V mírném větru vlají stovky praporů před prostorem brněnského výstaviště. Na pódiu stojí první československý prezident Masaryk. Je sobotní poledne a na brněnském výstavišti právě začíná velkolepá oslava k stému výročí vzniku Československa. Festival Re:publika. Jeho součástí je i unikátní výstava děl Alfonse Muchy.
Festival zahajují česká a slovenská hymna zpívané hlubokým hlasem operního pěvce. Pak už se lidé vrhají do areálu výstaviště, kde je ve většině pavilonů čekají nejrůznější výstavy a aktivity. Téměř všechny pavilony se po vstupu návštěvníků rozléhají zvukem hlasů stovek lidí, jen pavilon H je tichý. Speciálně nasvětlené tu ze tmy efektně vystupují výjevy ze Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Pod nimi v tichosti prochází delegace českého a slovenského premiéra. „Tato výstava je to nejdůstojnější, co se mohlo na výstavišti u příležitosti oslav sta let republiky připravit,“ říká slovenský premiér Peter Pellegrini.
Reklama
Ve výstavním prostoru je poměrně chladno. Přenosné klimatizace chladí pavilon na osmnáct stupňů, přesně na teplotu, kterou vzácná díla potřebují. Centrální část pavilonu zabírá devět největších pláten Slovanské epopeje. Aby si návštěvník prohlédl celý výjev, musí zaklonit hlavu. Mucha ve svém mistrovském díle zobrazil výjevy do nejmenších podrobností, je vidět výraz každé z desítek tváří na plátnech, vidíte i jednotlivá stébla trávy.
U otevření Muchových děl v rámci festivalu Re:publika nesměli chybět (zleva) brněnský primátor Petr Vokřál, majitel Muchových plakátů Richard Fuxa, slovenský premiér Peter Pellegrini a český premiér Andrej Babiš s kunsthistoričkou Magdalénou Juříkovou
Epopej s plakáty
Po obou stranách pavilonu je ještě druhý Muchův svět. Sto padesát jeho plakátů. „Tato výstava je světovým unikátem. Je to poprvé, co jsou společně vytaveny plakáty a Slovanská epopej, čili dvě Muchova celoživotní díla. Návštěvníci tedy mají možnost vidět dva světy Alfonse Muchy a všimnou si, že tyto světy spolu korespondují: motiv ženy, pruhů, sakrální témata či barvy se objevují v obou, je to neuvěřitelný zážitek,“ říká majitel plakátů Richard Fuxa, který je pro tuto speciální příležitost zapůjčil. Plakáty už viděli lidé třeba v pražském Obecním domě či italských městech Janov a Milano, v Brně jsou vystaveny poprvé. „Příští rok plakáty čeká ještě jedna zahraniční cesta, jaká to bude, ale zatím neprozradím,“ dodává Fuxa.
Mucha ve svém mistrovském díle zobrazil výjevy do nejmenších podrobností, je vidět výraz každé z desítek tváří na plátnech, vidíte i jednotlivá stébla trávy.
Podobně laděná výstava, která v minulosti proběhla v pražském Obecním domě, byla historicky nejúspěšnější výstavou výtvarného umění v Česku. Expozice Slovanské epopeje v Japonsku pak byla třetí nejnavštěvovanější výstavou na světě.
Pragovka z Rakous
Odpolední slunce pálí na areál výstaviště. V jeho paprscích se u jednoho z pavilonů lesknou karoserie aut z dob první republiky. Se střechami i bez, v decentních tmavých barvách i ostré rudé. Auta různých značek mají jedno společné, jsou perfektně vylepšená a chodí kolem nich hrdí majitelé, kteří by podle dobového oblečení klidně mohli být prvorepublikovými továrníky.
Černé auto značky Praga má otevřený prostor motoru a jeho majitel, starší muž v kostkovaném obleku, v něm právě cosi opravuje. „Tohle autíčko je v původním stavu, nijak jsem ho nerenovoval, jenom přetřel drobné nedokonalosti. Objevil jsem ho v Rakousku, dvacet let tam stálo v suché garáži. Teď s ním jezdím na krátké vyjížďky a různé výstavy. Řídit ho ale není jednoduché, má úplně jinak seřazené pedály. Nezkušenému řidiči se tak může stát, že omylem sešlápne jiný,“ vysvětluje Eduard Nejezchleb.
Porcelán a škodovku, radí CML
Kousíček od vystavených aut, ve vedlejším pavilonu, poutá pozornost ohromný sokolský prapor. Expozice připomíná sportovní úspěchy členů brněnského Sokola. Naopak k současnosti se upírá výstava v pavilonu G1. Je věnovaná modernímu umění a prostor zaplňují díla předních českých designérů. Návštěvníci se ocitají uprostřed města z lešení. Jeho součástí je malé kino, náměstí se sochou Masaryka či zrcadlové bludiště. „Au, to bylo sklo,“ ozývá se po chvíli z říše zrcadel. Bloudící v něm skutečně ztrácejí pojem o tom, kde jim stojí v cestě další ze zrcadel a kde je naopak volný průchod.
Těm, kteří ve výstavě ikonických předmětů českého designu tápou, radí modře nasvícený podivný přístroj. Vypadá jako srdce složené z větví a u něj stojí čtyři malé obrazovky. Lidem prostřednictvím krátkého testu počítač, nazývaný Centrální mozek lidstva, vyhodnocuje, které předměty jsou pro ně ideální. Je vám sympatičtější Láďa Hruška, nebo Zdeněk Polreich? Zní jedna z otázek testu. „Zkoušela jsem si test třikrát. Počítač mi doporučil zvláštní porcelánovou nádobu na cukr a bílou škodovku. U auta se trefil, ale ta porcelánová nádoba se mi popravdě moc nelíbila,“ usmívá se Monika Málková. Z festivalu je podle svých slov nadšená, teď už ale musí běžet na další koncert.
foto: Autorka a Radek Miča, zdroj: Festival Republika