James Lovelock, který se 26. července 2020 dožil 101 let, už v mládí prokázal, že je výjimečný vědec, disponující houževnatostí, zvědavostí, ale i soucitem. To když během výzkumu popálenin odmítl experimentovat s králíky a místo toho pokusy prováděl na sobě. Možná právě díky tomu zaujal lékaře z Národního institutu pro zdravotnický výzkum Franka Hawkinga, který Lovelocka pozval na večeři, aby s ním probral výsledky jeho studií. Během večera se musela domácí paní postarat o jídlo, a tak poprosila hosta, aby pochoval její novorozené dítě. James Lovelock tak měl tu čest držet v náruční samotného Stephena Hawkinga.
Britský vědec a autor se o této milé příhodě zmiňuje ve své nové knize Novacene, kterou napsal spolu s novinářem Bryanem Appleyardem. Dílo však není memoárem, ale tenkou sbírkou úvah o životě na Zemi. Přesto do ní tento příběh nepochybně patří.
Je pozoruhodné, že nejvyšší teploty udržitelné pro organický i elektronický život na planetě Zemi jsou téměř shodné a blíží se 50 °C.
Zaprvé ukazuje Lovelockovo úctyhodné stáří: Hawking zemřel v roce 2018 ve věku 76 let. Lovelock žije už dost dlouho na to, aby viděl, jak se ideologie hroutí a globální teplota roste. Ještě z jednoho důvodu je ale příběh výstižný. Novacene se zabývá tématem, které bylo blízké v posledních letech života i Hawkingovi: vyhlídkou na existenci superinteligentních strojů.
Nebojme se superinteligence
Lovelock už dříve vešel ve známost díky své „teorii Gaia“ o tom, že Zemi můžeme chápat jako jednoduchý, komplexní, samoregulační systém, podobný živému organismu. Tento názor značně ovlivnil mnohé odborníky, přesto stále zůstává kontroverzní. Zároveň poskytuje základ pro Lovelockův poněkud originální pohled na tolik medializovaný vzestup umělé inteligence.
Jeho vize vypadá takto: Stroje budoucnosti „budou samy sebe navrhovat a vytvářet skrze systémy umělé inteligence, které existují už nyní. Nakonec budou tisíckrát i milionkrát chytřejší než my“. Ale než tento scénář vnímat jako apokalypsu, neměli bychom se ho bát, myslí si Lovelock. A udává pro to dva důvody, které spolu však příliš nekorespondují.
Zpět k harmonii
První je, že tyto stroje nás budou potřebovat. I ony totiž budou ohroženy globálním oteplováním. „Je pozoruhodné, že nejvyšší teploty udržitelné pro organický i elektronický život na planetě Zemi jsou téměř shodné a blíží se 50 °C. Jediný způsob, jak dlouhodobě zajistit chladnou planetu, je postarat se o to, aby byla plná života,“ tvrdí Lovelock, přičemž vychází ze své teorie Gaia.
Není úplně jasné, proč stroje budou chtít využít právě nás, občas vzpurné primáty, spíše než například stromy.
Podle něj se k nám tedy stroje připojí, aby odstranily škody, které jsme způsobili, a do problému s životním prostředím vnesou nové nápady na vytvoření efektivních cest, jak naši planetu dovést zpět ke šťastné rovnováze. Jen není úplně jasné, proč k tomu budou chtít využít právě nás, občas vzpurné primáty, spíše než například stromy.
Další důvod, proč bychom podle Lovelocka měli uvítat umělou inteligenci, je ještě více dvojsečný. Jako někteří jemu podobní vědci se domnívá, že smyslem života je pochopení vesmíru. To, že Země dala život nám lidem, je podle něj prvním krokem na cestě k osvícení, ale bude to prý naše chytřejší strojové potomstvo, které „dovede vesmír k sebepoznání“. Ve vzduchu však stále visí otázka, zda to bude s námi, nebo bez nás.
Optimistická kritika
Lovelock vykresluje vzestup strojů jako evoluční nevyhnutelnost stejně jako produkt přirozené snahy přírody o zachování sebe sama. Tento darwinovský pohled na technologii je vlastně starý: Samuel Buttler jej satirizoval ve svém románu Erewhon už v roce 1872 a o necelých padesát let později se mu věnoval i Karel Čapek v dramatu R. U. R.. Avšak zatímco oba uvedení autoři před inteligentními roboty ve svých dílech spíš varovali, Lovelock říká, že s nimi uspějeme.
Ve své knize také hojně poukazuje na mnoho chyb, kterých se lidská „inteligence“ dopustila. Především mezi ně počítá naši neochotu využívat jadernou energii, abychom zastavili globální oteplování poháněné fosilními palivy (což označuje za auto-genocidu), následovanou moderními fantaziemi přeletu na Mars. Kvůli tomu by možná mohl znít jako nevrlý pesimista, ale na to je jeho kniha příliš vtipná a optimistická. Novacene je zkrátka nashromážděná moudrost jednoho z nejstarších současných příslušníků lidské rasy, která minimálně díky svému pozitivnímu pohledu na budoucnost stojí za přečtení.
Reklama
foto: Profimedia a Shutterstock, zdroj: Financial Times
