Profily domácích mazlíčků na sociální síti Instagram začínají být rostoucím trendem i u nás v Česku. Ve světě se mazlíčci online vystavují už dlouho a na internetovém výsluní se roky vyhřívá pomeranianský pejsek @jiffpom, který má s bezmála devíti miliony followerů víc internetových fanoušků než Mark Zuckerberg a Bill Gates dohromady.
V roce 2017 byl dokonce zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako zvíře s největším počtem instagramových followerů na světě. Už tehdy jich měl totiž 8,4 milionu.
Instagramová síň slávy však nepatří jenom psům a kočkám. Svůj profil se stovkami tisíc followerů má v dnešní době i ježek nebo liška.
Ftefan z Fofoly
Co se týká čísel, u nás jsme zatím dost pozadu. Křížence jezevčíka a čivavy s výrazným předkusem prezentujícího se na profilu @tunameltsmyheart s 1,9 miliony sledujících sice zná celé Česko jako šibalského Štefana, pardon, Ftefana z Fofoly. Ale Ftefan není z Fefka a nafíc fije v LA.
Nejvíc lidí (tedy necelých 15 tis.) u nás sleduje Kazmovu kočku, dále pak francouzského buldočka a buldoka, který na Instagramu vystupuje pod svým reálným psím jménem @senorpupik.
Co lidi motivuje k tomu, aby svým mazlíčkům profily zřizovali? Aby je navlékali do směšných oblečků, nechávali je pózovat a vystavovali je nepřirozeným situacím? Dělají to pro peníze? Nebo prostě jen chtějí trávit čas se svým zvířecím miláčkem a být v práci osm hodin denně jim to neumožňuje? A není to svým způsobem týrání? Nebo spolu jenom žijí naplno a jen tak mimochodem to postují online? Právě na to jsme se ptali majitele Seňora Pupíka, jednoho z nejroztomilejších českých Instagramových mazlíčků.
Přátelství se žralokem
Pupík nedávno oslavil své první narozeniny. Na Instagramu se přitom poprvé objevil už jako osmiměsíční štěně. Do kavárny, kde je jako doma, dorazil i se svým narozeninovým dárkem – plyšovým žralokem, se kterým celou dobu dováděl. Po našem rozhovoru z něho téměř nic nezbylo.
Pupíka přivedl jeho páníček, který si říká James. Inteligentní mladý kluk (pročež jsme si začali tykat), který je, stejně jako jeho pes, rád mezi lidmi. Důkazem inteligence je možná i to, že zásadně neprozrazuje svoje jméno. Takže vlastně jen víme, že je to Čech jak poleno, že rád cestuje, a že má rád psy. Tedy toho jednoho určitě. "James" si zkrátka i jako páníček "hvězdy" chce uchovat alespoň kousek vlastní anonymity.
Jsem extrovert, ale na sociálních sítích jsem se nikdy nějak zvlášť neprezentoval.
A navíc, profil je i v angličtině, takže se tohle jméno přece jen hodí víc. James Pupíka většinou do ničeho nenavléká, prohlížení jeho profilu je úplný balzám na duši. A z jeho online prezentace by si mohla vzít příklad kdejaká světová "instastar".
Jak jste s Pupíkovým profilem vlastně začali? Nepředpokládám, že sis koupil psa proto, aby ses stal slavným na Instagramu… Nebo?
Na tomhle je zajímavé to, že jsme s tím nezačali v Česku. Kdybych byl tady, tak bych se k tomu možná ani nikdy neodhodlal a hlavně jsem nic takového neplánoval. Byl jsem s Pupíkem v Portugalsku, odkud jsou vlastně první fotky na profilu. Žil jsem tam s Brazilci Luisem a Lucasem a ti, když viděli Pupíka na fotkách, tak z toho byli hrozně nadšení a hodně mě podpořili v tom, abych je zveřejnil. Okamžitě mi je pak nasdíleli. I proto je můj profil dodnes dvojjazyčný.
A co ty a sociální sítě? Máš i svůj osobní profil nebo jen Pupíkův?
Já jsem sociální sítě předtím, než jsem si pořídil Pupíka, vůbec neřešil. A když se koukneš na jeho profil, tak tam i uvidíš, že třeba prvních 70 fotek je jenom jeho prezentace. Jsem extrovert, ale na sociálních sítích jsem se nikdy nějak zvlášť neprezentoval. Na svém Facebooku jsem měl jednu jedinou fotku.
Takže jsi se sociálními sítěmi neměl skoro žádnou vlastní zkušenost? Jak se ti do toho masomlejnu dostávalo?
Samotný začátek byl dost frustrující. Když někdo začíná a chce být na sítích vidět, rozhlídne se okolo a tam uvidí ty ostatní, jak jsou úspěšní a kolik mají fanoušků... No, není to zrovna dvakrát motivující, zvlášť když víš, že se fakt snažíš. Nahoru to jde hodně pomalu. Ale když vidíš, že to lidi berou, tak se přestaneš bát.
Díky Pupíkovi jsem vlastně časem překonal i svou vlastní fobii ze sociálních sítí a asi po 70 fotkách už jsem tam i já.
Ta zpětná vazba na to, co děláme, je hodně pozitivní. Takže jsem díky Pupíkovi vlastně časem překonal i svou vlastní fobii ze sociálních sítí a asi po 70 fotkách už jsem tam i já. Teď už mi tenhle způsob mediální sebeprezentace nevadí.
Spíš mi to do života přináší takové zajímavé situace. Třeba mi psal jeden z mých prvních sledujících z Anglie, že mu holka dala friendzone a začala chodit s jeho kámošem. Byl z toho fakt hrozně špatnej. Tak jsem mu poslal svou fotku, kde mi bylo 14 (stejně jako je teď jemu) a vypadal jsem fakt hrozně. Tak rychle pochopil, že má taky naději, že to jednou všechno bude zase dobrý.
