Děti nemohou chodit do školy, mnoho rodičů pracuje z domova (nebo se o to za hlasité přítomnosti svých ratolestí pokoušejí). Všichni se snažíme zůstat pokud možno v čistotě, doma a hlavně v klidu. Jak se na situaci "jsme tu celé dny" adaptovat?
Mimořádná opatření, karanténa, zákaz zbytečného vycházení, návštěv a podobně. Nezbývá, než se s neustále rostoucím seznamem zakázaných činností srovnat a čekat. Pozitivní je, že v Česku již byli první pacienti vyléčení. Nic dalšího ale zatím nenasvědčuje tomu, že by se děti měly vrátit do škol a dospělí do běžného pracovního provozu.
Děti by se neměly chovat jako o prázdninách, ale vstávat každý den ve stejnou dobu podobně, jako když chodí do školy.
Jak to čekání zvládnout? Deník Washington Post vyzpovídal odborníky a s jejich pomocí formuloval odpovědi na dotazy, které právem rozčarovaní rodiče kladou nejčastěji. Pokud jste se ocitli v situaci, kdy se snažíte zachovat čistou hlavu, čistý byt a skloubit péči o rodinu s prací, kterou musíte zvládat formou home office, mohly by vám být následující rady užitečné.
Jak se s dětmi učit? Zaveďte rutinu
Pokud si zvykáte na práci z domova, jistě víte, jak důležité je stanovit si rozvrh a tím se řídit. Už samotný rozpis činností podpoří koncentraci i produktivitu. Podle Melanie Auerbachové, ředitelky podpory studentů Sheridanské okresní školy, fungují stejné principy i v případě dětí. Dodržování rozvrhu je podle ní dokonce stejně důležité jako vypracovávání úkolů, které škola dětem zadává. A rozvrh může být elektronický i vypracovaný na papíře.
Děti by se tedy neměly chovat jako o prázdninách, ale vstávat každý den ve stejnou dobu podobně, jako když chodí do školy. Stanovte jim, kdy a co budou vypracovávat, a pokuste se to sladit s rozvrhem vlastní práce. Dodržování stanovených pravidel je podle Auerbachové klíčem k úspěšnému zvládnutí nelehké situace, která postihla celý svět.
Mohou si hrát s kamarády?
V případě koronaviru byly děti doposud většinou přenašeči. Vykazovaly buď nulové, nebo jen velmi mírné symptomy. Tento virus však mohou velmi snadno předat dospělým, jejichž imunitní systém se s ním již tak snadno vypořádat nemusí. Proto Maha Mahdaviniová, alergoložka a imunoložka z univerzitní nemocnice Rush University Medical Center, doporučuje vyhnout se během pandemie jakémukoliv kontaktu s dalšími dětmi. Vyvarovat byste se měli i pobytu na dětských hřištích, kde děti mohou přijít do styku s kontaminovanými povrchy.
V této době platí, že čím méně lidí se kumuluje na jednom místě, tím lépe.
Klíčem ke zpomalení současné pandemie je podle pediatra a otce tří dětí Petera Junga sociální distanc, jako se to daří například v Singapuru nebo Jižní Koreji. „Obecným pravidlem by tedy mělo být co nejvíce omezit veškerou sociální interakci,“ řekl pro Washington Post. Upozornil přitom, že člověk je tvor společenský, tak je pro něj přirozené se setkávat. V této době ale platí, že čím méně lidí se kumuluje na jednom místě, tím lépe.
Jak děti (ne)zabavit?
Ačkoliv to je jistě velmi náročné, odborníci nedoporučují "zbavovat" se dětí tím, že jim zapnete televizi nebo je pustíte k počítači. Když se vrátíme k prvnímu bodu, kdy Auerbachová mluví o nutnosti zavedení řádu a rutiny, můžeme se dobrat i k tomu, jak děti zabavit. Ve vašem rozvrhu by totiž měl mít pevné místo i čas, který budete trávit společně. Děsí vás to?
Z každé situace si můžeme vzít něco, co nás obohatí. To tvrdil židovský neurolog a psychiatr Viktor Emanuel Frankl, který přežil holokaust a který na základě vlastní zkušenosti založil třetí školu psychoterapie, takzvanou logoterapii. Právě v náročných a vypjatých situacích se podle tohoto učení vyjevuje smysl života, který je specifický a jedinečný pro každého a který bychom měli následovat. Samozřejmě že nejsme v době holokaustu a pár týdnů doma s dětmi přežijeme.
Doba zklidnění a odříkání
Jsme ale zároveň i v období půstu, které katolíci vnímají jako šanci na lepší zítřky a jako dobu zklidňování a odříkání si. A nyní máme šanci, abychom si začali vážit si času, který můžeme trávit společně s rodinou, všichni. Naplánujme si aktivity, které s dětmi vyzkoušíme, vyberme knížky, které společně přečteme, naučme se nové dovednosti – třeba pletení, šití (třeba roušek) nebo háčkování. Můžeme si spolu zacvičit nebo si malovat, vymýšlet a vyprávět si příběhy, zahrát si společenskou hru a potom další a další. Můžeme upéct pečivo, abychom omezili návštěvy obchodu.
Postavme se k tomu, co nás potkalo, tak, abychom se potom, až to pomine, mohli poplácat po rameni.
Frankl tvrdil, že nezáleží na tom, "co" nás potká, ale "jak" se k tomu postavíme. Postavme se k tomu, co nás potkalo, tak, abychom se potom, až to pomine, mohli poplácat po rameni a říci si: „Tak tohle jsme vážně dobře zvládli!“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Washington Post