„Oceňuju, že v Ostravě vznikl prostor, kde mohou lidé diskutovat, i když spolu navzájem zásadně nesouhlasí,“ říká hned na startu diskuze Číňanka Yan Mei. U jednoho stolu sedí přední český sinolog Martin Hála s představitelkou vrcholového managementu globální firmy, která zprostředkovává obchody s Čínou. Debata o současném stavu a možné budoucnosti země, kterou moderuje bývalý zpravodaj ČT v Pekingu Tomáš Etzler, probíhá na diskuzním fóru Meltingpot, které je součástí hudebního festivalu Colours of Ostrava. Je dopoledne a kapely ještě nezačaly hrát. Kolem přednáškového prostoru se hrdě tyčí průmyslový areál Dolní oblasti Vítkovic. Na záda nám dýchá naše vlastní komunistická minulost, kterou už ale mnoho mladých lidí v narvaném sále nezažilo.
Yan Mei je rodilá Číňanka s nakrátko střiženými vlasy, v sukni a teniskách. Vystudovala dvě vysoké školy v zahraničí a mluví plynule několika světovými jazyky. V minulosti působila jako novinářka CNN a ITN, nyní pracuje jako přední konzultantka globální poradenské firmy Brunswick Group.
Jedna věc se nezměnila a pravděpodobně se v blízké budoucnosti ani nezmění. A to ta, že Čína je stát s jednou vládnoucí stranou.
Konkrétně pomáhá firmám s expanzí na čínský a Číně na evropský trh. Jejím partnerem či možná spíše oponentem v diskuzi je Martin Hála, přední čínský sinolog, který stojí za webovým projektem Sinopsis, stránkami o Číně v kontextu a souvislostech.
Yan Mei neměla v Ostravě lehkou úlohu. Přesvědčit mladé lidi, že v Číně je to fajn, se jí očividně nepovedlo
Ve vzduchu přeplněného sálu je zvláštní dusno a není to jen počasím venku. Zhruba půlka lidí v sále sedí na židlích a druhá se válí po kaskádových lavicích rozestavěných vzadu a okolo. Na diskuzi mají účastníci 40 minut, dalších dvacet je věnovaných dotazům diváků. Šum pomalu ustává, Tomáš Etzler publikum stručně provází zásadními milníky čínské historie.
Kupředu levou
Čínská lidová republika letos slaví 70. výročí svého vzniku. V posledních desetiletích se zemi podařilo dostat z ekonomické spodiny až na druhé místo žebříčku světových ekonomik. „Před čtyřiceti lety na konci Čínské kulturní revoluce žilo 99 procent miliardové populace pod hranicí chudoby. A teď? Tohle číslo se otočilo a nyní je to pouze jedno procento,“ zdůrazňuje hned na úvod vystoupení Yan Mei. „Progres, který Čína za tu dobu udělala, je naprosto ohromující. Už dávno nepatří mezi rozvíjející se trhy a v současnosti je jedním z hlavních světových hráčů. V roce 1949 bylo v Číně okolo dvou až tří tisíc studentů. V současnosti je to dvacet milionů. Čína udělala jeden z nejrychlejších a nejmarkantnějších vývojových skoků, jaké kdy lidstvo zažilo.“
Lenin by nikdy nedovolil, aby Čína obchodovala kapitalistickým stylem, jakým obchoduje.
Dobrá, s tím se moc polemizovat nedá. Martin Hála ovšem v reakci na čínský chvalozpěv vyrukuje s citátem čínského myslitele Lao’c, který kdysi řekl, že "dobrá vláda naplní lidem žaludky a vyprázdní jejich hlavy". A to je podle něj přesně to, co současná, jeho slovy leninistická Čína dělá.
„Za posledních 40 let se změnilo opravdu hodně,“ reaguje Yan Mei. „Pokud teď do Číny pojedete, budete všemi těmi změnami udiveni. Ale jedna věc se nezměnila a pravděpodobně se v blízké budoucnosti ani nezmění. A to ta, že Čína je stát s jednou vládnoucí stranou. Jenže právě tato strana zavedla takové reformy, díky kterým se jí podařilo dostat čínskou ekonomiku na vrchol světového žebříčku. A ano, je tady spousta oprávněné kritiky, ale je potřeba se zaměřit na celkový obraz, nejen na jeho negativní aspekty. Jinak bude výsledek opravdu hodně zkreslený.“ Yan Mei mluví zřetelně a rázně. Postupně zvyšuje hlas. Překřížené ruce drží na prsou a mírně se naklání dozadu. Je vidět, že se jí nelíbí, jak nelichotivě se tu o Číně mluví.
