Pavel Zima: Spoustě lidí teď došlo, jakou má Seznam vlastně sílu

Sázky na to, zda padne vláda Andreje Babiše poté, co Seznam Zprávy zveřejnil reportáž o jeho synovi, jsou již zřejmě vyplaceny. Vláda nepadla. Kauza jí ale přinejmenším hodně otřásla a spustila další vyšetřování, které se týká financování Čapího hnízda. Nás ovšem nezajímala ani tak samotná reportáž, na kterou si mohl udělat názor každý.

Reklama

S ředitelem exekutivy a komunikace Seznamu.cz Pavlem Zimou jsme se bavili o tom, jaká pravidla má Seznam Zprávy v rámci firmy, jak si zpravodajství udržuje nezávislost, ale i o tom, jak si uživatel internetu v dnešní době může udržet zdravý úsudek, co je ještě relevantní zpráva a co už fake.

Teprve až když kuchyň byla domalovaná, tak jsem se podíval, co se vlastně děje.

Do moderní kancelářské budovy na Smíchově, kde Seznam (asi sto metrů od sídla Mafry, jež dlí ve svěřenském fondu Andreje Babiše) sídlí, je poměrně snadný přístup. Tedy, nejenže je bezbariérový, ale stačí nahlásit příjmení, za kým jdete a už jste vlastně uvnitř. Všude tady vládne pohoda, a když se seznámíte s Pavlem Zimou, tak hned pochopíte proč. Stejná pohoda totiž vyzařuje i z něho. A vlastně se ani nedivíte, že když vyšla reportáž, která zahýbala českou politikou, tak zrovna maloval kuchyň. Proč také ne.

Vědělo vedení Seznamu dopředu o reportáži Sabiny Slonkové a Jirky Kubíka?

Můžu zcela v klidu odpřisáhnout, že nevědělo. Ta redakce funguje naprosto nezávisle. Já osobně jsem se o reportáži dověděl, když jsem doma večer maloval kuchyň. Začaly mi bzučet různé notifikace na mobilu. Teprve až když kuchyň byla domalovaná, tak jsem se podíval, co se vlastně děje. Zjistil jsem to asi v půl jedenácté večer. 

Kde tedy končí schvalovací proces takové zprávy, kvůli níž nakonec vypukla vládní krize, a hlasovalo se o pádu kabinetu? 

Je to čistě v rukách redakce a šéfredaktora. Je tam nějaký dohled redakční rady, ale ta spíš řeší věci až zpětně, když si někdo na něco stěžuje. Tahle rada vychází vstříc i výzvám našich uživatelů a diváků, když mají pocit, že jsme něco udělali špatně. Rada to řeší, odpovídá a zajišťuje nápravu, pokud je to potřeba. 

Nemám rád taková ta kdyby, ale nedá mi to: Kdybyste ten materiál viděli dopředu, bylo by to pro firmu nějaké dilema? 

Ono to "kdyby" vůbec není na místě, protože ta zeď mezi Seznamem jako firmou a redakcí je zásadní v tom, aby Seznam Zprávy mohl zůstat nezávislým médiem. Tady vlastně žádné "kdyby" neexistuje. Není tu žádná jiná varianta. 

A poté, co video začalo běhat po internetu, bylo vám jasné, že se Seznam stává i součástí politiky? 

Myslím, že součástí politiky je z principu jakýkoli zpravodajský server. Takže jsme její součástí vlastně už dlouho. Akorát si myslím, že teď spoustě lidem došlo, jakou má Seznam vlastně sílu. To tahle kauza jednoznačně ukázala.

Reportáž ze Švýcarska fungovala úplně jinak. Byla tak atraktivní, že její obsah okamžitě přebrala všechna média.

Co udělala ta reportáž s čísly Seznamu Zprávy? 

V úterý, tedy necelý den po nasazení reportáže, měl Seznam Zprávy absolutní rekord, bylo tam necelých 1,8 milionu reálných uživatelů. A asi 4,7 milionu page views, což bylo nejvyšší číslo pro Seznam Zprávy v historii. Spousta lidí se zkrátka přišla podívat. 

Za čísla jste tedy určitě rádi. Na druhou stranu přišly i jakési výhrůžky od šéfredaktora MF Dnes, které se týkaly vašeho majitele. 

My jsme napsali prohlášení, protože jsme vnímali, že Mafra a Jaroslav Plesl jaksi přestřelili, a potřebovali jsme se jako firma ohradit. Jinak redakce na to nereaguje vůbec. Ta si žije dál svůj život a já momentálně ani nevím, co teď připravují. Fungujeme dál podle pravidel, která jsme zde měli nastavená už předtím. A jsem přesvědčený, že tahle pravidla jsou jediná možná, jak by mělo v západní demokracii fungovat médium. Že to někteří vidí jinak, tak to je nám asi jedno.

Řekl jste, že si hodně lidí možná uvědomilo, jakou sílu má Seznam ve společnosti. Jakou sílu tedy podle vás má?

