Afrika je kontinent s nejrychleji postupující urbanizací. Populace ve městech roste dvojnásobným tempem než ve zbytku světa. To zvyšuje tlak na infrastrukturu. Zejména energetickou a dopravní.
Francis Romano podniká v Nairobi, hlavním městě Keni, státu ležícího na východním pobřeží Afriky, sousedícího s Etiopií na severu a Tanzánií na jihu. Francis si nechal v roce 2016 dovézt první elektromobil, Nissan Leaf. Několik dní ho celníci drželi v celním skladu, protože nikdy nic podobného předtím neviděli. Navíc ani nevěděli, kam automobil zařadit, aby ho mohli řádně proclít. Neměl totiž pod kapotou spalovací motor.
Reklama
Od té doby se ale věci rychle změnily. Francis Romano nezůstal u jediného elektromobilu, dovážel další a další. Brzy zjistil, že se v ulicích keňských měst vyplatí daleko více než vozy poháněné benzínovým či naftovým motorem. Elektromobily mu ušetřily až sedmdesát procent paliva. Jenže pro masivní rozvoj elektromobility Keňa potřebuje masivní investice do energetické infrastruktury. A nejen Keňa.
Celníci nevěděli, jak elektromobil proclít – neměl totiž spalovací motor.
Afrika obecně je kontinent, na kterém urbanizace probíhá dvakrát rychlejším tempem než ve zbytku světa. Městská populace zde roste o čtyři procenta ročně a s ní i nároky na energetické distribuční sítě a dopravní infrastrukturu.
Absurdně dotovaná paliva
Subsaharská část Afriky je v současné době stále ještě téměř celá postavena na dopravě využívající tradiční pohonné hmoty. Jenže to vytváří obrovské nákladové bariéry pro domácnosti a fiskální bariéry pro celé státy. Konkrétně v Nairobi utratí obyvatelstvo 14 až 30 procent svých příjmů jen za dopravu. V současnosti to bude ještě o něco více, protože cena ropy na světových trzích dosahuje 3,5letých maxim. Aby vláda alespoň trochu domácnosti od rostoucích cen pohonných hmot ochránila, paliva dotuje, což představuje roční náklady ve výši 1,4 procenta keňského HDP.
Nissan Leaf
Jen pro srovnání, jde o zhruba stejný podíl na HDP, jaký chce Česká republika do roku 2020 vydávat na armádu. V Keni je dotování pohonných hmot spojeno také s určitou mírou nespravedlnosti. V daleko větší míře na ně dosáhnou domácnosti s vysokými příjmy. Ale to není všechno. Poptávka po pohonných hmotách roste s tím, jak postupuje urbanizace. A vzhledem k tomu, že jsou ceny dotované, benzín či nafta se stávají nedostatkovým zbožím, což zase nahrává černému trhu. Nehledě na to, že s rostoucí spotřebou fosilních paliv se zhoršuje kvalita ovzduší ve městech a tím i kvalita tamního života.
Přesedlání na elektřinu sice nebude úplně snadné, přesto má poměrně slušné vyhlídky. Podle odhadů analytiků Světového ekonomického fóra se spotřeba elektrické energie v Africe do roku 2040 zvýší čtyřnásobně. To nemusí být nutně problém. Málokdo totiž ví, že mnoho afrických zemí už dnes získává elektrickou energii z nízkouhlíkových zdrojů, zejména z vodních a geotermálních elektráren. Je-li řeč o Keni, ta už loni vykazovala podíl obnovitelných zdrojů na celkové produkci elektřiny ve výši 77 procent.
Drahá ropa urychlí elektrifikaci
A přidávají se další země, které chtějí využít své možnosti především pro fotovoltaické a větrné elektrárny. K tomu ovšem budou muset nejen navýšit kapacitu přenosové soustavy, ale také vyřešit přirozený časový nesoulad mezi dobou, kdy se taková energie vyrábí, a dobou, kdy se spotřebovává. Řeč je o skladování elektřiny, což je kritický moment veškerého rozvoje využívání elektřiny včetně rozvoje elektromobility.
Vzhledem k tomu, že závislost afrických států na fosilních pohonných hmotách roste, nebudou mít jinou možnost než výše zmíněné zádrhely odstranit. A současně s tím se Africe podaří zabít ještě jednu mouchu – emise škodlivin ze spalovacích motorů včetně skleníkových plynů.
Elektromobily pomůžou nejen zbavit se závislosti na fosilních palivech, ale také zlepší životní prostředí
„Co má tedy Afrika podniknout?“ pokládají si řečnickou otázku analytici Světového ekonomického fóra. Všichni relevantní experti se shodnou na tom, že zejména subsaharská Afrika má pro elektromobilitu obrovský potenciál. Nikdo ale přesně neví, jak velký ten potenciál je, protože dosud neexistují relevantní data pro to, aby se ony možnosti daly spolehlivě analyzovat a předpovědět.
Nairobi, Keňa
Na téma rozvoje elektromobility se sice objevily dvě velké publikace (z dílny Mezinárodní energetické agentury a agentury Bloomberg), ale ani jedna se nevěnuje přímo Africe. Pro vytvoření efektivní politiky, která by elektromobilitě pomohla, je však taková analýza nezbytná. Do té doby bude Afrika odkázaná jen na neviditelnou ruku trhu.
Pomoc státu
Tržní řešení samo o sobě není špatné, ale zrovna v oblasti energetiky se jako účinnější jeví cesta, ve které dominantní úlohu hraje stát. A to z řady důvodů. Tím nejpádnějším argumentem pro roli státu jsou vysoké náklady na vybudování potřebné energetické infrastruktury. Jde totiž o oblast, která tenduje k přirozenému vzniku monopolu, tedy k situaci, kdy jediný subjekt může daný produkt nabídnout efektivněji než větší množství subjektů. Jenže to je začarovaný kruh. Monopol v přenosové soustavě zablokuje rozvoj energetických zdrojů, což jde proti rozvoji elektromobility. Proto je tím nejlepším řešením situace, kdy infrastrukturu vybuduje stát a nabídne ji všem výrobcům elektřiny.
Pokud se to Africe podaří, do jisté míry se uleví i Francisi Romanovi. Když ve svém elektrickém Nissanu cestuje po Nairobi, kolemjdoucí zvědavci ho často zastavují a prý mu pokládají poněkud zvláštní otázky. Jako například, kde má jeho vůz výfuk, zda dojede na jedno nabití do daleké vesnice a zase zpět nebo zda mu nehrozí elektrošoky, když řídí v dešti.
foto: Profimedia a Shutterstock