„Podle mě to, co tady interpretoval pan Hála, je ukázkovým příkladem zásadního nepochopení toho, co se v Číně děje,“ říká už lehce rozčileně Yan. „Čína není leninistický stát. Lenin by nikdy nedovolil, aby Čína obchodovala kapitalistickým stylem, jakým obchoduje. Vždyť by se musel otáčet v hrobě. Takhle si svůj systém určitě nepředstavoval. A ten citát? Podívejte se na mě. Přijdu vám jako někdo s vygumovanou hlavou? A nemyslím si, že jsem v minoritě. Tak na mě nechoďte s vašimi chladnými sinologickými teoriemi, pane Hálo!“ Yan Mei do mikrofonu už téměř křičí a já čekám, kdy mi někdo zezadu zaklepe na rameno a podá popcorn.
Západní myšlení východu nesluší
Výměna názorů pokračuje a dusno se prohlubuje. „Pokud chce někdo dovážet západní systém do Číny, tak to bude těžké. Já Čínu nekritizuju,“ brání se Hála, který trochu rudne, ale pořád se potutelně usmívá. Je vidět, že je ve svém živlu. „Nesnažím se Čínu změnit, jen říkám, že je to leninistický systém, a to je prostě objektivní fakt. Je to stát s totalitní vládou jedné, komunistické strany.“
Příští generace nakonec Čínu změní. Nemá smysl ji tlačit do tmavého kouta, to pokrok a reformy pouze zpomalí.
Padá další otázka moderátora: „Je vůbec možné v zemi, která má 1,3 miliardy lidí nastolit něco jako demokracii? Existuje nějaká alternativa pro Čínu, když se vám nelíbí politický systém jedné vládnoucí strany? Co k této změně Čína potřebuje?“
„Dejte Číně čas. Čína jde svým vlastním tempem, má svůj vlastní rozvojový model. Příští generace nakonec Čínu změní. Nemá smysl ji tlačit do tmavého kouta, to pokrok a reformy pouze zpomalí. Přestaňte zkrátka cpát Číně demokracii. Snažit se na Čínu vyvíjet tlak způsobem, že ji budeme všichni kritizovat, nikam nepovede a celou situaci to akorát zhoršuje. Čína není perfektní společnost. Je to země s miliardou lidí. A přispěla globální ekonomice, globálnímu růstu a prosperitě celého národa.“
Tomáš Etzler obrací oči ke stropu, jeho černá košile je už úplně mokrá, Hála nervózně poklepává rukou, publikum zaraženě mlčí. „Za posledních 40 let se udělalo opravdu hodně, a to si také zasluhuje ocenit. Já nechci omlouvat současný čínský režim. Lidé od vás se dívají na Čínu, která prostě funguje odlišně. A s ohledem na její ekonomický vliv, odlišnost a velikost se cítí být ohrožení, spíš se pak soustředí na negativní než na pozitivní věci. A já je neviním, mají strach.“
Změna režimu? Katastrofa
Najednou se do krátkého ticha ozve rána. To jak Yan Mai razantně odložila mikrofon. Ze stolu padá sklenička a tříští se na hromadu ostrých kousků. Tomáš Etzler se snaží situaci uklidnit a rychle začne sbírat střepy a vracet je zpátky na stůl. Stanovisko Yan Mai je jasné, Čína není na pád komunistického režimu připravená. Rychlá změna při takovém počtu lidí by přinesla chaos a spoustu mrtvých jako při řadě jiných, v poslední době třeba arabských, revolucí.
Nelze soudit jen z jednoho úhlu pohledu, a zařadit tak Čínu jednoznačně na temnou stranu.
