Rozhovor: Senioři mají leckdy pestřejší sexuální život než my

Pod pojmem „důchodce“ si hodně lidí představí babičku v šátku sedící na lavičce kdesi na návsi. V kulturním a vzdělávacím Centru Elpida mi ale došlo, že stárnutí může vypadat zcela odlišně. A kromě témat typických pro tento věk, jako je osamělost a úbytek sil, jsme se s Ladou Brůnovou, která v Elpidě pracuje, dostaly i na témata jako hipsterské babičky, sex ve stáří nebo tzv. oldtubering.

V kavárně Centra Elpida na Pankráci, kde jsme se s Ladou sešly, bylo živo. Převážně ženské osazenstvo si povídalo u kávy nebo čaje, ale žádné stěžování. Zaslechla jsem jednu paní, jak vypráví, že se chystá cestovat na Srí Lanku, a pak kolem mě prošla jiná v sytě růžovém triku, na první pohled plná energie. Sama Lada přiznala, že práce v Elpidě její představy o stáří změnila.

V momentě, kdy člověk nemusí otáčet každou korunu, může být stáří obdobím, ve kterém se lidé mohou začít naplno realizovat.

„Každý člověk, se kterým se tu dám do řeči, se mi otiskne do života. Zdejší životní příběhy jsou opravdu pestré. Často dostávám dotaz: Tak jací ti dnešní čeští důchodci vlastně jsou? Odpovídám, že senioři jsou nesmírně heterogenní skupina, a často jediné, co je spojuje, je věk, který je v Česku definován jako 65 plus. Stáří samozřejmě může být náročné, bolestivé a smutné, ale v momentě, kdy člověk nemusí otáčet každou korunu a je do nějaké míry soběstačný, může být obdobím, ve kterém se lidé mohou začít naplno realizovat – třeba se učit věci, na které dříve neměli čas.“

Elpida existuje už šestnáct let. Co je jejím cílem a jak funguje?

V Elpidě se snažíme pomáhat seniorům, aby se stali samostatnou, soběstačnou a respektovanou součástí společnosti. Naším klíčovým projektem je kulturní a vzdělávací centrum, máme jedno na Pankráci a druhé v Holešovicích, kde probíhají nejrůznější kurzy. Nejoblíbenější jsou v současnosti ty jazykové, což se pojí s tím, že starší lidé čím dál víc cestují a chtějí být v zahraničí soběstační, nechtějí ztratit kontakt s vnoučaty, která se narodila v jiné zemi, nebo třeba jen chtějí nakupovat na zahraničních e-shopech. Vede samozřejmě angličtina, němčina a španělština, ale je zájem i o exotičtější jazyky.

Skrze 3D brýle ukazujeme seniorům místa, kam by se běžně nedostali. Nedávno jsme se třeba potápěli se žraloky.

Oblíbené jsou počítačové kurzy, i když dnes už se zájem přesouvá spíš ke smartphonům a tabletům. Máme třeba skvělou poradnu s O2 guru, kdy člověk může přijít se svým zařízením a říct, že chce pomoct s konkrétním úkonem. Já sama mám hodně ráda Senior Cirkus, který u nás vede akrobat slavného Cirku La Putyka Daniel Komarov, který seniory zasvěcuje do základních cirkusových praktik, jako jsou žonglování, rovnováha a koordinace.

V nabídce máme také kurz tvůrčího psaní se spisovatelkou Markétou Lukáškovou, kroužek amatérských fotografů nebo tréninky paměti. Ve spolupráci s Lukášem Houdkem z HateFree pořádáme workshopy virtuální reality, kdy skrze 3D brýle ukazujeme seniorům místa, kam by se běžně nedostali. Nedávno jsme se třeba potápěli se žraloky. Ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví připravujeme i tréninky paměti či mindfulness právě za pomoci virtuální reality. Je to opravdu velmi pestré.

Asi váš nejznámější projekt jsou Ponožky od babičky...

Ano, ten funguje už třetím rokem. Kdokoli nám může poslat nepotřebná klubka vlny nebo staré svetry, my je zrecyklujeme a následně pošleme pletařkám, kterých máme po celé České republice přes 200. Babičky upletou ponožky, pošlou nám je, my jim dáme etiketu a prodáme. Získané peníze dostávají pletařky a z části jimi financujeme chod našeho centra.

