Kuřecí průmysl je špinavý obchod. Bohužel pro ptáky je ale také ziskový. Na drůbeží farmě poblíž Colchesteru v jihovýchodní Anglii se v kurnících tísní tisíce kuřat na hromadách vlastních exkrementů, popisuje The Economist. Prostor nebude vyčištěn, dokud nebudou ptáci zabiti. A pak přijdou další. O krutých podmínkách, které kuřata a slepice zažívají na farmách, jsme psali i na Flowee. Bez ohledu na tyto podmínky se obchodu s kuřecím masem stále daří. Od roku 1990 vzrostl až o 70 procent. Jak to?
Aktuálně se řeší kauza polského hovězího z nemocných zvířat, které se dostalo i do Česka. Je tedy lepší kupovat kuřecí? Kuřecí maso je levné a taky chutné. Jeden kilogram stojí v Americe jen 1,92 dolaru (asi 43 Kč). Od roku 1957 se navíc selektivním chovem kuřata pořád zvětšují, aby byl jeden kus schopen zasytit celou rodinu. Autoři studie provedené na University of Alberta mezi lety 1957, 1978 a 2005 zjistili, že po 56 dnech života měli ptáci průměrnou váhu 0,9 kg v roce 1957, 1,8 kg v roce 1978 a v roce 2005 už neuvěřitelných 4,2 kg.
Profylaxe zemědělcům umožnila chovat kuřata v podmínkách, které by dříve byly považovány za zcela nepřijatelné.
Vzhledem k tomu, že produkce jednoho velkého ptáka je výhodnější než dvou menších, dávají dnes zemědělci jen 1,3 kg zrna na produkci 1 kg kuřecího masa, což je oproti roku 1985, kdy bylo na jedno kilo masa potřeba 2,5 kg zrna, značný pokles.
Řeší to antibiotika
Intenzivní používání antibiotik usnadňuje zemědělcům práci – nemusí se už sami tolik starat o zdraví a pohodu kuřat. Před druhou světovou válkou byla většina ptáků chovaná na malých pozemcích. Zemědělci chovali slepice kvůli vejcím a jejich maso prodávali, když už byly moc staré na jejich nošení.
V 80. letech se lékaři obávali zvýšené konzumace hovězího a vepřového kvůli množství nasycených tuků.
Profylaxe, tedy ochrana před zhoubnými nemocemi, ale zemědělcům umožnila chovat kuřata v podmínkách, které by dříve byly považovány za zcela nepřijatelné. Ptáci v kotcích nemají prostor na pohyb, a vyžadují tedy méně potravy, což je pro zemědělce opět přínosné.
Škodlivé červené?
Zemědělci profitují i z pověstí kolujících o zdravém charakteru kuřecího bílého masa. V 80. letech se lékaři obávali zvýšené konzumace hovězího a vepřového kvůli množství nasycených tuků, o nichž se tvrdilo, že zvyšují riziko srdečních onemocnění. Když se tyto pověry rozptýlily, začalo se zase tvrdit, že červené maso může u člověka zvyšovat riziko rakoviny tlustého střeva.
Oproti tomu zdravé, lehké a dietní bílé kuřecí maso nic takového nepřináší. A tak poptávka po kuřecím roste. Výsledkem je, že kuřecí je nyní nejpopulárnějším masem na světě. A na tomto úžasném obchodování se podílí opravdu celý svět. Amerika a Brazílie, dva největší světoví vývozci kuřat, produkují rovněž obrovské množství krmiv, což jsou mimo jiné hlavní náklady na chov drůbeže.
Objevují se ptačí chřipky, které mohou celou takto pevně vybudovanou a parádně fungující strukturu rozbít jako domeček z karet.
V Thajsku a Číně dominuje trh se zpracovaným masem, který nevyžaduje kvalifikovanou práci. Rusko a Ukrajina se také stávají čistými vývozci, protože se rozrůstá jejich produkce obilovin. To vše však není bez potíží. Objevují se ptačí chřipky, které mohou celou takto pevně vybudovanou a parádně fungující strukturu rozbít jako domeček z karet.
Důstojné kuřecí
Ten domeček se ovšem boří jen z pohledu konzumentů. Než se státy dohodnou, jestli nemoc už pominula, nebo ještě trvá, produkce kuřat běží spolehlivě dál. Ta kuřata, která nejsou kvůli embargu poražena, přirozeně hynou. Nevyplatí se je totiž zabíjet. Pak někdo rozhodne, že je po nemoci, a produkce běží dál.
Reklama
Kvůli aktivitě organizací zaměřených na dobré životní podmínky zvířat, ale i díky úřadům a pohledu konzumentů na to, co je "opravdu zdravé", se povědomí o situaci kuřat naštěstí zvyšuje. A více spotřebitelů je nyní ochotno připlatit si za maso zvířat, která jsou chována v důstojných životních podmínkách. Každý může tyto snahy podpořit a nečekat, až se objeví kauza podobná té aktuální s polským hovězím.
foto: Shutterstock, zdroj: The Economist