„Je potřeba vědět, že jsou tu určitá pravidla, která je nutné dodržovat. Dochvilnost. Čistota. Dodržování harmonogramu.“ Tato slova Michaele, mladé české dívce, která přijíždí do zahraničí pracovat jako au-pair, v traileru k atmosférickému thrilleru Tiché doteky několikrát důrazně opakuje hlava její nové rodiny. Tak důrazně, až je to znepokojující. Film, který ukazuje sílu manipulace, její postupnou infiltraci a jednoduchost, s jakou se dá manipulaci podlehnout, vstupuje do českých kin 3. října premiérou v pražském kině Světozor.
Jde o filmový debut českého režiséra Michala Hogenauera, inspirovaný sektářskými postupy, který vznikl v česko-nizozemsko-lotyšské koprodukci. V hlavní roli české au-pair Michaely vystoupí herečka Eliška Křenková, kterou jste mohli zaznamenat už v roli Kláry v seriálu Pustina nebo ve filmu Všechno bude, za který získala Českého lva v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Rodina není demokracie
Hlavní hrdinka přijíždí ke své nové rodině, kde se má starat o luxusní vilu a desetiletého Sebastiana. Od začátku tady však něco nehraje. V Sebastianově rodině platí striktní pravidla a přístup k výchově malého chlapce je značně radikální. Michaela, která podepisuje nekonečný seznam výchovných pravidel a přijímá nové jméno Mia, se ocitla v sektě. Sektářská diktatura je zde samozřejmě prezentována tak, že vše je děláno právě takhle "pro dobro zúčastněných". Snaha dostát požadavkům, obstát v roli au-pair a neodjíždět s pocitem, že selhala, jí neumožní včas odhalit systematickou manipulaci. Po čase nevědomky podléhá a kompletně mění svůj žebříček hodnot.
V rodině vládne neviditelná pevná ruka, utkaná z příkazů a zákazů, nad kterými se člověk zpočátku podivuje, a najednou se vyděsí při myšlence, že by jim za jistých okolností možná sám podlehl. Toxicita, sterilita prostředí a znepokojivé náznaky nás provází celým filmem, kde ve vzduchu visí zlo, které se nedá pojmenovat.
Jednotlivé fáze manipulační strategie člověka plíživě připravují o duši i morálku. Až žádnou nemá.
Hrdinka se odcizuje sama sobě, ztrácí kontakt se svou rodnou zemí, se svým domovem, jazykem i jménem. Jednotlivé fáze manipulační strategie člověka plíživě připravují o duši i morálku. Až žádnou nemá. A pak je všehoschopný a kývne na věci, na které by nikdy předtím nepřistoupil.
Síla manipulace
„Zajímalo mě, co může vést člověka k tomu, že se pod nátlakem manipulace vzdá sám sebe a začne se podílet na věcech, které mu dříve přišly nemorální,“ prozradil režisér filmu Hogenauer. „Zaujaly mě případy, kdy se člověk během několika dní dokázal přeměnit k nepoznání a chovat se tak, že by dřív nevěřil, že toho bude schopen. Nikoli vrozené povahové rysy, ale síla situace byla totiž často důvodem, že takový jedinec ztratil sám sebe a stal se někým jiným,“ popisuje dál v tiskové zprávě k filmu jeho režisér.
Snímek se v originále jmenuje "Certain Kind of Silence", což by se spíše než Tiché doteky dalo přeložit jako "Určitý druh ticha" ve smyslu všudypřítomného tichého zla, které po domě chodí po špičkách a projevuje se skrze činy představitelů sekty. Filmu si všiml i americký magazín The Hollywood Reporter, který hororovou atmosféru snímku přirovnal k seriálu Příběh služebnice nebo Rosemary má děťátko. Tísnivá atmosféra celého filmu, který neskáče na barevné škále od černé k bílé, ale spíše se vybarvuje v odstínech šedi, ilustruje manipulaci, ve které je, když se stanete její obětí, po relativně krátké době náročné rozeznat, co je bílá a co černá. Až nakonec bílá přestane úplně existovat.
Reklama
foto: Aerofilms, zdroj: Aerofilms