Člověk, který dostane Nobelovu cenu v oblasti vědy a výzkumu, představuje jedince, který svými intelektuálními schopnostmi vysoko převýšil své okolí. Takový člověk pak má status někoho, jehož myšlenky normální lidé budou těžko chápat.
Život laureátů Nobelovy ceny (opět musíme zdůraznit, že za vědu a výzkum, nikoli za mír či literaturu) se po jejím udělení proměňuje. V rámci své univerzity se stávají nedotknutelnými, protože představují její prestiž, a hodnota této prestiže bývá větší, než cokoli dalšího onen laureát vyzkoumá a vybádá. Ono také totiž to, co někteří „vyzkoumají“, má poměrně malou vypovídací hodnotu, není-li to přímo – nebojme se říci – hloupost.
Zisk Nobelovy ceny mu pomohl získat svobodu pracovat v méně ortodoxních oblastech, a tak se Josephson stále více angažoval v oblasti meditace, telepatie, vyšších stavů vědomí a vůbec paranormálních jevů.
Například spoluobjevitel struktury DNA James Watson, jenž dostal tuto cenu v roce 1962, se později roku 1988 zapojil do Projektu lidského genomu (Human Genome Project), a cítil se proto také oprávněn roku 2007 prohlásit, že Afričané mají obecně nižší IQ než obyvatelé jiných kontinentů. Nebyla to jeho parketa, přesto mnozí vědci začali přemýšlet, jestli na tom něco není, když to prohlásil laureát Nobelovy ceny.
Paranormální Nobelovka
Na tenký led nepříbuzných oborů se pustil také Brian David Josephson, nyní člen Královské společnosti, jenž už jako dvaadvacetiletý student university v Cambridgi předpověděl možnost vzniku elektrického proudu mezi dvěma supravodiči, oddělenými tenkou vrstvou izolantu. Tento jev byl po něm pojmenován jménem Josephsonovým a on sám za tento objev dostal v roce 1973 Nobelovu cenu za fyziku. Stal se profesorem a vedoucím fyzikální Cavendish Laboratory, později emeritním profesorem na Cambridge University, ale fyzika se pro něj stala jen okrajovou oblastí výzkumu.
V roce 1974 vystoupil na kolokviu molekulárních biologů ve Versailles s tím, že je vyzval, aby četli posvátnou knihu hinduismu Bhagavadgítu a studovali práce Mahariši Maheše Jógi.
Zisk Nobelovy ceny mu pomohl získat svobodu pracovat v méně ortodoxních oblastech, a tak se Josephson stále více angažoval v oblasti meditace, telepatie, vyšších stavů vědomí a vůbec paranormálních jevů. Zapojoval se i do vědeckých konferencí na tato témata a tam, kde na programu nebyla, je sám předestíral k celkem pochopitelnému podráždění kolegů vědců. Přesto zůstala jeho pozice na univerzitě neotřesena.
Zvýšení schopností mysli
Brian Josephson se v soukromí zaobíral filozofií mysli už v pozdních šedesátých letech a někdy okolo roku 1971 začal praktikovat transcendentální meditaci (TM), která se v té době stala populární u mnoha osobností, například u členů slavné hudební skupiny Beatles. Transcendentální meditace v principu využívá schopnost mysli se zklidnit za určitých předpokladů, například využitím reakce na určité zvuky, mantry.
Metodu poprvé popsal Mahariši Maheš Jógi v knize Věda o Bytí a umění žití s využitím analogie s oceánem a bublinou. Manter je mnoho druhů jak do obsahu, tak do formy, ale všechny slouží k podpoření přirozené schopnosti mysli zklidnit se a soustředit se na zvukovou vibraci. V buddhismu je také chápána jako ochranný zvuk – ten zabrání, aby se v mysli uchytily negativní dojmy.
