Zatímco pro většinu lidí je doba koronavirová časem útlumu a klidu, pro zdravotníky znamená maximální pracovní nápor a často i bezesné noci. Jan Hnízdil, ač lékař celostní a se soukromou ordinací, není výjimkou. „Ordinuji a mám našlapanou čekárnu, pošlete mi prosím ty otázky na mail,“ řekl mi do telefonu poté, co jsem mu volala v naivní domněnce, že sedí v klidu doma u čaje.
Jan Hnízdil si nakonec i přes svou zaneprázdněnost čas na zaslané otázky našel, a tak nám sdělil svůj názor na současná preventivní opatření, přístup vlády i (ne)smyslnost nošení roušek.
Co si myslíte o přísných českých vládních opatřeních v reakci na vir?
Přísnost a prevence musí být. Pokyny ale mají být jasné, srozumitelné, prakticky realizovatelné. Problém je v tom, že o všem rozhoduje premiér Babiš. Rychle, rázně, zmateně. Jeden den vyhlásí, že od deseti do dvanácti hodin smějí nakupovat jen senioři, druhý den to ministr Vojtěch změní od sedmi do devíti. Před chvílí zase oznámili, že to bude od osmi do deseti...
Všichni musí nosit roušky. Policie už rozdala desetitisícové pokuty. Dneska jsem obešel lékárny a všude mě vítala cedule s nápisem: „Respirátory, roušky, gumové rukavice a teploměry nemáme.“ Chaos! O našem zdraví, životě, osobní svobodě rozhoduje zmatená, psychicky labilní a trestně stíhaná osoba. Co kdyby ho vyšetřovatel Nevtípil předvolal k výslechu a on nepřišel? Bude obviněný z maření vyšetřování? Nebo obviní vyšetřovatele z vlastizrady? To by Orwell nevymyslel.
Pokud se jdete projít do parku nebo do lesa, jedete na cyklistickou vyjížďku, jedete sami nebo s rodinou v autě, pracujete venku, může být rouška naopak nebezpečná.
Když se podíváme třeba do Německa, kancléřka Merkelová pověřila Ústav Roberta Kocha, německý spolkový úřad pro kontrolu a prevenci nemocí. Řídí se doporučeními expertů, sama se drží v pozadí. Když jsem o ustavení odborné poradní komise hygieniků a epidemiologů žádal prezidenta lékařské komory doktora Kubka a prezidenta lékařské společnosti profesora Svačinu, bylo mi řečeno, že si mám nasadit roušku a držet ústa.
Pan premiér respektuje profesora Prymulu. To snad není odborník?
Pan profesor Prymula je chaotik. Jen letmo: 19. března oznámil nasazení remdesiviru, antivirotika americké firmy Gilead. O víkendu vyhlásil, že by se mohlo hodit spíš antimalarikum plaquenil, 23. března Gilead oznámil, že o experimentální léčbě remdesivirem v ČR neuvažuje. Jeden den hlásá: „Spása už je blízko, z Číny dorazí 150 tisíc rychlotestů.“ Dneska ostravští hygienici oznámili, že rychlotesty v 80 procentech selhávají, nepostihují sedm dní od nákazy, kdy je člověk nejvíc nakažlivý, ale ještě nemá protilátky. A Prymula kontruje: „Rychlotesty selhávají jen ve 30 procentech, testovat nebudeme třetí, ale až pátý den.“
Zájmy Číny z toho čouhají jako sláma z bot. Snahou vybudovat kliniku čínské medicíny v Hradci a institucionalizovat čínské léčitele jako zdravotnické pracovníky se pan profesor profesně zdiskreditoval. Nevěřím mu ani dobrý den. A to jsem držitel bludného balvanu Sisyfa...
Zaujali jsme podle vás lepší přístup než jiné země, které dávají do karantény jen nejohroženější skupiny obyvatel, a snaží se tak vytvořit kolektivní imunitu s co nejmenším dopadem na ekonomiku?
Obávám se, že zdravotní, ekonomické a sociální následky chaotických represivních opatření mohou ve výsledku napáchat větší škody než koronavirus. V armádě se tomu říká friendly fire neboli přátelská palba. Je to útok na spřátelené jednotky, původně zamýšlený jako útok na nepřítele. Premiér Babiš, než by nás nechal nakazit, tak nás radši nechá zastřelit. U Babiše, Vojtěcha nebo Prymuly mě to nepřekvapuje.
Zklamáním je pro mne nečinnost EU. V každé zemi to řeší jinak. Holandsko ponechává volný průběh, Boris Johnson nejdřív zlehčoval, teď se lekl a přitvrdil, někdo spoléhá na represi, jiný na kolektivní imunitu, další na kombinaci. Epidemie je ale globální problém, virus nezná hranice. Představa Babiše, že nás zamkne do chlíva a nepustí, dokud se to nepřežene, je naivní. Evropská unie by měla vydat aspoň rámcová doporučení, jak mají státy postupovat. Teď by měla být nejvíc slyšet.
