Určitě jste tyto věty (a mnohé jiné) ve svém životě také slyšeli. Rodiče a okolí nám tím často dávají najevo, co od nás v roli ženy či muže očekávají. Napadlo vás ale někdy hledat genderové stereotypy také v pohádkách pro děti? A co takhle slavné disneyovky?
Slabá žena, muž zachránce
Jak vypadají některé z těch „neslavnějších“ genderových stereotypů naší doby? Žena má být doma. Je manželkou, matkou, hospodyní a kuchařkou. Žena je pasivní, netouží po sebe projevení se jinde než v oblasti dětí a rodiny. Nechce kariéru, moc. Je emotivní – což je mnohokrát synonymem pro slabá. Neukazuje, co si myslí. Naopak, je pokorná a řeší spory. Je závislá na muži a na rodině a „samostatná“ činnost je vždy až v druhém pořadí za (opět) mužem či rodinou.
Reklama
Naopak muž má vydělávat. Muž je ten, kterého společnost oceňuje tak, že je to více vidět. Je silný, pravý hrdina a neukazuje své emoce.
Princezny a princové
Prostřednictvím alegorických příběhů se v dětství učíme vyznat se v tom, co nás v životě čeká. Jedním z častých, rodiči a dětmi oblíbených zdrojů jsou právě pohádky. Nedá se popřít, že rozpoznání dobra a zla v lidech a ve světě kolem nás nebo poučení v podobě trestu a odměny za určité chování zvládají pohádky poměrně dobře.
Genderové stereotypy „schované“ jako přirozené chování postav se dostávají do našeho podvědomí jako ty „správné“ vzorce pro to, jak má vypadat role ženy či muže v normálním životě.
Jako děti jsme často samy sebe ztotožňovaly s hlavními hrdiny, které máme spojeny s určitou, právě genderovým stereotypem podbarvenou vlastností. A i když se těmito vzory z dětství vědomě neřídíme, často si na ně podvědomě v nějaké životní situaci vzpomeneme. Hezkým příkladem je slavná scéna z Pretty Woman: „A co takhle blbá Popelka?“ Ta si přeci vzala „prince“ a všechno jí vyšlo.
Genderové stereotypy byly v pohádkách od nepaměti a často tvořily důležitou součást zápletky příběhu. Nalézt je můžeme už v pohádkách bratří Grimmů. Stačí si vzpomenout na naivní Červenou Karkulku, pracovitou Sněhurku a pasivní, spící, na prince oddaně čekající Růženku. Co když ale podvědomě přebíráme jejich chování i v reálném životě? Právě tak se genderové stereotypy „schované“ jako přirozené chování postav v (Disneyho) pohádkách dostávají do našeho podvědomí jako ty „správné“ vzorce pro to, jak má vypadat role ženy či muže v normálním životě.
Stereotypy a emoce
Mnohým z nás přejede při vzpomínce na příběhy z dětství mráz po zádech doteď. Právě skrze silné emoce v nás pohádky zanechaly hlubokou stopu. Mohou stejnou měrou ovlivnit budoucnost našich dětí také genderové stereotypy skryté v „pohádkovém“ příběhu?
A co když samy stereotypy v pohádkách ovlivňují to, jak nás vychovávali naši rodiče a jak my vychováváme naše děti? Jakou měrou zasahují neustále opakované genderové stereotypy v příbězích do toho, jakou si vybíráme práci, partnera a jak se chováme ve vztahu? A co otázka našeho životního údělu? Mít děti nebo kariéru? Být pasivní nebo být v čele?
Co se v mládí naučíš…
Děti jsou otevřené všemu, co se kolem nich děje. Nepřemýšlejí kriticky jako dospělí. Děti prostě napodobují, co vidí. Pokud potřebujete důkaz toho, jak moc děti přejímají genderové stereotypy z pohádek, výzkumů je celá řada. Kristin Wardetzky tyto účinky pohádek zkoumala ve své studii The Structure and Interpretation of Fairy Tales Composed by Children. Výzkumu se účastnilo 2 500 dětí v Německu ve věku mezi osmi až deseti lety. Děti dostali otázku: která pohádková postava je potlačovaná, kdo bude nejspíš oběť? Děvčata i chlapci odpověděli, že taková postava bude pravděpodobně dívka. A co postava, která opustí v příběhu domov nebo je nezávislá? Takovou postavou je přeci muž.
Existuje řada důkazů o tom, jak děti přebírají genderové stereotypy z pohádek. Chlapci i dívky si myslí, že princezny jsou spíš oběti, a nezávislí zase spíš princové.