Prohlížení Pupíkova profilu je zvláštním způsobem uklidňující. Fotky jsou profesionálně kompozičně i barevně laděné. To jsi plánoval od začátku?
Při jakékoliv tvůrčí činnosti podle mě nějakou dobu trvá, než člověk najde svůj autentický způsob vyjádření. Svůj tvůrčí hlas. Ten hlas se pak navíc dál vyvíjí. U Pupíka to celé hodně vychází z jeho povahy. Miluje lidi a rád s nimi tráví čas. Snažím se, aby z těch fotek byly cítit emoce, ale obecně ty věci, které prezentujeme, děláme přirozeně. A občas si dáme den off, kdy se Pupík jen tak válí.
Může být pózování na Instagramu autentické?
Jasně. Když budeš ukazovat jenom to dobrý a všechny špatný věci si budeš nechávat uvnitř, jenom pro sebe, tak je to podle mě hrozně nezdravé. Ale chápu, že to není vždycky úplně jednoduché. Protože v autentičnosti a opravdově prezentovaných pocitech je člověk nejzranitelnější. Když tě pak někdo hejtuje, tak to nejvíc bolí.
Ale kdo to nechce dělat autenticky se vším, s tím dobrým i zlým, ten ať to raději nedělá vůbec. Pak prezentuje jen kus pravdy a vytváří zkroucený obrázek reality. Takže když budu já nebo Pupík nemocný, tak nebudeme nikde lítat po venku a vymýšlet blbosti... Budeme prostě ležet doma. Taky ho nikdy nebudu nutit do ničeho, do čeho se mu samotnému nebude chtít.
Jaký je vlastně v té souvislosti tvůj názor na aktuálně chystanou novelu ministerstva zemědělství o zákazu vystupování zvířat v cirkusech? Nemyslíš si, že vystavování mazlíčků on-line je takový digitální cirkus?
Já jsem na jednu stranu pro všechno, co ochrání zvířátka před týráním a nešťastným životem. Na druhou stranu nemám rád úplné zákazy. Myslím si, že pokud si někdo pořídí zvíře a časem zjistí, že to zvíře baví dělat triky a vystupovat před lidmi, tak pro mě naprosto v pohodě.
Mě ale na instagramu vždycky rozpálí, když vidím, že někdo zvíře vystavuje týrání za účelem získání lajků nebo popularity. Viděl jsem třeba videa, kde páníček naprosto nevhodně zvedá štěňátka, čímž je vystavuje riziku dysplazie kloubů. Nebo když majitel ježka nechává plavat ve vodě, což je pro ježka naprosto nepřirozené a z jeho pohledu život ohrožující, stresující prostředí. A dělají to jen proto, že to vypadá roztomile. To pak hned hlásím jako nevhodný příspěvek na Instagramu a negativně se ohradím v komentářích. Bohužel Instagram na zvířata nemyslí a nemá odpovídající kategorii ani možnost dovysvětlení, proč příspěvek nahlašujete.
Pro mě je určitě cílem, aby nás to bavilo i uživilo, abychom mohli být s Pupíkem neustále spolu.
Jinak show je svým způsobem všechno na Instagramu. Když tě půjdu vyfotit a ty zapózuješ, je to show. Kromě momentek to neodráží realitu. Nemám nic proti show ve fotografiích a oblečky jsou podle mě v pořádku, byť je sám nepoužívám, protože si myslím, že to není něco, co by bylo pro Pupíčka autentické. Nic, co by si užíval.
Živí vás to?
To každopádně ne. Nějaké spolupráce jsou, ale žiji ze svých vlastních úspor. Pro mě je určitě cílem, aby nás to bavilo i uživilo, abychom mohli být s Pupíkem neustále spolu. Proto si hodně vybíráme z nabízených spoluprací. Musí nám dávat smysl. Musí mít přínos pro všechny tři strany – fanoušky, sponzory i nás. A jsem rád, že si nás neustále všímá víc a víc značek, které vědí, co chtějí, a se kterými nás spolupracovat baví.
Často trávíte čas po kavárnách. Je Pupík někdy smutný? Nemyslíš, že ho tenhle životní styl unavuje? Přece jen je to pořád zvíře.
Je to pořád zvíře, ale taky nejlepší přítel člověka. Že by se nějak trápil, to si nemyslím. Jak jsem říkal, vychází to celé hodně z jeho povahy. Je přátelský, hravý, je rád mezi lidmi, má rád děti i ostatní zvířata. I tady se baví, lidi na něho většinou všude hezky reagujou. Jsme i hodně venku, vlastně je se mnou 24 hodin denně a snažím se ten čas plánovat tak, aby si to užíval.
Smutný je vlastně jen tehdy, když ho nenechám hrát si v kavárně s nějakým jiným psem, to pak udělá polohu kuřete, natáhne přední i zadní nohy a nehnu s ním.
Přináší tahle "koníčková práce" do tvého života taky něco negativního? Třeba co se týká cestování? Nekomplikuješ si to?
Já vlastně nevím, jaké by bylo cestování bez psa, já jsem totiž předtím, než jsem si Pupíka pořídil, moc necestoval. To až teď. Jinak mě nic negativního nenapadá.
Reklama
Teď spolu navíc budeme cestovat dál, plánujeme velkou cestu přes Německo, Nizozemsko, Belgii a Francii… Pupík je prostě parťák a offline i online děláme jenom to, co nás baví oba. Kde aktuálně jsme a co zrovna vyvádíme, se pak samozřejmě nejrychleji dozvíte na instagramovém účtu @senorpupik.
foto: Michaela Cásková, zdroj: Instagram Seňor Pupík