Věci pro něj byly vším, dnes nemá ani postel. Přesto tvrdí, že nikdy nebyl šťastnější. Když psal Fumio Sasaki svou knihu o minimalismu Sbohem, věci, bylo mu už 36, neměl přítelkyni a pracoval jako editor v jednom tokijském vydavatelství. Bydlel v levném podnájmu a lidem se možná jevil jako looser. Na to ale nedbal, byl totiž naprosto spokojený, protože se zbavil většiny svého majetku. A to mu prý dalo mnohem víc, než jen pocit z dobře uklizeného bytu.
Reklama
Fumiův byt býval přecpaný věcmi. Všude se povalovaly knihy, na které si nikdy nenašel čas. Skříň byla napěchovaná oblečením, z něhož většinu téměř nenosil. A všude zakopával o věci, které si pořídil, a pak ho rychle omrzely; kytara a zesilovač pokryté prachem, konverzace angličtiny i osamělý starožitný fotoaparát bez filmu.
„Dřív jsem hodně nakupoval a věřil, že věci zvýší mou vlastní hodnotu a přinesou mi štěstí. Sbíral jsem spousty nepotřebných krámů a nedokázal nic z toho vyhodit. Byl jsem takový strýček skrblík a myslel si, že jsem díky tomu zajímavý,“ přiznává v článku pro The Guardian.
Sasakimu trvalo asi čtyři roky, než se zbavil své posedlosti věcmi. Pátým rokem se rozloučil dokonce i se svým stolem, televizí a postelí.
To, co měl, mu však nestačilo. Pořád se srovnával s ostatními. S přítelem z univerzity, který ho pozval do svého nóbl bytu se skandinávským nábytkem, nebo s neznámým majitelem nablýskaného Ferrari, které ho předjelo, když se na svém kole projížděl po městě. „Často mi bylo na nic ze zjištění, že někdo má víc nebo lepší věci. Pak jsem utíkal k alkoholu a k ženám se nechoval fér. Ale nesnažil jsem se nějak změnit,“ vzpomíná.
Loučení s věcmi
Fumiovi však začalo časem docházet, že pokud se bude jen srovnávat s ostatními, nikdy sám pro sebe nebude dost dobrý. Vždycky se totiž najde někdo, kdo bude mít víc. Rozhodl se tedy, že svůj životní styl převrátí naruby, a začal se zajímat o danshari, japonský koncept minimalismu, který proslavila mistryně úklidu Marie Kondo.
{youtubue}dYaxgVcgHLU{/youtube}
Sasakimu trvalo asi čtyři roky, než se zbavil své posedlosti věcmi. Pátým rokem se rozloučil dokonce i se svým stolem, televizí a postelí. Přesto říká, že minimalismus nespočívá v tom, jak málo máme, ale jak se díky tomu cítíme.
Spokojený život
Podle Fumia minimalismus přináší kromě pocitů pravého štěstí i mnoho dalších výhod. Prý díky němu zhubl, je extrovertnější, proaktivnější i vděčnější za to, co má. Všechny domácí práce jsou pro něj navíc jednodušší, a zbývá mu tak více volného času a energie na to, aby se věnoval svým zálibám a přátelům.
Co se týká nákupů, Fumio každý pečlivě zvažuje a většina z toho, co vlastní, je ryze funkční.
„Rád zkouším nové činnosti, třeba potápění, nebo maraton. U spousty věcí jsem si dříve myslel, že se pro mě nehodí, ale teď si je klidně dovolím,“ řekl Fumio, který prý dnes nejraději utrácí právě za zážitky. Dovolené tráví v průměrných hotelech. I tam prý ale často mívá pocit, že zabírá příliš mnoho prostoru a používá zbytečně moc věcí. Proto podle něj v poslední době minimalisté nejčastěji využívají tzv. guesthousy, což je něco jako ubytovna, ve které sdílíte pokoj hned s několika lidmi.
Nelpět na majetku
Co se týká nákupů, Fumio každý pečlivě zvažuje a většina z toho, co vlastní, je ryze funkční. Přesto si rád čas od času dopřeje nějaký „luxus,“ například kávovar nebo kytaru. „Nejsem fixován na to, jak málo věcí vlastním. To nejdůležitější na minimalismu je samotný proces zbavování se věcí, schopnost nelpět na nich. Tedy alespoň pro mě to má největší význam,“ vysvětlil.
Pokud jste tedy smutní, neustále se srovnáváte s ostatními nebo si říkáte, že život za nic nestojí, podle Fumia byste se měli učit nelpět na majetku: „Ano, existují lidé, kteří k věcem nikdy nepřilnuli, nebo ti vzácní géniové, kterým chaos spousty krámů vyhovuje. Ale já rád vymýšlím způsoby, jak obyčejní lidé jako já mohou najít v životě opravdové štěstí. A řeknu vám, že nové věci ho zajistí jen na velmi krátkou dobu.“
foto: YouTube, zdroj: Cosmopolitan