Je to starý vtip. Když na Moravě hodnotí nové víno, rozeznávají prý tři kategorie – dá sa, nedá sa a dá sa Pražákům. To už pěkných pár let neplatí. I Pražáci a lidé spíše pivomilní si už dovedou dobré víno najít a v jeho hodnocení si s Moravany nezadají.
Podobně, jako se u piva rozrostly malé řemeslné pivovary, mají i vinařství své malé producenty, za nimiž a jejich vínem se vyplatí vážit cestu. Víno a jeho konzumace je i díky someliérům z různých restaurací prostě „in“, a zatímco ještě na začátku tohoto století si málokdo dokázal představit, že by si k huse se zelím a knedlíkem dal něco jiného než pivo, dnes se na takového konzumenta podívají okolo sedící se svatomartinským jako na barbara.
Učíme se znát
Před lety tady vinařské zákony uznávaly jen několik odrůd, které se mohly pěstovat. Některé patřily do kategorie „A“ jako třeba Ryzlink rýnský, jiné do kategorie „B“, což byl třeba případ Ryzlinku vlašského. Na tuzemském trhu dominovala taková vína, jako byl Sklepmistr či Svíčka, což byly směsi, jimiž by si dnešní znalec ani neopláchl palec u nohy.
Na výborná vína z Maďarska či Bulharska, ale i z moselské oblasti v Německu našinec nepomýšlel. A proč taky? Zmiňovaná domácí produkce se dala pořídit za něco víc než deset korun za litr, kdežto maďarská sedmička stála přes dvacet korun, o moselském za čtyřicet ani nemluvě.
První náznaky úrody můžeme očekávat po třech letech, mezitím se o révu musíme odpovídajícím způsobem starat, což vydá na opravdu velkou knihu návodů.
Čas ovšem oponou trhnul a vína z Čech a především z Moravy sbírají ocenění na soutěžích po celém světě. A nejde jen o tradiční odrůdy a zpracování, lepší a širší je nabídka vín s přívlastkem, jako je například kabinetní víno, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, ledové víno či slámové víno. Pochopitelně je tu kategorie bio vín či vín vyráběných metodou starou tisíce let, kterou používali pěstitelé pravlasti vína na Kavkazu.
Založit vinici není jen tak
Na rozdíl od piva se výraz „řemeslný produkt“ moc u vína nepoužívá. Přitom malých vinařství, kde si hýčkají snad každý hrozen, vyrostlo v posledních letech dost a dost. S pivovarem je to poněkud jednodušší, pořídí se zařízení (ne že by tedy bylo levné), nakoupí se suroviny a vaří se. Trvá jen pár týdnů, než se pivovarník přesvědčí, zda to umí, nebo ne. U vinaře je to těžší. Málokdo by se chtěl zbavit prosperující vinice, je tedy třeba nakoupit vhodné pozemky s dobře propustnou kamenitou (kameny brání vysychání) půdou, která je bohatá na živiny, na svažitém pozemku s orientací převážně k jihu.
Ve vinařském jazyce se toto vše ukrývá pod pojmem „terroir“. Ten začali používat již v jedenáctém století mniši, kteří víno pěstovali. Pak musí přijít na řadu výsadba, a to té odrůdy, která je pro daný terroir nejvhodnější. První náznaky úrody můžeme očekávat po třech letech, mezitím se o révu musíme odpovídajícím způsobem starat, což vydá na opravdu velkou knihu návodů, a to jsme se ani nezmínili o přípravě půdy pro vinici, což je také věda.
Víno i vinařství
Mezi těmi, kteří tohle všechno zvládli zřejmě na jedničku, je vinařství Gotberg, které se nachází nedaleko Hustopečí v obci Popice na jižní Moravě. Vzniklo v roce 2003 a hned od počátku se věnuje výrobě přívlastkových vín z odrůd, které do zdejší lokality patří a kterým se zde dobře daří. První vína uvedlo na trh v roce 2010, ale do vinařských análů se zapsalo nejen svými víny, ale i stavbou budovy vinařství, která získala ocenění „Nejlepší průmyslová stavba Jihomoravského kraje roku 2009“. Ta spadá do kategorie dřevostaveb a splňuje všechna kritéria pro nízkoenergetické domy. Výrobní část je umístěna pod terénem, a tak využívá pasivní energetické úspory.
Víno zde pěstují a vyrábějí takzvaně udržitelným způsobem – například uhlíkovou stopu snížili na minimum, tedy na nulu.
Moderní vinařství neláká jen na svá vína, ale po degustaci je zde možné se uložit v jednom ze sedmi pokojů a zároveň si užívat z otevřené terasy výhled na dominantu zdejšího kraje Pálavu s Děvínem a jezera Novomlýnských nádrží s Mušovským kostelíkem, který romanticky ční z ostrůvku, jenž zbyl po zatopené vesnici. Víno zde pěstují a vyrábějí takzvaně udržitelným způsobem – například uhlíkovou stopu snížili na minimum, tedy na nulu. Vinná réva roste a zraje na terasách porostlých lékořicí, šípkovými keři, planými višněmi a broskvomandloněmi. V zásadě zde nabízejí jen bio vína, ale o tom se na etiketách nedočtete… Pavel Ťahan, majitel vinařství Gotberg, k tomu říká, že i když mají certifikaci na biohrozny, nechce to uvádět, protože tomu zákazníci jednak nevěří a druhak se obávají, že víno bude o to dražší.
Není to jen bílé…
Vinařský dům Gotberg hospodaří na šestapadesáti hektarech vlastních vinic a obhospodařuje pět viničních tratí – Panenský kopec, Svidrunk, Sonberk, Starou horu a Unédy. V Mikulovské podoblasti, kde vinařství leží, se pěstují zejména bílé odrůdy. Tady jich mají celkem osm a nechtějí sortiment dále rozšiřovat, záleží hlavně na požadavcích zákazníků. Životnost vinice se počítá totiž minimálně na třicet let, a nelze tedy rychle podléhat módním trendům. Zatím tady nejvíce prodávají Pálavu, Ryzlink rýnský a Tramín červený.
Výběry z hroznů u odrůd Rulandské modré, Frankovka a Merlot obstojí i u těch nejnáročnějších vinařů.
A za těmito odrůdami sem také dojíždí čím dál víc cykloturistů. Není divu, vinařství Gotberg získalo loni na prestižní soutěži Decanter World Wine Awards v Londýně platinovou medaili za Ryzlink rýnský v pozdním sběru 2016. Ovšem nemylte se, není to tu jen o bílém víně, skvělá jsou i červená. Výběry z hroznů u odrůd Rulandské modré, Frankovka a Merlot obstojí i u těch nejnáročnějších vinařů.
Jsou to vesměs suchá vína, v chuti poznamenaná ležením v dubových sudech, s ovocným nádechem a dlouhou dochutí. A jestliže se blíží konec roku a my se budeme rozhlížet po patřičných bublinkách, můžeme si vybrat sekt Stanley, což je cuveé Ryzlinku rýnského, Chardonnay a Sylvánského zeleného, vyrobené ručně tradiční metodou kvašením v lahvi a následným zráním na kvasničních kalech po dobu dvou let. Takže na zdraví.
Reklama
foto: Vinařství Gotberg, zdroj: Vinařství Gotberg