Co říkáte povinnému nošení roušek?
Rouška je potřebná v uzavřených prostorách, na nákupech, v hromadné dopravě, všude tam, kde se shromažďuje větší počet lidí. Pokud se jdete projít do parku nebo do lesa, jedete na cyklistickou vyjížďku, jedete sami nebo s rodinou v autě, pracujete venku, může být naopak nebezpečná. Vydýchané bakterie, viry, hleny a nečistoty se v roušce zachytí a vy je vdechujete zpátky. Je to, jako byste se vysmrkala do kapesníku a pak ho celý den nosila připlácnutý na obličeji.
Odpoledne jsem se byl projít v Šáreckém údolí. Chodci, běžci, cyklisté, všichni v roušce. Vystresovaná maminka se pokoušela nasadit roušku asi ročnímu dítěti. Dítě z plna hrdla křičelo. Scéna jako z Polednice. Na to člověk ani nemusí být doktor, aby pochopil, že je to pitomost. Pro posílení imunity je nejlepší se každý den projít, nadýchat čerstvého vzduchu, takže bez roušky. Vydýchat to.
Nařízení vlády je ale nařízení vlády. „Dej blbci funkci a vymyslí lejstro,“ řekl Jan Werich. Když se necháme dusit, tak se udusíme. Spousta lidí mě žádala o doporučení, jak a kdy nosit roušku. Dal jsem ho na blog a Facebook. Šíří se jako lavina. Starostové několika obcí mi psali, jestli to můžou použít pro informaci občanům, že je to stručné, jasné, proveditelné. Odpověděl jsem jim: „Klidně to použijte, jen vás upozorňuji, že nejsem hygienik a moje doporučení odporuje nařízení vlády.“
Říkáte, že horší než nemoc je strach z ní. Co si myslíte o způsobu, jakým o koronaviru média a politici informují?
Lidé jsou vystrašení, úzkostní, depresivní. Média nás bombardují informacemi o tom, kolik nakažených přibylo, kolik lidí ve světě zemřelo. Dneska (v neděli 22. března, pozn. red.) hlášený první mrtvý u nás. Bylo mu 95 let, měl řadu jiných nemocí. Ministr vnitra Hamáček prohlásil: „Musíte nosit roušky, když někoho nakazíte, tak umře!“ Pitomost. Pokud je někdo pozitivně testovaný, není ještě nemocný. Když na někoho virus přenese, tak ho nakazí. Nákaza u něj ale může mít jen lehký průběh. Pokud mu nějaký chytrák neřekne, že by měl umřít.
Jan Hnízdil (1958)
Známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny, také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. Založil a provozuje nestátní zdravotnické zařízení Hnízdo zdraví (www.hnizdozdravi.cz).
V neděli profesor Prymula prohlásil, že se za hranice možná dva roky nepodíváme. Jak může něco takového plácnout? Nevíme, co bude zítra, on ví, co bude za dva roky? Podle mě to není náhoda. Jde o to lidi co nejvíc vyděsit, aby se s nimi dalo manipulovat. Pak budou vděční, když se jim dovolí jít do práce, dětem chodit do školy, navštívit rodiče na venkově, za chleba z Penamu, za Kostelecké uzeniny... Babiš to má dokonale vymyšlené. Kdyby to dopadlo špatně, může říct: „Makal jsem pro vás ze všech sil, víc to nešlo.“ Když to dopadne dobře, může říct: „To je jen díky mně, já to zařídil.“ Vsadím se, že jeho PR tým už má obě prezentace hotové. Pokud by omluvu za chaotická rozhodnutí, zmíněnou v projevu k národu, myslel vážně, tak odstoupí a řízení předá týmu expertů. Vsadím se, že to nikdy neudělá. Nikdy.
Můžeme v pandemii vidět i něco pozitivního?
Nic jiného nám nezbude. Pacientům v ordinaci říkám: „Nemoc je informace o tom, že tímto způsobem už dál žít nemůžeš. Zastav se, zamysli se, kde děláš chybu.“ Koronavirus nás k tomu donutil. Máme dost času přehodnotit priority. Uvědomit si, že pro zdraví a štěstí potřebujeme zázemí rodiny, dobré kamarády, pitnou vodu, základní potraviny, střechu nad hlavou. Starat se nejen o sebe, ale také o své bližní, o životní prostředí, nebýt lhostejní k lidem v nouzi. Nikdy nevíme, kdy se v ní sami ocitneme.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Hnízdo zdraví