Ani ve vyšším věku zájem o tělesnou blízkost neztrácíme, problémem ale mohou být zdravotní indispozice, chybějící partner a obtížné seznamování.

Radost nám dělá i náš mezigenerační festival Old´s COOL. V rámci této přehlídky například spolupracujeme s fotografkou Bet Orten a stylistkou Veronikou Ruppert na výstavách, kde se v rolích modelů objevují naši senioři. Musím se smát, protože jsem si vzpomněla, jak Veronika oblékala jednoho našeho seniora do luxusní minimalistické severské pláštěnky asi za pět tisíc a on se nadšeně vyjádřil, že by se mu hodila na zahradu na postřik stromků.

Máme také sbor Elpida, který dnes tvoří pětadvacet dam ve věku od šedesáti do osmdesáti let. Sbor má za sebou řadu koncertů a nahrávek, mimo jiné s Please The Trees, Jaromírem Švejdíkem, Bonusem a dalšími. Naše zpěvačky koncertovaly na řadě velkých českých festivalů, třeba na Colours of Ostrava, Rock For People nebo United Islands od Prague. Nemůžu zapomenout ani na náš časopis Vital, který jsem já sama četla raději, než nějaká „cool“ média ještě předtím, než jsem začala v Elpidě pracovat. Je v něm totiž prostor ptát se zajímavých lidí na jejich životy, ale také se tam otevírají různá tabuizovaná témata spojená se stářím.

Například?

Jedno číslo se věnovalo sexu ve stáří. Nám možná přijde těžko uvěřitelné, že by naše babička vůbec ještě mohla mít nějaký sexuální život, ale je to tak. V Elpidě jsme dělali průzkum a výsledky ukázaly, že z dotazovaných 195 respondentek v důchodovém věku má pravidelný sexuální styk 21 %.

Ukázalo se, že je to velké téma, proto jsme se rozhodli seniorům ukazovat, jak v současnosti média fungují.

Je zcela přirozené, že ani ve vyšším věku zájem o tělesnou blízkost neztrácíme, problémem ale mohou být zdravotní indispozice, chybějící partner a obtížné seznamování. Na jedné přednášce jsme se potkali s profesorem Pirkem, který nahlas vyslovil to, co asi málo koho z nás napadne: Že senioři mají leckdy ten sexuální život pestřejší než třeba my, uhnaní třicátníci.

Provozujete také celorepublikovou bezplatnou službu Linka seniorů. S jakými problémy se na vás lidé nejčastěji obrací?

Snad každý den zavolá jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Úplně nejčastějším tématem na lince je ale samota. A není to jen tak, že by ti lidé nikoho neměli, často také cítí, že jejich příbuzní a děti mají svůj vlastní život, nechtějí je tedy obtěžovat, ale zároveň se jim stýská. Pocity samoty nabírají na intenzitě přes Vánoce, to jsou svátky, které v sobě mají velké očekávání, a potřeba nebýt sám je ještě silnější.

Třeba loni zavolal na linku starší muž, kterému už život nedával smysl. Jediné, co potřeboval vyřešit, byla pro něho velká kabela plná peněz. Říkal, že jeho děti jsou nevděčné, vzaly si od něho peníze na dům, ale ani nepoděkovaly. Rozhodl se, že skončí život, chtěl vyrazit na nádraží a skočit pod vlak. Během hovoru se ale podařilo nalézt hned několik důvodů, proč na nádraží nejet. Pán po svátcích zavolal znovu – jeho život prý dostal po hovoru nový směr. A s tou kabelou plnou peněz měl krásné, charitativní plány. Z každého příběhu, kdy se našim kolegům z linky podaří vrátit lidem chuť do života, máme velkou radost.

Co se týká těch „modernějších“ témat, zaznamenala jsem, že v Elpidě hodně řešíte téma fake news...

Ano, na něj jsme narazili před druhým kolem loňských prezidentských voleb. Uspořádali jsme besedu s manželkou prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše Evou, na kterou přijel i reportér Honza Novák z pořadu 168 hodin z České televize. Točil reportáž o e-mailech, které očerňovaly jednoho či druhého kandidáta. A když se účastníků diskuze zeptal, zda nějaký takový e-mail dostali, přihlásili se všichni.