„Chceme stabilitu, chceme mír a to je to, co se aktuální čínská vláda snaží svým lidem poskytnout,“ bere si opět slovo Yan Mei. „Jasně, že to není dokonalé. Jenže vy na Čínu používáte měřítka západní demokracie a svobody projevu. A v tomhle měření Čína samozřejmě neobstojí. Jsme hodně daleko od dokonalosti, ale tlačit Čínu do rychlé změny režimu, vždyť to by způsobilo naprostou katastrofu.“
Učit se od Číny?
„Schválně, kolik lidí tady bylo v Číně?" Ptá se a ruku nečekaně zvedá asi polovina sálu. A když už lidé v hledišti dostávají slovo, tak si ho i berou. „Ano, byli jsme tam a viděli, že je to katastrofa. Můj kamarád je stíhán za to, že bloguje!“ říká rozhořčeně jeden z posluchačů. „Čtyři roky jsem se tam snažila působit jako novinářka a nešlo to. Nakonec mě vyhostili ze země,“ komentuje další.
Yan Mei se tváří trochu překvapeně. Jak nad množstvím lidí, kteří Čínu navštívili, tak nad ofenzivností jednotlivých výpovědí. „Já nepopírám, že svoboda v Číně je opravdu hodně omezená. Nepopírám všechny ty negativní věci, ale upozorňuji i na ty pozitivní. Jako novinářka musím být férová a stát uprostřed. Ano, musíme být kritičtější, ano, musíme být transparentnější, ale nelze soudit jen z jednoho úhlu pohledu, a zařadit tak Čínu jednoznačně na temnou stranu.“
Yan Mei
Rodačka z Pekingu vystudovala dvě vysoké školy, mezinárodní vztahy a politologii na Kolumbijské univerzitě a Ruská studia na University of New York. Přes deset let pracovala jako novinářka ITN a CNN, její tým během té doby získal tři ceny Emmy. Po takřka dvacetileté kariéře u významných mezinárodních médií před šesti lety nastoupila do Brunswick Group, globální poradenské firmy specializující se na korporátní vztahy a kritická řešení. Od letošního roku vede celou čínskou divizi této firmy, které se v regionu dlouhodobě daří. Její cesta do Brunswicku vedla ze společnosti Viacom International Media Networks. Dříve zastávala řadu vedoucích pozic v Turner International Asia Pacific, News Corp. a jejich STAR Group.
Když pak dostanou prostor další lidé v sále a jedna divačka se zeptá, jestli je něco, co bychom se od Číny mohli naučit, Yan Mei odpovídá značně rezignovaně: „Jak se chcete učit od země, která musí denně nakrmit miliardu lidí? Svět by měl respektovat Čínu za její vlastní způsob rozvoje. Systematickým poskytováním toho, co potřebují tamní lidé a trh. Ve finále vždycky záleží jenom na tom, jak se lidé ve vaší zemi budou těšit ze svého života.“
Bez komentáře
K posledním dvěma dotazům z publika týkajícím se utiskování menšin a striktní informační cenzuře už se vyjadřuje jenom Hála, Yan Mei odmítne odpovídat. Následuje trochu rozpačitý potlesk a diskuse končí. Když se pak vracím do novinářského lobby, po schodech kolem mě probíhá Tomáš Etzler. „Ta vám teda dala zabrat!“ pronáší směrem k němu jeden z novinářů. „Ona si to celé bere extrémně osobně. To, co se v Číně děje, to jsou zvěrstva,“ odpovídá Etzler, který se s Yan Mei zná už od doby, kdy byla první čínskou novinářkou v CNN, kde on tehdy působil jako vůbec první český novinář.
Vytáhnout pět tisíc let starý citát Lao'c nebylo úplně fér.
Po skončení diskuse už je Yan Mei zase profesionálka plná diplomacie. Přátelsky se usmívá a třese si rukou s Martinem Hálou. „Vytáhnout pět tisíc let starý citát Lao'c nebylo úplně fér,“ říká. Možná úplně nebylo. Zvlášť, když se člověk zamyslí nad naší společností a politiky, kteří tu k Číně, tu k Rusku občas inklinují. V Ostravě na festivalu je ovšem společnost jiná.
Reklama
foto: Meltingpot a Danica Rybková, zdroj: Meltingpot