Donald Trump dorazil na konci ledna do švýcarského Davosu na Světové ekonomické fórum a účastníci s napětím očekávali, s čím vystoupí. Předpokládali, že představí vizi nového světového obchodního systému, v němž Spojené státy vystaví ekonomickým velmocem nové bariéry. Očekávání se ale vůbec nenaplnila.
Šéf Bílého domu, zvolený za Republikánskou stranu, vlil politikům a byznysmenům do žil optimismus. Nešetřil větami jako „zvu vás na americkou party“ nebo „přijďte investovat k nám“ a zdálo se, že bude držet linii volného obchodu.
V Davosu huj, v březnu fuj
Uplynulo pár týdnů a všem ztuhl úsměv na tváři. Trump koncem března oznámil zavedení dovozních cel na hliník a ocel ve výši deseti a pětadvaceti procent. Evropské unii a několika dalším zemím byla z těchto překážek udělena výjimka, která ovšem definitivně vypršela na konci května. Nepomohly ani výhrůžky odvetnými opatřeními, ani jednání, zkrátka nic.
Trump oznámil zavedení dovozních cel. Nepomohly ani výhrůžky, ani jednání, zkrátka nic
Evropská komise proto v pátek 22. června schválila dovozní přirážky na vybrané druhy zboží z USA. Soustředila se přitom na americké symboly jako bourbon, motocykly nebo džíny. Pětadvacetiprocentními cly má být takto postižen import do unie v hodnotě kolem 72 miliard korun ročně. Sama unie si však od odvetných kroků slibuje především donucení Spojených států zasednout k jednacímu stolu, aby došlo k opětovnému uvolnění těchto oboustranných bariér. Od července se k Evropské unii připojí také Kanada.
Trumpovi to ale zjevně nestačí. Po Bruselu si vyšlápl na Peking. I jeho vývozy do USA budou zatíženy cly. Od 6. července se zboží za zhruba 50 miliard dolarů podrobí pětadvacetiprocentní přirážce. Produkty za dalších 200 miliard podlehnou desetiprocentnímu clu. Podle Donalda Trumpa je to trest za to, že Čína nectí autorská práva a vykrádá americké průmyslové patenty. V případě cel na dovoz hliníku a oceli zase argumentoval zajištěním národní bezpečnosti.
Nejde jen o ocel a hliník
Stále je čas na to, aby se obě mocnosti nakonec dohodly. Jenže jak informoval The Economist, mezi USA a Čínou se žádná jednání nechystají, a tak pravděpodobnost globální (a zároveň totální) obchodní války roste a blíží se jistotě. Ostatně není důvod, proč by Spojené státy neměly v čínském příběhu zopakovat evropský scénář.
Pravděpodobnost totální obchodní války roste a blíží se jistotě
Problém je to skutečně velký. Daleko větší, než jsme si možná dnes ochotni připustit. Tu a tam se objevují zprávy, že vlastně o nic nejde, protože Evropa do USA zas tak moc oceli a hliníku nedodává a Česká republika už vůbec ne.
To je ale velice krátkozraký pohled. Nejde jen o odvětví, která jsou s produkcí kovů spojena přímo. Ocel či hliník se dnes používá v poměrně širokém spektru výrobků (například automobilový průmysl), a tak se dá relativně záhy počítat s dopadem na sektory, které jsou více či méně na hutnictví navázány. A třeba právě pro Českou republiku, která je na produkci automobilů vysoce závislá, je chřestění obchodními zbraněmi špatnou zprávou.
Falešné argumenty
Proč to celé vlastně Donald Trump dělá? Vysvětlení je nasnadě: snaží se plnit sliby, kterými protkal svou prezidentskou kampaň. Všechna ta hesla o obnovené velikosti Ameriky či o Americe na prvním místě se odráží v opatřeních, která postupně zavádí. A nejde jen o cla. Už dříve prosadil největší snížení daní od dob Ronalda Reagana nebo slíbil masivní investice do dopravní a jiné infrastruktury a do energetiky.
Světový obchod je nyní zkrátka na řadě. Je ale poněkud úsměvné, jakými argumenty Donald Trump své kroky zdůvodňuje. Podle něj jsou všichni na USA zlí, protože jen využívají americké velkorysosti a zároveň Spojeným státům kladou obchodní překážky.
Reklama
Jenže fakta hovoří zcela jinak. Podle analytika listu Financial Times Tima Harforda je proklamovaná asymetrie v nastavení vzájemných cel jen domnělá. Harford se odkazuje na odhad Světové obchodní organizace, podle které průměrná americká dovozní cla dosahují 2,4 procenta, kanadská 3,1 procenta, cla Evropské unie jsou srovnatelná s kanadskými a japonská cla jsou dokonce nižší než ta americká. „Tvrzení, že pouze Spojené státy uvalují nízká cla na import zboží, je nepravdivé,“ říká Harford.
I kdyby však Donald Trump říkal pravdu, nebyli by to Američané, kdo by nesli náklady vysokých kanadských, evropských, čínských či japonských cel. Byli by to lidé, kteří v uvedených zemích zboží zatížené dovozními přirážkami nakupují. A lhostejno, zda by kupovali zahraniční nebo domácí výrobek. Jakmile jednou uvalíte cla na dovoz, nezdražíte jen zboží z ciziny. Domácí výrobci se vyšším cenám okamžitě přizpůsobí, neboť nemají důvod být lacinější.
Cla zaplatíme všichni
Prodražení importovaného zboží však nepříznivě dopadne na domácí výrobce, kteří žádným clům nepodléhají. Představte si, že jdete nakupovat například pračku se sušičkou. Kvůli clům ale její cena vzroste třeba o patnáct procent. Vy ovšem nechcete prát na valše a prádlo sušit na venkovním věšáku, takže si spotřebič zkrátka pořídíte.
Jenže díky zvýšeným výdajům na pračku se sušičkou už vám zbyde méně peněz na jiné druhy zboží. A tak koupíte třeba méně bot, oděvů, potravin nebo půjdete méněkrát do kina. Nejenže klesá blahobyt váš, ale i všech výrobců zboží a služeb, jejichž produkty nekoupíte. Ti se se vzniklou situací budou muset nějak vypořádat, což se nejspíše projeví tím, že začnou propouštět. Klesají-li jim příjmy, musí snížit také náklady. Toto se děje v celé ekonomice, která se pak nevyhnutelně ocitne v recesi.
Donald Trump připomíná dítě, které objevilo sirky a šlo si s nimi hrát do stohu. Zatímco v takovém případě obvykle shoří jen ten stoh, Trump může svými neuváženými kroky zažehnout požár celosvětové hospodářské krize. Ostatně o jejím příchodu se hovoří již několik měsíců až let. Apologeti krize argumentují tím, že se svět ještě zcela nevzpamatoval z té minulé a že se z ní dostal jen virtuálně za cenu obrovského zadlužení. Obchodní politika USA může nyní skutečně být tím spouštěčem, který svět do krize uvrhne. Pak se neřešené problémy ukážou v plné nahotě a už je nebude možné dále přehlížet. Jejich odstranění ale bude bolet. Hodně bolet.
foto: Profimedia