V prvním díle našeho seriálu, který popisuje kapitoly z knihy Jarona Laniera „Deset důvodů, proč vymazat své účty na sociálních sítích – teď hned“, jsme uvedli, proč na sociálních sítích vítězí negativní emoce. Lanier rozebírá systém „Bummer“, který za pomoci algoritmů modifikuje chování uživatelů sítí tak, aby to vyhovovalo především inzerentům. V tomto díle si popíšeme, jak se nestát trollem, a to ani tím „vnitřním“.
„Nebuďte trollem,“ radí technologický guru Lanier čtenářům. „Netvrdím, že zrovna vy osobně se stáváte trollem, ale spousta lidí ano, přičemž tuto proměnu jsme schopni pozorovat pouze u těch druhých. Statisticky vzato je velké nebezpečí, že se zkazíme. Sám jsem v sobě kdysi objevil vnitřního trolla a bylo to děsivé,“ vypráví Lanier. Moudří lidé podle něj reagují na proměnu tak, že se stanou „uměle slušnými“. Což ale vůbec není případ současného amerického prezidenta, jenž trolí na Twitteru takřka denně.
Jak vzniká závislost
Závislost na sociálních sítích se podle Laniera projevuje jako každá jiná. Postižená osoba podléhá nervozitě, je stále deprivovaná, nutkavě vyhledává sebepotvrzení. Objevuje se u ní arogantní chování a přehánění, které zakrývá vnitřní nejistotu. Závislý člověk svým pocitům přisuzuje grandiózní význam, buduje kolem sebe mýty. Sociální síť skrze behaviorální modifikaci (systém Bummer) nezmění úplně každého uživatele v online gamblera, ale každého alespoň trochu. Jako v každé oblasti existují i tady odstíny šedi, ale celá společnost od přechodu na sociální sítě podle Laniera znatelně zešedla.
V závislých roste agrese, i když si ji vysvětlují tak, že jsou k ní dotlačeni.
Nejkurióznější vlastností online závislosti je, že postižený začne vyhledávat bolest, protože bolest je součástí „svědivého pobytu“ na síti. „Gambler není ani závislý jen na samotné výhře,“ píše autor. „Ve skutečnosti je závislý na procesu, v němž je prohra pravděpodobnější než výhra. Ani narkoman není závislý jen na své špičce, ale spíše na propastném rozdílu mezi výškou a hloubkou své závislosti.“ V závislých roste agrese, i když si ji vysvětlují tak, že jsou k ní dotlačeni. Na výběr mají dvě možnosti: buď někoho pronásledovat, nebo být pronásledován. I významné osobnosti na sociálních sítích podle New York Times hlásí, že si nemohou dovolit nastavovat až tak přívětivou tvář, neboť sledující by si to u nich vykládali jako slabost.
Nejlépe tyto změny pozorujeme na lidech, jejichž vystupování nás dráždí, konstatuje Lanier. Jeho osobním dráždidlem je Donald Trump. „Potkávám ho řadu desetiletí a byl to vždy dobrý herec a manipulátor – lidi kolem sebe dělí na kamarády a vyděděnce. Dříve však býval postavou ve vlastní režii, až Twitter jej změnil. Teď vykazuje rysy závisláka a občas ztrácí kontrolu. Nechová se jako nejmocnější člověk na světě, protože jeho závislost je mocnější. Jakkoli rád dělá z lidí oběti, sám je obětí.“
Objev vnitřního trolla
Už první online diskusní fóra na konci 70. let (jednalo se o malé komunity nadšenců), jež Lanier spoluzakládal, byly poznamenány trollingem. „Někdy jsme se zničehonic pouštěli do slovních soubojů, začali se urážet kvůli maličkostem, snažili se sbírat pomyslné body, přestože tehdy se ještě o příspěvcích nehlasovalo. Ptali jsme se sami sebe: Co si ten debil o sobě myslí? A snažili jsme se zničit jeho pověst a vlákat do pasti tím, že jej donutíme říci něco vyloženě stupidního. Objevili jsme, jak chaotické dokáže být lidské počasí.“
„Mnohé z nás tyto bouřlivé diskuse vyděsily, takže jsme jim začali čelit tak, že jsme nasazovali uměle milou tvář. Snažíte se být za všech okolností zdvořilí, cukrujete, pečlivě volíte slova, chodíte po vejcích. Jenže to bylo ještě horší! Znáte rčení, že člověk by si měl partnera vybírat podle toho, jakou osobou se sám v jeho přítomnosti stává? Úplně stejným způsobem bychom si měli vybírat i technologie, jimž svěříme svůj charakter.“
Troll je víc vidět
Lanier nadlouho diskusní fóra opustil, ale na počátku tisíciletí se na žádost Arianny Huffingtonové stal prominentním bloggerem na serveru Huffington Post. „Starý problém se vrátil, kdykoli jsem zkontroloval komentáře. Nešlo je ignorovat. Cítil jsem pokaždé, jak to ve mně začíná vřít. Anebo jsem pocítil takové to absurdní žhnutí, kdykoli lidé souhlasili s něčím, co jsem napsal. Přestože z komentářů bylo jasné, že mému textu nevěnovali moc pozornosti,“ říká dnes.