Jiná studie na městské základní škole v Albertě (USA) se zabývala nekritickým myšlením dětí a tím, jak si děti automaticky vysvětlují chování pohádkových postav genderovými stereotypy. Ve výzkumu se dětí ptali na to, proč jsou princezny často těmi, které jsou v příběhu uvězněné. Jistý chlapec odpověděl: „Protože princ si je chce vzít.“ Proč princezna nepoužila meč, aby zabila draka? Děvče odpovědělo: „Protože je moc hodná a nechce ublížit drakovi.“ Naopak chlapec reagoval: „Protože by se mohla zranit.“ Na otázku ohledně pohádky o Červené Karkulce, co by se změnilo, kdyby byla Karkulka chlapcem, odpověděla dívka: „Byl by statečný.“
Moderní princezny bez stereotypů
Pokud si představíme hlavní hrdinky pohádek Disneyho od jejich animovaného počátku až do dnešní doby jednu po druhé, naskytne se nám zajímavý obrázek. Několik prvních Disneyho princezen se dá zařadit do kategorie hrdinek, které se chovají zcela podle genderových stereotypů. První je Sněhurka, pilně se starající o sedm nepořádných trpaslíků, následuje již zmiňovaná Popelka, která svým neustálým uklízecím úsilím skládá oběť zlé maceše a nevlastním sestrám, a naivní, romantická Růženka.
Bella z Krásky a zvířete by si svého prince nejspíš nevzala, naopak by ho zažalovala za sexuální obtěžování na pracovišti.
Všechny princezny mají svého udatného, silného prince, který mnohdy city projevuje pouze ve chvíli, kdy se v ději už nedá jinam odbočit (například, když krkolomně vyznává lásku princezně). A tak pohádkový pár zdárně splňuje genderový stereotyp slabé ženy, která musí být zachráněna mužem. Pravda, Popelka je v ději aktivnější a svému princi pomáhá. Tím je alespoň část jejího osudu i v Popelčiných rukách. A co taková Bella z pohádky Kráska a zvíře? Ta by si dnes svého začarovaného (a podle genderových stereotypů z počátku filmu náležitě hrubého a maskulinního) prince nezvala, ale zažalovala by ho za sexuální obtěžování na pracovišti.
Disney používá genderové stereotypy také ve vizuální podobě. Stačí se podívat na velké oči, útlý pas a dlouhé vlasy princezen. A jak vypadají záporné postavy? Popelčiny nevlastní zlé sestry mají velké nohy, chodidla. Napadlo vás někdy, že třeba taková Uršula z Malé mořské víly je nejenom při těle, ale také se k Ariele chová poměrně lesbicky?
Z Popelky Rebelkou
Abychom Disneyho pohádkám úplně nekřivdili, historicky mladší pohádky mají odvážnější hrdinky, které se častěji projevují „mužskými vlastnostmi“. Můžeme se setkat se zmíněnou Malou mořskou vílou Ariel, která se aktivně bije za svou lásku a štěstí tak, že vymění svůj hlas za lidské nohy a hledá prince Erika pro ni ve zcela novém světě. Nespoutaná indiánka Pocahontas se také vymyká předchozím „usedlým“ postavám princezen. Nechce za každou cenu poznat život pouze skrze sňatek a bojuje za svou nezávislost, bez které si svůj život nedokáže představit. Taková Mulan se nejenom nechce vdát, ale dokonce se za muže sama vydává a míří na neosedlaném koni válčit s Huny.
Disney se snaží najít nějaký zlatý střed mezi tradiční (vdanou a feminní) a pokrokovou (svobodomyslnou a feministickou) hrdinkou.
Disneyho nové hrdinky vypadají pokrokově. Je to ale dáno tím, že v příběhu jsou genderové stereotypy ještě více skryty než v předchozích pohádkách. Proč? Protože v dnešní době by příběh, který se naplno odvíjí podle genderových stereotypů, neobstál. Čím víc jsou ale stereotypy skrytější, tím víc mohou být nebezpečné. Naopak, pokud by byla princezna až moc „neženská“, nedělalo by to dobrotu. Disney se snaží najít nějaký zlatý střed mezi tradiční (vdanou a feminní) a pokrokovou (svobodomyslnou a feministickou) hrdinkou. Proto se Ariel a Mulan na konci příběhu provdají (pravda, za Mulan musí Li Shang přijet sám).
