Jaro, léto, podzim, zima... Kdo by se divil, že po zimě zase přijde jaro a po něm léto? Střídání ročních období bereme zrovna tak samozřejmě, jako že po ránu následuje poledne, pak večer a nakonec noc. A tak pořád dokola... Cyklus, tedy vývoj v kruhu, je základním zákonem přírody a setkáváme se s ním všude kolem nás.
Když ovšem přijdu do firmy (téměř vždy volají poradce ve fázi podzimu nebo dokonce zimy, nikdy na jaře), vyložím jim nejdříve jednoduché střídání ročních dob (přikyvují). Poté si vyslechnu jejich potíže a shodneme se na diagnóze, že se totiž nacházejí v podzimu (stále přikyvují). A nakonec se jich optám se sedláckou upřímností: „A kde máte zásoby z léta?“ Tady už nepřikyvují, ale dívají se zmateně.
A kde máte zásoby?
On se totiž náš byznys do té míry odtrhl od přírody, že jsme podzim a zimu, podobně jako stárnutí a nevyhnutelnou smrt toho, co je opotřebované, jaksi vyloučili z našich představ. Tyto cyklické jevy nazýváme „stagnací na vysoké úrovni“, „recesí“ (jako kdyby to bylo k popukání) nebo bankrotem. Uvažujeme totiž nikoliv v kruhu, ale na přímce, jejíž konec nemá se začátkem nic společného. Přitom by stačilo trochu sedlácké moudrosti, abychom pochopili, že vše se stále opakuje. A že není moudré, chce-li člověk přestát zimu, sežrat celou sklizeň v září. Což firmy bohužel dělají.
Čtěte také:
Jak vést v dnešní době tým
Král místo manažera: To staré umění vládnout
Ale protože je člověk rozumný, a dokonce je občas schopný se poučit ze svých chyb, začínáme s cyklickým vývojem nějak počítat. Tušíme, že smrtí to nekončí, a že při troše důvtipu není bankrot nevyhnutelný. Pojďme se tedy podívat, jak vypadá taková firma v různých „ročních obdobích“, která samozřejmě mohou trvat i několik let.
Firma od jara do zimy
První dvě fáze většinou nedělají žádné problémy. Je to začátek a expanze firmy.
Jaro: Fáze vzniku a startupu. Všichni si tykají a prakticky neexistuje žádné vertikální členění. Každého to, co dělá, nesmírně baví. Spí se mnohdy ve firmě, jí se dovezená pizza, plechovky od různých energy-drinků se hromadí kdesi po koutech. Platy takřka nejsou, zato panuje skvělá nálada. Všichni cítí, že „tohle bude bomba“. A často také je. Někdy i časovaná.
Léto: Fáze expanze a zakládání poboček. Vedení (případně majitelé) se odtrhávají od ostatních zaměstnanců. Totéž platí i pro platy managementu, které jdou strmě nahoru. Pepa vrátný ale má nějak pořád svých devatenáct hrubého. Stále se ještě jezdí na společné ožíračky, na kterých se ovšem spíš vzpomíná, jak to bývalo výborné, tenkrát. „Ti nahoře“ téměř nejsou ve firmě vidět, neboť létají všude po světě. A je to právě většinou konec léta, kdy se začnou objevovat závažné problémy.
Podzim: Fáze stagnace a útlumu. Do firmy se vkrádá pocit, že je něco špatně. Jen se neví, co přesně. Začínají nekonečné schůze, reorganizace, motivační campy, které ale kromě toho, že spolykají spoustu peněz a ještě víc času, nepřinášejí kýžený výsledek. Ve firmě se střídá jeden poradce za druhým, objevují se rozbroje a vytvářejí se znepřátelené frakce. Místo aby se zpomalilo, vypukají nepochopitelné paniky a hekticky se hledá „inovace“. Je to ovšem podobné, jako kdyby na podzim pobíhal medvěd po lese a zmateně hledal inovaci léta. Namísto toho si postaví pelech a jde spát.
Zima: Ne tak ovšem vedení firmy. Skrz zcela chybnou „podzimní“ strategii spotřebovává firma nyní podstatně víc zdrojů, než je schopna vytvářet. Namísto vědomého útlumu, vyprávění pohádek a draní peří v setmělé seknici firma nabírá dluhy (a předražené krizové manažery), což ji přivede na hranu bankrotu. Některé firmy přežijí, jiné ne. Což je vlastně docela škoda. Mohla se totiž, při troše rozumu, dožít jara a očištěna mrazem od parazitů, slimáků a krys znovu vzklíčit.
