Peníze budou moct čerpat i země mimo eurozónu. K Česku by tak mohlo doputovat téměř 20 miliard eur. Kolik ale doopravdy do země doputuje, nevíme. Podle europoslance Mikuláše Peksy (Piráti) totiž jednání stále probíhají. „Komise, která v EU hraje roli vlády, návrh předložila a ten teď bude muset být schválen Evropským parlamentem a Radou, která v evropských strukturách plní podobnou kontrolní roli jako u nás Senát. A konkrétní podoba balíčku, tedy kolik a kam doputuje, se během celého schvalovacího procesu bude ještě upravovat.“
Podle čeho se budou peníze jednotlivým státům rozdělovat?
Peníze se rozdělí do výzev, což jsou zkráceně řečeno popisy projektů, o které se pak mohou jednotlivé subjekty ucházet. Konkrétní podmínky ale bude třeba nastavit a právě tam přichází místo na práci politiků. V Evropském parlamentu se rozhoduje hodně podle ideového ukotvení jednotlivých poslanců a určitě existují lidé, kteří by byli rádi, kdyby tyto zdroje byly použity na záchranu takzvaných „národních šampionů“.
Řešením je vybudovat vlastní české solidní podnikatelské zázemí, tedy české firmy, které budou světu dodávat kvalitu.
Rada funguje hodně na územním principu, takže tam bude nejspíš hádka o to, která země urve nejvíc. A obě instituce se nakonec musejí shodnout, takže kompromis bude někde mezi tím.
Co si máme představit pod pojmem „národní šampion“?
Firma nebo subjekt, který je z libovolného důvodu pro stát či státní správu důležitý. Uvedu příklad od nás: Smartwings nebo Agrofert.
Komu by tedy podle vás měly ty peníze přijít?
Já osobně bych byl velmi rád, aby peníze doputovaly hlavně do inovačních projektů a také k malým a středním podnikům, drobným zemědělcům, k obecním a krajským samosprávám, které díky pravidlům pro rozdělování kompenzačních bonusů, jež nařídil stát, přijdou o značnou část peněz. A bylo by fajn, kdyby se dostalo i na obyčejné lidi, kteří se ocitli ve skutečné životní nouzi.
Ale velké firmy se také mohou dostat do problémů. A to, že některá z firem může být pro stát strategicky důležitá, je fakt.
Asi nejpřirozenějším opatřením je strop na množství peněz určených pro jednu firmu. Řada zemí, kam bohužel nepočítám Česko, takto postupovala. Věřím, že by to byl dobrý model pro Unii jako celek. Ono těch logických požadavků je víc. Žádnou podporu pro firmy v daňových rájích, žádné bonusy pro vedení firmy, když je firma odkázána na státní pomoc. Pomoc by měla být spravedlivá...
Premiér Babiš se vyjádřil, že s rozdělením peněz nesouhlasí. Neměli bychom pykat kvůli tomu, že se nám v posledních letech dařilo. Navíc i díky tomu, že se nám dařilo, odtekla spousta peněz nadnárodních firem pryč. Je to systémově správně?
Odtok dividend do zahraničí je problém, který vyvěrá z toho, že velké firmy v Česku patří zahraničním vlastníkům, kteří si je v minulosti koupili. Řešením je vybudovat vlastní české solidní podnikatelské zázemí, tedy české firmy, které budou světu dodávat kvalitu.
Mikuláš Peksa
Europoslanec a předseda Evropské pirátské strany. Vystudoval biofyziku na matematicko-fyzikální fakultě UK, později pracoval jako výzkumný pracovník a softwarový vývojář. Dlouhodobě bojuje proti zavedení evropské směrnice o autorském právu. Jako europoslanec chce podpořit inovace a technologický růst. Věří, že technologie mají lidem pomáhat a ne je šmírovat. Přeje si diplomaticky jednotnou Evropu, která bude schopna se postavit nadnárodním korporacím i autoritářským režimům. Mluví plynně anglicky a německy.
Kolik ale znáte českých Zuckerbergů, kteří z vlastní garáže vybudovali globálně působící technologickou firmu? Moc ne, že? To je dáno tím, že systém poskytování investičních peněz v této zemi drží bývalí jézéďáci, jejichž největší starostí je, jak sebrat sousedovi pole a osít ho řepkou...
Jak chcete tedy zajistit, aby peníze z dotací doputovaly opravdu k potřebným?
V tomhle budu pragmatický – závisí to na většině při hlasování v evropských institucích. Hodně spoléhám na Evropský parlament, tam jde víc o principy a ideály a ne o to, aby člověk urval pro svůj tým co nejvíc peněz.
Reklama
foto: Autor, zdroj: Mikuláš Peksa (Piráti.cz)