Po čase jsem se přistihl, že píšu i věci, jimž moc nevěřím, jen proto, abych získal více čtenářů.
„Autoři komentářů se totiž většinou snaží přitáhnout pozornost hlavně k sobě. Všichni jsme se dusili ve stejném hrnci. Po čase jsem se přistihl, že píšu i věci, jimž moc nevěřím, jen proto, abych získal více čtenářů. Psal jsem věci, které chtěli slyšet, anebo třeba pravý opak, protože jsem počítal s tím, že to vyvolá vášně. Bože! Byl jsem v tom zase po uši, stával se ze mě troll, a to všechno kvůli té stupidní technologii.“
Z předkládaných argumentů, proč opustit sociální sítě, připadá Lanierovi nejniternější právě tento – trolling nemá žádný smysl, stejně jako nemá smysl nastavování uměle milé tváře. Smysl má jen autentická slušnost, kterou sítě jako Facebook, Twitter, WhatsApp, Instagram a Snapchat nějakou magií potlačují.
„Později jsem zrušil všechny účty na sociálních sítích, přesto nechci tvrdit, že jsem lepší než vy. Možná jsem naopak horší – třeba toxické prostředí sítí zvládáte lépe než já. Ale všiml jsem si, že trollové mají od dob sociálních sítí mnohem větší slovo.“ Ve světě sociálních médií se buď odehrávají plamenné války, anebo jsou naopak všichni přehnaně slušní. Ovšem válečníkům se obvykle dostane více pozornosti, takže se jim daří vtisknout prostředí příchuť věčného boje.
Náčelník závisláků
Podle Laniera není příliš užitečné rozdělovat svět na trolly a jejich oběti. Každý máme svého vnitřního trolla. Dokud bylo trollingu málo, toto bizarní chování bylo snazší rozeznat a pojmenovat. Dnes se vnitřní vetřelec, jehož přítomnost každého zpočátku děsí, pořád častěji chytá volantu. „Náš charakter je kromě zdraví to nejcennější, co máme, takže bychom se jej neměli tak snadno vzdávat,“ radí internetový guru.
Život v názorových bublinách podporuje kmenovou mentalitu, která se mezi potenciálním spojencem a nepřítelem rozhoduje tak rychle, že jednotlivé osoby přestává vnímat jako individuality. Stávají se karikaturami z komixu. Jediným principem přátelství se stává sdílená nevraživost k jiným skupinám. Zatímco technologie člověka tradičně osvobozují, algoritmy sociálních sítí jsou nešťastnou výjimkou tohoto trendu.
Na amerických obchodních školách bývalo dříve tradicí, že profesoři v první hodině položili na stůl misku plnou lentilek a nechali studenty hádat, kolik kusů lentilek se v ní nachází. Správnou odpovědí byl obvykle aritmetický průměr všech odpovědí, neboť každý student přistupoval k problému jinak a množství odhadů eliminovalo extrémy.
Demokracie a síla trhu podle Laniera funguje tehdy, když se jednotliví hráči chovají jako individuality, nikoli jako příslušníci tribalistických skupin.
„Kdyby se ale studenti měli rozhodovat podle fotografie na sociální síti, tato síla rozmanitosti by se vypařila,“ píše Lanier. „Vznikly by nepřátelské tábory, jež by agresivně prosazovaly svůj odhad a navzájem by se častovaly posměchem. Ruské tajné služby by nabídly fotografie se stejně velikými miskami, avšak rozdílným počtem lentilek. Trollové motivovaní výdělkem v systému Bummer by skrze algoritmy zkreslovali výsledky, až by se pravda stala nedostupnou.“
Demokracie a síla trhu podle Laniera funguje tehdy, když se jednotliví hráči chovají jako individuality, nikoli jako příslušníci tribalistických skupin. Jakkoli to zní kontraintuitivně, kmenová hlasování podporují autoritářství a kult osobnosti. „Nejlepším příkladem je Donald Trump, náčelník štábu všech závisláků světa. Proměnil mediální prostředí v soutěž, kdo dokáže ostatní zničit jediným tvítem, či naopak, komu se dostane laskavého zacházení výměnou za bezmeznou loajalitu.
Boj s gravitací
„Trolling samozřejmě existoval už před internetem, ale bylo podstatně snazší jeho vábení nepodlehnout. Dnes musíte bojovat s gravitací, abyste si zachovali slušnost,“ píše Lanier. Když se rozmýšlel, zda svůj text nevydat jako online text, celkem záhy se rozhodl pro knižní podobu. „Chci používat ostrý jazyk, ale zároveň nikoho nepotírat, což by bylo na internetu složité,“ píše.
Kdyby zítra zmizel Twitter ze světa, Donald Trump by se podle něj stal mnohem přívětivějším člověkem – alespoň do doby, než by přešel na jinou sociální síť. „Váš charakter je velmi cenný – nenechte si ho zkazit,“ vyzývá čtenáře.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Deset důvodů, proč vymazat své účty na sociálních sítích – teď hned