Když jim nějaký e-mail přepošle František, kterého znají 30 let, tak mu snáze uvěří. Ale je fér říct, že takhle funguje i naše generace…

Ukázalo se, že je to velké téma, proto jsme se rozhodli seniorům předvést, jak v současnosti média fungují, že jim například mohou podsouvat či zatajovat informace v závislosti na tom, kdo které médium vlastní. Proto jsme také připravili cyklus přednášek Život v době informační, který probíhá přímo u nás v centru. Toto téma jsme také probírali v rámci festivalu Old´s COOL. Bylo ohromně zajímavé sledovat, jak to senioři vnímají, například je pro ně velmi důležitá role kamaráda. Tedy když jim nějaký e-mail přepošle František, kterého znají 30 let, tak mu snáze uvěří. Ale je fér říct, že takhle funguje i naše generace… Nebo když senior čte Lidové noviny skoro celý život, pak je pro něj zvyk železná košile a neřeší, kdo je jejich současným majitelem a jak to může obsah novin ovlivňovat.

Všeobecně asi panuje názor, že seniory je jednodušší manipulovat…

Přitom různé výzkumy ukazují, že zrovna v oblasti fake news a sklonu podléhat manipulaci není mezi seniory a středoškoláky zas takový rozdíl. Jak člověk stárne, ubývají mu síly a zcela přirozeně se zaměřuje na věci, které jsou pro něj nejdůležitější. A to v mediálním světě může být třeba strach z migrantů, za kterým se může skrývat strach z neznáma, nebo strach o přežití sebe či svého rodu. Potřeba ochránit svou rodinu a své potomky je jedním ze základních motivů existence. Senioři mohou být obecně zranitelnější v online světě, protože vyrostli v době, kdy tyto technologie neexistovaly, a oni si je teprve osahávají.

Senioři často očekávají, že člověk na druhé straně bude dodržovat stejný morální standard, jaký mají oni.

Takzvaní „šmejdi“ jsou zpravidla o několik kroků napřed a nebojí se používat praktiky, nad kterými zůstává rozum stát. Nemusí jít ale jen o virtuální svět, policie se na nás nedávno obrátila s prosbou, abychom seniory varovali před podvodníky, kteří volají na pevnou linku s tím, že se vnuk daného seniora dostal do problémů, například zdravotních, a okamžitě potřebuje peníze. Podvodníci komunikují velmi přesvědčivě a znají jména členů rodiny. Senior pak v domnění, že pomáhá svým blízkým, podvodníkovi uvěří a vydá mu veškeré své celoživotní úspory, které někdy dosahují vysokých částek.

Senioři disponují obranou proti manipulaci v podobě palety svých životních zkušeností. Na druhou stranu často očekávají, že každý bude dodržovat stejný morální standard, jaký mají oni. Žít v době, kdy osobní zájem je pro velkou část lidí na prvním místě, je pro ně jaksi obtížně srozumitelné.

Jak se seniory řešíte téma moderních technologií obecně?

Právě skrze počítačové kurzy, semináře a workshopy. Když se o nich bavím s kamarády, mají představu, že starým lidem ukazujeme, co je monitor, klávesnice a myš, ale to už v současnosti dávno neplatí. Mnoho seniorů je zvyklých tyto technologie používat, spíš tedy ukazujeme třeba bezpečnost na internetu, nakupování online, postup, jak si objednat letenku. Máme i kurz oldtuberingu, tedy youtuberingu pro seniory. Doba opravdu hodně pokročila.

Jsou podle vašich zkušeností senioři otevření změnám?

V pedagogice se obecně intenzivně řeší, že není ani tak složité přesvědčit člověka o tom, že by mohl něco dělat jinak, ale spíš je těžké ho udržet v tom, aby pokračoval. Chodí k nám mnoho aktivních seniorů, kteří mají „otevřené“ hlavy, a častou nám řeknou, že by je nenapadlo o něčem takto jinak přemýšlet. Přijdou domů a mají chuť dělat věci jinak, ale přirozeně člověk hrozně rychle sklouzne zpět k tomu svému stereotypu. Proto se snažíme být s nimi dlouhodobě v kontaktu, abychom jim ke změně pomohli.

