Absence jakéhokoliv soukromí, potřeba neustálého připojení, nutnost sdílení čehokoli s kýmkoli. Roztříštěnost času a koncentrace se stala normálem, jemuž jsme se už přizpůsobili. O tom, že moderní technologie představují rušivý element, který ničí schopnost soustředění rodičů i dětí, jsme naposledy mluvili například s psychologem Andrzejem Tomanem. Britský The Guardian nyní problém přiblížil prostřednictvím zajímavých a zároveň znepokojivých čísel. Udržet pozornost je pro nás čím dál těžší a s koncentrací jde dolů naše IQ i psychika.
Britský telekomunikační regulátor Ofcom letos v srpnu na základě rozsáhlého výzkumu oznámil, že lidé kontrolují své smartphony průměrně každých 12 minut, pokud jsou tedy vzhůru. Jednasedmdesát procent uživatelů smartphonů přitom tvrdí, že telefon nevypínají nikdy, a 40 procent se přiznává, že jej kontrolují dokonce každých pět minut. Jak se tihle lidé mohou na něco soustředit? Že je nemožnost koncentrace pro duševní zdraví devastující, přitom ukazují i starší výzkumy, které pocházejí z doby, kdy sítě typu Facebook a spol. zdaleka nebyly tak rozšířené.
Snížené IQ
Už v roce 2005 ukázal výzkum londýnského Psychiatrického ústavu, který vedl psycholog Glenn Wilson, že přetrvávající přerušení a rozptýlení mají devastující vliv na profesní život. Pod tím „přerušením a rozptýlením“ si můžeme představit třeba sledování e-mailů, přijímání telefonátů, odepisování na zprávy, návštěvu sociálních médií – to vše i za účelem pracovním, třeba jako v případě, že je někdo správcem Facebooku.
Dlouhodobá přerušování pozornosti mohou mít podle vědců časem stejné účinky jako chronická nespavost.
Konkrétně u lidí, kteří se rozptylovali kontrolou mailů a telefonů, byl zaznamenán až desetibodový pokles IQ, což je dvakrát víc než při dlouhodobém kouření marihuany. Více než polovina z 1100 účastníků dané studie uvedlo, že na mail odpovídají zpravidla bezprostředně po tom, co jim přijde. Až 21 procent lidí připouští, že kvůli přečtení mailu dokonce přeruší právě probíhající schůzku. Taková dlouhodobá přerušování pozornosti mohou mít podle vědců časem stejné účinky jako chronická nespavost.
Ztrácíme nit
Novinář a spisovatel Nicholas Carr se o zhoršující se schopnosti koncentrace zmiňoval už v článku, který vyšel v americkém magazínu The Atlantic v roce 2008. Dva roky nato vydal knihu Břehy (The Shallows). Serveru The Guardian popsal, jak těžké pro něj bylo tvořit knihu oproti běžným článkům. Kniha totiž vyžaduje jinou úroveň pozornosti.
Vždycky mám pocit, jako kdybych probouzel mrtvý mozek zpátky k životu, tedy k textu.
„Dřív, když jsem myslel na nějaké vyprávění nebo dialogy, tak jsem strávil hodiny procházkami nebo rovnou psaním dlouhých kapitol prózy. Dneska už se mi to tak nedaří. Teď se má koncentrace obvykle začíná po dvou třech stránkách přesunovat jinam. Pak mám vždycky pocit, jako kdybych probouzel mrtvý mozek zpátky k životu, tedy k textu. Hluboké čtení, které dřív přicházelo přirozeně, je dnes pro mě boj.“ Takhle mluví spisovatel z povolání, jehož denním chlebem je soustředit se a pracovat s textem. Jak na tom potom mohou být „běžní smrtelníci“?
Pět hodin mimo
Dopad přerušování pozornosti moderními technologiemi na individuální produktivitu může být devastující i pro firmy. V roce 2002 statistiky hlásily, že k narušení pozornosti dochází v průměru každých osm minut, tedy zhruba sedmkrát až osmkrát za hodinu. To je v rámci osmihodinové pracovní doby nějakých 60 přerušení. Průměrné přerušení přitom trvá přibližně pět minut. Dostáváme se tedy na celkem děsivé číslo – pět hodin z osmi pracovních jsme duchem nepřítomní.
Frustrace se s narušenou koncentrací přímo kamarádí.
A pokud trvá přibližně patnáct minut, než se přerušená aktivita společně s koncentrací znovu obnoví, znamená to, že se pořádně nesoustředíme prakticky vůbec. Také se vám teď vybavují plejády času stráveného surfováním po sociálních médiích s tím, že si jen na chvilku odpočinete a potom se zase vrátíte k práci? Také vnímáte ten pocit marnosti nad zbytečnými minutami, které jste mohli využít daleko efektivněji? Frustrace se s narušenou koncentrací přímo kamarádí.
Částečná pozornost
Není ovšem pozornost jako pozornost. Ta jedna narušuje druhou. Spisovatelka Linda Stoneová, která bývala konzultantkou jak společnosti Apple, tak Microsoftu, je autorkou pojmu „trvalá částečná pozornost“. Podle Stoneové existujeme v neustálém stavu bdělosti, který skenuje celý svět, ale ve skutečnosti pozornost pořádně nevěnujeme nikomu a ničemu.
Děláme všechno dohromady, ale nic pořádně. A pokračujeme v tom i doma. Na oko se díváme s partnerem na film, v ruce ale máme telefon.
Naše pozornost se vlivem takového života tříští, rozpadá a ztrácí schopnost zacílit se jedním určitým směrem. Děláme potom všechno dohromady, ale nic pořádně. A pokračujeme v tom i doma – na oko se díváme s partnerem na film, v ruce ale máme telefon a projíždíme Facebook nebo Instagram. O čem je film? Co píšou na Facebooku a Instagramu?
Reklama
Pořádně vlastně nevíme ani jedno z toho. A proč by to mělo vlastně vadit? Takové počínání z dlouhodobého hlediska přispívá k vytváření stresových hormonů adrenalinu a kortizolu, které udržují fyziologický hyperaktivní stav skenující mnoho podnětů a vyvolávají pocit závislosti, který se ukojí jenom další dávkou kontroly. Mailu, Facebooku nebo Instagramu.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian