Evropské země řídí třicátníci. Česku vládnou muži o generaci starší

Do čela zemí, a to nikoli jen těch na Západě, se dostávají mladí lidé. Dobrá zpráva je, že „generační obměny“ se dočkáme i v Česku. Otázkou jen zůstává, kdy se tak stane.

Jen namátkou. Do čela Rakouska se loni dostal jednatřicetiletý Sebastian Kurz. Je tedy nejmladším předsedou vlády v Evropské unii (toho nejstaršího, třiašedesátiletého, máme my).  Emmanuel Macron se stal ve svých devětatřiceti nejmladším prezidentem v historii Francie. San Marino vede jako jeden ze dvou regentů dvaatřicetiletý politik Enrico Carattoni, Estonsko, technologického tygra Evropy, řídí z pozice předsedy vlády devětatřicetiletý Jüri Ratas. V Německu zase současné vyjednávání o nové vládě značně ovlivňuje osmadvacetiletá hvězda SPD Kevin Kühnert. I díky němu už nebude s největší pravděpodobností kancléřkou Angela Merkelová, která je o dva měsíce starší než Andrej Babiš.

Mládí ve světě

Nedávno jsme psali o novozélandské premiérce, sedmatřicetileté Jacindě Ardernové, která čerstvě oznámila, že si funkci navíc okoření porodem. Justin Trudeau, který se stal premiérem Kanady ve 42 letech, zase láme ženská (ale i dívčí) srdce svými fotkami z jinošských let... A tak bychom mohli (snad s výjimkou největších velmocí USA a Ruska) pokračovat. Mladí (v tomto případě vynecháme Severní Koreu, kde to mají trochu jinak) se derou na přední místa v politice na všech kontinentech. Co za tím je?

„Nedá se říct, že jde o jednu příčinu. Je to určitá míra obecného ‚kultu mládí‘, který se projevuje i u nás. V politice to ale může být také hledání alternativy,“ konstatuje profesorka politologie na VŠE v Praze Vladimíra Dvořáková. Co se týče „nových evropských zemí“, tak se navíc hodně mladých politiků, kteří nemají aktivní zkušenost s minulým režimem, blíží čtyřicítce. „To je zároveň období, kdy se již dají zužitkovat znalosti, životní zkušenosti a zároveň mají tito lidé ještě dostatek energie a nápadů. A obecně jde samozřejmě o klasické generační výměny,“ říká Vladimíra Dvořáková.

Česká želízka

Pokud naše přední čerstvě zvolené zástupce Andreje Babiše a Miloše Zemana neskolí spravedlnost v jednom případě a nemoci v druhém, mělo by tedy dojít ke klasické generační výměně i u nás. Tomu nasvědčuje mimochodem i úspěch Pirátské strany, jejíž preference, pokud neudělá zásadní chybu (a tu v opozici neudělá), půjdou jenom nahoru.

Jak jsou na tom, jak by řekl Andrej Babiš, strany klasické? ČSSD má nepříliš blahou zkušenost s „mládím“ Stanislava Grosse. Do čela se proto mohou hrnout figury typu Jiřího Zimoly nebo Milana Chovance, které by se v normálních zemích dávno z politiky stáhly. Překvapit ovšem může devětatřicetiletý Jan Hamáček a svou kandidaturu na místopředsedu strany oznámil sedmadvacetiletý Radim Hejduk, sociální demokrat z Prahy 2, který vede spolek iDealisté, zdatně komunikuje na sociálních sítích a v ČSSD chce nastolit proevropský směr.

Také v ODS se derou dopředu „mladší kádry“ jako Jan Skopeček nebo Martin Kupka, i když u nich o jiných aktivitách, než že jsou členy ODS (a Kupka i bývalý mluvčí nepříliš populárních politiků ODS), příliš nevíme. Ani Vladimíra Dvořáková není, co se týče mladých politických kádrů z klasických stran, příliš optimistická.

Čtěte také:

 Nejmladší novozélandská premiérka: Proč ji milují mileniálové?

Nejmocnější figury v čele státu: Nejde o vůdce pro minulé století?

„U nás se mladí zájemci o politickou aktivitu v tradičních stranách ‚socializují‘ tak, že patří k nějaké frakci, k těm, co spolu mluví. Trochu jde o reprodukci chování ‚mladých svazáků‘, kteří se napojují na momentálně mocné skupiny či jednotlivce. A mnohdy se snaží zavděčit svým ‚patronům‘,“ uvádí politoložka. „Mají velké ambice a malou sebereflexi. Umějí spíše hry na to, kdo s kým v rámci strany, ale nevnímají společnost, nemají empatii a jsou lehce manipulativní.“ Zajímavým zjevem (a to nejen svým zjevem) je Dominik Feri v TOP 09. Má vtip a nadhled, umí komunikovat nejen na sociálních sítích, ale i na kamery. Přičemž jeho „manipulace“ ve straně, která ztratila svého zakladatele i hlavního talismana a její nový předseda působí v Bruselu, může získávat jen kladné body. Pokud mu tedy funkce „nejmladšího poslance v českém parlamentu“ nevleze do hlavy.

Někdo typu Hilšer

Podle Vladimíry Dvořákové se v brzké době můžeme spíš než na ty stranické těšit na výkony politických solitérů. „Řada čtyřicátníků, schopných a vzdělaných, mívá stranických ‚bratrstev‘ plné zuby a jdou případně do protestních stran, třeba k Pirátům nebo i do ANO, případně ty strany volí. U nás je příklad nadějného čtyřicátníka prezidentský kandidát Marek Hilšer,“ konstatuje politoložka. „Určitě je to talent s citem pro společnost a je zcela mimo klientelistické vazby.“

Je třeba připomenout, že právě Hilšer zvítězil v prezidentské volbě u Pirátů a podle průzkumů by vyhrál i u voličů Pirátské strany, pokud by ovšem nemuseli volit Jiřího Drahoše jako „nadějnějšího Nezemana“. Piráti v parlamentních volbách a Jiří Hilšer v těch prezidentských tedy ukázali, jakým směrem se generační výměna politiků může ubírat u nás.

Podle Vladimíry Dvořákové se tyto výměny občas urychlují například během sociálních konfliktů. Tak jako tomu bylo v 60. letech. To se ale v poklidném a nekonfliktním Česku, kde se smíříme kromě toho, co máme k večeři, v podstatě se vším, zřejmě nestane. A to zřejmě ani v případě, kdy budeme „tu stovku“ slavit s Andrejem Babišem a, dá-li zdravíčko, s Milošem Zemanem.

Musíme tedy čekat, až k nám trend „mládí v politice“ dorazí zase jako k posledním. Tak jako převrat v roce 1989. Zatím se můžeme kochat představou, že jsme velmoc jako USA nebo Rusko, kde se ta generační výměna politiků taky nějak nepovedla.

Nejmladší političtí lídři v Evropě

foto: Profimedia, zdroj: NewsHub a BusinessInsider