Potkáte v životě bez povšimnutí stovky, tisíce psů. A pak vám jeden zlomí srdce. Bojím se psů, pokousal mě vlčák, když mi bylo osmnáct. Dosud mám na předloktí viditelnou jizvu. Syna pokousal vlčák a dodneška nejde sám nikam, kde by mohl volně pobíhat pes. Nedávno jsem s údivem četla podrobný průzkum, který dokazuje, že psi častěji kousnou neurotiky, můžeme si za to tedy sami, jsme nerváci, psi to cítí a jdou po nás.
Reklama
Ale třeba zlatý labrador Janki, to byla jiná káva. Janki měl obrovskou tlamu, plnou velkých zubů, uměl zaštěkat, že by jeden nadskočil. A ten jeho moudrý vědoucí pohled! Ta vlídnost v očích! Člověk ho nedokázal ani pořádně považovat za psa nebo o něm jako o psovi mluvit – měl by pocit, že by Janki pak sám promluvil a opravil ho. Boží stvoření.
Naklonovat přítele nejde
Když hudební legendě Barbře Streissandové onemocněl vážně pes, bylo jasné, že jejímu dlouholetému kamarádovi už dlouho nezbývá. Nešťastnice se tehdy dopustila činu, jehož důsledek na pár týdnů dal řadě novinářů zapomenout na to, že si Trump a Kim porovnávají velikost jaderných čudlíků. Místo rozumování nad jadernou hrozbou se všichni vrhli na nešťastnou Barbru. Letos se totiž v jednom časopise naivně svěřila, že si nechala naklonovat milovaného psa. A hned dvakrát.
Místo rozumování nad jadernou hrozbou se všichni vrhli na nešťastnou Barbru Streissandovou. Letos se totiž v jednom časopise naivně svěřila, že si nechala naklonovat milovaného psa.
Skandál byl globální, poprask obrovský. Nadávali jí do psů hrbatých za to, že utratila dvakrát padesát tisíc dolarů, když mohla za ty peníze zachránit většinu toulavých psů nějaké menší země. Za to, že týrala zbytečně jiného psa: klonované zvíře totiž musí jiné zvíře (pro vaši radost) odrodit. Sípali, že klonování je nemorální blbost, která by neměla být umožněna člověku jen proto, že je bohatý. Vyčítali jí, že odmítá přijmout smrt. Prezidentka organizace PETA vydala speciální protestní memorandum atd. atd.
Zpěvačka byla nakonec nucena poskytnout speciální rozhovor New York Times, aby náležitě zdůvodnila a omluvila svůj přečin. Ke konci dlouhé obhajoby z ní vypadlo, že klonování vlastně vůbec nefunguje. Její noví psi sice vypadají úplně stejně jako ten předcházející, ale moudrý pohled, duše se klonovat nedá, její starý přítel se jí nevrátil. Takže to, kvůli čemu se do toho pustila, se vůbec nepovedlo.
Když se podíváte do rukovětí solidních klonovacích firem (je jich několik), jsou plné příběhů nadšených klientů. Ale nikdy v nich nechybí varování, že povaha psa se klonovat nedá.
Foxteriér na návštěvě
Všichni známe foxteriéra Dášeňku. Přesně s tímto inteligentním krásným psem mě zastavila paní u vrat chalupy. Zrovna jsme přijeli a ona řekla, že ví, že se ten pes ztratil, policie s tím nechce mít nic společného a oni musejí odjet. Nedávalo to žádný smysl, ale prohlásila jsem s takovou rychlostí, že si psa vezmeme, než se majitelé najdou, až se paní lekla. Její malé dítě skoro začalo fňukat a paní ujišťovala spíš sebe: „Neboj, toto je HODNÁ paní. Ona bude hodná na pejska…“ Ani syn, který dokonce i jezevčíky obchází obloukem, se nezdráhal. Hned vedl Dášenku s sebou k peci. Ještěže paní netušila, že jsme vlastně Kudrnovi – a ti, jak známo, jedli psy a kočky…
Pes byl jak z Čapkovy knížky. Polštář na zemi ho nezajímal. Stočil se na jediný vzácný sametový a obrátil k nám hlavu, čekal pochvalu. Nedovolila jsem si ani zvednout obočí. Bavil nás několik hodin. Když se konečně našla docela ztrápená paní majitelka, moc jsme nechápali, proč nám děkuje. Ona měla stres, ona měla starosti a lítání. Nás zatím navštívil boží tvor. Doslova boží. Chudák Barbra Streissandová. Na nezvykle moudrého, okouzlujícího dlouholetého přítele se nedá nikdy zapomenout.