„Bahamy jsou známé díky slunci, písku a plavajícím prasatům,“ píše se v National Geographics. O poslední bod se významně zasloužil T. R. Todd, autor knihy Pigs of Paradise. Z plavajících prasat udělal fenomén, který dnes miluje takřka celý svět. Podle něj zkoumání tohoto zvířete rozšiřuje způsob, jakým na zvířata nahlížíme obecně.
Roztomilé strakaté prase plavající v blankytně čistém oceánu vedle sexbomby v bikinách. Trochu exotická představa. O to právě ale podle Todda jde. Tvrdí, že prasata stimulují lidskou představivost. Je to snad proto, že jsou lidem, co do uspořádání organismu a stavby těla, v mnohém podobná? „Prasata jsou fascinující zvířata z mnoha důvodů. Tato exploze popularity by se podle mého názoru nikdy nestala, kdyby byly Bahamy osídleny třeba kuřaty,“ řekl v rozhovoru pro Psychologytoday.com.
Prasečí ostrov
V bahamském okrsku Exuma u Big Major Spot žije rodinka růžových a hnědých prasat, která se tu volně procházejí po bílých plážích a plavou v moři. Místní je dobře znají, a proto ostrovu neřeknou jinak než „Prasečí ostrov“ a pláži „Prasečí pláž“. Prasátka jsou velmi přátelská, protože jsou zvyklá, že od lidí dostávají jídlo. Jakmile zbystří projíždějící loď, vydají se ji pozdravit.
Neustále rostoucí popularita bahamské atrakce je podle některých hlasů největším úskalím pro pohodu zvířat.
Neostýchají se doplavat až přímo k ní a jako psi loudit laskominy. Lidé většinou podlehnou jejich roztomilosti a něco jim dají, a tak se prasata na svém ostrově mají jako... prasata v moři. Díky T. R. Toddovi, který v roce 2014 prasečí ostrov představil, zpráva o plavajících vepřích oběhla celý svět. Dnes jsou vyhledávanou turistickou atrakcí.
Daň za popularitu
Jenže právě neustále rostoucí popularita bahamské atrakce je podle některých hlasů největším úskalím pro pohodu zvířat. Mezi ony hlasy patří třeba ten, jímž se ozývá bojovnice za práva zvířat a veganka Michelle Cehnová, která v rámci líbánek s manželem prasečí ostrov navštívila. To, co zde nalezla, ji ale místo potěšení spíše vyděsilo. Popsala to v článku, který byl publikován na serveru WorldOfVegan. Cehnová informuje o zástupech hladových prasat, která poté, co zjistí, že pro ně nemáte žádné jídlo, absolutně ztratí zájem o jakoukoliv komunikaci.
Podle toho, co zjistila od místních obyvatel a co konzultovala s ředitelkou organizace Farm Sanctuary a expertkou přes prasata, tak prasečí ostrov ve skutečnosti žádným rájem není. Jednak zde prasatům chybí bahno, ve kterém se běžně válí, a nemohou tak uniknout před věčným sluncem, které jejich pokožce může způsobit rakovinu stejně jako lidem.
Prasata tu nejsou ve svém přirozeném prostředí. Chybí jim třeba bahno, které je chrání před sluncem.
Za další prý místní regulují množství prasat, která by se neměla přemnožit. A tak je zabíjejí a jedí. Jediným zdrojem potravy pro prasata je písčitá pláž, kam jim turisté nebo místní nosí jídlo. Pokud jej nemají dostatek, mohou být agresivní a turistům nebezpečná. Cehnová zmiňuje několik případů napadení turisty prasetem a přidává informaci, že ani ona se kousnutí nevyhnula, ačkoliv k němu došlo náhodně.
Mají je tu rádi
Co na to všechno Todd? V rozhovoru pro Psychologytoday řekl, že ví o obavách, které mají někteří lidé o plavající prasata. On sám se však domnívá, že se zde prasata mají nyní víceméně dobře a to, co by mohlo představovat problém, že se řeší. Řeší to místní a řeší to bahamská vláda, která by byla sama proti sobě, kdyby se s prasaty něco stalo nebo kdyby byla v nepořádku. Pořád totiž představují velký zdroj peněz, protože jsou často jedinou nebo hlavní, atrakcí, za níž se sem sjíždí lidé z celého světa.
Člověk cítí touhu a potřebu koexistovat se zvířaty, protože představují jeho spojení s přírodou a ukazují to, co je v něm nejlepší.
Hlavním důvodem je ale podle Todda skutečnost, že je lidé mají rádi. Tedy místní, vláda i turisté. „Slyšel jsem, že země pracuje na zavedení formálních předpisů a standardů pro plavající prasata, což by podle mého názoru bylo v dlouhodobém horizontu chytrým krokem,“ řekl. Ve své knize pak tématu nutnosti ochrany plavajících prasat věnoval celou jednu kapitolu. Zmiňuje zde právě i nové předpisy a normy, které byly zavedeny, aby byly pro prasata zajištěny slušné životní podmínky. Todd v knize tvrdí, že se věc vyvíjí pozitivním směrem.
Koexistovat se zvířaty
Prasečí ostrov veřejnosti odhalil novou tvář těchto zvířat. Mnozí lidé by se s nimi běžně nesetkali. Viděli by je jednou za čas na statku nebo zpracovaná na talíři. I Cehnová připouští, že mnoho lidí přestalo díky fenoménu plavajících prasat jíst vepřové maso. Protože se na prasata najednou dokázali podívat z jiného úhlu pohledu. Jako na inteligentní zvířata s potřebou sociálního kontaktu, podobně jako mají psi nebo kočky. Podle Todda zase ve vztahu, který k prasatům chovají místní, nacházíme prastarou skutečnost, že člověk cítí touhu a potřebu koexistovat se zvířaty, protože představují jeho spojení s přírodou a ukazují to, co je v něm nejlepší – upřímnost, přirozenost a autentičnost, věrnost a oddanost.
Reklama
A právě to nejlepší v lidech dle Todda plavající prasata probouzejí. Lidé se o ně starají. Nejenže je krmí a napájejí, ale staví jim přístřešky a vodní napajedla. Třeba je i začnou mazat opalovacím krémem, aby zamezili negativnímu vlivu slunce na jejich pokožku, což by doporučovala ředitelka organizace Farm Sanctuary. Kde tedy leží pravda o prasečím ostrově? Jedná se o turistickou atrakci, kde jsou zvířata člověkem využívána, nebo zde prasata naopak slouží k tomu, aby člověk o zvířata lépe pečoval a nahlížel na ně i z jiného úhlu než jako na maso?
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: PsychologyToday