Někde jsem četla, že na stáří je nejtěžší ztráta toho, co tvořilo celý život naši identitu. Vzhled, kariéra, případně sportovní úspěchy… Vždycky mě zajímalo, jak náročné to pro lidi je.

Významný zvrat je odchod do důchodu, ve kterém dnes lidé tráví třeba i dvacet let svého života, což je ohromné množství času. A lidé, kteří do té doby měli nějaký strukturovaný život a denní harmonogram, často najednou zjistí, že jsou celý den doma, že děti a vnoučata už je tolik nepotřebují. V momentě, kdy člověk nemá koníčky, je pro něho těžké s tím časem nějak naložit.

Když je člověk psychicky i fyzicky aktivní, tak to prodlužuje dobu, kdy je soběstačný, až o pět let.

Věřím, že v tom je i smysl našeho centra, že se tu lidé setkávají. Že když jdou senioři na angličtinu, tak ve výsledku vůbec nezáleží na tom, zda se naučí deset nebo dvacet slovíček, ale že mají ve svém harmonogramu jeden pevný bod, kdy se minimálně jednou týdně hezky obléknou, jdou na lekci, pak si tady v kavárně dají kávu a popovídají si. Ono je i prokázané, že když je člověk psychicky i fyzicky aktivní, tak to prodlužuje dobu, kdy je soběstačný, až o pět let. S tím ale bohužel náš stát moc nepracuje, spíše řeší, kam staré lidi umístit, proto se staví další a další zařízení. Přitom je mnohem důležitější je začleňovat do společnosti.

Dnes jsou senioři na jejím okraji, přitom dříve byli naopak velmi uznáváni. Co se tak změnilo?

Naše stereotypní odmítání starších lidí s tím, že „nerozumí modernímu světu“, může být poněkud krátkozraké. Už jen proto, že právě dnešní senioři jsou ti, kdo vymysleli internet. Vzájemné odcizení generací je pak do jisté míry dané zvětšující se geografickou, ale hlavně komunikační propastí. Ten trend je neúprosný. Málokdo vyrostl v rodině, kde se současně potkalo čtyři nebo pět generací, stále roste počet jednočlenných domácností. Velký vliv má i anonymita velkých bytových komplexů.

Pouze pět procent lidí nad 65 let má nějakou formu strukturovaného kontaktu s mladšími lidmi, přitom mezigenerační vazby mají provázanost se zdravím – osamělost a absence sociálních kontaktů prokazatelně podporuje vznik řady onemocnění, zkracuje život, posiluje deprese a rozvoj duševních poruch. Psychiatři přirovnávají její důsledky k alkoholismu nebo kouření, byla dokonce srovnávána s kouřením 15 cigaret denně. Proto se i zde v Elpidě snažíme o to, aby se potkávali lidé z různých generací, a připomněli si, že se od sebe mohou vzájemně hodně učit – a to nejen mladí od starších, ale že i pro seniory může být obohacující se s mladými setkávat a vnímat svět jejich očima.

Hodně mladých lidí má asi i pocit, že jim starší generace nemá co nabídnout…

Ano, bohužel i v médiích jsou senioři často prezentováni stereotypně, tedy jako lidé bez peněz, kteří čtou reklamní letáky a řeší jen slevy a nemoci. Ne každý má samozřejmě možnosti chodit na kurzy nebo za kulturou, ale myslím, že konotace ke slovu „důchodce“ máme dost nešťastné. Na druhé straně už existuje hodně projektů, které tyto stereotypní představy boří a ukazují, že stáří může být daleko pestřejší.

Reklama

Například se mi hrozně líbí projekt Kafe s babi, kdy si tři vnoučata řekla, že každý týden vezmou svou babičku do kavárny, aby nebyla sama doma. A vyzývají k tomu další mladé lidi. Touhle iniciativou chtějí trochu „odhipstřit“ kavárny, „pohipstřit“ babičky a pomoci zmenšit tu mezigenerační propast. V návaznosti na tento projekt bychom také chtěli udělat takovou seznamku pro mladé i starší lidi, kteří by zde v Praze měli o podobná setkávání zájem. 

foto: Ondřej Tylčer, Jan Bartoš a Elpida, zdroj: Elpida