Pocahontas zůstane ve své zemi, protože musí podle tradice vést svůj lid. A to nezmiňuju jakýsi komplex zavděčení se otci, který mají Ariel a Mulan společný. Mulan již svoji lidskou hodnotu prokázala jako muž. Sňatkem dokazuje, že je i dobrou ženou. Přitom pravé „ženské“ vlastnosti si na začátku děje musela psát na ruku jako tahák („Musíš být tichá, skromná, půvabná, zdvořilá, jemná, kultivovaná, rozvážná a dochvilná.“). Ariel i Pocahontas se snaží vyrovnat ideálu své zesnulé matky, dobré manželky. A Ariel to má ještě komplikovanější díky tomu, že přijde o svobodný hlas, kterým by mohla prince odpudit.
Princové jdou s dobou
Od předchozího ideálu dokonalého maskulinního muže se liší i novější hrdinové. Princ Erik z Malé mořské víly se stydí políbit Ariel a nepodléhá onomu magickému a „osudovému“ zamilování se do správné princezny, o kterou usiluje po celou dobu příběhu (kdyby nebylo zvířecích přátel Ariel, snad by svou vyvolenou ani nepoznal a oženil by se s čarodějnicí). Do výčtu můžeme zahrnout i „prince“, zloděje Flynna, z pohádky Na vlásku, který má mnoho těžkých charakterových vad, kterých se v průběhu pohádky díky princezně Locice zbavuje.
Klučičí princezny
Z těch nejnovějších a nejpokrokovějších pohádek, které genderové stereotypy porušují zásadně, jmenujme například Na vlásku, Rebelku a Ledové království. Princezna Locika je zajímavá hlavně tím, že svého zlodějského prince převyšuje nejenom fyzicky (zdatně se ohání pánví), ale také svou inteligencí a charakterem. Merida je klučičí princeznou, která vyhraje turnaj o svou vlastní ruku.
Svou neotesanou povahu sice částečně změní, její svobodomyslnost jí ale zůstává a vybojuje si právo provdat se, za koho chce a až bude sama chtít. Královna Elsa je jedinečná nejenom svými nadpřirozenými schopnostmi (spojuje tak negativní postavu čarodějnice s pozitivní postavou princezny), ale také tím, že v ději neprojevuje city k žádnému muži. Její sestra Anna se sice zamiluje v ději hned dvakrát, ale nakonec dává přednost záchraně své sestry. Tím dává všanc nejenom svůj život, ale i svou lásku ke Kristoffovi.
Když se ale řekne Disneyho princezna, vzpomenete si dříve na Popelku nebo na Mulan? Pokud většina z vás v duchu zvolila Popelku, genderové stereotypy působí i přes „snahu“ novějších, pokrokovějších princezen.
Vymyslete si vlastní pohádku
Existují však i způsoby, jak vašim dětem nebo sourozencům pohádkové genderové stereotypy dostat z hlavy. Nemusíte jim Disneyho oblíbené pohádky hned zakazovat. Stačí v průběhu filmu stereotypy v příběhu ukázat a vysvětlit, a rozvíjet tak u dětí kritické myšlení. Pokud jsou děti nevrlé a nechtějí si nechat oblíbený příběh měnit, můžete se pokusit vymyslet pohádku vlastní. Pokud si na vymýšlení příběhu netroufnete, stačí najít ty správné knihy, které to už udělaly za vás. Například Malala's Magic Pencil autorky Malály Júsufzajové zpracovává příběh genderových stereotypů v Pákistánu, kde dívky nesměly chodit do škol, poutavým způsobem pro děti.
Pohádky nemusíte zakazovat – stačí jim v průběhu filmu stereotypy v příběhu ukázat a vysvětlit.
Předčítat můžete také knihy z Irrelevant Project, který se snaží pomoci dětem rozeznávat a odstraňovat nejčastější předsudky a stereotypy (také ty genderové) pomocí pěti dětských knih, a rozvíjet tak jejich kritické myšlení. Každá kniha je zaměřena na jiné stereotypy. Rovnost rolí najdete v knize Nila a Najam, která vypráví o genderově obrácených rolích u dívky a chlapce. Ona chce stavět roboty a miluje matematiku, on chce být učitelem. Kuriózní případ Mohita a králíka Rumiho je příběh o chlapci, kterého šikanují kvůli jeho nadváze a přehlížejí jeho talent. Na to, že dítě má stejné právo říci ne jako dospělý, zase narazíte v knize Netahejte mě za tváře.