše dítě zpozdilo na startu svého úspěšného života, během nějž bude excelovat ve všech myslitelných doménách?
K tomu všemu nějak podvědomě tuším, že v době jeho dospělosti mohou být věci úplně jinak. Jak se ale připravit na dobu, o které víme jen to, že společnost bude díky moderním technologiím, jako umělá inteligence, internet či virtuální realita, fungovat úplně jinak, než jsme zvyklí?
Nedávno jsem mluvila s profesorem Michalem Pěchoučkem z ČVUT, jehož oborem je právě umělá inteligence. Ač součástí českého vzdělávacího systému, anebo právě proto, nejsilněji apeloval právě na nutnost změny přístupu ke vzdělávání. Podle něj totiž naše životy v budoucnu nebudou s největší pravděpodobností vypadat tak jako dnes: školka, škola, zaměstnání, důchod. Budeme se muset učit celý život, možná v kratších intervalech, mezi nimiž budeme pracovat. Pět let intenzivního studia bude dost možná luxus, který si nebudeme moci dovolit, protože za tu dobu se vše kolem nás změní natolik, že už naše studium nebude relevantní. A koncept jednoho celoživotního zaměstnání se zdá navždy pohřbený v minulosti.
Bezkontaktní výuka
Učení nám bude šité na míru a z pohodlí svého domova a helmami na hlavách se budeme virtuálně nořit do zvoleného místa i času. Spolužáci budou z Austrálie, Ameriky i Asie a vyučovat nás bude umělá inteligence zhmotnělá třeba v podobě Williama Shakespeara. Zní to krásně, je to prostě immersive learning, učení, do nějž se ponoříme, a proplujeme virtuálně třeba vlastními žílami. Konec drahým pomůckám, vzdělávacím cestám či nákladným stážím. Díky technologiím se vše zlevní a stane dostupným.
Jen jsem ještě nevyčetla, jak nám technologie nahradí fyzický kontakt. Největší zážitek ze střední školy pro mne byl, když nám paní učitelka nechala kolovat pěstní klín z pazourku. Věděla jsem, jak vypadá, věděla jsem o něm téměř vše, ale dotkla jsem se ho teprve tehdy, dotkla jsem se stejné věci, kterou před deseti tisíci lety držel pračlověk.
Co se týče průzkumu pražských mezinárodních škol, momentálně jsem nakloněna té, která tvrdí, že připravuje děti na povolání budoucnosti, o nichž nevíme, jaká budou. Zdá se mi, že tohle jednoduché uvědomění nás může navést správným směrem.
foto: Pexels
