Projet se na kole, užívat si ubíhající cestu a ohromující výhledy, a přitom se nehnout z místa. Uprostřed evropského léta ujet desítky kilometrů na běžkách zasněženými pláněmi a reálně se nepohnout o jediný metr. V realitě ne, v té virtuální však ano. Loni v květnu jsme si na festivalu Czech VR fest mohli ověřit, jak rychle proniká virtuální realita do oblasti sportu, sexu, vzdělávání i realit.
Virtuální realita nám klepe na dveře hlasitěji než kdy dřív a svou reálnost přiživuje tím, že do svého světa vtahuje víc a víc našich smyslů.
A neustále se přibližuje realitě nevirtuální. Když jedete na kole s virtuální realitou na očích, tak díky technologiím náročnost šlapání odpovídá náročnosti terénu v dané lokalitě. Když běžkujete, v uších slyšíte reálné zvuky pohybu běžek v uježděném sněhu.
Grafika ještě není dokonalá, ale u mořského dna zkrátka jste
A teď si představte, že vám brýle nasadí v simulátoru volného pádu, a vy se proletíte okem tornáda, vesmírem nebo si dáte klasický seskok z letadla. Virtuální realita nám klepe na dveře hlasitěji než kdy dřív a svou reálnost přiživuje tím, že do svého světa vtahuje víc a víc našich smyslů. V České republice se nově můžete s virtuální realitou podívat i pod hladinu moře. Oblečte si plavky, cesta totiž bude mokrá.
Šnorchlování ve Špindlu
Frank Azor ze společnosti Alienware říká, že jakmile se začne vývoj virtuální reality orientovat kromě vizuálních taky na tělesné prožitky, jako je vnímání teploty, vůní či tlaku, začneme virtuální realitu vnímat jako mnohem skutečnější a její virtuálnost se začne pomalu vytrácet. Tajemství úspěchu bude do budoucna tkvět v zapojení všech pěti smyslů, reálnosti provedení a příběhu, který uživatele vtáhne do děje.
Česká republika je po Švédsku a Německu třetí zemí na světě, kde je možné si virtuální realitu pod vodou vyzkoušet.
Na zvyšování uvěřitelnosti virtuálních zážitků zapracovali i vývojáři z týmu Ballast ze San Franciska a Česká republika je po Švédsku a Německu třetí zemí na světě, kde je možné si virtuální realitu pod vodou vyzkoušet.
V bazénu vás musí ukotvit, jinak byste se při úprku před žralokem praštili do hlavy o jeho okraj
Osobně jsem si ji šla zažít necelý týden po mém návratu z dovolené na Filipínách, takže jsem reálný zážitek ze šnorchlování mezi korálovými útesy měla ještě živě v paměti. Jak moc se virtuální realita přibližuje té skutečné? A jak lehce se dá náš mozek oblafnout?
Připoutejte se, prosím
Podmořskou virtuální realitu si vyzkoušíte v kruhovém bazénu o průměru asi 8 metrů. Za okny aquaparku vidíte zasněžené vrcholky hor a nic nenapovídá tomu, že by kolem vás měla za chvíli proplout velryba. A ono ejhle. Kolem pasu vám dají pěnový plavecký pás, který vás bude nadnášet, popruhem vás připnou ke dnu bazénu (jinak byste totiž během dvou vteřin narazili do zdi), na hlavu dostanete klasické potápěčské brýle s nainstalovaným zařízením, ve kterém poběží váš 360° virtuální podmořský svět. Včetně realistického zvukového doprovodu.
Třeba nad tím, jak je možné, že při šnorchlování nevidím svoje ruce, přestal můj mozek za pár vteřin přemýšlet.
Šnorchl do pusy, ponořit se a už to jede. Korálové útesy, vrak lodi, podmořská jeskyně, obrovitánské velryby, medúzy, ryby a želvy. Absence gravitace usnadňuje přenos do virtuálního světa a smyslová zkušenost je o to reálnější, jelikož vás obklopuje studená voda v bazénu. Omezený přísun kyslíku – způsobený tím, že dýcháte šnorchlem – pak váš mozek začne za chvíli vyhodnocovat jako to, že opravdu reálně šnorchlujete pod vodou s rybičkami. Takže jsem i přes nedokonalou grafiku asi po 30 vteřinách zapomněla na to, že už vlastně nejsem u moře.
Žraloka? Děkuji, nechci
A když jsem pak proplula vrakem staré lodi a dostala se do temných vod, začala jsem regulérně cítit strach z toho, že nevím, co mě v temné vodě ještě potká, a byla jsem lehce paranoidní z toho, jestli tam náhodou nějaký vtipálek nenaprogramoval žraloka z Čelistí.
Typický pohled na kosatku ze dna bazénu ve Špindlu
Zpátky do reality mě čas od času zatáhl jen řetěz připevněný ke dnu bazénu nebo dotek nohy o dno (hloubka bazénu je jen 1,40). Ale třeba nad tím, jak je možné, že při šnorchlování nevidím svoje ruce, přestal můj mozek za pár vteřin přemýšlet.
Vzpomínky jako živé
Od mé zkušenosti s podvodní virtuální realitou už uběhlo několik týdnů, ale celý zážitek si dokážu velice živě vybavit. Přemýšlela jsem, co dalšího z mé reálné dovolené by se dalo do budoucna takhle "nafejkovat", a dospěla jsem k tomu, že hypoteticky skoro všechno. Koupání ve vodopádech? Ano. Skákání do zatopených jeskyní? Ano. Jídlo v místních restauracích? Ano. A mohla bych pokračovat...
Za pár let tak možná místo jediného zážitku prožijeme plnohodnotnou exotickou dovolenou, aniž bychom museli vystrčit nos z republiky. Ušetříme si desítky hodin cestování do vzdálených destinací a budeme zavření ve speciálně vybavených resortech, kde s brýlemi na očích za několik hodin zažijeme tolik zážitků jako já za dva týdny na Filipínách.
Reklama
Otázkou zůstává, jestli náš mozek a tělo budou schopny iluzi reality zpracovávat stejně dobře a stejně rychle, jako to brzy zvládnou grafici, programátoři a zkušení "experience makeři". A co se s naší psychikou bude dít, když se budeme pravidelně prohánět zasněženými pláněmi a pak půjdeme ven v kraťasech, protože bude půlka července. Nebudeme časem zmatení a v realitě neukotvení, když budeme šnorchlovat s mořskými rybami ve sladké vodě a když nás každý večer bude doma čekat jiná, ideálně exotická virtuální milenka?
foto: Ballast VR, zdroj: Ballast VR