Podpora a popření nesmyslu
Brian Josephson se ovšem neomezil na to, aby v této oblasti bádal v klidu na univerzitě. V roce 1974 vystoupil na kolokviu molekulárních biologů ve Versailles s tím, že je vyzval, aby četli posvátnou knihu hinduismu Bhagavadgítu a studovali práce Mahariši Maheše Jógi. Rozprava poté skončila všeobecnou vřavou, kdy většina přítomných odmítla byť jen naslouchat těmto návodům.
Ještě téhož roku chtěl a také pozval Mahariši Maheše Jógi do Cambridge a na kanadské konferenci o psychokinezi prohlásil, že věří tvrzení Matthewa Manninga, snad nejprodávanějšího britského autora a léčitele, který řekl, že má psychokinetické schopnosti – například že silou myšlenky dovede ohýbat kovové předměty. Josephson to ovšem později popřel. Naštěstí pro něj, tento snadno prokazatelný nesmysl ho mohl mezi vědci dehonestovat hodně rychle.
Nedostatečná konvenční věda
Zvláštní postup Josephsonových myšlenek popsal v roce 2013 jeho kolega John Waldran z Cambridge University. Vzpomíná, že když se ho zeptali, co bude dělat s penězi za Nobelovu cenu, zamyslel se a po chvíli odpověděl, že si nechá opravit a vylepšit bicykl. Josephsonova práce vzala dokonalý obrat. Zaměřil se na lidský mozek a vazby mezi kvantovou fyzikou a parapsychologickými nebo paranormálními jevy. Studoval a propagoval pokročilé formy transcendentální meditace známé jako TM-Sidhi program a údajně se mu podařilo dosáhnout levitace.
Konvenční věda je nedostatečná pro situace, kde se jedná o mysl.
Stal se ředitelem projektu Mind-Matter Unification Project na Cambridge University. Projekt pak charakterizoval jako ten, „který se primárně zabývá pokusem pochopit z pohledu teoretického fyzika, co může být volně charakterizováno jako inteligentní procesy v přírodě, spojené s funkcí mozku nebo s nějakým jiným přirozeným procesem“. Sám ovšem fyziku v západním slova smyslu odvrhl a výhradně se věnuje východní mystice s parapsychologií, protože – jak říká – konvenční věda je nedostatečná pro situace, kde se jedná o mysl.
Emoce ve vědě
Josephson si myslí, že jeho práce v oblasti výzkumu mozku je významnější než ta, která vedla k zisku Nobelovy ceny. Jeho výzkum a podpora více než kontroverzních myšlenek, jako že voda má paměť a studená fúze je za daného stavu fyzikálních veličin na Zemi možná, je příčinou, že se mu, řekněme konzervativní vědci, vyhýbají.
Pokud vědci jako celek odsuzují myšlenku, nemusí to být nutně považováno za důkaz, že tato myšlenka je absurdní.
V roce 2010 organizátoři stáhli jeho pozvání na konferenci o teorii de Broglie-Bohm (interpretace kvantové mechaniky), ovšem protesty několika účastníků, argumentujících svobodou slova, je přinutily, aby pozvání obnovili. To Josephson okomentoval tím, že fyzici mají emocionální odezvu, když slyší něco, co souvisí s parapsychologií.
Podle Josephsona je to tím, že jejich názor na parapsychologický výzkum není založen na hodnocení důkazů, ale na dogmatickém přesvědčení, že veškerý výzkum v této oblasti je mylný. Říká také, že pokud vědci jako celek odsuzují myšlenku, nemusí to být nutně považováno za důkaz, že tato myšlenka je absurdní, ale spíš je třeba důkladně prozkoumat údajné důvody těchto názorů a teprve pak objektivně posoudit.
Možná, že je to cesta ven ze slepé uličky. Mezi vědci je totiž stále větší ochota přijmout něco, co například William Tiller, profesor Stanford University, popisuje jako nové energie, které nejsou vyloženě fyzické v materiálním smyslu slova, ale jsou spojené s lidským vědomím. Lze jen doufat, že tak jako tak bude vše spojené s vědou, nikoliv novým náboženstvím.
Reklama
foto: Wikipedia, zdroj: Cosmos Magazine