Redaktorka magazínu Guardian Carol Cadwalladrová se setkala s Chelsea Manningovou, vojínkou, jejíž celý život se točí kolem uchovávání a vyzrazování tajemství. A to jak těch státních, tak těch osobních.

Nejzajímavější na celém rozhovoru nebylo podle novinářky to, co Manningová prozradila, ale naopak to, co neřekla. Nebo čemu se záměrně vyhýbala. Manningová totiž musí stále dost věcí tajit. Pracovala v americké armádě jako zpravodajská analytička. Jejím úkolem bylo využívat data k identifikaci nepřátelských bojovníků. Díky tomu dostala jasnou představu, jak může být takový systém zneužitelný.

Pro některé je hrdinka, pro jiné zločinec. Chelsea odhalila, jaký má Amerika vztah se zbytkem světa, a rozkryla tak její pokrytectví.

Poznala sílu Facebooku ještě dávno před skandálem s Cambridge Analytics. „Marketing, nebo zabití dronem, pořád je to stejná matematika,“ říká. Na sítích prý neexistuje rozdíl mezi soukromým sektorem a armádou. A i takový Facebook se jednoduše může změnit ve zbraň.

Kauza WikiLeaks

Chelsea Manningová je známá díky kauze WikiLeaks. A známý je i její příběh se změnou pohlaví. V roce 2010, tedy ve svých 22 letech, se Chelsea ještě jmenovala Bradley Manning. Tehdy stáhla a skrze server Wikileaks zveřejnila 750 000 citlivých dokumentů. Odhalila tak tajné americké diplomatické vzkazy a vojenské protokoly z válek v Iráku a Afghánistánu. Poté byla zadržena a odsouzena k 35 letům vězení. V lednu 2017 ale prezident Obama zbytek jejího trestu zrušil a v květnu téhož roku byla propuštěna.

Žena mnoha tváří. I té mužské. Teď bojuje proti nástrahám technologií


Pro některé je hrdinka, pro jiné zločinec. Chelsea odhalila, jaký má Amerika vztah se zbytkem světa, a rozkryla tak její pokrytectví. Zároveň ale zradila svou vlast a zneužila svou pozici v armádě. Chelsea prý ale ničeho nelituje a za svou minulostí se neohlíží. Celá kauza ji přiměla být tím, kým nyní je. Těsně před nástupem do vězení se rozhodla změnit pohlaví z muže na ženu, nemohla ale podstoupit hormonální léčbu.

Profesionální aktivistka

Nyní pracuje s aktivisty po celé zemi, organizuje protesty a nadále upozorňuje na nebezpečí, která hrozí kvůli umělé inteligenci. Na otázku, zda chce svým aktivismem vyvolat společenské nepokoje, odpověděla: „Násilí je na nás prováděno neustále, tohle je otázka obrany. Vždy, když se ve společnosti ozývají hlasy, volající po etnických čistkách nebo umlčení celé skupiny lidí, jedná se o násilí.“ Podle Chelsea začala mít Amerika vážné problémy už dlouho před Trumpem.

Chelsea ještě jako Bradley Manning před vojenským tribunálem v roce 2013


V červnu Manningová neúspěšně kandidovala do senátu. V jejím radikálním programu se objevily návrhy na zrušení pohraniční kontroly nebo vězeňského systému. Po neúspěchu ve volbách ovšem upadla do ještě hlubší deprese, kterou si „uhnala“ už ve vězení. Tam se také několikrát pokusila o sebevraždu a myšlenek na ni se podle jejích slov nezbavila ani na svobodě.

Proč to vyzrazení?

Vraťme se ještě k tomu, proč Chelsea (tehdy ještě jako Bradley), před lety citlivé údaje vůbec pustila do světa. V USA byla jejím vojenským posláním pouhá „abstraktní matematika“. Realita války na ni dopadla až v Iráku. Tam se rozhodla, že vše vyzradí. Na zahraniční misi si totiž uvědomila, že čísla, která donekonečna analyzuje, nejsou pouhou databází. „Ta čísla jsou lidé. Lidé se svými sny, nadějemi a touhami,“ říká dnes Chelsea.

Začínám brát algoritmy jako primitivní živoucí organismy. Vždy když s neuronovými sítěmi pracuji, běhá mi mráz po zádech.

Serveru WikiLeaks poté poslala video, které ukazuje záběry amerických vojáků, kteří střílí do skupiny neozbrojených Iráčanů. „Nevím, jsem asi divná. Nedokážu se oddělit od ostatních, mám pocit, že jsme všichni spojeni, že jsme jedna rodina. Asi… mi na lidech záleží?“ Uvádí, že je empatická osobnost a že právě soucit je hodnota, které se technologickým firmám v Silicon Valley nedostává.

„Něco opravdu strašného se děje uvnitř systémů strojového učení, jde obzvlášť o systémy typu neuronových sítí. Proto začínám brát algoritmy jako primitivní živoucí organismy. Vždy když s neuronovými sítěmi pracuji, běhá mi mráz po zádech. Chovají se jako umělé životní formy,“ uzavírá Chelsea.

foto: Profimedia, zdroj: The Guardian