Tým vědců z University of Washington vymyslel zajímavý projekt neoficiálně nazývaný „Internet of Bees“ (internet včel). Ten nenápadně parafrázuje běžně zažitý pojem „Internet of Things“ (internet věcí). Včelám či čmelákům jsou osazovány odnímatelné minibatůžky, jež obsahují překvapivé množství senzorů. Ty monitorují teplotu, vlhkost a intenzitu světla, k tomu mají k dispozici data o poloze. Farmář tak díky včelám či čmelákům může vědět o své farmě víc, než by možná chtěl.
Tento batůžek váží 102 miligramy, tedy stejně jako asi sedm zrnek syrové rýže. Je napájen malou dobíjecí baterií, která má výdrž sedm hodin a bezdrátově se nabíjí v noci, když jsou včely schované v úlu. Doba klidu, kdy jsou včely v noci v úlu, slouží nejen k dobití baterie, ale také ke stažení nasbíraných dat pomocí metody nazvané backscatter. Ta umožňuje zařízením sdílet informace tím, že odrážejí rádiové vlny přenášené z blízké antény.
Víc o farmě i včelách
Podobné experimenty mohou farmářům do jisté míry přirozenou metodou pomoci poznat jejich půdu a plodiny. Na druhou stranu získaná data umožní vědcům dozvědět se víc o samotných včelách, a to zejména v rámci úsilí o zastavení globálního poklesu jejich počtu.
Včely nepotřebují nabíjení, takže mohou shromažďovat data po celý den, zatímco drony mohou létat pouze 10 až 20 minut.
Zemědělci dnes poměrně běžně používají pro sledování svých polností drony, ale včely vybavené množstvím užitečných senzorů oproti bezpilotním malým letadlům nabízejí určité výhody. Nepotřebují nabíjení, takže mohou shromažďovat data po celý den, zatímco drony mohou létat pouze 10 až 20 minut.
Reklama
Šéf výzkumného týmu Shyam Gollakota uvedl, že jejich projekt jako první ukázal, jak se veškeré snímání potřebné pro následné výpočty dá provádět za použití hmyzu, a že k němu není třeba letadel. Samozřejmě existují i nevýhody, z logiky věci mezi ně patří nemožnost řídit pohyb včel a také jejich omezená nosnost.
foto: Shutterstock, zdroj: Technology Review