Má sílu v dosahu 95 procent české internetové populace. To je v absolutních číslech přes sedm milionů lidí. Každá zpráva, kterou Seznam vydá, může mít tedy až takovýto zásah. Reportáž ze Švýcarska samozřejmě fungovala úplně jinak. Byla tak atraktivní, že její obsah okamžitě přebrala všechna média. Takže se o ní nějakými kanály dozvědělo takřka sto procent internetové populace. A všichni si na ten materiál udělali nějaký názor.

To ale neznamená už jen odpovědnost pro Seznam Zprávy, ale pro celou firmu, ne?

Firma samozřejmě cítí odpovědnost za všechny svoje služby. Co se týče zpráv, tak to znamená, že se snažíme, aby každý náš zpravodajský server byl pokud možno stoprocentně objektivní. To je vlastně i jediný kontakt, který má vedení firmy s redakcí.

Otázka, jestli já bych takovou informaci zpracovával jinak, je zde zase naprosto irelevantní. Já nejsem ve vedení redakce.

Říkáme jim jediné: Musíte být jednoznačně objektivní, zprávy musejí být jednoznačně ověřené, a to z více zdrojů. Prostě základní novinářská pravidla, která samozřejmě lidé ve vedení redakcí velmi dobře znají. Já jsem přesvědčený, že jsme je splnili i v dané reportáži a ta zpráva měla jít ven.

Ona je jedna věc to sdělení a druhá její forma. Nebyla to vlastně jen zpravodajská reportáž, ale jakýsi polodokument o práci reportérů. Nesnižuje to ten obsah?

To už je samozřejmě věc názoru. Já plně respektuji to, jakou formu zvolila redakce. Otázka, jestli já bych takovou informaci zpracovával jinak, je zde zase naprosto irelevantní. Já nejsem ve vedení redakce.

Jak Seznam nakládá s odpovědností, co se týče i dalšího obsahu. Třeba toho přebíraného z jiných serverů. Jak řešíte to, aby Seznam nešířil dezinformace a fake news?

I u toho přebíraného obsahu, který máme ve feedu na hlavní stránce, což představuje nějakých sto a více webů, sedí směna editorů. Editor musí vždy posoudit, jestli daná zpráva splňuje naše pravidla. A jedním z těch pravidel je právě to, že nesmíme přebírat fake news obsah.

Je jasné, že dneska se stoprocentně spolehnout nedá na nic. Mašinérie fake news a různých trollů zde jede na plné obrátky.

Je to tedy na odpovědnosti daného člověka, jestli zprávu na homepage pustí. Funguje tam i stroj, který ovšem jen dané zprávy cílí na jednotlivé uživatele. Každý uživatel má tedy na domovské stránce Seznamu svůj vlastní personalizovaný obsah.

Těch informací je obecně obrovské množství. Někdo spíš důvěřuje zpravodajským serverům, ale roste třeba počet těch, kteří zaměňují za zpravodajství to, co se píše na sociálních sítích. Jak se tomu dá čelit?

Orientovat se v tom obrovském přísunu informací je určitě strašně těžké. A zrovna tohle téma je součástí naší CSR strategie, v níž bychom se chtěli v příštím roce hodně podílet na edukaci společnosti, jak vlastně identifikovat zprávy, které jsou fejkové, jak si ověřovat zdroje, jak se kriticky dívat na jakoukoli zprávu, kterou se člověk dočte.

Je jasné, že dneska se stoprocentně spolehnout nedá na nic. Mašinérie fake news a různých trollů zde jede na plné obrátky, a proto je tak těžké si informačně nenaběhnout. O tom se nedávno přesvědčili i někteří poslanci ve sněmovně, kteří si mysleli, že nabídka zlevněného sushi je opravdu od Tomia Okamury. 

Tou edukací se budete zabývat nějak trvaleji, nebo jde o jednorázovou akci?

Nebude to jednorázové. Chceme k tomu vytvořit dlouhodobou komunikaci a strategii. Bavíme se třeba i o tom, že bychom objížděli školy s jakousi road show a snažili se vzdělávat ty, kteří jsou na dezinformace a sociální sítě nejnáchylnější, a to jsou děti. I s ruskými vlivy a se vším, co tu je za informační tlak, je hodně těžké poznat, co je ověřené, a udělat si názor.

A nelepší se to přece jenom? Nezačíná lidi zase cena informace zajímat? Třeba starší lidé už začínají chápat, že ne všechno, co jim přijde po mailu, je hodné nějaké pozornosti.

Na to asi nemáme dost dat, abychom to mohli říct. Třeba moji rodiče vypadají, že nejsou ovlivněni takřka ničím, protože jsou vzdělaní, na internetu jsou dlouho, čtou, zajímají se o to, co se kolem nich děje.

Některé dezinformace se mezi lidmi šíří i proto, že uvěří jednomu zdroji, přitom dneska je potřeba hledat.

Ale dovedu si představit, že existuje zase spousta seniorů, kteří se dívají na televizi Barrandov a berou ji za hlavní zdroj svých informací, věří tomu, co tam pan moderátor vypráví.

