Za slunných jarních dnů je občas nutné hledat důvody, proč by měl člověk trávit čas po galeriích. Když vcházím do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, je to zcela určitě jiný případ. Retrospektivní výstava Josefa Koudelky bude letos v Praze patrně fotografickou událostí roku. Kromě toho muzeum s příjemnou kavárnou v přízemí působí po rekonstrukci svěžím a přátelským dojmem. Takže neváhám.
Reklama
Josef Koudelka je pravděpodobně nejvýznamnějším žijícím českým fotografem. Původním povoláním strojní inženýr se zabýval fotografií již od útlého mládí, když ke konci 50. let zjistil, že spíše než letecké motory se mu stane osudem kompozice, zachycení okamžiku a absence stálého domova. Výstava zahájená 22. března a připravená kurátorkou Irenou Šorfovou na základě koncepce vymyšlené samotným Josefem Koudelkou, byla uvedena jako pocta autorovi, který letos v lednu oslavil 80. narozeniny.
Tvorba jako život
Ač nejsem zastánce rozsáhlých výstavních expozic, které člověk ke konci již není schopen vnímat, při procházení výstavy Návraty si uvědomuji, že moje pozornost neupadá, naopak s každým dalším zhlédnutým cyklem je excitována do nových výšin. Dílem je to způsobeno odlišným Koudelkovým přístupem k médiu fotografie v jednotlivých etapách tvorby, především však fascinujícím prožitkem, kdy je mi umožněno prostupovat autorovým životem skrze jeho sebevyjádření ve fotografiích. Právě propojenost Koudelkovy tvorby s jeho životními etapami je jedním z nejsilnějších momentů výstavy.
Josef Koudelka při instalaci výstavy Návraty, kterou lze navštívit do 23. září v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Hned z impozantního schodiště muzea divák vejde do sálu s instalovanými divadelními fotografiemi. Černobílé snímky zejména z 60. let 20. století plné expresivních výrazů jen velmi málo připomínají divadelní fotografie jiných autorů. Matně rozeznávám tváře některých herců, není však prostor číst názvy představení na popiscích pod fotografiemi.
Snímky mne vtahují na jeviště, emoce herců se na mne přenášejí a už chápu, proč Koudelkovy prvotiny na výstavě v divadle Semafor zaujaly v roce 1961 přední českou teoretičku fotografie Annu Fárovou.
Invaze
V téže době se Koudelka zabývá i dokumentární fotografií. Šedesátá léta přinesla do socialistického Československa postupné uvolňování komunistického režimu a to umožnilo autorovi systematicky fotografovat život v romských osadách nejen na Slovensku, ale i v jiných částech Evropy. Výsledkem je rozsáhlý soubor Cikáni.
Zůstávám uhranutý snoubící se syrovostí a lidskostí zachycenou na jednotlivých snímcích. I přesto, že se jedná o dokument, bychom těžko hledali v historii české fotografie takto rozsáhlé soubory, které by byly výtvarně podobně silné.
Josef Koudelka (1938)
Narodil se v Boskovicích u Brna. Začínal jako divadelní a dokumentární fotograf. V roce 1970 emigroval do Velké Británie, v 80. letech získal francouzské občanství. Je jediným českým fotografem, který je členem prestižní agentury Magnum. Za soubor Invaze dokumentující srpen 1968 obdržel Zlatou medaili Roberta Capy. Mezi jeho stěžejní díla patří soubory Cikáni, Invaze, Exily. Nejnověji se věnuje zachycování zásahů člověka do krajiny na panoramatický fotoaparát.
Noční obsazení Československa spřátelenými vojsky v srpnu 1968 ukončí nadějné období Pražského jara a Josefa Koudelku uvrhne do první linie reportážní fotografie. S nasazením vlastního života vytváří v pražských ulicích emocemi nabitý soubor Invaze, který je instalován v následujícím sále Uměleckoprůmyslového muzea a pro širokou veřejnost je patrně nejznámější částí výstavy.
Ne nadarmo je právě Koudelkův soubor Invaze považován za jednu ze zásadních reportáží v kontextu světové fotografie.
Když procházím kolem instalovaných fotografií, jejichž autorství Koudelka dlouhé roky nemohl přiznat, aby neohrozil své příbuzné v okupované zemi, i po téměř padesáti letech mě při pohledu na ně mrazí. Generace, které srpnové dny zažily, musí vnímat velkoformátové fotografie na výstavě s ještě větším pohnutím. Ne nadarmo je právě Koudelkův soubor Invaze považován za jednu ze zásadních reportáží v kontextu světové fotografie.
Návazně na okupaci Československa a utužení totalitního režimu Josef Koudelka rodnou zemi opouští. Následující období je v expozici prezentováno melancholickým a hloubavým cyklem Exily tvořeném v letech 1968–1994, prostřednictvím něhož autor divákovi přibližuje své pocity z emigrace. Ta mu patrně přinesla pocit odloučení a vykořeněnosti, na druhou stranu mu umožnila naplno rozvinout svůj talent, pro který byl v roce 1974 jako dosud jediný Čech přijat do prestižní agentury Magnum.
Poraněná krajina
Působí-li soubor Exily na výstavě oproti předchozí Invazi velmi ztišeným dojmem, tento pocit je ještě umocněn u posledního prezentovaného cyklu nazvaného Panorama (1986–2017). Kontemplativní soubor zabývající se proměnou krajiny působením člověka je nasnímán panoramatickým fotoaparátem a prezentován na velkoformátových tiscích.
Dokonalé kompozice nechávají diváka na výstavě zapomenout, že se dívá na krajinu znásilněnou člověkem. I v takovém prostředí je Josef Koudelka schopný najít krásu, jež mne nepřestává fascinovat i přesto, že závěrečný sál expozice procházím již poněkolikáté. „Co je strašné, je destrukce, nikoli ta poraněná krajina,“ říká k tomu sám autor.
Výstava Návraty k osmdesátinám světově proslulého fotografa Josefa Koudelky v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze trvá od 21. 3. do 23. 9. Jde o průřez jeho celoživotní tvorbou. Kurátorkou výstavy je Irena Šorfová, která spolu s Koudelkou sestavila expozici 400 děl, jež fotograf muzeu daroval. Dále jsou vystaveny snímky zapůjčené agenturou Magnum Photos, mezi jejíž fotografy Koudelka jako jediný Čech patří. Mezi zásadní kolekce jeho snímků patří Cikáni, Invaze, Exily a Panorama. Současně s touto retrospektivou probíhá výstava Koudelka: De-creazione ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze. Zde jde o sekvenci osmnácti fotografií, které se skládají z devíti velkých horizontálních panoramat (91 x 257 cm) a tří vertikálních triptychů (158 x 150 cm).
foto: Jofef Koudelka, Profimedia