Hotel Krallerhof v rakouských Alpách vypadá na první pohled jako horský palác, který to vzhledem k majestátnosti přilehlých hor nemusí s vlastní zdobností příliš přehánět. Minimálně zvenčí. Když pak vstoupíte dovnitř, rychle pochopíte, že se velkolepostí interiérů snaží přilehlým Alpám pravděpodobně vyrovnat, a je vám hned jasné, že se také provozovatelé a zaměstnanci snaží, aby se vám tady líbilo.
A nejen vám. Aby se tady totiž líbilo úplně všem. Fanouškům moderny, klasicistních náboženských výjevů, netradičních vzorů, přírodních motivů i semišových, lehce erotizujících potahů. Aby ti všichni mohli procházet hotelem a sedět v hotelové restauraci bok po boku a každý si přišel na to své. Nikoho proto asi nepřekvapí, že se v hotelu na každém rohu, v každém pokoji a na každé chodbě spojují klasické náboženské výjevy s moderním uměním.
V důsledku to pak vypadá tak, že ve velkolepé jídelně sedíte na semišových fialových sedačkách, vedle vás jsou v ohromných skleněných vázách větve ověšené prosklenými baňkami a rustikálními srdci a do toho všeho vám do talíře z rohu kouká dva metry vysoký dřevěný kříž s vyřezávanou sochou Ježíše Krista. Vtípky o tom, že Ježíšova „poslední večeře“ se v tomhle koutě trochu protáhla, si ve zdejším luxusním prostředí říkat nahlas zatím nedovolíte. Zatím.
Bez ohledu na počasí
Výhodou hotelového komplexu Krallerhof, ke kterému patří ještě dvě sesterské horské chaty snadno dostupné přilehlou lanovkou, je to, že zde nemusíte řešit počasí. Když je venku škaredě, jednoduše vyrazíte na lekci jógy, do nadstandardně vybaveného fitka nebo na squashový kurt. Nejsilnějším konkurentem majestátních hor je však místní wellness s více než desítkou saun, vodních pár a odpočíváren s výhledem na hory. Wellness je navíc nudistické a nabízí i řadu masáží a aktivit pro dva.
To, že se sem může zásadně a pouze bez plavek, zjistíte záhy. Pokud ovšem patříte jako já mezi ty méně všímavé, pak vás na to místní od hlavy až k patě oblečený strážce nahoty rychle upozorní. Na Adamovo roucho své i ostatních si tu člověk rychle zvykne. A pak už chodí nahatý skoro všude a do wellnesu přes nekonečné chodby luxusního hotelu vyráží beze studu pouze v županu.
Ve vyhřívaném venkovním bazénku s Alpami v pozadí je ale dobré zůstat a příliš z něj za účelem nahé fotky na Instagram nevylézat. Po chvíli totiž zjistíte, že zrovna na venkovní bazének je moc pěkně vidět z recepce. A z odpočívárny. A taky ze všech pokojů celého pravého křídla hotelového komplexu.
Luxusní večeře
Po celém dni stráveném ve wellnesu, kdy jediné, nad čím jste přemýšleli, bylo, jestli půjdete ještě do sauny, do páry nebo zůstanete ve vířivce, jdete na večeři s dokonale prázdnou hlavou. Když pak před sebou vidíte kolem talíře rozložené všechny ty příbory, nejraději byste ze samého zmatení začali jíst rukama. Ale to si nedovolíte. Zatím. A tak po dnes už ikonickém příkladu Julie Roberts z Pretty Woman postupujete od vnějších příborů směrem k vnitřním. Přičemž dojdete tak do půlky, protože vaše domácí večeře se obvykle neskládají ze tří chodů, a jediné místo, kam by se všechno to jídlo ještě vešlo, je vaše kabelka. Ale to si nedovolíte. Zatím.
Jenomže na druhou stranu nechcete, aby se tahle večeře stala i vaší poslední, takže odteď chodíte ve večerních šatech pro jistotu už i na snídaně.
Ale co si dovolíte, je přijít na večeři v legínách, riflové bundě a krátkém tričku. Protože kdo by to byl čekal, že i na normální hotelovou večeři je zde nutné dodržovat dress code. Nikdo to neřekne nahlas, ale když vás pak přes antický sloup pozoruje paní s vyčesaným drdolem ve večerních šatech, které, když vás poprvé zahlédla, upadla vidlička, nezbývá vám, než se narovnat a předstírat, že tím, jak nezapadáte, vlastně do místního koloritu zapadáte dokonale.