Co se dá vlastně konzumentovi zpráv dneska poradit? Číst všechno, nečíst nic? 

Určitě před nějakým rozesíláním hoaxů použít vyhledávače jako Seznam nebo Google a zkusit nahlédnout na danou informaci i z jiných zdrojů. Některé dezinformace se mezi lidmi šíří i proto, že uvěří jednomu zdroji, přitom dneska je potřeba hledat. Ověřit si, že je něco hloupost, je podle mě z tohoto pohledu ještě pořád docela jednoduché.

Jak se podle vás daří tu důvěryhodnost obsahu a služeb udržet Seznamu?

Důvěryhodnost se samozřejmě nedá plánovat dopředu, ta se dá jen dlouhými léty zkušeností uživatelů a čtenářů získat. Pak je samozřejmě mnohem jednodušší ji ztratit, než ji dlouhé roky získávat zpět. My se snažíme být důvěryhodní už dvacet let a zatím se nám to podle mě docela daří. Nesmíme dělat chyby, to je celé.

Pokud se na Seznamu, a tím myslím i na neveřejných platformách, objeví nějaký nenávistný nebo jinak nebezpečný obsah, jak to řešíte?

Máme k tomu dané přesné procesy. Ať už se to týká lidí z help desku, nebo když dorazí podobné emaily do našich redakcí, vždy se to nakonec dostane k zodpovědným lidem, kteří vědí, co mají s takovým obsahem dělat. Toho obsahu není naštěstí moc. Třeba diskuse na Novinkách je moderovaná, takže se tam všechny protizákonné, rasově či nějak jinak nenávistné komentáře odstraňují rutinně ihned. Naše redakce navíc vydávají takový obsah, aby k nenávistným komentářům nebyl důvod. 

Jaká je v tomhle světě oněch komentářů, fake news a hoaxů role klasické žurnalistiky?

Naprosto klíčová. Dneska může s pomocí Facebooku nebo dalších sociálních sítí šířit hoax nebo fake news prakticky každý a je potřeba, aby tu bylo co nejvíc kvalitních novinářů, kteří zprávy zpracovávají poctivě a správně, a aby ta média, která mají nějaký dopad, dělala svou práci dobře a byla důvěryhodná. Aby se pak celá společnost nezvrhla k tomu, že se žádným médiím nedá věřit, což tu s velkou podporou některých našich politiků docela často zaznívá.

Ve světě, kde se nedá věřit vůbec ničemu, by se nedalo ani žít. Byl by to život v naprosté paranoie.

Nemůžeme se zkrátka dostat do stavu, kdy nám bude někdo tvrdit, že jediná informace, která je správná, je ta, kterou má na Facebooku nějaký ruský troll. A tady musejí novináři sehrát klíčovou roli. To oni musí dokazovat všem divákům, čtenářům a uživatelům, že tu práci dělají dobře a že má smysl hledat relevantní informace v relevantních médiích. 

Není naopak to povolání ohrožené, když může být novinářem vlastně každý, kdo si založí nějaký blog?

I z téhle strany se na to dá samozřejmě dívat. Ale my všichni přece potřebujeme, aby tady profesionální novináři vydrželi, jinak tady nevydržíme my jako civilizace. Myslím, že ve světě, kde se nedá věřit vůbec ničemu, by se nedalo ani žít.

Byl by to život v naprosté paranoie, co která informace znamená, jestli je v té lahvi od sodovky voda, nebo jestli nám tam někdo nalil něco jiného. Z toho bychom se všichni zbláznili. Proto je tady potřeba udržet základní uvěřitelné pilíře demokratického uspořádání a za mě je jedním z těch pilířů kvalitní novinařina a objektivní zpravodajství. A o to se snaží i Seznam.

Každá firma má ale nějaký zájem. Minimálně vydělávat. I když jste mluvil o té "zdi" mezi Seznamem a redakcí, může být takové zpravodajství opravdu nezávislé?

Ale tak je to i všude ve světě. Se stranickým plánováním už jsme to v téhle zemi zkoušeli a nikam jsme to nedotáhli. Tam opravdu žádný zájem firem nebyl. Ale byl tam jeden centrální zájem. Jde o to, aby mediální trh fungoval sám o sobě. Kdo dělá dobrou žurnalistiku, tak má uživatele, a tím pádem je schopný i nějak prosperovat. Kdo to dobře nedělá, tak na trhu nemůže přežít. A tomuhle bych já rád věřil.

Jak poznáme, že se lidi zase začnou vracet k seriózním ověřeným informacím?

To poznáme velice jednoduše. Najdou si dané médium druhý den zase. Je to úplně jednoduché. Párkrát to zkusí, řeknou si "ano, tady dostávám relevantní informace" a začnou dané médium používat pravidelně. To je podle mě nejlepší odměna pro jakékoli vydavatelství, ať už dělá papírové noviny, nebo zpravodajský server.

foto: Archiv Seznam.cz