Budeme-li hodní, budeme zapomenuti navěky. Pokud vám to zní jako protimluv všeho, co o životě víme, sirem Charlesem Darwinem počínaje a behaviorální psychologií konče, máte pravdu. "Zapomenuti na věky" v tomto smyslu je navíc podstatně důkladnější záležitost, než jak jsme zvyklí ona slova vnímat. Geologovo "navěky" je jaksi trvanlivější než někdejší "na věčné časy" politického propagandisty. A o slovo geologů tady jde, protože právě oni jsou těmi, kdo mají k takovému tvrzení pouvoir, tedy pravomoc.
Onen mírně pesimistický náhled na vzdálenou budoucnost lidstva vznikl, když se potkali americký astrofyzik Adam Frank a Gavin Schmidt, šéf klimatologického ústavu při NASA. Frank zkoumal, jestli je zákonité, aby průmyslová civilizace svým konáním sama způsobila zásadní změnu klimatických podmínek. „Moment – jak víte, že jsme jediná civilizace, která kdy na Zemi byla?“ opáčil Schmidt. Má v popisu práce klást si otázky, které jiným lidem vynesou obracení očí v sloup, poklepávání na čelo nebo rodičovské "jez už a nekecej".
Čtvrtohorní maximum
Stručně řečeno, věc se má tak, že stran přímých důkazů o existenci průmyslové civilizace – třeba města, továrny a silnice – umíme nahlédnout maximálně do čtvrtohor, do období před 2,6 miliony let. Nejstarší souvislý úsek zemského povrchu leží v izraelské poušti Negev. Je jen 1,8 milionu let starý; starší vrstvy jsou většinou viditelné pouze v průřezu.
Rozsáhlé používání hnojiv, jež je třeba k uživení sedmi miliard lidí, znamená, že se obrovská množství dusíku vyskytují v potravinách.
Pokud bychom hledali civilizaci starší, tak už samozřejmě nemluvíme o civilizaci lidské, vždyť historie homo sapiens se táhne pouhých 300 000 let. Problém je v tom, že sice existují zkameněliny; ale ty jsou vzácné a podávají svědectví jen o zlomku své doby a jejím dění. Bylo by tedy možné, aby geologické důkazy minuly relativně krátce trvající průmyslovou civilizaci, například posledních 100 000 let? Při četnosti nálezů fosílií je to nejen možné, nýbrž velice pravděpodobné.
Tepelné vodítko
Jaké tedy mají lidé, kteří se takovým věcem věnují, vůbec vodítko? Jedním z nich je sledování teploty, což geologové umějí. Přesněji řečeno, umějí z poměru uhlíku a izotopů kyslíku vyčíst, kdy Země reagovala na podstatně vyšší než "normální" teploty.
Před šestašedesáti miliony let k takové situaci došlo. Bylo v průměru o sedm až deset stupňů tepleji než dnes, led skoro neexistoval a Pranorové se slunili v horkých fjordech. Na poměru uhlíku a kyslíku v pozdějších geologických vrstvách to nechalo jasnou stopu, aniž by to nutně prozradilo mnoho o tom, co tehdy hráli Rolling Stones. To přivedlo Franka k přeformulování otázky: začal zkoumat stopy, které po sobě zanecháváme my.
Pokud po sobě zanecháme něco, co skutečně prozradí podstatné věci o našich zvycích, nedozvědí se budoucí vědci nic o našich přednostech a ctnostech, nýbrž něco výstředně nepěkného.
Naše globální průmyslová civilizace vytváří řadu stop, které budou podle tohoto klíče dostupné i vědcům za 100 milionů let. Rozsáhlé používání hnojiv, jež je třeba k uživení sedmi miliard lidí, znamená, že se obrovská množství dusíku vyskytují v potravinách. Budoucí vědci by to měli rozpoznat z vlastností dusíku, jejž nalezou v usazeninách z naší doby.
iPhony a plasty
Podobně je tomu v případě stopových prvků, jichž pouštíme mnoho do atmosféry, protože je potřebujeme do nejrůznějších elektronických hraček, jako jsou mobilní telefony. I ty by se měly objevit v budoucích sedimentech. Dokonce i syntetických steroidů je tolik, že jejich stopy mohou být nalezeny ještě za desítky milionů let. Další takovou položkou jsou plasty. Na oceánských dnech se jich usazují prachmiliardy mikroskopických částeček. Je předpoklad, že nakonec vytvoří vrstvu, která by měla vydržet po geologicky významný časový úsek.
A pak jsou tu samozřejmě fosilní paliva. Když je spalujeme, uvolňujeme uhlík – kdysi byl součástí živých tkání – zpět do atmosféry. Tento starý uhlík je jednou ze tří přirozeně se vyskytujících forem tohoto prvku. Jak jej dostáváme do ovzduší, získává navrch nad ostatními dvěma "mladými" izotopy. Podle této rovnováhy mohou vědci usuzovat na to, že jsme pálili benzín jako o závod.
Náhodná pomoc
Vtip je v tom, že tak sice budou moci usuzovat, ale nejspíš nebudou, protože je vůbec nemusí napadnout, že mají poměr výskytu jednotlivých izotopů uhlíku zkoumat. K tomu by nejspíš došlo pouze v případě, že by řečený poměr byl řádově jiný než za normálního stavu okolností; v takovém případě by na sebe možná upozornil jaksi náhodou sám jako vedlejší produkt jiného výzkumu.
Stejně tak tomu je se steroidy, plasty i vzácnými prvky. Pokud po sobě zanecháme něco, co skutečně prozradí podstatné věci o našich zvycích, nedozvědí se budoucí vědci nic o našich přednostech a ctnostech, nýbrž něco výstředně nepěkného. Jinak budeme zapomenuti stejně dokonale, jako jsou dnes – možná – zapomenuty civilizace z daleké prehistorie: vědci pouze nebudou schopni spolehlivě vyloučit, že něco jako Buddha, rock'n'roll nebo habeas corpus (čti asi jako předvedení před soudce...) někdy existovalo.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Atlantic