Vysokohorský minimalismus
Vaří zde neskutečně. Hotelová restaurace má vlastní pekárnu, která dováží čerstvé pečivo i do dalších dvou vysokohorských chat, které k hotelu Krallerhof náleží. Velice jednoduše zde tak můžete vyrazit na další štace hotelu pěšky, na elektrokole nebo již zmíněnou lanovkou. A pokud je v této oblasti nějaký výtvor člověka, který rozhodně musíte vidět, pak jsou to právě tyhle dvě horské sestry hotelu Krallerhof. Majitel celého komplexu budov je totiž vášnivý sběratel a sbírá všechno. Úplně všechno. Nedávno dokonce koupil celé muzeum se stovkami rádií, které zde postupně instaluje.
Jedna z na první pohled klasických horských chat, vzdálená jen pár desítek metrů od výstupu z lanovky, vás hned po vstupu vyvede z omylu. Početné sbírky historických běžek, mlýnků na kafe, naběraček, krýglů, kovových žehliček, do toho starodávné snad 100 let staré sněžné sáně, na to všechno ze střešních trámů shlížejí dva novodobé horské skútry.
V koupelně restaurace je vedle sebe starodávná kameninová vana s dvěma dračími hlavami jakožto chrliči na vodu a fénem. Člověk musí přemýšlet, jestli se neocitl v nějakém filmovém ateliéru, barrandovských skladech nebo jestli Rakušané prostě jen myslí na všechno a všem se chtějí zavděčit.
Z vybavení dvou horských chat by se bez nadsázky dala v Praze zařídit zhruba stovka hipsterských kaváren.
Historické sbírky jsou opět doplněny o instalace moderního umění, a tak se stane, že najednou stojíte před masivním dřevěným, sto let starým stolem, uprostřed kterého je krb a kolem asi 10 křesílek z neopracované hovězí kůže v neonových barvách. Na stěnách visí černobílé rodinné fotografie, mezi nimiž vyčnívají fotky vysmátého pradědečka, který zde, v místě zvaném Leogang, kdysi založil historicky první lyžařskou školu.
Asi nejvíc fascinující na tom celém je, že všechny ty desetitisíce historických kousků musel do horských chat někdo navozit. Ani 1750 metrů nad mořem hmotnému světu neuniknete. Ale na to se vzhledem k tomu, že chápete sílu a emoční vazbu k síle rodinné tradice, neopovážíte upozornit. Zatím.
Lidé si totiž většinou chodí do hor vyčistit hlavu od materiálního balastu. Ale tady, minimálně uvnitř, ne. O to očistnější účinek má pak pobyt na terase a ničím nerušený výhled na zasněžené vrcholky rakouských Alp.
Barová romantika
Když se pak vrátíte zpátky na hotel, pochopíte, že dobrý hotel dělá dobrý bar. A možná že právě bar bude to místo, kde budete mít po aktivně stráveném dni chuť popovídat si a vychutnat celou řadu signature drinků. Jak jinak než ve stínu palmy, co má místo listů paví peří. V létě se pak kromě alkoholu můžete nechat opájet i hvězdami tak jasnými, jaké ve městě nikdy neuvidíte.
A až pak budete odjíždět, budete sami překvapení, jak moc se vám to tady nebude chtít opouštět. Když vám pak při odchodu na recepci podávají malý dáreček, trochu se zdráháte. Posledních dvacet minut jste totiž přemýšleli nad tím, jestli by bylo vhodné si příště dovést vakuové pytle na ty geniální peřiny a pak si jít na recepci půjčit vysavač.
V tašce si tak odnášíte alespoň ovoce z hotelového pokoje, které jste, vzhledem k tomu, že máte celé dny k dispozici hromady nepopsatelně dobrého jídla, ani nestačili sníst. Ale odmítnout hotelem nabízený dárek na rozloučenou s významným pohledem a slovy „to je v pořádku, já už jsem se obdarovala“, si nedovolíte. Tak zatím.
Reklama
foto: Hotel Krallerhof, zdroj: Krallerhof